Toto je pátý díl série „Využití síly bloudivého nervu“.
Bloudivý nerv funguje jako dálnice, která propojuje životně důležité orgány s mozkem. Ovládnutí způsobu jeho stimulace může přinést úlevu od přetrvávajících potíží a zároveň podpořit větší klid a odolnost.
Mladý chlapec s autismem se často potýkal se silnými záchvaty hněvu a měl potíže regulovat své emoce i vyjadřovat pocity.
Neurovědkyně Karlien Balt využila k jeho zklidnění různé pomůcky pro smyslovou stimulaci – například zatěžovací deku, houpačku a houpací síť – a dokázala tak účinně zharmonizovat jeho nervový systém.
Nervový systém lidí s autismem často funguje v napjatějším, citlivějším a zranitelnějším režimu, což ztěžuje přizpůsobování se smyslovým a emočním podnětům. Bloudivý nerv přitom hraje klíčovou roli v regulaci těchto procesů a může pomoci obnovit rovnováhu. Techniky smyslové stimulace a pohybu mohou tuto rovnováhu posílit a přinášet lidem s autismem významné přínosy.
Nervový systém u autismu
„Autistický nervový systém je křehký a velmi citlivý,“ uvádí pro Epoch Times psycholožka Megan Neffová, specialistka na autismus a poruchu pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) a držitelka doktorátu z klinické psychologie.
„Když pracuji s neurodivergentními klienty, pomáhám jim pochopit, co se v jejich nervovém systému vlastně děje.“
Neurodivergentní lidé jsou ti, jejichž mozek zpracovává informace odlišně, než je běžné – například osoby s autismem nebo ADHD.
Když je nervový systém v rovnováze, člověk se nachází v tzv. okně tolerance. V tomto stavu dokáže tělo i mysl účinně reagovat na stres, zůstat klidné a soustředěné a po zátěži se rychle zotavit.
Toto „okno tolerance“ má však své limity. Když stres začne být příliš silný nebo dlouhodobý – zejména pokud chybí podpora či čas na jeho zpracování – může člověk z tohoto okna „vypadnout“ buď do stavu hyperaktivace (nadměrné ostražitosti a napětí), nebo naopak do stavu hypoaktivace (odpojení, znecitlivění či útlumu).
Podle Neffové je nervový systém neurodivergentních osob často rigidnější než u neurotypické populace, což znamená, že jejich „okno tolerance“ bývá užší. Upozorňuje také, že existují důkazy o tom, že stimulace bloudivého nervu může u lidí s autismem zlepšovat chování.
Lidé s autismem a dalšími neurovývojovými poruchami mívají podle doktorky Priyal Modiové, odbornice na integrativní medicínu, snížený vagový tonus – tedy nižší aktivitu bloudivého nervu. To může dále zhoršovat jejich schopnost navazovat sociální kontakt. Naopak zlepšení vagového tonu může pomoci rozšířit jejich okno tolerance a posílit rovnováhu nervového systému.
Stimulace bloudivého nervu také zvyšuje hladinu oxytocinu – hormonu, který souvisí s láskou, důvěrou a sociálním propojením.
„Když je systém oxytocinu narušen, může to přispívat k potížím se sociálním a emočním zpracováním, které lidé s autismem často zažívají,“ vysvětlila Janet Ottersbergová, ergoterapeutka a ředitelka vzdělávání v Metabolic Terrain Institute of Health v Kalifornii.
Jak rozšířit „okno tolerance“
Abychom mohli své „okno tolerance“ rozšířit, musíme nejprve pochopit, co znamená.
„Když se k sobě v tomto ohledu dlouhodobě vracíme a sledujeme vlastní reakce, začneme rozpoznávat vzorce našeho nervového systému. Můžeme pak pozorovat, kdy se nacházíme uvnitř svého okna tolerance,“ vysvětlila Megan Neffová. „Jakmile tyto informace máme, můžeme začít zavádět cvičení, která nám pomohou toto okno rozšířit.“
Smyslová stimulace
Lidé s autismem často čelí potížím se zpracováním smyslových podnětů, které souvisejí s narušením tzv. smyslové brány (sensory gating). Ta umožňuje nervovému systému udržet se v rámci okna tolerance. Jde o schopnost mozku filtrovat a upřednostňovat smyslové vjemy – zaměřit se na ty podstatné a potlačit nepodstatné či rušivé.
Když je tato schopnost narušena, může to vést ke zvýšené citlivosti na zvuky, světlo nebo dotek a tím k zúžení okna tolerance.
„Představte si smyslovou bránu jako bránu na farmě,“ říká neurovědkyně Karlien Balt. „Za normálních okolností brána některé podněty vpustí a jiné drží venku. Ale u člověka se smyslovým přetížením a příliš aktivním sympatickým nervovým systémem je brána rozbitá – zůstává dokořán a všechno proniká najednou. Takový člověk pak nedokáže rozlišit, co je důležité a co ne, a rychle se cítí přetížený.“
Pomoci mohou techniky smyslové stimulace. Například určité vjemy – jako je jemné kartáčování pokožky nebo používání zatěžovací hračky či deky – dávají mozku konkrétní podnět, na který se může zaměřit, a tím potlačují ostatní zahlcující stimuly. Ve školním prostředí může například zatěžovací hračka položená dítěti na klín pomoci uvolnit napětí a zabránit smyslovému přetížení, uvádí Balt.
Masáž je dalším účinným způsobem, jak posílit vagový tonus (aktivitu bloudivého nervu). Fyzický kontakt je pro naši pohodu zásadní, a přesto mnozí lidé žijí v nedostatku doteku. Vědomý, záměrný dotek nejen stimuluje bloudivý nerv, ale také zvyšuje hladinu oxytocinu – hormonu lásky a sounáležitosti.
Masáž od druhé osoby může být velmi prospěšná, ale jak upozorňuje Neffová, existují i jednoduché techniky automasáže:
- konečky prstů jemně krouživě masírujte boky krku – oblasti těsně pod ušima a u klíčních kostí,
- hněťte základnu dlaní a protahujte prsty,
- palci masírujte plosky nohou, čímž aktivujete tlakové body, které pomáhají regulovat nervový systém.
Pohyb
Významným nástrojem pro zlepšení funkce bloudivého nervu je pohyb. Podle Neffové k tomu patří svižná chůze, běh, posilování nebo tzv. somatický (tělesně zaměřený) pohyb. Posilování má navíc výhodu v tom, že vytváří hluboký tlak na klouby, což mnoho neurodivergentních lidí vnímá jako zklidňující.
Somatické či vědomé pohyby – pomalé, záměrné protažení, jemné jógové pozice nebo uzemňující cvičení – jsou velmi účinné i při zpracování traumatu.
Výsledky
Podle Karlien Balt se po zapojení více pohybu a smyslové stimulace do každodenní rutiny mladého chlapce s autismem, spolu s technikami společné regulace prováděnými rodiči, začaly jeho obtíže zlepšovat.
Zlepšilo se jeho psaní i čtení, záchvaty hněvu se zřídka opakovaly, celkově se zklidnil a měl lepší náladu. Dokonce začal dělat zdravější volby v jídle, protože mu přestaly tolik vadit různé textury. Zlepšil se také jeho spánek – pomáhala mu zatěžovací hračka.
„Když porozumíme svému nervovému systému, můžeme znovu převzít kontrolu nad svým životem,“ uzavírá Neffová. „Pochopíme, proč se náš nervový systém chová určitým způsobem, a naučíme se jej ovlivňovat i zklidňovat.“
–ete–
