Helen Joyceová se domnívá, že částečně vyřešila hádanku, která trápí miliony lidí na celém světě: Jak se vyznat v nelogických debatách, které se vedou kolem transgenderismu? Joyceová a další se na první mezinárodní konferenci organizace Genspect „The Bigger Picture“ (Vyšší perspektiva), snažila přinést do diskuze více rozumu a kvalitního výzkumu.
Joyceová, autorka knihy „Trans: Když se ideologie setká s realitou“, přednesla 27. dubna hlavní projev na třídenní vyprodané konferenci Genspectu v irském Killarney.
Genspect zpochybňuje převládající představu, že všichni, včetně lékařů, by měli automaticky „potvrzovat“ tvrzení lidí o jejich pohlavní identitě a jejich touhy po společenské a fyzické proměně. Organizace dle vlastních slov prosazuje „zdravý přístup k pohlaví a genderu“. Podporuje také „bezpečnou, dobře ověřenou a účinnou péči o ty, kteří se potýkají s genderovými potížemi“.
Na konferenci Genspectu se sešli vědci, výzkumníci, právníci, lékaři, psychologové, psychiatři, psychoterapeuti, sociologové, pedagogové a feministky. Zastoupeny byly více než dvě desítky skupin. Společně se snaží „zpochybnit důkazní základnu pro genderovou medicínu a popsat rozsáhlé škody, které ideologie genderové identity napáchala,“ uvádí Genspect.
Mohou být ženy muži?
Když Joyceová před lety poprvé slyšela lidi tvrdit, že „ženy mohou být muži“ a naopak, myslela si, že si dělají legraci. Poté, co si uvědomila, že to tito lidé myslí vážně, byla tato představa „tak šílená, že jsem to nemohla ignorovat“, řekla.
Irka Joyceová, která čerpá ze svých životních zkušeností – matematička, matka homosexuálního syna a novinářka hledající pravdu –, se dopracovala k poznatkům o tom, proč se tento kdysi okrajový koncept rozšířil. Tvrdit, že „neexistují dvě pohlaví“, je jako „zavádět do celé matematiky jen jednu malinkou falešnou rovnici“, podotýká aktivistka.
Když se chyba opakuje, její účinky se násobí. „Pokud se jednička rovná nule, celá matematika se zhroutí. A myslím, že právě to se stalo tady… a teď se hroutí spousta věcí,“ vysvětluje spisovatelka.
Dívky, které si myslí, že „nejsou moc holčičí“, a zženštilí chlapci si často kladou otázku: „Proč jsem jiný?“. V minulých letech si mnoho z těchto dětí později uvědomilo, že je přitahuje stejné pohlaví. Nyní se však mnoho mladých lidí domnívá, že jsou transgender.
Podle Joyceové je to tím, že dětem je předkládáno: „Jsi to, co si myslíš, že jsi,“ a že neexistují žádná kritéria pro to, jestli je osoba muž nebo žena.
Střet světonázorů
Pohlaví tvoří základní část toho, kým každý člověk je. Říkat dětem, že muži a ženy jsou zaměnitelní, „je stejně nemoudré jako říkat dětem, že někteří lidé dýchají vzduch a někteří vodu,“ tvrdí Joyceová.
Výsledek? Děti jsou zmatené. „Jsou manipulovány a poškozovány,“ píše ve své knize. Myšlenka, že se kdokoli může proměnit v opačné pohlaví, je tak absurdní, „že je neskonale těžké pochopit, proč jí někdo vůbec věnuje pozornost,“ míní Joyceová.
Poté, co se Joyceová zamyslela nad tím, proč se tento koncept stal stále rozšířenějším, uvědomila si, že se jedná o dva nesourodé světonázory. Na jedné straně někteří lidé věří v osobní práva, ale uznávají, že pro fungování společnosti mají tato práva své hranice. Pravidla, zákony a společenské normy jsou nezbytné a někdy se dostávají do rozporu s individuálními právy. Tito lidé uznávají biologickou realitu: existují dvě pohlaví.
Ve jménu „lidských práv“ jsou přijímána a oslavována tvrzení, která odporují logice nebo jsou v rozporu s fakty.
Na druhé straně stojí lidé, kteří zastávají „hyperindividualismus“, tedy přesvědčení, že „vlastní identita má přednost před vším ostatním“. A pokud tato prohlášení nedávají smysl, nevadí. Záleží pouze na tom, co dotyčný prohlásí, je to jeho „pravda“. Jakýkoli pokus o stanovení norem nebo kategorizace lidí je považován za „nátlakový a škodlivý“, soudí Joyceová.
„Do hnízda soustavy lidských práv přiletěla kukačka,“ přirovnává spisovatelka a dodává: „Kukačka se dostala i do hnízda lékařského systému.“
Lékařská maškaráda
Genderové kliniky „se tváří, jako by dělaly medicínu“, ale není tomu tak. „Lidé přicházejí v domnění, že jdou k lékaři, že dostanou diagnózu a že za tím stojí důkazní základna,“ ale místo toho jsou klamáni, uvedla Joyceová.
Na konferenci vystoupilo několik „detransitionerů“, tedy lidí, kteří se zřekli své dřívější genderové identity a vrátili se zpátky ke svému biologickému pohlaví. Mnozí z těchto „navrátilců“ tvrdí, že je lékaři nevarovali před možnými důsledky užívání blokátorů puberty, hormonů pro opačné pohlaví nebo chirurgickými zákroky do těla.
Poté, co se Joyceová v roce 2019 setkala s některými z těchto odpůrců tzv. tranzice a vyslechla si jejich příběhy, cítila nutkání napsat svou knihu. Tyto lidi nazývá „jedněmi z nejpalčivějších obětí genderové ideologie“.
„Sedli na lep ideologii, která je nesoudržná a neustále se mění a v níž se sebemenší odchylka krutě trestá,“ píše autorka ve své knize.
„Detranzitáři“ tím, že bijí na poplach kvůli experimentálním zákrokům, jsou často očerňováni, jejich bývalí soudruzi je označují za “fanatiky„ nebo za “transfoby“, a to i přesto, že kdysi bývali jedněmi z nich. Tito jedinci si přitom při přeměně pohlaví a následném návratu prošli silnými psychickými i fyzickými traumaty, upozorňuje Joyceová.
Podle ní funguje genderová klinika spíše jako „jeviště, kam lidé chodí předvádět svůj gender“. Lékaři pak „potvrdí“ pacientovu identitu, kterou si sám deklaroval, a většinou souhlasí s tím, že mu poskytnou jakékoli lékařské zákroky, které si pacient přeje.
Nevnucujte dětem léčbu
Genspect říká, že vítá otázky a různé pohledy. Mnohem větší Světovou odbornou asociaci pro transgenderové zdraví (WPATH) však obviňuje z uzavřenosti.
„Až donedávna existovala pouze jedna verze o tom, jak zvládat genderovou rozmanitost,“ uvádí Genspect ve svých konferenčních materiálech. „Svět se ale pohybuje od medikalizovaného přístupu ke genderovému nesouladu a místo toho hledá zdravé přístupy k pohlaví a genderu.“
Genspect zpochybňuje tvrzení WPATH, že z „vědeckého hlediska“ je prospěšné „léčit“ transsexuály pomocí hormonů a operací. Ředitelka organizace Genspect, psychoterapeutka Stella O’Malleyová, však namítá: „Není vhodné vnucovat zranitelným dětem blokátory puberty, hormony a operace.“
WPATH a její pobočky prosazují „těžké lékařské zásahy, zatímco Genspect upřednostňuje především nejméně invazivní přístup“, uvedla O’Malleyová v tiskové zprávě.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
