Pokud nejste poustevník, neuniknete prostředí, které lidé postavili kolem sebe. „Špatnou knihu můžete odložit, špatnou hudbu přestat poslouchat – ale ošklivému paneláku naproti svému domu se nevyhnete,“ řekl italský architekt Renzo Piano.
Architektura nás může jemně, a často nevysvětlitelně, ovlivňovat – dělá z pera architekta nástroj mocnější než meč.
„Občanská architektura národa by měla ztělesňovat jeho nejvyšší ideály. Veřejné budovy vypovídají o tom, kým jsme a kým chceme být – alespoň tehdy, když jsou udělány správně,“ uvedl pro Epoch Times prezident Národní společnosti pro občanské umění Justin Shubow.
Po útoku na budovu Kapitolu 6. ledna 2021 jsme to mohli znovu vidět, když politici z obou stran, demokraté i republikáni, hovořili o znesvěcení „chrámu demokracie“.
„Kdyby byl Kapitol postaven v brutalistickém stylu, nemyslím si, že by někdo mluvil o znesvěcení. Brutalistní betonovou hmotu znesvětit nelze,“ řekl pan Shubow.
V padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech, během „moderní éry“ architektury, postavila Správa služeb pro veřejnost (GSA) více než 600 federálních budov – mnohé z nich v tehdy novém brutalistním stylu, který prosazoval abstraktní bloky železobetonových konstrukcí. Mnoho těchto staveb je zachyceno ve videu GSA Democratic by Design: Guiding Principles for Federal Architecture („Demokraticky navrženo: vodítka pro federální architekturu“), v němž federální architekti představují zásady, jimiž se od roku 1962 řídí. Video názorně ukazuje ostrý kontrast mezi klasickými architektonickými standardy, které stanovili tzv. otcové a zakladatelé, a dnešní převahou modernistického designu.
„Budovy, které stavíme, jsou spojovací tkání, která z nás dělá národ,“ říká vypravěč hned na začátku videa.
Pokud je to pravda, jak může mít jeden národ tak zásadní rozdíly ve stylu architektury – klasickém versus progresivním – a jak to ovlivňuje nás samotné i národ jako celek?
Naše klasické hlavní město
Zakladatelé Spojených států vybudovali národ na klasických a křesťanských filozofických principech. Thomas Jefferson napsal francouzskému umělci Pierrovi Charlesi L’Enfantovi, že architektura Kapitolu by se měla opírat o „vzory starověku, které si získaly uznání tisíců let“.
Pan Shubow vysvětlil, že právě Jefferson určil tón pro americkou vládní architekturu, když navrhl Kapitol státu Virginie. Jde o klasickou stavbu inspirovanou Maison Carrée v Nîmes ve Francii – starověkým římským chrámem.
Klasický umělec Michael Curtis řekl pro Epoch Times, že národ vybudoval tři „chrámy“, které představují základní filozofické otázky: otázku poznání (Knihovna Kongresu), otázku jednání (budova Nejvyššího soudu USA) a otázku vládnutí (budova Kapitolu).
„To jsou základní otázky krásy, dobra a pravdy,“ uvedl. „Jaké je naše místo ve vesmíru? Jak máme řešit zásadní otázky poznání, jednání a správy?“
Ve své knize Classical Architecture and Monuments of Washington, D.C.: A History & Guide („Klasická architektura a památky Washingtonu D.C.: historie a průvodce“) Curtis napsal: „Všimnete si, že budovy, které zůstávají věrné zakládajícím principům národa, jsou krásné – slavnostní či důstojné, odpovídající lidskému rozměru a životním proměnám občana; zatímco stavby vycházející z principů vědeckého progresivismu staví člověka do opozice, jsou měřítkem přizpůsobené státu, nikoli občanovi.“
Například budova Nejvyššího soudu USA vychází ze struktury římské baziliky. Návštěvník, který do ní vstupuje, musí nejprve vystoupat po schodišti, jehož vrchol lemují sochy Autorita zákona a Rozjímání o spravedlnosti. Poté prochází mezi vysokými sloupy, jejichž štíty zdobí reliéfy zobrazující svobodu, řád, autoritu a další ctnosti. Každý dekorativní prvek uvnitř budovy – od vlysů po busty – připomíná základní ctnost spravedlnosti.
O této budově Curtis napsal: „Máme cítit majestát Zákona – a skutečně ho cítíme.“
Pan Shubow uvedl, že federální soudce jmenovaný demokraty, Jeffry H. Gallet, dokonce napsal esej o tom, jak se lidé chovají s větší úctou a lepší sebekázní v klasické soudní budově než v modernistické.
Naše „pokroková“ architektura
V roce 1901 uvedlo americké ministerstvo financí, které tehdy odpovídalo za federální architekturu, že klasický styl má být výchozím stylem všech vládních budov. Vše se však změnilo v roce 1962, kdy výkonný asistent Daniel Patrick Moynihan sepsal jednostránkovou směrnici s názvem Guiding Principles for Federal Architecture („Vodítka pro federální architekturu“) jako součást zprávy pro prezidenta, připravené ad hoc komisí pro úřadovní prostory federálních institucí.
Moynihanovy zásady stanovily, že vládní architektura nemá mít žádný oficiální styl a že návrhy mají vycházet od architektů směrem k vládě, nikoli naopak.
„Vláda tak umožnila modernistickým architektům, kteří v oboru jednoznačně převažovali, aby diktovali, co se bude stavět. Šlo o uplatnění autority – a to přetrvává dodnes,“ řekl pan Shubow.
Zdůraznil, že Moynihanovy Guiding Principles for Federal Architecture nikdy nebyly uzákoněny ani zavedeny prezidentským nařízením. Přesto se jimi Správa služeb pro veřejnost (GSA), která má dnes federální architekturu na starosti, dodnes řídí.
V roce 1968 navrhl maďarsko-německý architekt Marcel Breuer (1902–1981) desetipatrovou Federální budovu Roberta C. Weavera – sídlo ministerstva pro bydlení a rozvoj měst (HUD) ve Washingtonu – podle Moynihanových zásad. Jde o brutalistní stavbu, která podle pana Shubowa „vyvolává dojem beztvaré, utlačující byrokracie“.
Dva ministři HUD se k budově vyjádřili s otevřeným odporem. Demokrat Shaun Donovan uvedl, že „sama budova patří k nejnenáviděnějším ve Washingtonu – a to z dobrého důvodu“, a republikán Jack Kemp ji označil za „deset pater sklepa“. Návštěvníci často poznamenávají, že je obtížné najít vchod do této beztvaré budovy – ještě dříve, než vůbec vstoupí, zažívají pocit nepohodlí, zmatku a odcizení.
Moderní architekti si dobře uvědomují psychologické účinky svých návrhů.
Švýcarsko-francouzský architekt Charles-Édouard Jeanneret-Gris (1887–1965), známý pod jménem Le Corbusier, kdysi řekl: „Sám sídlím v kanceláři bez oken, s klimatizací – v jakési cele. Moji návštěvníci si to uvědomují, a proto mluví stručně a k věci.“
Le Corbusier byl průkopníkem moderní architektury, včetně stylu brutalismu.
Na opačném konci spektra pan Shubow vyzdvihl řecko-revivalistickou Federální budovu a soud v Tuscaloose v Alabamě, dokončenou v roce 2011, jako výjimku z modernistické nadvlády. Jak se těmto federálním budovám podařilo uniknout osudu modernismu? Senátor Richard Shelby (republikán z Alabamy) sdělil Správě služeb pro veřejnost (GSA), že chce klasickou soudní budovu. Dne 15. září 2023 byly budovy přejmenovány na Federální budova a soud Richarda Shelbyho.
Při této příležitosti uvedl předseda okresního soudu USA pro severní obvod Alabamy L. Scott Coogler, který se na vzniku budovy také podílel: „Neoklasicistní design inspiruje jak soudce, tak poroty – a bude v tom pokračovat i v příštích desetiletích.“
„Myslím, že je důležité, aby Američané cítili, že stále žijeme v první republice,“ řekl pan Shubow. „Jinými slovy, náš systém vlády se od dob založení země zásadně nezměnil.“
Lidé navštěvují budovy, jako jsou Jeffersonův a Lincolnův památník – místa, která představují podstatu americké tradice a její kontinuitu. Jeffersonův památník i budova Nejvyššího soudu vznikly v moderní době, přesto jsou zcela v souladu s architekturou Kapitolu, vysvětlil.
Architektonické obrození
V roce 2020 si Národní společnost pro občanské umění (National Civic Art Society) objednala u agentury Harris Poll průzkum, který zjišťoval, jaký styl federální architektury Američané upřednostňují. Výsledky ukázaly, že 72 procent Američanů dává přednost tradiční architektuře u federálních úřadů a soudních budov. Podpora byla výrazná napříč všemi skupinami obyvatel – bez ohledu na sociální postavení, politickou příslušnost, rasu či etnický původ.
Politici se nyní snaží oživit vizi architektury, jakou prosazovali zakladatelé. V roce 2020 podepsal prezident Donald Trump výkonné nařízení Promoting Beautiful Federal Civic Architecture („Podpora krásné federální občanské architektury“). Prezident Joe Biden jej sice po svém nástupu zrušil, avšak v roce 2023 byly zásady tohoto nařízení začleněny do dvou nových návrhů zákonů.
Dne 13. června 2023 předložil senátor Marco Rubio (republikán z Floridy) Kongresu návrh zákona Beautifying Federal Civic Architecture Act of 2023. Ve stejné době představil obdobný návrh (H.R. 3627) ve Sněmovně reprezentantů poslanec Jim Banks (republikán z Indiany).
Oba návrhy uvádějí, že „federální veřejné budovy by měly – pozdvihovat a zkrášlovat veřejný prostor; povznášet lidského ducha; být ozdobou Spojených států; vzbuzovat úctu veřejnosti; být vizuálně rozpoznatelné jako občanské budovy a v případě potřeby respektovat regionální architektonické dědictví“.
Návrhy vyžadují, aby klasická a tradiční architektura byla upřednostňovaným stylem federálních veřejných budov v celé zemi a byla základním stylem pro federální budovy ve Washingtonu. Podle nové legislativy by také muselo proběhnout veřejné projednání ještě před výběrem architektonické kanceláře a konečného návrhu stavby.
Pan Shubow upozornil, že po zprávě Úřadu pro vládní odpovědnost (GAO) o federálních budovách z roku 2023 souhlasila GSA se změnou svých postupů tak, aby bylo vyžadováno zapojení veřejnosti do rozhodování o designu federálních staveb. To je podle klasického umělce Michaela Curtise klíčové, protože „když vstoupíte do budovy, vstupujete do mysli umělce – žijete v jeho myšlenkovém světě“.
„Architektura může lidem dodat pocit trvalosti, stability, víry v existenci pravdy, krásy a dobra – nebo naopak tyto hodnoty podkopat. Může lidi pozvedat, ale také demoralizovat,“ řekl Shubow.
Naše prostředí sice nemůžeme snadno změnit, ale můžeme tlačit na naše zástupce, aby se federální architektura držela nejvyšších ideálů, jak to zamýšleli zakladatelé.
–ete–
.jpg){kind=link}
