Rozhodl jsem se kolem půlnoci. Všiml jsem si hodin ve chvíli, kdy jsem si „na pár minut“ před spaním projížděl Instagram. Uplynuly skoro dvě hodiny.
„Dost!“ řekl jsem si už poněkolikáté a přísahal, že s tím udělám radikální konec.
Sociální sítě byly jen částí problému.
Během běžného dne jsem také kontroloval tři chatovací aplikace, půl tuctu zpravodajských webů, YouTube, živé sportovní výsledky a starý dobrý e-mail – všechny tři účty. Televize se změnila v něco, co mi hrálo do pozadí, zatímco jsem lovil zprávy, drby nebo videa s kočkami.
Moje pozornost už mi nepatřila – a chtěl jsem ji zpátky.
Koupil jsem si tedy tlačítkový telefon, chytrý telefon uložil do šuplíku a nastavil své vnitřní hodiny na rok 2006 – tedy na dobu před uvedením iPhonu.
Během následujícího měsíce jsem četl knihy, zapisoval si trasy jízdy autem, zlepšoval schopnost naslouchat a zvládl dva velké svátky bez jediné útěchy v podobě mobilní hry Candy Crush.
Ta zkušenost byla jiná, než jsem si představoval. Hodně jsem se naučil o roli chytrého telefonu ve svém životě – a o tom, jak dokázal pohltit tolik mé pozornosti.
A také jsem zjistil, že v tom nejsem sám.
Používání chytrých telefonů
Poslední věc, kterou jsem na svém chytrém telefonu udělal, bylo, že jsem na sociální sítě nahrál fotku svého nového tlačítkového telefonu a s lehce sebeironickým tónem se pochlubil odvážným experimentem.
Přátelé mi začali psát téměř okamžitě a jejich zvědavost prozrazovala náznak touhy. Ve skutečnosti má většina Američanů ke svému telefonu poněkud rozpačitý vztah.
Podle Pew Research má chytrý telefon více než 90 procent Američanů. A tato zařízení pohlcují stále větší podíl naší pozornosti.
Američané tráví na svých telefonech v průměru 5 hodin a 16 minut denně, uvádí zpráva společnosti Harmony Healthcare IT z roku 2025. To představuje nárůst o 14 procent oproti předchozímu roku. Téměř polovina (49 procent) uvádí, že se cítí na telefonech závislá. Ještě výmluvnější je, že více než polovina Američanů (52 procent) říká, že chce čas strávený na telefonu omezit.
Američané tráví na chytrém telefonu v průměru více než 5 hodin denně
U rodičů s dětmi doma jsou sázky ještě vyšší. Přibližně 40 procent rodičů by chtělo mít větší kontrolu nad časem, který jejich děti tráví u obrazovek, vyplývá z průzkumu Pew Research. Stejné procento uvádí, že se se svými dospívajícími dětmi kvůli používání telefonu hádá.
Důvody, které lidé uvádějí pro snahu omezit čas strávený na telefonu, do velké míry odpovídají těm mým – chtějí získat kontrolu nad svým časem, zlepšit soustředění, více spát a celkově zlepšit zdraví.
53 procent Američanů chce omezit používání telefonu
Do svého měsíčního experimentu jsem vstupoval právě s tímto nadějným postojem.
Týden 1: Svobodná mysl
Několik dní jsem se dál přistihoval, že beru telefon do ruky a dívám se na něj takřka instinktivně. Někdy během prvního týdne si ale mozek uvědomil, že není žádná naděje spatřit oznámení ze sociálních sítí ani video s motorkou od bratra. A tak jsem přestal kontrolovat displej.
S pouhou číselnou klávesnicí bylo psaní zpráv utrpením. Žádné memy, žádné Emoji. Vrátil jsem se k mačkání 555-666-555 pro „lol“. Bylo to tak úmorné, že jsem začal na zprávy odpovídat telefonátem. Tlačítkový telefon jsem používal jako telefon – a k ničemu jinému.
Protože jsem neměl důvod dívat se na telefon často, natož ho neustále nosit u sebe, nechával jsem ho doma na stole a někdy i při odchodu ven. Bylo to osvobozující a umožnilo mi to dívat se kolem sebe.
Kamkoli jsem přišel, všiml jsem si lidí – zdánlivě všech – jak civí do telefonů. Dívají se na ně při chůzi, při řízení, u jídla i při hovoru s přáteli. Všichni působili rozptýleně.
A podle studie zveřejněné v roce 2023 v časopise Nature pravděpodobně rozptýlení byli. Vědci požádali mladé dospělé, aby absolvovali test soustředění a pozornosti jednou v přítomnosti chytrého telefonu a podruhé bez něj. Výsledek naznačil, že už samotná blízkost chytrého telefonu snižuje kognitivní výkon.
Bez chytrého telefonu jsem se cítil soustředěnější a víc ponořený do přítomného okamžiku. V práci mi vzrostla produktivita. Doma jsem se cítil skutečně přítomný.
Týden 2: Vidět realitu
Na začátku experimentu jsem věděl, že všechno, co jsem dříve dělal na telefonu, mohu dělat i na notebooku – projíždět sociální sítě, psát zprávy nebo rychle hledat informace na internetu. A také jsem to dělal, jenže ten zážitek nebyl stejný.
Mobilní telefony jsou přenosné způsobem, jakým notebooky nejsou. Nosíme je všude s sebou. Jsou neustále po ruce, ne-li přímo v ruce – ale přesto je jen zřídka používáme k telefonování.
Odpojení od virtuálního světa ve skutečnosti lidem prospívá, i když to zpočátku působí jako ztráta.
Místo toho do nich hledíme. Otevírají okno do jiného světa, obydleného nemožně přitažlivými influencery, kteří snadno upoutají naši pozornost. Neustále si s přáteli vyměňujeme zprávy, takže působí, jako by byli stále přítomní. Posloucháme nekonečné tirády v podcastech, na zpravodajských webech a sociálních sítích. Jsme svědky nejrůznějších projevů nezdvořilosti.
Chytré telefony nás zvou do alternativní reality, která je – no – neskutečná.
Nikdo z lidí v mém skutečném životě nevypadá jako influencer. Nikdo není tak duchaplný jako meme. Nikdo se veřejně nevysmívá lidem s jiným názorem, nechová se hrubě na veřejnosti ani nelétá soukromým tryskáčem.
Přesto je to svět, ve kterém denně žijeme pět hodin a 16 minut. Na určité úrovni si to uvědomujeme. Ale tato falešná realita je podivně přitažlivá, i když v nás vyvolává závist, odpor nebo vztek. A tato falešná představa ovlivňuje naši náladu i pohled na svět. Zároveň nás činí závistivými vůči ostatním a stejně tak podezíravými vůči nim.
Odpojení od virtuálního světa ve skutečnosti lidem prospívá, i když to zpočátku působí jako ztráta.
Podle zprávy Pew Research z roku 2024 uvedlo zhruba 44 procent amerických teenagerů, že se bez telefonu cítí úzkostně. Zároveň však 72 procent stejných teenagerů uvedlo, že se cítí klidně – alespoň někdy nebo často – když telefon u sebe nemají.
Po týdnu bez chytrého telefonu jsem měl pocit, jako bych znovu začal vidět skutečný svět.
Týden 3: Narážím na hranice
Po několika týdnech se novost používání tlačítkového telefonu vytratila. I když jsem se cítil lépe, začal jsem si uvědomovat, jak silně je náš každodenní život navázán na chytrý telefon.
Přišel mi papírový šek poštou. Místo toho, abych ho vložil online pomocí telefonu, musel jsem jet zajížďkou do banky.
V práci jsem se musel přihlásit do proprietárního softwaru. To vyžadovalo dvoufaktorové ověření – a autentizační aplikace byla v mém chytrém telefonu.
Chtěl jsem zadat statistiky z tréninku do fitness aplikace, jen abych zjistil, že to online nejde. Aplikace funguje pouze v mobilu.
Audioknihy, hudba, online nakupování, navigace, hotelové rezervace, palubní vstupenky, platební karty, předplatné novin – to všechno jsem měl v telefonu. Nemluvě o hodinách, časovači, kalkulačce, diktafonu a fotoaparátu.
Samozřejmě si člověk může stále koupit hodinky, MP3 přehrávače, GPS navigace, digitální fotoaparáty a skenery. Ale opravdu jsem se chtěl vracet tak daleko do minulosti?
Ve stejném týdnu jsem se chystal na reportážní cestu do Washingtonu, D.C. Pracoval bych z naší kanceláře, ale často i mimo ni. Je ještě vůbec možné ve Washingtonu zastavit taxi? Kde bych na poslední chvíli sehnal papírovou mapu? Kolik potvrzovacích kódů a kontaktů bych si musel opsat? Ani nemám tiskárnu.
Zpočátku jsem si myslel, že bude zábava žít, jako by byl rok 2006. Nebyla. Svět se změnil víc, než jsem si uvědomoval.
Stanovil jsem si proto několik pravidel, aby byl život snazší, aniž bych tím narušil podstatu experimentu.
Chytrý telefon jsem směl používat jen na věci, které bych dokázal dělat i s jiným elektronickým zařízením připojeným k Wi-Fi – například na poslech hudby a podcastů. Žádné psaní zpráv, žádné telefonáty a žádné sociální sítě. A žádná mobilní data, s výjimkou pracovních cest.
Problém byl vyřešen – až na to, že jsem teď musel hlídat druhé zařízení.
Žít v dnešní společnosti bez chytrého telefonu možné je, i když to podle průzkumů dělá jen 9 procent Američanů. Vyžaduje to však úsilí. Uvědomil jsem si, že kvůli své práci a do určité míry i vlastnímu pohodlí se po skončení měsíce ke smartphonu vrátím.
Trochu mě to zamrzelo.
Týden 4: Příprava na návrat
Během posledního týdne jsem promýšlel návrat do mobilní digitokracie. Jak si zachovat mentální a emoční svobodu, kterou jsem si během uplynulého měsíce užíval, a zároveň se znovu zapojit do světa mobilních technologií?
Jedno jsem věděl jistě: už se nehodlám vrátit k nošení telefonu jako koule na noze ani k neustálému sahání po něm kvůli rozptýlení nebo úniku.
Abych to zajistil, nastavil jsem si následující hranice.
Odstranil jsem ze svého telefonu aplikace sociálních sítí. Dokonce jsem zrušil účet na Instagramu, který byl největším zlodějem času. LinkedIn a X zůstávají pouze na notebooku, kde mají pro novinářskou práci smysl.
Vypnul jsem téměř všechna oznámení. Díky tomu rozhoduji já, kdy se na telefon podívám. Samozřejmě stále zvoní a upozornění mám zapnutá pro textové zprávy.
Večer zapínám tzv. režim Nerušit. Ten omezuje hovory pouze na lidi ze seznamu oblíbených. Zprávy si přitom mohu kdykoli zkontrolovat.
Vypnul jsem haptickou odezvu. To jsou ta bzučení a cvakání, která telefon vydává. Bez nich žádné „bzzzt“ neupozorňuje na zprávy nebo hovory. Tichý režim je skutečně tichý.
Když nepracují, leží telefon displejem dolů a je připojený k nabíječce. Snadno se ignoruje a méně svádí k tomu, abych ho bral s sebou.
Kolega mě upozornil, jak snadné je přepnout obrazovku do černobílého režimu. Změna je výrazná.
Někdy ho nechávám doma nebo v autě. Na drobné pochůzky ho nepotřebuji a při setkávání s lidmi ho nechci.
Pohrávám si také s barevným nastavením. Kolega mě upozornil, jak snadné je přepnout obrazovku do černobílého režimu. Změna je výrazná. Červená oznámení nekřičí o pozornost. Ikony aplikací jsou méně lákavé a videa méně poutavá. Možná si to tak nechám, možná ne.
Někteří přátelé se mě ptali, zda doporučuji vzdát se chytrého telefonu úplně. Myslím, že většina z nich chce spíš dostat jeho používání pod kontrolu. Moje rada zní: zkuste to jako experiment, tedy pokud vás to láká. Berte to jako eliminační dietu. Uvidíte, které funkce vám způsobují problémy a které byste si chtěli vzít zpět.
Co se týče mě, jsem rád, že jsem si mobilní detox vyzkoušel. A jsem také rád, že jsem zpátky u chytrého telefonu – bez rozptylování a opět svobodný posílat dceři neomezené množství tátovských vtipů.
–ete–
