V nesnesitelném horku iráckého města Tádží, kde kolem něj svištěly kulky tak blízko, že cítil jejich žár, a výbuchy otřásaly zemí pod jeho botami, s sebou nosil Larrison Manygoats na bojiště jeden z nejnepravděpodobnějších předmětů.
V zadní kapse měl pečlivě zabalenou v igelitovém sáčku malou modrou knížku, které měla pro Manygoatse větší sílu než jakákoliv zbraň.
„Měl jsem ji pořád u sebe, byla ke mně doslova přilepená,“ řekl Epoch Times. Tvrdí, že ho tato kniha chránila na bitevním poli a po návratu domů mu pomohla vyléčit PTSD. Pro Manygoatse a další veterány není spiritualita jen útěchou pro věřící – v okamžicích krajního ohrožení poskytuje transcendentní ochranu. Jak začínají chápat i přední psychiatři, spiritualita a náboženská víra jsou měřitelné faktory, které mohou rozhodnout o tom, zda se člověk vrátí domů zlomený, nebo celý.
Zocelený v kaňonech
Každé ráno, ještě než slunce vykouklo nad obzor rudých kaňonů v Arizoně, budili mladého Larrisona Manygoatse starší Navahové.
„Utíkej, dokud nevyjde slunce,“ říkávali mu.
Podle Manygoatse bylo „být bojovníkem součástí naší kultury“.
Jeho prapradědeček Jeff King sloužil jako průzkumník u jízdy (Cavalry Scout) a v době expanze Spojených států do indiánských území pomáhal navazovat spojení mezi původními obyvateli a americkou armádou. Stejný duch se přenášel z generace na generaci – jeho dědeček bojoval ve druhé světové válce, otec ve Vietnamu a Manygoats, jako nejstarší ze sourozenců, se vydal ve stopách svých předků a vstoupil k námořní pěchotě. Jeho dva mladší bratři ho následovali a rovněž vstoupili do Marine Corps. Jejich sestra, s úsměvem přezdívaná „ta výjimečná“, se rozhodla přidat k americké armádě.
Se silným válečnickým odkazem v krvi se Manygoatsova cesta zdála předurčená. Když se ve svých osmnácti letech přihlásil k námořní pěchotě, byl jedním ze 145 rekrutů. Výcvik úspěšně dokončilo jen 45 z nich – a on byl mezi nimi.
Uprostřed vojenského výcviku se začala odehrávat proměna – zpočátku však ne u Manygoatse, ale u jeho otce doma.
Tři roky po vstupu do námořní pěchoty sledoval Manygoats, jak se jeho otec, kdysi tvrdý a neústupný muž, začíná měnit. Byl mírnější, soucitnější a mluvil rozvážněji než dřív. Otec totiž začal praktikovat Falun Dafa – duchovní meditační disciplínu založenou na principech pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. Ta proměna byla natolik výrazná, že vzbudila Manygoatsovu zvědavost.
Netrvalo dlouho a otec mu předal onu malou modrou knížku – Zhuan Falun, základní text Falun Dafa. Manygoats sice tehdy úplně nerozuměl, o čem kniha je, ale cítil jediné: je to dobrá kniha a musí ji nosit s sebou.
Když byl v roce 2006 vyslán do Iráku jako člen vojenského přechodového týmu, knížka ho provázela na každém kroku. Měl ji při sobě při každé misi, každé hlídce – i ve chvílích, kdy se smrt zdála vzdálená jen o jeden tlukot srdce.
Víra pod palbou
Manygoats sloužil poblíž města Tádží jako člen rychlé reakční jednotky, kterou tvořilo jen pět nebo šest vojáků. Jako průzkumník v čele skupiny záměrně přitahoval palbu nepřítele, aby ochránil své druhy. Bojoval v době vrcholící irácké povstalecké války – nešlo o běžný konflikt.
„Zasahovali jsme proti teroristům z celého světa,“ říká.
Během stovek misí, výbuchů a svištících kulek nemusel nikomu vzít život – a co víc, neutrpěl ani jediné vážné zranění. Tento výsledek nepřičítá štěstí, ale něčemu mnohem vyššímu.
Manygoats na hlídce v iráckém Saab Al Bour. (Se svolením Larrisona Manygoatse)
V tichých chvílích mezi misemi, ukrytý uvnitř operačních základen, vytahoval Manygoats svou modrou knížku.
„Bylo v ní něco, co mě přitahovalo,“ říká. „Jako by mi něco říkalo: ‚Zvládneš to.‘“ Někdy prý přečetl jen jeden řádek, jindy měl „štěstí“ a zvládl dvě nebo tři stránky. Kniha mu dávala pocit smyslu a víru, že nad ním bdí něco vyššího.
Otevřené dveře nikomu a ničemu
Stejně jako mnozí další veteráni i Manygoats po návratu z Iráku v roce 2008 – po dvouletém nasazení – teprve začínal svádět svůj nejtěžší boj.
„Nezbylo mi nic,“ vzpomíná. „Manželka pryč, rozvod, dluhy, nikdo se o mě nestaral. Žádné přivítání, žádné zatracené oslavy – nic. Vrátil jsem se do úplně prázdného domu a v hlavě jsem měl zmatek.“
Přechod z vojenského režimu zpět do civilního života bývá pro mnoho veteránů náročný – a u Manygoatse tomu nebylo jinak.
„Všechno, čeho jste se kdy báli, je ve válce znásobeno,“ říká. Podle něj se tyto strachy vracejí a pronásledují vás i po návratu domů.
Roky na frontě, uprostřed výbuchů a tlakových vln, a následné prázdno po návratu ho nakonec přivedly k lékařské diagnóze PTSD (posttraumatické stresové poruchy) a poranění mozku způsobenému otřesy. Projevovalo se to výpadky paměti, třesem těla a rukou, i prudkými výkyvy emocí.
„Začalo se mi třást tělo i ruce,“ říká. „Moje mysl mluvila, ale ústa ne.“
Sám, bez ničeho a s poraněným mozkem cítil známou tíhu modré knihy, kterou měl stále v kapse.
(Se svolením Larrisona Manygoatse)
Bez neustálého tlaku války se začal v klidu věnovat studiu učení a pravidelně cvičit pět cvičení Falun Dafa, která zahrnují meditaci, jemné pohyby a duchovní kultivaci. Pocítil hluboké vnitřní uzdravení.
Během méně než jednoho roku mu lidé začali říkat: „Páni, vypadáš zdravě.“
„Když zjistili, že jsem byl ve válce, říkali: ‚Nevypadáš jako bojovník,‘“ vypráví. „Nevypadáš jako válečník. Nemohli uvěřit, že jsem se tak rychle zotavil. To je to, co pro mě Falun Dafa udělal.“
Manygoatsovi se zlepšila paměť, přestaly ho trápit třesy a znovu se cítil být celý.
Měřitelné výsledky
Podle údajů ministerstva pro záležitosti veteránů spáchá ve Spojených státech každý den sebevraždu přibližně 17 veteránů. U původních obyvatel Ameriky, jako je Manygoats, jsou statistiky ještě hrozivější – míra sebevražd u nich často více než dvojnásobně převyšuje celostátní průměr.
Dr. Donna Amesová, dnes již v důchodu, působila jako psychiatr v rámci péče o válečné veterány a starala se o více než 500 pacientů najednou, byla opakovaně svědkem této tragédie.
„Bez smyslu a životního cíle lidé propadají beznaději,“ řekla Epoch Times. Amesová se svých pacientů často ptala: „Jaký je váš sen? Co byste chtěl dělat?“ Postupně si uvědomila, že tito lidé si už nedokázali představit žádnou budoucnost.
Síla celostního přístupu
Ve své klinické praxi pomáhala dr. Amesová veteránům znovu nacházet naději tím, že překročila tradiční přístup ve stylu „tady máte lék“ a nahradila ho celostním rámcem postaveným na smyslu a životním poslání.
Veteránům představila pohybové praxe, jako je tai-či, qigong nebo tanec.
„Bylo to velmi dobře přijímáno, pacienti si to opravdu oblíbili,“ uvedla. Tyto praxe jim pomáhaly navázat kontakt s vlastním tělem, upravit dech a dosáhnout vědomé přítomnosti – což vedlo ke snížení úzkosti a zlepšení nálady.
Především však hleděla dál než jen na tělesné symptomy a přímo se zabývala jejich duchovním uzdravením.
„U lidí, kteří trpěli těžkými depresemi a roky se neusmáli, jste najednou viděli úsměv,“ říká. Někteří pacienti jí říkali: „Proč jsem vás nepotkal už před deseti lety?“
Rozsáhlé množství výzkumů potvrzuje, že spiritualita je zásadním pilířem zdraví a zotavení z traumatu. Dr. Harold Koenig, ředitel Centra pro spiritualitu, teologii a zdraví při Lékařském centru Dukeovy univerzity a profesor psychiatrie a behaviorálních věd, systematicky přezkoumal více než 3 300 studií o vztahu spirituality a zdraví za posledních 150 let. Jeho závěry ukazují, že náboženské a duchovní praxe poskytují měřitelnou ochranu před traumatem a posttraumatickou stresovou poruchou.
„Tyto studie, jedna za druhou, ukazují, že lidé s náboženským založením si prostě vedou lépe – a rozhodně nejde jen o nějakou korelaci,“ řekl Koenig pro Epoch Times.
Koenig a jeho kolegové provedli studii na více než 3 000 veteránech a zjistili, že celoživotní výskyt PTSD uvádělo 11,1 procenta těch, kdo měli nízkou míru náboženské či duchovní angažovanosti, zatímco mezi těmi, kdo byli duchovně aktivní, to bylo jen 4,2 procenta – což představuje o 62 procent nižší riziko u skupiny s vysokou duchovní angažovaností.
„Náboženské přesvědčení (víra) poskytuje rámec pro život, který umožňuje rozkvět ve všech oblastech,“ říká Koenig. „Pomáhá lidem přizpůsobit se, zotavit se z těžkého traumatu a porozumět těžkým událostem tím, že jim dává smysl a účel – a často i příležitost k růstu.“
Vysvětluje, že až čtvrtina pozitivních účinků spirituality může pocházet ze sociálních vazeb, dalšími faktory jsou schopnost dávat věcem smysl a rozvíjet naději. V jedné své studii z roku 2020 Koenig zjistil, že spiritualita výrazně ovlivňuje míru naděje – a právě ta následně předurčuje, zda se u veteránů rozvine PTSD, deprese nebo úzkost. Naděje totiž lidem, kteří přežili trauma, umožňuje představit si život i mimo aktuální bolest. Pokud jim chybí výhled do budoucnosti, mohou zůstat uvězněni ve svém utrpení.
Julie Exlineová, profesorka psychologie na Case Western Reserve University, která se zabývá duchovními zápasy, doporučuje terapeutům pracujícím s veterány otázky podložené výzkumem: Kde nacházíte klid? Co vás drží nad vodou v těžkých chvílích? Co vám působí největší zoufalství?
Služba druhým
Skutečná spiritualita přesahuje jednotlivce a přirozeně se obrací k pomoci ostatním. Koenig proto podporuje přístup k uzdravení, který je založený na službě druhým.
„Rozkvět nepřijde, když se za ním ženete přímo – ale když jdete cestou dobra, tedy službou druhým a pěstováním ctností – právě to vede k automatickému rozkvětu,“ vysvětluje.
A právě tento princip nasměroval Manygoatse k nové životní kapitole. V létě 2013 si uvědomil, že může pomáhat ostatním na cestě uzdravení. Založil podpůrnou organizaci pro veterány zaměřenou na terapii s divokými koňmi, na území navažské rezervace poblíž města Tuba City v Arizoně.
Zařízení, které vybudoval a z velké části osobně financoval s pomocí otce a dobrovolníků, tvoří kruhové ohrady navržené pro uzdravování dalších veteránů v komunitě. Díky této práci zachránil tisíce divokých koní a vytvořil útočiště pro veterány, kteří potřebovali to, co tehdy potřeboval i on – místo k uzdravení a ujištění, že nejsou sami.
Kruh se uzavírá
Manygoatsovi jeho duchovní nadace poskytla to, co běžná léčba často postrádá – pocit božského spojení, které zaplnilo vnitřní prázdnotu.
„Představte si sami sebe jako kruh s dírou,“ říká Amesová. „Když máte Boha ve svém životě, kruh se uzavírá. Když Boha nemáte, kruh zůstává otevřený a vy se ho budete snažit zaplnit alkoholem, drogami, sexem, penězi – ale nic z toho vás nenaplní.“
Její praktická doporučení tvoří každodenní základ: modlitba nebo meditace, čas strávený v přírodě a pěstování vděčnosti.
Dnes Manygoats stále nosí modrou knížku, kterou dostal od svého otce. Stránky jsou už měkké a roztřepené a igelitový sáček byl mnohokrát vyměněn, ale – jak říká – síla knihy zůstává stejná.
Oprava: V předchozí verzi článku byl chybně uveden počet absolventů námořní pěchoty. Epoch Times chyby lituje.
–ete–
