Jak strávit 24 hodin v Santiagu de Chile

Santiago de Chile, nad nímž se třpytí panorama města rozprostřené pod majestátními, sněhem pokrytými Andami, možná patří k nejvíce nedoceněným městům Jižní Ameriky. Jde o obrovskou metropoli s téměř 7 miliony obyvatel – zhruba 40 procenty populace celé země. Nádherná chilská krajina, včetně vinic a zvlněných kopců, je přitom i tak vždy na dosah. Ale přesto je Santiago na tomto kontinentu často vnímáno spíše jako centrum obchodu než jako turistická destinace.

Je tu hlavně neuvěřitelné množství věcí k vidění a zažití. Projít i jen samotné město za 24 hodin je výzva – my se ale vydáme dokonce kousek za jeho hranice. Městské požitky i venkovské kouzlo lze totiž stihnout během jednoho nabitého dne.

Poznámka k jazyku

Chile není nutně významnou turistickou destinací. Zjistíte, že relativně málo Chilanů mluví anglicky. I v podnicích orientovaných na zákazníky, jako jsou restaurace a obchody, může být domluva obtížná. Proto se vyplatí naučit se alespoň několik základních španělských slov – a mít po ruce otevřenou a připravenou aplikaci pro online překlad.

Příjezd

Mezinárodní letiště Artura Merina Beníteze (SCL) je nejrušnější vstupní branou do země a zároveň významným latinskoamerickým leteckým uzlem. Zajímavostí je, že SCL představuje nejvzdálenější cíl přímých letů pro řadu evropských aerolinek, včetně Air France a Iberie. Ze Severní Ameriky sem celoročně létají přímé spoje z Miami a Atlanty, sezonně pak také z Toronta a Houstonu.

Letiště leží přibližně 18 kilometrů od centra města a je s ním dobře propojeno. Pravidelné autobusy, které vozí cestující ke stanici metra Los Héroes, jezdí každých 10 až 15 minut a jízdenka stojí pouhé 2 až 3 dolary (cca 60 korun). Taxi a služby sdílené dopravy míří do města po šestiproudé dálnici. Cesta na Centrální trh trvá asi 20 minut (v závislosti na dopravě) a vyjde zhruba na 15 dolarů (cca 300 korun).

Ráno

Začněte den pohledem z ptačí perspektivy. Historická městská lanová dráha – funikulár – se šplhá po strmém svahu kopce San Cristóbal už od svého otevření v roce 1925. Pokud budete mít štěstí (a vyrazíte brzy), slunce už bude svítit a obloha zůstane bez smogu.

Následně si užijte výhled na okolní Andy i svěží zelené údolí pod vámi. Uprostřed panoramatu nelze přehlédnout charakteristický zrcadlový profil Gran Torre Santiago. Se svou výškou téměř 300 metrů je nejvyšší budovou Jižní Ameriky. Vyhlídková plošina na jejím vrcholu, Sky Costanera, nabízí další působivý pohled na tuto rozlehlou metropoli.

Jakmile si pořídíte fotografie a vychutnáte si výhled, sjeďte zpět k úpatí funikuláru. Odtud vás čeká příjemná dvacetiminutová procházka dlouhá necelé dva kilometry k Chilskému národnímu muzeu výtvarných umění. Už ta samotná budova stojí za návštěvu.

Tento honosný objekt v neoklasicistním stylu s prvky secese navrhl francouzský architekt chilského původu Emile Jéquier. Otevřen byl v roce 1910 v rámci oslav stého výročí nezávislosti země. Stavba by vynikla i v Paříži – což byl záměr, protože jak průčelí, tak dispozice budovy odkazují na slavný Petit Palais, pařížský chrám výtvarného umění.

Uvnitř prosvětluje celý centrální sál rozlehlá kupole tvořená 2 400 skleněnými díly. Původně muzeum disponovalo pouhými 140 obrazy. Dnes jeho sbírky čítají tisíce děl, z nichž je v daném okamžiku vystavena jen část. Pozornost si zaslouží zejména půvabná náboženská díla ze španělského koloniálního období.

Odpoledne

Blíží se čas oběda. Než se ale posadíte ke stolu, protáhněte si nohy v parku Parque Forestal, který obklopuje muzeum. Je to půvabný zelený pás v samém srdci centra, rozkládající se podél řeky Mapocho, jejíž vody – stékající z vysokých hor – dramaticky protínají městskou krajinu.

Cesty v parku vás naštěstí dovedou přímo k Mercado Central. I samotná tržnice je architektonickým zážitkem. Rozprostřené markýzy podél severní fasády vás zvou do prostoru otevřeného už v roce 1872. Všimněte si složitého a elegantního pyramidového tvaru střechy i litinového klenutého stropu.

Právě to, co se nachází pod touto střechou, však každoročně přiláká desetitisíce návštěvníků. Tržnice je jedním z nejlepších míst v zemi, kde seženete čerstvé ryby a mořské plody z místních zdrojů – nejbližší přístavní města jsou vzdálena jen asi hodinu a půl. Označení „nejlepší“ platí i pro malé kavárny a bistra uvnitř trhu, která se specializují na rybí a mořskou kuchyni.

Vyberte si podnik, který vás nejvíc zaujme, a objednejte si některou z chilských klasik, například machas a la parmesana, pokrm vytvořený italským přistěhovalcem v 50. letech 20. století v nedalekém přímořském městě Viña del Mar. Jde o mušle zapečené s bílým vínem a parmezánem. Pokud by to bylo na oběd přece jen příliš syté, jednoduché choritos con arroz – mušle s rýží – jsou vždy příjemnou volbou.

Projděte se mezi řadami stánků s jídlem. A jakmile začne odpolední horko sílit, je čas vyrazit z města. Zamiřte k Andám a vinicím údolí Maipo, někdy přezdívaného „Bordeaux Jižní Ameriky“. Údolí se postupně zužuje v kaňon a nabízí tolik krás, že by zde šlo strávit celý den – nebo i déle – objevováním malebných vesniček rozesetých podél divoké řeky stejného jména.

Dnes je však času jen tolik, aby bylo možné navštívit Viña Aquitania, což je malé, přátelské rodinné vinařství, které leží nedaleko centra, a přesto působí, jako by bylo na hony vzdálené civilizaci. Nachází se na samém okraji města a lze se sem dostat městskou hromadnou dopravou s tím, že taxi nebo Uber vás sem ale doveze výrazně rychleji – zhruba za 40 minut v závislosti na dopravě.

Měna

Santiago je město, kde vám pár pesos v kapse rozhodně vydrží dlouho. Hotovost se vždy hodí pro případ nouze a v Santiagu se situacím, kdy lze platit pouze v hotovosti, nelze vyhnout. Taxíky a někdy dokonce i obchody nepřijímají platební karty. Ujistěte se proto, že máte u sebe chilská pesa – za jeden americký dolar dostanete téměř tisíc pesos – protože americké dolary jsou zde často odmítány.

Po příjezdu se nechte okouzlit nekonečnými řadami vinic ve stínu mohutných andských štítů. Viña Aquitania založili dva francouzští vinaři z Bordeaux. Jejich hledání ideálního chilského terroiru (přírodních podmínek pro pěstování) začalo už v 80. letech a v roce 1990 zakoupili těchto 18 hektarů vinic. Dnes vinařství vede druhá generace této rodiny.

Prohlídky trvají 90 minut a jsou velmi dostupné – ceny začínají přibližně na 30 dolarech za osobu (cca 600 korun). Součástí je návštěva malé věže s 360stupňovým výhledem do okolní krajiny i procházka mezi vinicemi. A pak přijde to nejlepší: sestup do sklepa a ochutnávka místního Cabernet Sauvignon a Carménère, případně – v rámci rozšířené prohlídky za zhruba 50 dolarů – také pinot noir.

Večer

Je škoda, že nezbývá víc času, ale pokud se vám podaří program ještě trochu natáhnout, přírodní park Parque Quebrada de Macul je vzdálený jen asi deset minut jízdy jižním směrem. Opět na samém okraji města se zde můžete koupat v ledově čistých potocích a vydat se na túry podél burácejících vodopádů.

Den zakončete v čtvrti Barrio Italia, přibližně 30 minut severozápadně – a téměř zpět tam, kde jsme začínali. Oblast osídlili italští přistěhovalci v 19. století a dnes v jejích půvabných historických nízkopodlažních domech sídlí jedny z nejstylovějších obchodů a nejlepších restaurací ve městě.

Santiago nepatří k nejsnadnějším „procházkovým“ městům světa. Jeho verze Malé Itálie je ale místem, kde by si návštěvníci měli vyhradit dostatek času na toulky. Bohémská a stylová čtvrť proměňuje každý blok a každou odbočku v malé dobrodružství. Doleva? Možná vás to zavede do celé pasáže lehce kýčovitých butiků. Doprava? Náhle se ocitnete v ukryté kavárně na vnitřním dvoře.

Právě tady je ideální místo na večeři. Nevolte však velké vícestupňové menu – čeká vás ještě kulturní zážitek. Zkuste něco jednoduchého a chutného v podniku, jako je Trattoria Da Noi, která nabízí rozlehlou venkovní terasu a horké talíře poctivých domácích těstovin i dalších výborných italských jídel.

Večer zakončete představením v Teatro Municipal de Santiago. Jde o nejvýznamnější scénu v zemi pro operu a divadelní produkci. Monumentální neoklasicistní budova vznikla v polovině 19. století a na jejím návrhu se podílel architekt z pařížské Opéry. Francouzské vlivy jsou zde opět nepřehlédnutelné.

Budova je impozantní, ale to, co se odehrává na jevišti, vás nadchne ještě víc – ať už se hraje cokoli. Kupte si lístek. Není drahý, podle představení může vstup stát už kolem 15 dolarů (cca 300 korun). Koncert, balet, opera – cokoli zvolíte, dostanete to nejlepší, co země nabízí. Je to dokonalý, symfonický závěr velkého dne, v němž se potkaly krajina, hory i město.

–ete–