Zemědělci v Evropě i u nás si stěžují na levné dovozy obilovin z Ukrajiny i Ruska. Jejich cena stlačuje výkupní cenu českého obilí a nejen to… Jak je to s ukrajinským a ruským obilím na unijním trhu? Kolik a jak se k nám dostává? Co to znamená pro evropské zemědělce?
Na velké demonstraci před sídlem vlády 7. března zazněly z úst zástupců rolníků výtky směrem k ukrajinským i ruským obilovinám. „Tak jsme ve válce s Ruskem, nebo ne?“ položil řečnickou otázku s nadsázkou prezident Agrární komory Jan Doležal s narážkou na českou podporu Ukrajiny v konfliktu s Ruskem na jedné straně a dovozy ruského obilí do Evropské unie na straně druhé.
Jiří Milek, předseda Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků, uvedl, že „z Ukrajiny se dovezlo 33 milionů tun obilí, z toho 15 milionů tun se dovezlo do Evropské unie. Převážnými odběrateli jsou Španělsko, Holandsko, Dánsko, Německo“.
Obiloviny z Ukrajiny a Ruska podle něj končí hlavně ve Španělsku, kde se zkrmují v „gigantických prasečácích“. „Toto dumpingové maso nám vozí sem a likviduje naše chovy,“ prohlásil Milek s tím, že Španělé nakupují ukrajinské obilí o 30 % levněji, tím pádem je výrobní cena masa daleko nižší, než dokáží vyprodukovat čeští chovatelé.
Aktualizováno 14. 3. 2024
Místo aby ukrajinské obilí končilo v chudých zemích třetího světa, jako je Afghánistán nebo Somálsko, končí ze značné části v EU. Do chudých zemí se dovezlo pouze 822 tisíc tun, což je 2,6 %, sdělil Milek.
Jak je to s dovozy obilovin z Ukrajiny a z Ruska? Mluví zemědělci pravdu?
Data z OSN Milkova slova v podstatě potvrzují. Podle nich se díky programu Černomořské obilné iniciativy podařilo od roku 2022 do července 2023 vyvézt po Černém moři 32,9 milionů metrických tun ukrajinských obilovin. Největší podíl tvořila kukuřice (17 mil. tun), pšenice (9 mil. tun), slunečnicový olej (2 mil. tun) a slunečnicová moučka (2 mil. tun).
Z tohoto objemu skončilo 57 % v rozvojových zemích a 43 % v zemích rozvinutých. Největšími příjemci ukrajinských obilnin jsou Čína, Španělsko, Turecko, Itálie a Nizozemí.
Údaje OSN hovoří také o 725 tisících tunách, které se k červenci 2023 vyvezli z Ukrajiny prostřednictvím World Food Programme jako humanitární pomoc pro Afghánistán, Džibuti, Etiopii, Keňu, Somálsko, Súdán a Jemen.
Ukrajinské obilí
Velká část obilovin se dostává do EU lodní trasou přes Černé moře. Přestože dohoda s Ruskem o neútočení na ukrajinská plavidla přepravující zemědělskou produkci již neplatí, Ukrajinci začali od loňského léta využívat provizorní trasu kolem tří přístavů Čornomorsk, Oděsa a Pivdennyj a poté směrem do teritoriálních vod Rumunska, Bulharska a Turecka.
Evropská unie zřídila také tzv. trasy solidarity, což jsou alternativní trasy přepravy ukrajinského zboží, které by mělo být primárně určeno pro vývoz na trhy mimo EU. Tyto koridory vedou přes západní sousedy Ukrajiny, včetně Slovenska, Maďarska a Polska. Protože Ukrajina má rozdílný rozchod kolejí, překládání obilnin na hranicích přepravu zdražuje a prodlužuje. Velké množství ukrajinského obilí je proto odbavováno z dunajských přístavů Reni a Izmajil na hranicích s Rumunskem.
Mezi květnem 2022 a lednem 2024 bylo prostřednictvím tras solidarity vyvezeno z Ukrajiny přibližně 64 milionů tun obilí, olejnatých semen a souvisejících produktů, uvádí Evropská komise. Od začátku války se tak díky nim exportovalo kolem 58 % ukrajinského obilí, přičemž přibližně 42 % ukrajinského obilí bylo vyvezeno přes ukrajinské černomořské přístavy.
Ukrajinské obiloviny nepodléhají clu a enviromentálním pravidlům z Bruselu, což je trnem v oku zemědělcům v EU, zejména těm v zemích sousedících s Ukrajinou, kde část ukrajinské produkce končí. Trasy solidarity měly umožnit Ukrajině bezpečně vyvážet svou produkci do zemí mimo unii, místo toho často končí na evropském trhu, kde podrývají tržní prostředí místních farmářů. Kolik z ukrajinského obilí přepravovaného koridory solidarity skončilo v EU není přesně známo.
Bulharský ministr zemědělství Javor Gečev v dubnu 2023 prohlásil během stížností v Bruselu, že trasy solidarity neslouží jako exportní koridory, místo toho se z okolních států stávají „sklady“ pro ukrajinské obilniny. Komisař EU pro zemědělství Janusz Wojciechowski tehdy poznamenal, že ze 4,1 milionu tun ukrajinského obilí, které vstoupilo do Polska od dubna 2022 do března 2023, zůstalo 3,4 milionu tun uskladněno nebo prodáno v zemi, zatímco pouze 700 tisíc tun bylo vyvezeno do jiných zemí.
Ten samý měsíc – k velké nelibosti Evropské komise– zakázaly Polsko, Slovensko, Maďarsko a Bulharsko dovozy ukrajinských obilnin a olejnin. Příliv ukrajinského obilí byl příčinou rozsáhlých protestů polských farmářů koncem minulého roku. Zákaz dovozu ukrajinských obilovin do Slovenska, Maďarska a Polska stále platí, zatímco do ostatních zemí bloku může toto obilí vstupovat bez omezení.
Tlak na cenu obilí budou masivní ukrajinské dovozy vytvářet i nadále, zdá se. Ukrajina v roce 2023 vyprodukovala podle serveru Gro Intelligence 30,5 milionů tun kukuřice, což je o 13 % více než v předchozím roce, ale o 9 % méně než pětiletý průměr před ruskou invazí. U pšenice ukazuje výnosový model serveru, že úroda mírně překročí loňský rok. Ukrajinská produkce pšenice v loňském roce činila 23,4 milionů tun, což je meziroční nárůst o 9 %, ale pokles o 16 % oproti pětiletému předválečnému průměru.
Europoslanci v zemědělském výboru koncem února hlasovali o zavedení celních kvót pro některé zemědělské komodity z Ukrajiny, pokud překročí stanovenou hranici. „V praxi to znamená, že pokud import z Ukrajiny přesáhne aritmetický průměr let 2021 a 2022, bude muset Komise reagovat do 10 dnů zavedením celních kvót na výše vyjmenované produkty,” uvedla pro Epoch Times poslankyně EP Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) s tím, že půjde nově i o obilniny.
Evropský parlament hlasoval 13. března velkou většinou za zapracování změn do obchodní dohody s Ukrajinou. Na seznam citlivých produktů přidali europoslanci oproti návrhu Evropské komise obiloviny a med s tím, že jakmile dovezené množství překročí průměrné objemy referenčního období 2021–23, automaticky se spustí ochranná opatření. Finální verze se ovšem ještě musí dojednat s Evropskou radou.
Rumunský příklad
Výkonný viceprezident Evropské komise Valdis Dombrovskis uvedl v rozhovoru z 9. března pro ukrajinské médium UNIAN, že spíše než zákazy ukrajinských dovozů vidí jako schůdnou cestu příklad Rumunska, které se záplavou levných ukrajinských obilovin „vypořádalo racionálně“.
Po protestech místních farmářů a s pomocí EU zavedlo od podzimu 2023 Rumunsko, které slouží jako hlavní tranzitní koridor ukrajinského zboží, model vývozních povolení, které musí obchodníci získat. Při vstupu zásilky do země na ni připevní celníci pečeť, která se odstraní až při opuštění země.
Rumunští zemědělci mohou navíc dostat povolení k dovozu obilnin z Ukrajiny pouze tehdy, prokážou-li, že by jejich hospodářská zvířata bez ukrajinských dovozů nepřežila. „Dnes podle údajů Ministerstva zemědělství nezůstává na území Rumunska ani jediné zrno (ukrajinských obilovin),“ prohlásil pro Rádio Svobodná Evropa státní tajemník Ministerstva zemědělství Adrian Pintea, když bilancoval dosavadní realizaci plánu.
„Existují způsoby, jak se s tímto problémem vypořádat. Jde o ochotu ze strany vlády se s tím vypořádat,“ okomentoval výsledky Rumunska Dombrovskis.
Zemědělci v Rumunsku přesto spokojeni nejsou. Největší agrární organizace v zemi, Svaz pro zemědělství a kooperaci, navrhuje zřídit do 30. dubna 2024 celoevropský systém, který by zajistil identifikaci všech zásilek ukrajinských zemědělských produktů ještě před jejich vstupem do EU, informoval server Euractiv.
Tento systém by zahrnoval vážení produktů na vstupu a výstupu, jejich vkládání do transparentního systému přístupného všem zainteresovaným stranám a zajištění toho, aby se ukrajinské produkty dostaly do zamýšlených destinací, aniž by se odklonily od původní trasy nebo místa určení.
Ruské obilí
Rusko patří po Číně a Indii k největším pěstitelům pšenice na světě. V sezóně 2023/2024 se tu vypěstovalo 91 milionů tun, což činí 12 % světové produkce. Pro porovnání – Ukrajina ve stejném období vypěstovala 23,5 milionu tun (3 % globální produkce) a celá EU 134 milionů tun (17 % globální produkce).
Navzdory sankcím EU vůči Rusku potraviny a zemědělské komodity nejsou nijak omezovány. Evropská komise sankce na zemědělské produkty z Ruska nezavedla kvůli obavám z růstu cen po invazi Ruska na Ukrajině. Nyní však komise zákaz dovozu ruských agrárních komodit zvažuje kvůli stoupajícímu množství dovozů, které se do EU valí zejména přes pobaltské státy.
Proti dovozu ruského obilí se dříve ohradil i ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL): „V Evropě je poměrně velké množství ruského obilí, nevidím jediný důvod, aby v Evropě bylo obilí ze země, která je agresorem napadajícím Ukrajinu. Budeme s panem premiérem požadovat, aby se obilí a olejniny z Ruska dostaly na sankční seznam.“
Silnými hlasy proti zavedení celounijního zákazu dovozu ruského obilí jsou zejména Lotyšsko a Polsko. Lotyšsko zakázalo dovoz ruských zemědělských produktů koncem února, Polsko tento krok zvažuje. Evropský komisař pro zemědělství Janusz Wojciechowski odmítá tvrzení, že by do Polska přes Lotyšsko proudilo větší množství ruské pšenice a tvrdí, že největšími dovozci ruských obilnin jsou v rámci EU Itálie, Lotyšsko, Španělsko a Řecko.
Litevský europoslanec Bronis Ropé vznesl 14. února 2024 dotaz na Evropskou komisi, kde se jí ptá, jaká opatření hodlá komise přijmout, „aby tyto problémy řešila, obnovila rovnováhu na trzích s obilím a přestala podporovat ruské hospodářství“.
„Je stále jasnější, že přes Lotyšsko a Litvu se do EU dostává velké množství ruského obilí. Je pravděpodobné, že část tohoto obilí byla zabavena z ukrajinského území okupovaného Ruskem. Pokud tedy nedostaneme tento tranzit obilí přes EU pod kontrolu, podpoří to ruskou ekonomiku a jeho válku proti Ukrajině. Kvalita tohoto obilí se nekontroluje a jeho případné smíchání s litevským obilím – známým svou vysokou kvalitou – poškodí pověst litevských producentů obilí,“ píše Ropé ve svém dotazu komisi.
Vstup ruského obilí na trh podle něj pravděpodobně způsobil výrazný pokles cen obilí v Litvě, zatímco místní sýpky jsou stále plné. „Na konci roku 2023 byla cena nižší u tritikale (kříženec žita a pšenice) o 46 %, žita o 37 % a pšenice o 33 % nižší než v roce 2022. Jinými slovy, ceny obilí v Litvě klesly o třetinu,“ uvádí europoslanec.
Komise má na odpověď šest týdnů a zatím na dotaz Ropého neodpověděla, potvrdila Epoch Times jeho asistentka.
Zakáže EU ruské obilí?
V současné době Evropská komise vyhodnocuje možnost zavedení zákazu dovozu zemědělských produktů z Ruska do Evropské unie. Dle ukrajinského server UNIAN to měl uvést v rozhovoru s médiem 9. března výkonný viceprezident Evropské komise Valdis Dombrovskis.
„Nyní provádíme vyhodnocení a budeme schopni postupovat poměrně rychle,“ nechal se slyšet Dombrovskis v rozhovoru a dodal: „Ve skutečnosti jsme loni pozorovali výrazný nárůst dovozu ruských zemědělských produktů, členské státy EU na situaci začaly reagovat.“ Jako příklad uvedl Lotyšsko, které zemědělskou produkci z Ruska a Běloruska již zakázalo a Polsko, které podobné opatření zvažuje.
Europoslanci na úterním (12. března) jednání parlamentu myšlenku zákazu dovozu ruských obilnin většinově podpořili. Evropská komisařka Ylva Johanssonová přítomným zákonodárcům sdělila, že obchodní toky z Ruska a Běloruska do bloku, zejména pro dovoz obilí, jsou „pečlivě monitorovány“.
„[Komise] zváží jakékoli další opatření, které bude považovat za vhodné, aby se zabránilo destabilizaci trhů s obilím v EU dovozem z Ruska a Běloruska,“ řekla švédská komisařka europoslancům.
