Ondřej Horecký

26. 2. 2024

Nejsou a nebudou. Palčivý nedostatek pracovních sil v zemědělství trápí celou Evropu, tuzemský agrární sektor nevyjímaje. Malé platy, vysoký zápřah, špinavá práce, enormní byrokracie, to vše snižuje atraktivitu oboru a komplikuje generační obměnu.

Jak se čeští farmáři s těmito výzvami vypořádávají? Je farmařina opravdu na vymření? Jak se bude agrární sektor vyvíjet do budoucna? To vše se dozvíte v naší reportáži.

Podle loňského průzkumu mezi členy Agrární komory chybí zaměstnanci třem čtvrtinám oslovených podniků. Dotazníkové šetření mezi členy ukázalo, že 59,2 procentům podniků chybí pracovníci celoročně a dalších 19 procent má problémy s najímáním lidí na sezonní práce.

Podle některých lidí v oboru je absence personálu již na hraně samotné existence firem. Průměrný věk zaměstnanců v agrárním sektoru je výrazně vyšší než v jiných odvětvích, přičemž mladí se do zemědělství nehrnou. Pracovníci v družstvech se dostávají do důchodového věku a nemá je kdo nahradit.

Největší potíže mají podle Agrární komory obory živočišné výroby, kde scházejí především dojiči, krmiváři či kvalifikovaní zootechnici. V rostlinné výrobě chybí hlavně traktoristé, opraváři zemědělských strojů a obecně mechanici, přičemž poptávka je i po agronomech.

Na venkově chybí pracovní síla

Že situace není jednoduchá, přiznává i Zdeněk Jandejsek, majitel agroholdingu Rabbit CZ, který se zaměřuje především na živočišnou produkci a její zpracování. Nedostatek pracovních sil řeší zaměstnáváním cizinců, kterých ve společnosti pracuje asi 250 z celkových 2 200 zaměstnanců.

„V prvovýrobě je to složitější, tam jsou traktoristé a kombajnisté, kteří už jsou ve věku a těžko se to nahrazuje,“ říká podnikatel, ale dodává, že „zatím se to naštěstí vždycky nějak zvládlo“.

Že sehnat kvalifikovanou pracovní sílu na venkově je těžké, potvrzuje i Jiří Michalisko, místopředseda Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů (ČMSZP). Toto zemědělské sdružení je nástupnickou organizací bývalých státních statků v podhorských oblastech.

Vidím to velmi špatně. Mladí do toho nejdou a nepůjdou. 

soukromý rolník Josef Zima

„Sehnat lidi na tuhle práci není úplně jednoduché. Takové lidi navíc nemůžete platit ve stejné tarifní třídě jako klasické traktoristy a musíte jim dát benefity, které jim práci vykompenzují,“ konstatuje s tím, že moderní traktory a kombajny jsou dnes ovládány GPS a samy se navádějí na řádky.

V zemědělství podle jeho zkušeností pracují buď starší lidé z regionu nebo naopak ti mladí, kteří se „ještě nerozlétli do světa“. Problém je, že ty starší nemá kdo nahradit. „Podniky kolem 600 hektarů, pokud jsou s masným dobytkem, si ještě vystačí s nějakými pěti lidmi, což se dá ustát. Pokud jsou ale s mléčným dobytkem nebo nějakou větší pracností, pak je to problém, protože to jsou činnosti náročné na personál,“ říká Michalisko.

Soukromý rolník Josef Zima z Hodonínska, s nímž jsme hovořili během protestu česko-slovensko-maďarských farmářů na hranicích v Hodoníně 22. února 2024, se svěřil, že budoucnost zemědělství vidí černě.

Sám je v oboru 45 let, vystudoval zemědělství na vysoké škole a hospodaří na 500 hektarech. Pamatuje si ještě, kdy v zemědělství pracovalo půl vesnice. V současnosti je problém sehnat agronoma i traktoristu, říká. Zatímco pracovní sílu v mnohém nahradili výkonné multifunkční stroje, najít k nim solidní obsluhu není snadné.

„Vidím to velmi špatně. Mladí do toho nejdou a nepůjdou. Zemědělec je pomalu sprosté slovo, národ nás bere jako ničitele životního prostředí,“ míní Zima.

Generační návaznost

Potíže s generační obměnou se netýkají jen velkých subjektů, jako je agroholding Rabbit CZ, ale i středních a malých zemědělců. „Když předáváte rodinnou farmu, tak je to snazší, protože pořád je to podnik, který je přestavitelný, založený na jasných vlastnických právech,“ říká Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství a dodává, že i když v rodině už není zájem o farmaření anebo se vyskytnou rozepře, zánik tak malé farmy neohrozí potřeby státu ani potravinovou bezpečnost, jak by tomu mohlo být u velkých hráčů.

Ministerstvo zemědělství podporuje mladé farmáře, kteří by si přáli převzít otěže po svých rodičích, několika způsoby. Lidé do 40 let mají nárok na dotace v rámci programu „Zahájení činnosti mladého zemědělce“, nebo dostanou vyšší investiční podporu. Úřad také poskytuje aktivním mladým zemědělcům přímé platby, které slouží jako doplňkový příjem po zahájení činnosti.

Vidím to velmi špatně. Mladí do toho nejdou a nepůjdou. 

soukromý rolník Josef Zima

„Tato platba je nastavena tak, aby novým mladým začínajícím zemědělcům zvýšila příjem na úroveň zaručující zachování životaschopnosti a konkurenceschopnosti jejich hospodářství. Jde tedy o doplňkovou platbu k ostatním přímým platbám,“ napsal Epoch Times tiskový mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.

V kombinaci s ostatními dotacemi tak mají noví začínající zemědělci nárok na výrazně vyšší přímou platbu na hektar než ostatní farmáři. Zvýšené finanční ohodnocení má podle ministerstva sloužit jako motivace k předání hospodářství mladší generaci v rámci rodiny. „Rovněž v případě právnických osob, kde je společnost řízena staršími zemědělci, může tato vyšší platba přispět k předání řízení společnosti mladším zemědělcům.“

Ale ani finanční zvýhodnění nemusí mladou generaci přimět, aby pokračovala ve šlépějích svých předků. Jak vypráví Michalisko, když děti vidí, jak rodiče běhají celý den po farmě, dohlížejí na zaměstnance, organizují, jsou ve stresu z počasí a pak ještě musí do noci vyplňovat všechna lejstra, takže jim nezbývá ani čas na rodinu, působí to pro ně demotivačně. „Je čím dál tím horší někoho přesvědčit, ať si vezme rodinnou farmu,“ říká zemědělec.

Také David Jeřábek, viceprezident Společnosti mladých agrárníků podotýká, že mladí lidé už se dnes zdráhají být v práci do noci. „Není vzácnost, že pracovníci v zemědělství, jak fyzické osoby, tak zaměstnanci, nadělají i 350 hodin za měsíc. V sezóně v podstatě žijete na poli,“ říká a dodává, že i úroveň platů v agrárním sektoru je podprůměrná.

Mladí agrárníci i mezi svými členy registrují dlouhodobý problém nedostatku pracovních sil, zejména v posledních letech, kdy je nezaměstnanost na rekordně nízké úrovni, je těžké lidi sehnat.

Co se týká bývalých družstev, ty bojují s generační návazností ještě o to více, protože tu chybí rodinné vazby ve vedení. Michalisko si přesto myslí, že to nemusí znamenat vždy nevýhodu. Říká, že vždy se najde nějaký místní nadšenec, který vystuduje zemědělskou školu a jelikož v rodině farmu nemá, skončí u některého agrárního podniku, kde se realizuje.

„Dost často se stává, že mladí kluci se stanou předsedy zemědělských družstev,“ podotýká Michalko s tím, že tito lidé jsou velmi schopní, inovativní a dokáží úspěšně vést i podniky s několika desítkami zaměstnanců.

Zájem o studium je

Mladí se do odvětví nehrnou, nicméně zájem o studium zemědělských oborů rozhodně je a dokonce stoupá. „Před 10 lety jsme měli 156 dějí, teď jich počítáme přes 500,“ sdělil Epoch Times ředitel Střední zemědělské školy Čáslav Jaromír Horníček. Zároveň však přiznává, že škola nemá přehled o tom, zda se žáci po vyučení nebo maturitě opravdu farmaření věnují. „Dneska začít podnikat v zemědělství, to je opravdu hodně náročné, když nemáte nějaké zázemí,“ říká pedagog.

Setrvalý vzestup zájmu o studium zemědělských oborů potvrzuje i Stanislav Neumann, ředitel Zemědělské akademie a gymnázia Hořice. „Když jsem do školy nastoupil v roce 2018, měli jsme v oboru agropodnikání ve třídě nějakých 16, 18 dětí a vloni jsme poprvé otvírali ročník, kde jsme měli dvě třídy, to znamená 60 dětí.“

Třídy v oborech opravář zemědělských strojů a zemědělec-farmář jsou nyní také plné, líčí Neumann a dodává, že zemědělec-farmář je vůbec nejoblíbenější obor na škole. „Máme tam možná trojnásobý převis poptávky po vzdělání nad tím, co jsem schopni studentům nabídnout.“

Jeho škola spolupracuje s profesními organizacemi jako Agrární komora nebo Zemědělský svaz, které jim půjčují techniku nebo zprostředkovávají exkurze. Kolik studentů skončí v agrárním sektoru však netuší, nicméně odhaduje, že je to kolem 50 procent. „To je pěkné číslo. Ono se vždycky mluvilo o nějaké té třetině, já už tvrdím polovina,“ říká.

Ve třetím ročníku se škola snaží šikovnější učně pobízet, aby si našli odbornou praxi v okolí svého domova, kde budou do budoucna zaměstnaní. „Ten podnik už si je formuje k tomu, co chce,“ popisuje Neumann.

Atraktivitu farmaření u mladých se snaží ministerstvo zemědělství zvýšit například i dotacemi na moderní technologie. V příštích pěti letech slíbilo podpořit zemědělské školství dotací 350 milionů korun určených na drony, moderní techniku a digitální technologie.

Agrárnictví dnes poskytuje mladým lidem příležitost nejenom najít si rychle práci, ale také zažít rychlý kariérní růst. Někde se jim může dokonce dostat finanční podpory ještě za studia.

Jandejsek z agroholdingu Rabbit CZ vypráví, že jeho podniky spolupracují se středními zemědělskými školami a když seznají, že je nějaký brigádník šikovný, nabídnou mu příspěvek ve výši několik tisíc korun měsíčně, přičemž žák se zaváže, že bude po ukončení vzdělání v podniku pracovat daný počet let. „Pokud jsou ti lidi kvalitní, snažíme se je získat,“ říká podnikatel.

Noví lidé u něj pracují pod vedením parťáka a mistra a tím, jak si rozvíjejí své dovednosti a znalosti, se mohou postupně vypracovat i na vedoucí pozici. Na tom, jestli má uchazeč maturitu nebo vysokou školu, mu příliš nezáleží. „Radši vezmu člověka, který u nás dělal a znám ho 5, 10 let, i když má nižší vzdělání, než někoho nového s vyšším vzděláním,“ líčí Jandejsek.

Méně a méně

Ačkoliv studium zemědělských oborů je možná v posledních letech oblíbené, v sektoru se to příliš neodráží, což svědčí o tom, že těch, kdo po škole skončí v agrárním sektoru, není zas až tolik.

Zatímco v roce 2012 pracovalo podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) v zemědělství, lesnictví a rybářství 3,1 procenta (149 200 osob), v roce 2022 to bylo už jen 2,5 procenta (130 900 osob), z toho 73,7 % byli zaměstnanci a zbytek OSVČ včetně pomáhajících rodinných příslušníků. Čistě v zemědělství dnes pracuje podle odhadů 78 tisíc osob. Dlouhodobý trend napříč Evropou bohužel ukazuje postupný a přetrvávají úbytek pracovních sil v zemědělství.

Státní zemědělský intervenční fond (SZIF), který vyplácí farmářům dotace, napsal Epoch Times, že za rok 2022 měli 30 333 žadatelů, z toho 25 532 fyzických osob. Za 2023 měl fond už jen 29 750 žadatelů, z toho 24 845 fyzických osob.

Z analýzy dat, kterou jsme provedli z dat od SZIF za rok 2023, jsme zjistili, že z 17 546 žadatelů, kteří vyplnili datum narození (nejde o povinný údaj), jich bylo narozeno po roce 1990 jenom 2 360, což je 13,5 %.

Ale nemusíte ani sledovat statistiky, stačí si zajet na některé družstvo, abyste viděli věkovou strukturu zaměstnanců. Miloš Slán a Martin Pavka z družstva Zemědělská a. s. Čejkovice jsou v podniku nejmladší. Věnují se tu hlavně práci na vinicích, kterých má podnik 200 hektarů.

Říkají, že jejich vrstevníky odrazují od práce na poli dlouhé hodiny v době sklizně a nízké platy. „Aby to člověk mohl dělat, ta práce ho musí bavit, musí mít lásku k přírodě. Ale kdyby chtěl založit rodinu, hypotéku, tak s tímto platem to vůbec nejde zvládnout,“ líčí Slán.

Slovenský zemědělec Tomáš Krč z družstva Koválov nedaleko hranic s Českem, který také přijel podpořit protest svých českých kolegů 22. února 2024 v Hodoníně, pracuje jako traktorista. V podniku býval jediný mladý člověk, než se mu podařilo přesvědčit kamaráda, aby se k němu přidal.

Jako zkušený řidič zemědělských strojů na tom není až tak špatně. Vedoucí družstev i soukromí rolníci dobře vědí, že milionové traktory a kombajny si vyžadují kvalifikovanou obsluhu. „Není to tak, že by se nedalo v zemědělství vydělat, dá se, dnes už jsou ty peníze lepší. V létě si vyděláte na zimu, dalo by se tak říct,“ říká.

Svou práci bere jako koníček. „Aby člověk seděl 12–16 hodin v traktoru až do noci, když jsou žně, tak ho to musí bavit, to není pro každého,“ konstatuje s úsměvem. A právě představa, že největší výkon musíte podat v době, kdy všichni oddechují nebo jezdí k moři, je pro mnohé kluky jeho věku nelíbivá. Chce to lásku k řemeslu a tolerantní rodinu. Lidí podobného ražení je jako máku a vycvičit je zabere čas. „Takový šofér, který dělá všechno, seje, je na kombajně, je všude, toho nevychováte za týden. To potřebuje praxi a to trvá minimálně dvě sezóny, než se s tím vším naučí pracovat.

Cizinci, roboti a kontraktoři

Na sezonní práce přijíždí do Česka každý rok kolem 20 tisíc lidí, kteří částečně pomáhají řešit problém s nedostatkem pracovních sil. Jsou to lidé z Ukrajiny, Slovenska, Moldávie, Rumunska, Bulharska či Polska, kteří nacházejí uplatnění při pracích v ovocnářství, zelinářství nebo chmelařství.

Ale i tady narážejí farmáři na překážky v podobě nadměrné administrativní zátěže, nepřiměřené délky vyřizování pracovního povolení pro cizince nebo malé jazykové vybavenosti úředníků, uvedl pro Epoch Times prezident Agrární komory České republiky Jan Doležal.

Situaci podle něj komplikují také nové povinnosti související s dohodami o provedení práce, který vznikly po novelizaci zákoníku práce. „Změny obnášejí další administrativní zátěž, a tím i zvýšení nákladů na práci,“ uvádí komora.

Michalisko si nemyslí, že by kvůli nedostatku pracovní síly musely podniky zavírat, ale budou muset využívat služby externích firem, které začínají u nás rašit jako důsledek fungování nabídky a poptávky.

Služby pro agrární sektor většinou poskytují menší farmáři. V době, kdy nevyužívají vlastní potřebnou techniku, ji totiž nabízejí větším statkům. Tento trend je bohužel znevýhodňován současným nastavením dotací, říká Michalisko. Vysvětluje, že služby v prvovýrobě nejsou za prvovýrobu považovány a ministerstvo zemědělství je tudíž nepodporuje. „Pokud jste menší farmář, například do 50 hektarů a uděláte za rok dvě třetiny služeb, už nesplňujete status tzv. aktivního zemědělce, který může pobírat dotace na vlastní půdu.“

Malé farmy, které by chtěly pomoci sousedům, jsou tak limitovány dotační legislativou. Jeho asociace proto lobuje za to, aby za prvovýrobu byly uznány i služby v agrárním sektoru. „Už na to téma s panem ministrem jednáme a vypadá to, že na to slyší,“ líčí místopředseda ČMSZP. Sám jezdí vypomáhat s kombajnem na jiné farmy.

Vidím to velmi špatně. Mladí do toho nejdou a nepůjdou. 

soukromý rolník Josef Zima

Jeřábek z mladých agrárníků nevěří tomu, že by mladá generace početně zvládla nahradit pracovníky odcházející do důchodu. Lidská pracovní síla je dnes nejenom drahá, ale i těžko sehnatelná. Proto je nutno její potřebu co nejvíce minimalizovat. A k tomu mohou sloužit stroje. Robotické systémy fungují už v živočišné výrobě (např. sběrné kombajny na kuřata). Zavádějí se ale i do rostlinné produkce, říká Jeřábek.

„Nechci děsit, ale zatím to vypadá, že za pár let dovezeme na pole robota, necháme ho tam pracovat a pojedeme vyplňovat tabulky,“ říká s nadsázkou farmář. Množství byrokracie, která dnešní zemědělce svazuje, je podle něj ubíjející. Osobně přílišnou robotizaci považuje za jakési odtržení od přírody. „V podstatě se tu narušuje vztah, který tu lidé odjakživa měli k půdě, k venkovu. Ze zemědělství se dnes bohužel stává z velké části manažerská činnost,“ domnívá se sedlák.

Slovenský traktorista Krč se naopak domnívá, že moderní technika a dobré platové podmínky jsou to, co může mladé lidi k hospodaření na půdě a se zvířaty přilákat. „Do takového traktoru, když si člověk sedne, to je sto a jedna, než když sedne do traktoru bez klimy. Tam už dneska žádného mladého nedostanete,“ poznamenává.

Co se týče soukromých farem, kde syn nemá zájem pokračovat v řemesle a uvázat se na celý život na statku, Jeřábek vidí určitou naději ve větším zapojení žen-dědiček. „Před 20, 30 lety to bylo úplně nemyslitelné. Dnes se s tím aspoň začíná,“ podotýká.

Zbudou jen malí a velcí?

Podle Jeřábka se bude zemědělská výroba centralizovat do čím dál větších celků. Současný trend vývoje českého zemědělství spěje k modelu, kdy tu zůstanou jen malí farmáři-srdcaři a pár desítek velkých agroholdingů.

„Začínáme se tomu blížit a to je v podstatě konec, protože takové ty střední podniky kolem 1000, 2000 hektarů vytvářejí většinu živočišné produkce a pořád, i když jsou na evropské podmínky velké, jsou propojeny s venkovem, většinou tam pracují lidé z okolních vesnic,“ míní farmář.

Sám pochází z rodiny sedláků. Jeho otec po pádu komunismu požádal o vrácení pozemků, na nichž začal farmařit. Syna od toho spíš odháněli, než by ho nutili, ale on se nedal. Hospodařit začal ve svých 23 letech, hned po vysoké škole. „Mě to prostě se zvířaty baví a je to strašně krásný pocit, když přijedete na pole a vidíte, že se to daří a sklízíte. Máte pocit zadostiučinění.“

I proto věří, že tento tradiční způsob lidské obživy nezanikne. „Láska lidí k půdě a zvířatům pořád trvá, to nezmizí. Věřím, že zemědělství pořád někdo dělat bude. Jen se náš počet bude stále snižovat,“ konstatuje Jeřábek.

Epoch sdílení

Facebook
Twitter
LinkedIn
Truth Social
Telegram