Květen nebo máj – hlavně když kvete a prší

Pátý měsíc je obvykle vnímán jako „máj, lásky čas“. Češi jsou jedním z mála národů, jenž má svá vlastní pojmenování pro měsíce v roce, kdežto většina následuje zažité původní latinské názvy.

Konkrétně máj na květen přejmenoval spisovatel Josef Jungmann, který v roce 1805 překládal knihu z francouzského jazyka, a tehdy měsíc nazval květnem.

Název se ujal, protože v máji „všechno, všechno kvetlo, ale pravšechno“, jak popisoval Josef Karafiát ve své pohádce o broučcích.

V lidové slovesnosti přetrvává název máj, jak se můžeme přesvědčit podle veršů a přísloví:

Ano, podle pranostiky už není „březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem“, ale máj už skýtá opravdovou jarní proměnu, tráva roste – a tak můžeme pást domácí zvířectvo v háječku.

Jak se v Čechách říkávalo: „Šel Janeček na kopeček, hnal před sebou pět oveček a šestého berana se zlatýma rohama.“

Na Chodsku se zpívalo:

Na pastvě dříve bývali pasáčci a pasačky celý den, a tak hráli různé hry, při kterých se zpívalo, například měli hru „na mostek“, hru „na Hélu“ – Héla Héla, paní naše… Nebo hru „na královnu“: dvě řady děvčat se postavily proti sobě, chytly se za ruce a střídavě kráčejí řada proti řadě a po úklonu se vracejí na místo. Střídavě zpívají obě řady tak, že následující sloka navazuje na předešlou bez oddechu: „Poslala nás královna, hoja, džunda, hoja!“

Na jaře se hrávaly i jiné hry, jako třeba hra na zlatou bránu nebo na paní Růžovou.

Děti někdy chytily slunéčko sedmitečné, které nazývaly různými jmény, jako například beruška, verunka, majdalenka, panbožkova kravička apod. – a ptávaly se broučka:

První máj, májky a letnice

Po svatém Jiří (24. dubna) se otevírá a zahřívá země, nastává opravdový rozkvět přírody. Na 1. května se oslavují dva svátky současně, svátek práce i svátek všech zamilovaných. K. H. Mácha nám to připomíná svou proslulou básní Máj: „Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas, hrdliččin zval ku lásce hlas….“

Milenci chodívají v Praze na Petřín položit květinu k pomníku K. H. Máchy, romantického básníka, nebo se všichni zamilovaní mají alespoň políbit pod rozkvetlou třešní.

Mládež na vsi podle zvyklostí stavěla májky, což byly vysoké stromy, měly být zelené a koruna ozdobená pentlemi, většinou symbolicky červenými. Někdy májku slavnostně pokáceli, někde jim stála celé léto. K žertíkům patřilo pokácet cizí májku a uloupit z ní pentli, což byla pro vesnici jakoby prestižní záležitost.

K obyčejům náleželo také otevírání studánek a obcházení královniček. K letnicovým svátkům se vázaly dívčí průvody, které pocházejí ještě z dob pohanských, kdy se na rozhraní jara a léta oslavovala dívčí něžnost a krása a současně dívky při obřadních tancích nosily zelené ratolesti jako symbol plodnosti a darů přírody.

K letnicím patřil také nejhonosnější zvyk, jízda králů. Je zapsaný dokonce na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva UNESCO. Podnes se dochoval na Slovácku a na Hané.

Kteří svatí provázejí rozkvetlým a barvami hýřícím květnem

Hned 1. máje se podle církve slaví vzor Josefa Dělníka, se kterým nějaký čas spolupracoval sám Ježíš, a tak společně posvětili „dělnou práci denní i řemeslnou“.

3. května následuje svátek Filipa a Jakuba. Jak uvádí stránky catholica.cz, „po seslání Ducha svatého Filip kázal v Malé Asii a život skončil ukamenováním na kříži v Hieropoli“.

Jakub mladší, syn Kleofášův, byl příbuzným Ježíše, životem i ve svém listě učil, že „víra bez skutků je mrtvá“. Oba svatí mučedníci společně jsou patrony kloboučníků, kramářů, koželuhů a cukrářů.

4. květen má svátek Florián, jenž podle catholica.cz pocházel z Norika (dnešní Rakousko) a původně byl důstojníkem římské armády. Když chtěl osvobodit uvězněné křesťany, sám skončil u soudu, kde neohroženě prohlásil: „Sloužíce u vojska klaněl jsem se Bohu skrytě. Poslechnu ve věcech vojenských, ale jako křesťan se nedám nikým přinutit, abych zapřel Krista a klaněl se mrtvým modlám.“

Svatý Florián se stal patronem především hasičů, dále i hrnčířů, kovářů, kominíků, sládků, bednářů zedníků, horníků.

Na 8. den května připadá svátek jednoho z tzv. „zmrzlých mužů“, svatého Bonifáce IV., který byl synem lékaře Jana z Valerie v Abruzzách a vychován byl v římském benediktinském klášteře. Byl zvolen papežem a na Petrův stolec nastoupil 15. 9. 608. Jako papež žil velmi skromně a v dobročinnosti. V době jeho působení probíhal čas mnoha utrpení.

Pankrác a Servác podle pranostik napovídají, že na jejich svátky se ochladí a mohou přijít i ranní mrazíky.

30. května je vzpomenuta svatá Zdislava, patronka rodin a českého národa. Zdislava byla šlechtického původu, avšak žila prostě a „prokazovala dobrodiní chudým i nemocným“. Sama byla matkou čtyř dětí. Podle catholica.cz svým životem ukázala, že „život navenek všední lze prožívat ve sjednocení s Kristem nevšedně hluboce, radostně a krásně“.

Co uslyšíme v jarním zpěvu

Kromě pasení domácích zvířat lidé také chodili do jarního lesa pracovat nebo sbírat klestí na otop.

A tam si všímali, jak ptáci zpívají, a měli na jejich prozpěvování různé říkačky:

Na Moravě se zpívalo:

Podle Moraváků, když vlaštovička sedí na drátě, švitoří:

Ve Slezsku měli pranostiku:

A tak místní věděli, že ten den to bez pláštěnky nepůjde…

Když byl deštivý den, na Podblanicku vznikla písnička:

„Pršelo, bylo tma, žežulička zmokla, nemohla doletět k milému pod okna…“

Současně hospodáři věděli, že „v máji nemá pastýřovi oschnout hůl“. Déšť byl vítán jako zdroj vláhy a dobré úrody.

V máji se chodívalo na náboženské poutě, poutníci někdy putovali i několik dní a cestou zpívali:

„Už jdou děvčátka z Lomečku, už jdou děvčata z Lomce:

mají červený čepení, mají zelený věnce.“ (z Táborska)

Koncem května máme již po májkách, po poutích, jarmarcích a pasteveckých hrách. Přijde červen, měsíc, který uvede léto se spoustou lučních květů a lidé se připravují na senoseče.