Kalifornie vyrábí prvotřídní vína, ale tlaky v odvětví nechávají vinice umírat

LODI, Kalifornie – V prosincovém mlhavém ránu nabízí projížďka hustou sítí vinic obklopujících Lodi v severní Kalifornii strašidelný pohled: v každém směru na bezlistých vinicích visí akry vadnoucích, skvrnitých hroznů. 

Do listopadu měly být všechny keře révy čisté a hrozny v drtiči. Jenže mnoho zdejších vinařů, z nichž někteří se zde o půdu starají celé generace, nechalo své hrozny shnít. Z prodeje ovoce by nevydělali ani tolik, aby pokryli náklady na sklizeň.

„Máme 70 akrů ovoce, které jsme nechali uschnout, a emocionálně si to opravdu vybírá daň, zejména u farmářů, kteří tu pěstují po generace,“ říká Bob Lauchland na své 15akrové farmě, kterou nyní provozuje se svým synem Gregem. Zde jsou považováni za středně velké pěstitele. 

Venku, obklopený zapletenými korunami keřů odrůdy Cabernet Sauvignon, Lauchland vysvětluje, že ho bolí u srdce, když si pomyslí na to, že to tu všechno dal dohromady jeho pradědeček a další předci, předali to jemu – a on bojuje, aby se mu celé hospodářství nerozpadlo pod rukama. 

Poslední tři roky se Lauchlandovým nepodařilo uzavřít smlouvu na odkup sklizně a získané tržby přinesly méně než výrobní náklady. Dlouhodobý strukturální pokles vína je celosvětový jev svázaný s demografickými a spotřebitelskými trendy. 

Od covidové pandemie, kdy prodeje zaznamenaly dočasný nárůst, ale vyústily v nadzásobení, nabídka převyšuje poptávku, která prudce klesá i v evropských zemích, kde je kultura pití vína hluboce zakořeněna.

Kalifornie má vysázeno více révy, než potřebuje k uspokojení vlastní poptávky, a jsou zde i další faktory, které tlačí farmáře přes palubu. S rostoucími náklady na výrobu a pracovní sílu, zatěžující byrokracii, téměř absolutní monopolizací hlavními výrobci a stálým přílivem levného dovozu je pro menší rodinné farmy téměř nemožné udržet se nad vodou. 

Zatímco Lauchlandovi se diverzifikují tím, že některé vinice nahrazují mandlemi a chovem koz, jiní jako pěstitel a vinař Tom Hoffman, který provozuje Heritage Oak Winery, se rozhodli zredukovat ztráty a prodat byznys, než ceny pozemků klesnou ještě víc. 

„Měl jsem 106 akrů a 96 z nich jsem prodal. Teď mi zbývá 10 akrů, abych uživil své malé vinařství,“ říká Hoffman hospodařící na půdě, kterou jeho rodina vlastní už pět generací. Většinu prodal před pár týdny poté, co našel kupce pro své hrozny. V minulosti mu za jeho odrůdu Petite Syrah platili 600 nebo 650 dolarů za tunu, letos dostal nabídku 350 dolarů. „Řekl jsem fajn. Měl jsem štěstí, že jsem to vůbec prodal,“ podotýká. 

Jon Moramarco, partner a editor „Gomberg-Fredrikson Report“, zprávy, která shromažďuje a analyzuje údaje o vinařském průmyslu, uvádí, že celkové prodeje vína ve Spojených státech se v roce 2024 pravděpodobně sníží o 12 procent ve srovnání s rokem 2019. Poptávka po vínech nižší třídy, těch, která stojí pod 10 dolarů, podle něj v posledním desetiletí klesá rychleji než zbytek trhu. Kalifornské Centrální údolí patří k lokalitám, kde se vyrábí levnější vína. 

„Toto je nejvíc hroznů, kolik jsem kdy viděl na vinicích v Lodi viset.”

— Jeff Bitter, prezident asociace Allied Grape Growers

Jeff Bitter, prezident Allied Grape Growers, celostátní asociace se sídlem ve Fresnu, uvádí, že pěstitelé jsou zvyklí na nestálé ekonomické protivětry, ale letošní rok je jiný. „Toto je nejvíc hroznů, kolik jsem kdy viděl na vinicích v Lodi viset,“ poznamenává. 

Trpí i další regiony. Okresy Mendocino a Lake jsou „v každém případě stejně špatné,“ líčí Bitter s tím, že i v okrese Sonoma, který, stejně jako okres Napa, produkuje hrozny, které se hodí do špičkových vín a je lépe izolován od otřesů globálního poklesu, zůstalo na vinicích viset „solidní množství“ hroznů. 

Oblast Lodi, která zahrnuje více než 100 tisíc akrů vinic v Centrálním údolí, asi 90 mil východně od San Francisca, je považována za skrytý klenot kalifornského vinařského regionu. Produkuje více než 120 odrůd vinné révy a je domovem jedněch z nejstarších vinic ve státě.

Mnoho rodinných farem se zde dostalo k pěstování vína asi před 70 lety, kdy se začal měnit mohutný trh se stolními hrozny, které pěstovali. Od té doby si dobře vydělávají zásobováním hroznů „velkým hráčům“ – vinařským společnostem jako Gallo, Sutter Homes a The Wine Company. Podle farmářů takoví firemní klienti nikdy moc neplatili, ale alespoň platí včas.

„Jednou z věcí, kterou se Lodi v porovnání s mnoha kalifornskými vinařskými oblastmi liší, je to, že je tu stále mnoho vinic vlastněných generačními farmářskými rodinami, které se snaží udržet farmu v rodině,“ říká Stuart Spencer, výkonný ředitel Lodi Winegrape Commission a šéf vinařství St. Amant Winery. 

Po celá desetiletí poptávka po víně převyšovala poptávku po lihovinách a pivu, ale vztah Spojených států k vínu se nyní opět mění. Poměrně velké pozemky v Lodi jsou podle Hoffmana vhodná pro velké kupce a pěstitelé nemají jinou možnost, než jim svou půdu prodat. „Když máte 50 akrů vinic, nemáte na výběr, musíte jít do velkého vinařství a vzít to, co nabízejí,“ říká. 

Garret Schaefer, jehož rodina obhospodařuje půdu v ​​Lodi od roku 1894, konstatuje, že zdejší pěstitelé jsou nuceni akceptovat nižší ceny od velkovýrobců, i když náklady raketově rostou.

„Vždy byli dobří při potlačování prémiové kvality, kterou můžeme pěstovat a tak, protože nám mohou zaplatit mnohem méně, jsme nuceni pěstovat na množství, což obvykle nebude tak prémiový (produkt),“ vysvětluje. 

Brzy bude muset vyorat asi 130 akrů hroznů a už teď přemýšlí, čím je nahradí.  „Vyzkoušel jsem trochu pšenice, zkoušel jsem seno, nějaké obilí a podobné věci. Ale to nejsou trvalé plodiny, nemáte tam ten hřejivý pocit,“ svěřuje se. 

Zatímco mnoho lidí v Lodi přechází od hroznů k mandlím a jinému stromovému ovoci, Schaefer vysvětluje, že tato změna vyžaduje velké kapitálové investice a infrastrukturu, což vylučuje takový přechod u malých vinařů. Banky nemají zájem půjčovat zemědělcům, kteří nevědí, odkud dostanou smlouvy. 

„Od roku 2020 je to šílená horská dráha a teď jsme prostě na téhle masivní sestupné spirále, poznamenává farmář a dodává, že nikdo neví, jak z toho ven. 

Závod ke dnu

V celé Kalifornii se ceny hroznů v roce 2023 podstatně vylouply nahoru. Jenže v Lodi podle dat kalifornského ministerstva pro potraviny a zemědělství klesla od roku 2014 průměrná cena za tunu hroznů, upravená o inflaci, o více než 20 procent. Mezitím se náklady zemědělců zvýšily, a s tím se ztenčily i marže. 

Analýza společnosti American AgCredit, která poskytuje úvěrové a pojišťovací služby pro agrární sektor, hovoří o tom, že ceny budou pravděpodobně nadále klesat, dokud nebude „odstraněno značné množství výměry“. 

Někteří trvají na tom, že Kalifornie by mohla udělat více, aby pomohla konkurenceschopnosti svých vinařů a zamezila levným dovozům. Největší vinaři v tomto odvětví dovážejí každý rok stovky tisíc galonů z míst, jako je Chile a Austrálie, zatímco ekvivalentní množství kalifornských hroznů hnije ve vinicích. 

„Největší vinaři v tomto odvětví dovážejí každý rok stovky tisíc galonů z míst, jako je Chile a Austrálie, zatímco ekvivalentní množství kalifornských hroznů hnije ve vinicích.“

Spencer vysvětluje, že největší vinaři snižují náklady tím, že kombinují dovozové víno s tím kalifornským a označují ho za „americké“. Pokud v lahvi není víc než 25 procent dováženého vína, je tato praktika povolena. 

Z rohu své kanceláře v Lodi vytahuje Spencer krabice s lahvemi a ponouká nás: „Podívejte se, jestli dokážete zjistit, odkud jsou.“ Některé jsou označeny jako „vyrobeno a lahvováno v Kalifornii“, zatímco jiné uvádějí zemi původu (Chile, Nový Zéland, Austrálii) drobným písmem na zadní straně láhve, kde je pro zákazníka obtížnější nápis vidět.

Stejná vína, utrousí, mají hlavní místo na regálech supermarketů v sekci „místní“, vedle vín z Lodi. Vypráví, že je těžké vidět, jak zahraniční vína zaplavují srdce vinařského regionu, který je stále největším státním producentem oblíbených odrůd jako Cabernet Sauvignon, Chardonnay, Sauvignon Blanc, Merlot a Zinfandel. 

Za ceny, které farmáři v Lodi dostávají, neexistuje způsob, jak konkurovat levnému dovozu, říká Moramarco. Průměrná cena sudového vína pocházejícího z Chile a Austrálie byla za posledních 12 měsíců 450 USD za tunu, konstatuje. V Lodi se ve stejném období pohybovala cena za tunu hroznů, které je stále ještě třeba zpracovat, na 550 dolarech. Za takovou výkupní cenu se podle něj nedá vyžít. 

„Většina venkovských komunit je závislá na aktivní zemědělské komunitě, která je podporuje – a to nejen tady v Kalifornii, ale v celých USA.”

— Stuart Spencer, výkonný ředitel Lodi Winegrape Commission

Kromě celkové inflace a vyšších nákladů na pracovní sílu a pohonné hmoty si farmáři stěžují na státní plán na postupné ukončení spalování na otevřeném ohni v celém údolí San Joaquin. Zákaz začal platit od roku 2025 a farmáři mají obavy, že neúměrně zvedne náklady likvidaci vinic. 

„Vysadit vinici stojí 30 000 dolarů za akr. Když máte 100 akrů, dělá to milion dolarů,“ říká Lauchland a dodává: „To je velká investice a je těžké ji vytrhat.“ 

Podle Spencera probíhající změny zasahují všechny místní lidi, kteří se kolem zemědělství točí. „Většina venkovských komunit je závislá na živé zemědělské komunitě, která je podporuje, nejen tady v Kalifornii, ale v celých USA,“ svěřuje se. Nejde jen o samotné vinaře a pomocné síly, ale i o společnosti vyrábějící hnojiva, zavlažování a další potřebný materiál. 

„Centrální údolí bude dál pokračovat v boji, dokud se zemědělské komunitě nepodaří dostat se ven z nejhoršího. Nemůžeme být jen distribučním centrem pro pobřeží, kde stavíte sklady a zásobujete pobřeží levným čínským zbožím,“ říká. 

„Všechno, co pochází ze zámoří, teoreticky nahrazuje některé hrozny, které mohly být sklizeny v Kalifornii.”

— Jon Moramarco, partner a editor, Gomberg-Fredrikson Report

Moramarco uznává, že dovozy zahraničního vína někdy pomohly překonat výpadky v lokální produkci, ale celkově mají pro místní vinaře spíše negativní dopad. Dovozy sudového vína sice od roku 2022 klesly o 40 procent, ale stejně farmáře poškozují, myslí si. „Všechno, co pochází ze zámoří, teoreticky nahrazuje některé hrozny, které mohly být sklizeny v Kalifornii,“ říká Moramarco.

Podle Lauchlanda je těžké konkurovat levným dotovaným dovozům, na které se nevztahují stejné výrobní podmínky a regulační požadavky jako na kalifornské produkty. „Dokud víno, které dovážíte, prochází stejným standardem a poskytuje svým pracovníkům adekvátní ekonomické prostředky, přináší stejné bezpečnostní standardy, které musíme řešit my, a řeší stejné regulační problémy, je to v pořádku,“ konstatuje a dodává, že vinaři z Lodi jen potřebují rovné podmínky.

Co je v sázce?

Lodi je méně okázalá než Napa Valley nebo Sonoma County, ale je kalifornským vinařským tahounem, kdy produkuje 20 procent hroznů ve státě.

Písčité půdy, dostatek podzemní vody, teplé středomořské klima a vánek „Delta Breeze“, který v noci ochlazuje celé Centrální údolí, z něj činí úrodnou a přizpůsobivou půdu pro různé plodiny, ale zejména pro hrozny.

„Pěstovali jsme melouny, kukuřici, tady můžeme dělat cokoliv. Ale s hrozny jsme právě na tom šťastném místě, kde rostou opravdu dobré hrozny. Je to prostě opravdu zvláštní místo,“ říká Lauchland a vysvětluje, že podmínky v Lodi produkují silnější slupku, vyšší kvalitu a vyšší kyseliny než jiné regiony ve státě.

Tato oblast je známá svými starými vinnými kultivary, z nichž některé mají i více než století. Tyto hrbaté, samostatně stojící kmeny, které je nutné ošetřovat a obírat ručně, v posledních desetiletích téměř zmizely, protože farmáři přešli k vinné révě vyšlechtěné k pnutí po drátech, která produkuje vyšší výnosy.

Schaefer zmiňuje, že letos nesklidil asi 50 akrů ze svých hroznů a pravděpodobně vyorá celý ranč, včetně vinohradu certifikovaného společností Historical Vineyard Society. „Ten je částečně na odpis také, protože hospodaření na nich je hodně drahé. A když to ovoce znovu nebudu moct prodat, jen ztrácím peníze,“ líčí farmář. 

„Pokud vinařský průmysl neporoste, bude ekonomicky nemožné udržet se v podnikání se staršími vinicemi a některými staršími výrobními metodami.”

— Jeff Bitter, prezident asociace Allied Grape Growers

Věci, které dělají Lodi jedinečnou, ji zároveň činí zranitelnou. „Ekonomicky bude nemožné udržet se v podnikání se staršími vinicemi a některými staršími výrobními metodami, pokud vinařský průmysl neporoste,“ říká Bitter a doplňuje, že když vinař není efektivním producentem, „ekonomika vás dožene. V Lodi se ztrácí hodně z tradic, které v této oblasti existují“. 

Asi před 25 lety zažila výroba rozinek podobný osud. „To byla další plodina pěstovaná převážně malými rodinnými farmáři, která prostě nemohla konkurovat, byla zatížena regulacemi a daněmi a různými překážkami plynoucími z podnikání v Kalifornii,“ vzpomíná Bitter.

Se ztrátou malých vinařství se ztrácejí i dovednosti předávané z generace na generaci a s tím i loajalita k lokalitě. „Máte trh rozvětvený na dvě větve. Buď budete opravdu malý, nebo opravdu velký. A největší hráči v Kalifornii aktivně nakupují hrozny v tomto regionu. Jak se stahují, nejzranitelnější vinice jsou někdy ty, které vyrábějí nejzajímavější vína,“ podotýká s tím, že staré révy produkují intenzivněji ochucená vína nebo vína více odrážející místo, odkud pocházejí.

Uprostřed měnících se chutí je budoucnost vína ve Spojených státech nejasná. Farmáři a vinaři v Lodi ale nadále doufají, že nové generace si najdou cestu k vínu a k venkovu, který ho produkuje. „Až je omrzí všechny ty přebarvené drinky pro paničky a koktejly, je snadné ocenit něco, co pochází ze země, ze slunečního svitu, z hroznů, ručně vyrobeného, ​​něco, co si vyžaduje čas,“ věří Bitter.

– ete –