V centru Třeboně můžete každou středu v 15 hodin navštívit kostel sv. Jiljí a Panny Marie Královny, který byl součástí augustiniánského kláštera. Průvodce, kostelník z místní fary, vám zde povypráví např. o Třeboňské Madoně, o sv. Kryštofovi, ukáže vám gotické hodiny a klášterní prostory zdobené nástěnnými malbami. Upozorní také na jedinečnou architekturu, která se nachází už na nemnoha místech – malované žebrové oblouky nesoucí klenbu.
Barevně zdobené nebo omalované žebrové klenby jsou unikátním a vzácným stavebním prvkem, který se nachází v několika významných gotických stavbách v České republice.
Když se necháte vést zasvěceným průvodcem, vstoupíte do křížové chodby s oněmi žebrovými klenbami. Nástěnné malby z konce 14. století a polychromované žebrové klenby se zde dochovaly v téměř původní podobě. Malby z této doby ukazují detailní dekorativní motivy a biblické scény. Dozvíte se smutný příběh zemského patrona, sv. Zikmunda, jenž je zde znázorněn téměř jako malovaný komiks na zdi kláštera.
Samotný klášter byl založen v roce 1367 Rožmberky a postupně vyrostl na místě starého farního kostela. Kostel sv. Jiljí a Panny Marie Královny byl postaven mezi lety 1367 a 1384 a je považován za výtvarně čistý dvoulodní chrám vrcholné gotiky.
Malované žebrové klenby byly v gotické architektuře oblíbeným prvkem, který kombinoval technickou a dekorativní stránku staveb. Jak je známo, klenby nejenže pomáhaly rozkládat tíhu stropu a podporovaly stabilitu stavby, ale malby na nich měly i estetický a symbolický význam. V mnoha případech byly součástí náboženských a mystických vyobrazení, která měla vést k duchovnímu zamyšlení.
Polychromie byla používána jako umělecká praxe používající více barev, zejména výrazným, kontrastním způsobem bez jednotícího základního tónu. Běžně se používá v oblastech, jako je architektura, sochařství, keramika a malířství, kde jsou povrchy zdobeny řadou zářivých odstínů pro zvýšení vizuálního účinku.
Barevné malby sice vydrží poměrně dlouho, nenesou však stopy věčnosti. Ve většině oblastí nacházíme klenby již bez barevného zdobení, z Brixenu a z Francie se podle průvodce již vytratily.
Dlouhá chodba Rožmberků
Samotný chrám sv. Jiljí je dvoulodní, což je podle kostelníka způsobeno sloupovím, jež chrám rozděluje na tzv. dvě lodě. Na kůru je kromě varhan možno spatřit gotické hodiny, které sice už čas neukazují, ale zde na ně narazíte jako na nevídanou gotickou památku. Kostel nese dvě jména, původní sv. Jiljí a po schválení Vatikánem byl přidán název Panny Marie Královny.
Dozvíte se, že Rožmberkové do kostela nechodili po ulici, ale zvláštní chodbou nad ulicí. Pro zvýšení komfortu, odrazu společenského postavení a soukromí byla v Třeboni vybudována tzv. Dlouhá chodba, která vedla z areálu zámku a nad Budějovickou branou do kláštera, a tudíž i do kostela. Dnes je již zazděná a neprůchozí.
Chůze na mši byla pro Rožmberky nejen obřadem, ale i ukázkou jejich politického a kulturního postavení ve městě. Byla součástí jejich každodenního života. Představovali model šlechtického a náboženského života, v němž se spojují světské a duchovní záležitosti.
