Za snížením růstového cíle Číny pro rok 2026 stojí klesající příjmy z prodeje půdy, slabé soukromé investice a ekonomika, která působí slabším dojmem, než naznačují údaje HDP.
Čína právě uzavřela svá „Dvě zasedání“ – největší interní politické setkání v roce, přičemž Peking stanovil růstový cíl pro rok 2026 na 4,5 procenta až 5 procent – nejnižší cíl od roku 1991.
Po léta Peking stanovoval stabilní růstové cíle, aby působil dojmem stability. Analytici sdělili deníku Epoch Times, že nižší očekávání poukazují na hlubší problém: ekonomika může být mnohem slabší, než naznačují oficiální údaje o hrubém domácím produktu (HDP).
Varovné signály jsou podle analytiků již patrné v datech, která režim nemůže snadno upravit: klesající daňové příjmy, další prudký pokles příjmů z prodeje půdy, dlouhodobý útlum realitního sektoru, slabé soukromé investice, slabá spotřebitelská poptávka a další údaje, které Peking změnil, zpozdil nebo zcela přestal zveřejňovat.
„Když Peking snížil svůj růstový cíl pro rok 2026 na 4,5 až 5 procent, udělal víc než jen snížil očekávání,“ řekl deníku Epoch Times čínský ekonom Li Hengqing působící v USA. „Bylo to tiché přiznání, že zpomalování Číny už není jen dočasné ochlazení, které lze zakrýt jedním pěkným číslem HDP.“
Lepší způsob, jak číst čínskou ekonomiku, je podle Liho ptát se nikoli na to, zda je každé oficiální číslo pravdivé nebo nepravdivé, ale které údaje je nejtěžší „uhlazovat“.
Podle tohoto měřítka je obraz dle něj pochmurný.
Nižší cíl a silnější signál
Ekonomové a analytici dlouhodobě zpochybňují spolehlivost oficiálních údajů o HDP Číny. Tyto pochybnosti v posledních letech zesílily, protože viditelné napětí v ekonomice se střetává s čísly růstu, která opakovaně přesně odpovídají stanoveným cílům.
Oficiální údaje uvádějí růst HDP na úrovni 5 procent jak v roce 2024, tak v roce 2025, tedy přesně na cílové hodnotě Pekingu. Některé odhady zvenčí však naznačují, že režim mohl růst nadhodnotit o 2 až 3 procentní body.
Think tank Rhodium Group se sídlem v New Yorku odhadl skutečný růst HDP Číny v roce 2025 přibližně na 2,5 až 3 procenta, s prognózou růstu 1 až 2,5 procenta pro rok 2026. Švýcarská bankovní skupina UBS odhadla růst na 3,4 procenta pro rok 2025 a 3 procenta pro rok 2026.
Mezinárodní měnový fond (MMF) uvedl, že soukromá domácí poptávka v zemi zůstává slabá, celková inflace se pohybovala kolem nuly a deflátor HDP – široké měřítko cen v celé ekonomice – nadále klesal.
Růst byl podle MMF podporován především exportem a stimulační politikou.
Čínští představitelé otevřeně označili nedostatečnou domácí poptávku za „zásadní problém“ a vyzvali k přijetí opatření.
„Tento nesoulad je těžké ignorovat,“ poznamenal Li s tím, že tyto rozdíly neodpovídají čistému růstu na úrovni 5 procent.
Gao Shanwen, významný ekonom státní společnosti SDIC Securities, konstatoval na konferenci ve Washingtonu v prosinci 2024, že růst HDP Číny „se v posledních dvou až třech letech pravděpodobně pohyboval kolem 2 procent“, přestože oficiální číslo se drželo blízko 5 procent.
„Neznáme skutečné číslo reálného růstu Číny a možná ani některá další čísla,“ sdělil.
Údaje, které se hůře skrývají
Výmluvnější signály nejsou v hlavním ukazateli růstu, ale v penězích, které skutečně obíhají v systému, říká deníku Epoch Times ekonom Davy J. Wong působící v USA.
Příjmy čínského veřejného rozpočtu klesly v roce 2025 o 1,7 procenta. Příjmy místních samospráv z prodeje půdy – hlavní zdroj financí pro místní úřady – klesly o dalších 14,7 procenta, což znamená čtvrtý po sobě jdoucí roční pokles. Skupina Světové banky navíc zjistila, že celkové fiskální příjmy zůstaly utlumené a příjmy z daně z příjmu právnických osob klesly o 3,1 procenta v důsledku zúžení ziskových marží.
„Vláda může utvářet narativ o růstu,“ podotýká Wong. „Je mnohem těžší vysvětlit současně slabý výběr daní, klesající příjmy z prodeje půdy a nižší daňové příjmy založené na ziscích.“
Podobná slabost je patrná i v soukromé ekonomice.
Investice do fixních aktiv, jako jsou budovy a vybavení, klesly v roce 2025 o 3,8 procenta, zatímco soukromé investice podle čínského Národního statistického úřadu klesly o 6,4 procenta.
Měsíční údaje ukazují stejný vzorec. Sezónně očištěná řada investic do fixních aktiv byla podle úřadu záporná v každém měsíci roku 2025. Maloobchodní tržby také meziměsíčně klesly v červnu, červenci, září, listopadu a prosinci. V dubnu 2025 stát vložil 520 miliard jüanů (přibližně 1,6 bilionu korun) do čtyř velkých bank jako součást stimulačního balíčku oznámeného v roce 2024.
„To je výrazný krok pro ekonomiku, která má podle předpokladů stabilně růst tempem 5 procent,“ zmiňuje Li.
Podle Wonga tato čísla však neodrážejí oživení, které by se šířilo napříč domácí ekonomikou.
„Spíše to vypadá jako ekonomika, kterou drží nad vodou vybrané sektory, státní podpora a export, zatímco soukromá ekonomika zůstává v pozadí slabá,“ říká.
Skupina Světové banky dospěla k podobnému závěru ve svém hodnocení stimulačních opatření Pekingu. Odhadla fiskální stimul ve výši přibližně 1,6 procenta HDP v roce 2025, ale uvedla, že pouze asi 0,5 procenta směřovalo přímo k domácnostem, přičemž většina podpory nadále proudila prostřednictvím veřejných investic.
Čínský vůdce Xi Jinping vyzval k rychlejším krokům k řešení slabé domácí poptávky, zejména spotřeby.
Zpráva také konstatuje, že poptávka po úvěrech v soukromém sektoru zůstala slabá navzdory uvolněné měnové politice. Domácnosti byly brzděny pomalejším růstem příjmů, klesajícími cenami nemovitostí a zadlužením ve výši 139 procent disponibilního příjmu.
Samotná rétorika Pekingu rovněž zpochybňuje oficiální čísla. Čínský vůdce Xi Jinping vyzval k rychlejším krokům k řešení slabé domácí poptávky, zejména spotřeby. Další vysoký představitel sdělil, že rozšíření domácí poptávky bude v roce 2026 hlavní prioritou.
Současně regulátoři přislíbili řešit „involuční“ konkurenci a „neuspořádané cenové války“ v odvětvích, jako je automobilový průmysl.
Involuční konkurence označuje vyčerpávající soupeření, při němž firmy usilují o omezenou poptávku prostřednictvím snižování cen, nadprodukce a napodobování – čímž snižují zisky, aniž by vytvářely skutečný růst.
„Když odhlédneme od sloganů, je poselství jasné,“ zmiňuje Li. „Firmy příliš snižují ceny, domácnosti nedostatečně utrácejí a vedení si uvědomuje, že růst je příliš závislý na nabídce.“
Další tlak přináší klesající demografický trend v Číně. Počet obyvatel se v roce 2025 snížil o 3,39 milionu, přičemž se rodí 7,92 milionu dětí a umírá 11,31 milionu lidí.
Klesající počet obyvatel nezpůsobí zpomalení ze dne na den, ale výrazně ztěžuje přizpůsobení v ekonomice, která se již potýká s dluhem, slabou poptávkou a klesající důvěrou, popisuje Wong.
Útlum realitního trhu
Realitní trh zůstává jednou z největších brzd růstu čínské ekonomiky.
V roce 2025 investice do nemovitostí klesly o 17,2 procenta. Zahájení výstavby nových bytů se snížilo o 20,4 procenta, zatímco prodeje podle hodnoty klesly o 12,6 procenta. Financování developerů se rovněž snížilo o 13,4 procenta, včetně poklesu prostředků spojených s hypotékami o 17,8 procenta, uvádí čínský Národní statistický úřad. Do prosince všech 70 velkých a středně velkých měst sledovaných úřadem nadále zaznamenávalo meziměsíční pokles cen bytů z druhé ruky.
Sun Kuo-Hsiang, profesor mezinárodních vztahů na taiwanské univerzitě Nanhua, říká pro Epoch Times, že tato čísla představují pokračující útlum, který nadále vyčerpává finance místních samospráv, majetek domácností i důvěru.
Trendy na trhu bydlení jsou úzce propojeny s širší ekonomikou Číny. V době konjunktury developeři nakupují pozemky od místních samospráv za vysoké ceny, což představuje hlavní zdroj příjmů a signalizuje budoucí výstavbu.
Tento model se začal rozpadat v roce 2020, kdy regulátoři zavádějí politiku „tří červených linií“ s cílem omezit zadlužení developerů stanovením limitů dluhu vůči hotovosti, vlastnímu kapitálu a aktivům. Tento krok přispěl k platební neschopnosti a likvidaci společnosti Evergrande, kdysi největšího developera v Číně, a prohlubuje širší pokles.
Napětí v oblasti úvěrů, které následuje v roce 2021, se v sektoru projevuje dodnes. Výzkum harvardského ekonoma Kennetha Rogoffa a ekonoma Mezinárodního měnového fondu Yang Yuanchen odhaduje, že nemovitosti a jejich dodavatelský řetězec – stavební materiály, vybavení domácností a související služby – tvoří přibližně jednu čtvrtinu až jednu třetinu čínského HDP.
Když ceny nemovitostí klesají a výstavba zpomaluje, dopady se šíří napříč ekonomikou – od oceli a cementu až po domácí spotřebiče, realitní makléře a pracovní místa ve službách.
Dopad je také přímý. Čínské domácnosti drží velkou část svého majetku v nemovitostech, takže klesající ceny oslabují jejich finanční situaci a snižují jejich ochotu utrácet.
Pokles realitního trhu také způsobuje, že některá data jsou citlivější. Čína nezveřejňuje oficiální míru neobsazenosti bytů a analytici se dlouhodobě snaží odhadnout, do jaké míry developeři nadměrně stavěli.
Čínské domácnosti drží velkou část svého majetku v nemovitostech, takže klesající ceny oslabují jejich finanční situaci a snižují jejich ochotu utrácet.
V roce 2022 zveřejnil čínský think tank Beike Research Institute zprávu, která ukázala, že průměrná míra neobsazenosti bytů ve 28 čínských městech je vyšší než ve Spojených státech, Kanadě, Francii a Spojeném království, což poukazuje na nadbytek nabídky. Zpráva vzbudila pozornost kvůli nedostatku oficiálních dat.
O několik dní později Beike zprávu stáhla a omluvil se s tím, že některá data byla nepřesná. Podle Suna byla zpráva stažena kvůli tlaku z Pekingu.
Problém chybějících dat
Od roku 2022 čínské úřady přestávají zveřejňovat stovky datových řad, které dříve využívali výzkumníci a investoři, včetně údajů o prodeji půdy, zahraničních investicích, nezaměstnanosti, neobsazenosti bytů, kremacích, podnikatelské důvěře, výrobě sójové omáčky a očkování.
Ve většině případů úřady nevysvětlují, proč byla data odstraněna nebo zadržena.
Chybějící údaje se často týkají politicky citlivých oblastí, zejména bydlení. Tento posun přichází v době, kdy pokles realitního trhu vymazává miliardy dolarů z majetku domácností a vyvolává protesty nespokojených kupujících.
Zacházení s nezaměstnaností mladých lidí je dalším příkladem chybějících dat.
V červnu 2023 dosáhla oficiální míra nezaměstnanosti mladých lidí v Číně rekordních 21,3 procenta. Přibližně ve stejnou dobu vzbuzuje ekonomka a profesorka Pekingské univerzity Zhang Dandan celostátní pozornost, když sdělila, že skutečná míra může dosahovat až 46,5 procenta.
V srpnu téhož roku úřady oznámily, že pozastaví zveřejňování údajů o nezaměstnanosti mladých lidí s odkazem na potřebu upravit metodiku výpočtu. O pět měsíců později Peking zveřejnil novou řadu, která stanovuje míru nezaměstnanosti mladých na 14,9 procenta.
Úředníci uvádějí, že revidovaný údaj vylučuje téměř 62 milionů studentů denního studia na univerzitách, s argumentem, že by neměli být považováni za nezaměstnané. Wong však upozorňuje, že standardní statistická praxe obvykle zahrnuje všechny, kteří aktivně hledají práci, včetně studentů.
Pro srovnání, průměrná míra nezaměstnanosti mladých v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj činí v červenci 2025 11,2 procenta, přičemž ve Spojených státech je to 10,8 procenta a v Japonsku 4,1 procenta.
Proč panují pochybnosti o oficiálních číslech
V roce 2007 tehdejší čínský premiér Li Keqiang podle uniklého amerického diplomatického depeše řekl americkému velvyslanci, že údaje o HDP z provincie, kterou spravoval, byly „uměle vytvořené“, a tedy nespolehlivé. Místo toho se podle svých slov opírá o spotřebu elektřiny, železniční nákladní dopravu a nové bankovní úvěry při posuzování skutečné ekonomické aktivity.
Oficiální údaje o HDP jsou podle tehdejšího premiéra „pouze pro orientaci“.
Podle Wonga tento výrok vystihuje jádro problému čínského statistického systému: čísla často slouží politickému účelu.
„V Číně nejsou statistiky pouze technickou záležitostí,“ upozorňuje Wong. „Jsou také otázkou byrokratických pobídek a zároveň politickým úkolem, který centrální orgány zadávají v rámci udržování legitimity vlády.“
Místní úředníci mají podle něj silné důvody, aby čísla vypadala lépe, protože ekonomická výkonnost je dlouhodobě spojena s politickým hodnocením, povyšováním a odpovědností.
„Ještě než rok vůbec začne, [vláda] už má ‚přesně předpovězený‘ celoroční ekonomický výkon.“
– Li Hengqing, ekonom
Když Peking stanovuje jasné cíle pro růst, zaměstnanost a stabilitu, je podle Wonga pro místní úřady často nejbezpečnější nehlásit plný rozsah problému, ale posunout čísla do „přijatelného rozmezí“.
To dle něj pomáhá vysvětlit, proč jsou analytici skeptičtí, když oficiální růst přesně odpovídá stanovenému cíli. Oznámený růst HDP Číny ve výši 5 procent v roce 2024 přesně odpovídá vládnímu cíli.
„Ještě než rok vůbec začne, už mají ‚přesně předpovězený‘ celoroční ekonomický výkon,“ poznamenává Li Hengqing. „To je něco, co je prakticky neslýchané kdekoli jinde na světě – skutečně jedinečné.“
„Ekonomický růst je něco, co musí vzniknout v reálné ekonomice; není to něco, co lze jednoduše vytvořit nebo napsat do existence. Ale v Číně toto rozlišení ve skutečnosti neexistuje. Tato čísla jsou v podstatě vyráběná.“
Podle Liho je tento proces dobře patrný. „Data vznikají na základní úrovni – obce reportují okresům, okresy městům, města provinciím a nakonec Národnímu statistickému úřadu.“
Na nejnižší úrovni firmy vykazují produkci a tržby, ale je jim sděleno, že tyto údaje nejsou vázány na daně, takže mají pocit, že je bezpečné je nadhodnocovat.
Pokud čísla nedosahují stanovených cílů – například cíle růstu Státní rady ve výši 5 procent – jsou vrácena k „přezkoumání“, což v praxi znamená jejich navýšení, vysvětluje Li Hengqing.
„Všichni chápou pravidla hry: upravujte čísla, dokud nebudou odpovídat očekáváním,“ doplňuje.
Tento proces podle něj nafukuje údaje vrstvu po vrstvě až po vrchol celého systému.
Poukazuje také na případy z minulosti, kdy provincie přiznaly významná zkreslení. Vnitřní Mongolsko například v roce 2018 přiznává, že nadhodnotilo fiskální a průmyslová data až o 40 procent. Provincie Liaoning mezitím v roce 2017 uznává, že nadhodnotila své ekonomické údaje o více než 20 procent.
Na této zprávě se podíleli také agentura Reuters a Gu Xiaohua.
–ete–
