Dr. Yuhong Dong

10. 4. 2024

Vakcíny jsou založeny na teorii, že k boji proti viru potřebujeme protilátky. Výzkumy však ukazují, že protilátky nejsou nezbytné a že mohou dokonce změnit naši imunitu.

Toto je 5. část série „Nový pohled na vakcíny v průběhu dějin”   

V tomto seriálu se budeme zabývat rozmanitou historií vakcín, zkoumat historické údaje a hledat různé přístupy k účinnosti a bezpečnosti vakcín.

Po mnoho let jsme byli přesvědčováni, že vakcína proti spalničkám je zodpovědná za zastavení šíření spalniček. Mnozí dokonce viní z výskytu případů spalniček nízkou proočkovanost.

Sdělení, které často slýcháme, je jednoduché: Díky očkování jsme chráněni před nemocemi. Naše těla jsou však komplikovaná a ne vždy reagují na vakcíny dobře. Injekční podání cizorodé látky může mít neblahé následky.

Tento článek se zaměřuje především na principy a bezpečnost vakcín proti spalničkám.

Uzdravení po spalničkách je možné i bez protilátek

Pandemie všechny naučila, jak se očkovat: Vakcíny stimulují tělo k tvorbě látek zvaných protilátky, které mohou bojovat proti virům.

Vědci se při měření imunity zaměřují především na protilátky, ale imunitní systém je mnohem složitější.

V 60. letech 20. století byla provedena studie, která je dnes citována v učebnicích a která otřásla historickým názorem, že lidé potřebují protilátky, aby se zbavili viru spalniček. Vědci byli překvapeni, že nemocné děti bez protilátek se mohou ze spalniček uzdravit.

Tyto děti trpěly vrozeným onemocněním známým jako agammaglobulinemie, což je imunodeficit, při kterém děti nemohou vytvářet protilátky.

Překvapivě se ze spalniček zotavily stejně dobře jako ostatní.

U těchto dětí se projevily typické příznaky spalniček a vytvořila se u nich přirozená imunita. Přestože v jejich krvi nebyly zjištěny žádné protilátky proti spalničkám, dokázaly virus účinně eliminovat, protože jejich ostatní imunitní funkce, včetně vrozené imunity a funkce T-lymfocytů, byly neporušené.

Další analýza ukázala, že přítomnost protilátek proti spalničkám v krvi byla zbytečná pro uzdravení z nemoci i pro prevenci opětovné infekce.

Transmisní elektronová mikrofotografie viru spalniček. (CDC prostřednictvím Getty Images)

Toto odhalení zpochybňuje samotné základy toho, co bylo kdysi všeobecně přijímáno. Základní kámen, na kterém byl postaven očkovací průmysl – nezastupitelná role protilátek – není v boji proti spalničkám tak zásadní, jak jsme se domnívali.

Pokud lze virus eliminovat bez protilátek, logicky z toho vyplývá, že protilátky nejsou nezbytné. Tento koncept je v souladu se základním principem logiky: Univerzální tvrzení může být falzifikováno jediným skutečným protipříkladem, jak navrhl známý rakouský filozof Karl Popper.

Kromě toho hrají T-lymfocyty obecně velitelskou roli v adaptivní imunitě, když tělo bojuje s infekcí virem spalniček. Není proto překvapující zjištění, že pokud T-lymfocyty u dětí nefungují správně, může to vést ke smrtelnému onemocnění spojenému se spalničkami.

Pozitivní role vakcíny při stimulaci T-buněčné imunity je však malá a může být dokonce škodlivá, jak se uvádí.

Děti, které nejsou schopny vytvářet protilátky, se mohou ze spalniček dobře zotavit. (Ilustrace The Epoch Times)

Náš zázračný imunitní systém

Náš složitý imunitní systém s mnoha vrstvami komplexní obrany od molekul po buňky pracuje neúnavně ve dne v noci, aby nás chránil před viry a bakteriemi. Tato přirozená imunita funguje bez ohledu na to, zda jsme byli očkováni.

Zázračný imunitní systém poskytuje silnou první obrannou linii, která začíná na povrchu epitelu, tenké vrstvě plochých buněk v plicích, střevech a očích. Virus spalniček se přenáší hlavně přes naše dýchací cesty, kde slizniční epitelové buňky zasahují do životního cyklu viru tím, že automaticky vylučují látku interferon, která uvádí buňky do protivirového stavu.

Existuje celá řada dalších imunitních buněk, z nichž každá má jedinečné schopnosti v boji proti virům.

To vyvolává zajímavou otázku: Jak ovlivní zavedení vnější vakcíny proti spalničkám, která má stimulovat tvorbu protilátek, naši komplexní přirozenou imunitní obranu?

Je možné, že některé vakcíny přinášejí více problémů než užitku? To se pravděpodobně týká i očkování proti spalničkám. Než představíme konkrétní problémy s vakcínami, stručná historie očkování proti spalničkám ukáže, jak spolu mohou souviset.

Historie očkování proti spalničkám

Virus spalniček má vysokou míru mutací, což je typické pro RNA viry. Jejich replikační proces není příliš přesný a chybí jim mechanismy pro opravu chyb, což znamená, že při replikaci virus nevytváří přesné kopie sebe sama, ale místo toho generuje spoustu mírně odlišných verzí, jako různorodá rodina virů. To se může rychle měnit způsobem, který snižuje účinnost vakcín.

V roce 1954 virolog John Enders a pediatr Thomas Peebles poprvé úspěšně kultivovali virus spalniček v tkáních lidských ledvin. Virus spalniček od jedenáctiletého chlapce Davida Edmonstona se stal prvním zdrojem vakcíny – známým jako Edmonstonův kmen.

První verze oslabené vakcíny proti spalničkám je výsledkem tříleté práce pana Enderse, která zahrnovala 24 průchodů tkáňovou kulturou lidských ledvin, 28 průchodů kulturou lidských amniotických buněk, šest průchodů oplozenými slepičími vajíčky a 13 průchodů buněčnou kulturou kuřecích embryí. Modifikovaný kmen Edmonston vedl k silné protilátkové odpovědi, ale bez horečky, virémie nebo vyrážky u infikovaných opic.

V roce 1963 byla ve Spojených státech povolena inaktivovaná („usmrcená“) i živá oslabená vakcína (kmen Edmonston B) proti spalničkám, jak je popsáno výše. Obě byly v následujících dvou až čtyřech letech opuštěny z důvodu vysoké frekvence výskytu příjemců s horečkou a vyrážkou u atenuované vakcíny nebo nedostatečné ochrany u inaktivované verze.

V roce 1964 byla v nigerijské studii testována živá a dále oslabená vakcína (kmen Schwarz), která vznikla po dalších 85 pasážích kmene Edmonston B. Zkouška potvrdila, že „dále oslabená“ vakcína byla lepší než vakcína Edmonston B a způsobovala výrazně méně případů horečky a průjmu. Byla použita také v dalších zemích mimo Spojené státy.

V roce 1968 byla ve Spojených státech povolena další živá a dále oslabovaná vakcína (kmen Edmonston-Enders). Tato dále oslabená živá verze, často kombinovaná s vakcínou proti příušnicím a zarděnkám (MMR) nebo příušnicím, zarděnkám a planým neštovicím (MMRV), se stala hlavní vakcínou používanou proti spalničkám.

Desetibalení a jednodávková lahvička vakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám od společnosti MERCK leží na pultu na zdravotním oddělení Salt Lake County v Salt Lake City v Utahu 26. dubna 2019. (George Frey/Getty Images)

Atypické spalničky

První licencovaná inaktivovaná vakcína proti spalničkám byla ve Spojených státech po čtyřech letech používání (1963 až 1967) zrušena, když se ukázalo, že poskytuje pouze dočasnou imunitu a u očkovaných dětí, které se později spalničkami nakazily, se objevily závažné reakce známé jako atypické spalničky.

Zní to dosti podobně jako u covidu-19; bylo zjištěno, že ti, kteří byli „aktuálně“ očkováni, se také častěji nakazili.

Studie JAMA z roku 1967 uvádí, že u 10 dětí, které byly předtím očkovány inaktivovanou vakcínou proti spalničkám, se o pět až šest let později vyskytlo atypické onemocnění spalničkami.

Onemocnění se projevovalo dvou až třídenní silnou horečkou, bolestí hlavy a svalů nebo břicha. Stupeň bolesti hlavy může často naznačovat postižení centrálního nervového systému. U jednoho pacienta byla naznačena mozková dysfunkce s důkazem narušené elektrické aktivity na EEG mozku. Téměř u všech dětí se vyskytly závažné komplikace, včetně edému a pneumonie.

Vyrážka se výrazně lišila od vyrážky přirozených spalniček. Zatímco vyrážka u přirozených spalniček se obvykle objevuje nejprve na obličeji a šíří se směrem dolů ke krku, trupu, pažím, nohám a chodidlům, vyrážka u atypických spalniček se obvykle projevuje v opačném pořadí. Obvykle začíná na distálních končetinách, jako jsou kotníky a zápěstí, a zahrnuje dlaně a chodidla nohou s následným rozšířením na trup, přičemž často šetří obličej.

Přirozená vyrážka při spalničkách obvykle začíná na obličeji a šíří se na končetiny. Atypická spalničková vyrážka začíná na končetinách a šíří se na obličej. (Ilustrace The Epoch Times)

Tyto příznaky naznačují akutní, diseminovanou reakci na injekčně aplikovanou vakcínu proti spalničkám.

Mezi případy byla i šestiletá dívka, u které se několik let po očkování objevily těžké atypické spalničky a byla hospitalizována se zápalem plic a neobvyklou vyrážkou. Vyrážka progredovala s jedinečnou koncentrací nad pravou gluteální oblastí, o níž se předpokládá, že byla místem intramuskulární injekce inaktivované vakcíny proti spalničkám z roku 1961.

Někdo může říci, že současné vakcíny proti spalničkám již nejsou usmrcené, ale živé. Klíčový poznatek z fenoménu atypických spalniček však spočívá v tom, že vakcíny mohou působit proti přirozenému způsobu boje našeho imunitního systému s virem, což může způsobit nepříznivý výsledek.

Studie PLoS One z roku 2018 ukázala, že riziko spalniček je spojeno s dětmi ve věku 12 až 23 měsíců, které byly očkovány proti spalničkám. Přestože v uvedeném článku nebyla uvedena přesná diagnóza těchto průlomových případů, byly v několika indických ohniscích v letech 2006–2009 hlášeny také atypické případy spalniček.

Přítel, nebo nepřítel?

Podávání protilátek proti spalničkám některým dětem po expozici viru mělo za cíl odvrátit výskyt spalniček a bylo zaznamenáno již v roce 1960. Zpočátku se tento přístup zdál být úspěšný, protože se u těchto dětí nevyskytly vyrážky, které jsou s infekcí běžně spojeny.

Podobně, aby se zmírnily příznaky spojené s první verzí oslabené vakcíny proti spalničkám, lékaři často podávali spolu s vakcínou protilátky specifické pro spalničky (imunoglobulin), což doporučila americká Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí. Tento přístup sice zmírnil zjevné reakce na živý virus, jako je horečka a vyrážka, ale představoval potenciálně závažné důsledky.

Studie časopisu Lancet z roku 1985 ukázala významnou souvislost mezi injekčně aplikovanými protilátkami proti spalničkám a neočekávanými dlouhodobými poruchami imunity.

Některé děti dostaly po kontaktu s virem protilátky proti spalničkám, aby se spalničkám zabránilo. Bezprostředním výsledkem bylo, že neměly vyrážku, která je typickým příznakem infekce spalničkami. Nemít vyrážku při spalničkách však může vést k poruchám imunitního systému v dospělosti v důsledku dlouhodobých poruch imunity.

Studie uvádí, že pokud jsou protilátky podány během infekce virem spalniček, mohou narušit přirozenou imunitu organismu, zejména schopnost T-buněk ničit virus. V důsledku toho může virus lépe přežívat a zůstat skrytý v těle, což později vede k recidivě a dalším problémům. Autor varuje před používáním imunoglobulinu po expozici spalničkám.

Mezi poruchy imunitního systému, které mohou mít souvislost, patří artritida, lupus erythematodes, roztroušená skleróza, perikarditida, tyreoiditida, onemocnění pojivové tkáně, Crohnova choroba, seboroické onemocnění kůže, degenerativní onemocnění kostí a některé nádory.

Injekčně aplikované protilátky proti spalničkám mohou být spojeny s poruchami imunity v dospělosti. (Ilustrace The Epoch Times)

Vyrážky po spalničkách jsou důležitou známkou toho, že imunita organismu, zejména zabijácké T-buňky, účinně bojuje proti viru spalniček. T-buněčná imunita je klíčová v boji proti virům, které pronikají do našeho těla mimo slizniční bariéru.

Stejně tak mohou protilátky vytvořené vakcínou vyvolat imunitní reakce, které by mohly poškodit naše tělo nebo narušit naši přirozenou imunitu. Takto narušená imunita přispívá k atypickým spalničkám a souvisejícím komplikacím po očkování.

Na rozdíl od koncepce proti vyrážkám přistupuje tradiční čínská medicína (TČM) k léčbě odlišně. Podle teorie TČM se předpokládá, že spalničky jsou způsobeny fetálními toxiny, které vznikají v děloze, během početí se přenesou na dítě a později se na těle objeví jako vyrážka nebo puchýře.

Plně vyjádřená vyrážka je nezbytná pro úplné zotavení dítěte a jeho imunitu. Podle dr. Jonathana Liu, profesora čínské medicíny na Georgian College v Kanadě, „lékaři TČM často používají byliny, především oddenek Cimicifugae (Sheng ma) a Puerariae lobatae radix (Ge Gen), aby pomohli spalničkové vyrážce plně se rozšířit z trupu na dlaně. Dosažení tohoto cíle znamená přirozené uzdravení“.

Potenciální souvislost se závažnými mozkovými problémy

Další oslabené verze viru používané ve vakcínách proti spalničkám mohou mít vliv na náš mozek.

Virus spalniček má imunosupresivní účinky a může vyvolat komplikace v neurologickém systému. Závažnou formou onemocnění mozku po infekci spalničkami je subakutní sklerotizující panencefalitida (SSPE), která se vyznačuje abnormálně vysokým množstvím protilátek proti spalničkám v mozkomíšním moku a séru.

SSPE se může rozvinout i několik let po prodělání spalniček a vést k postupným problémům s myšlením, pohybem a nakonec ke kómatu a smrti.

Od roku 1967 se objevují zprávy o problémech s mozkem po očkování proti spalničkám. Následná vyšetřování se zaměřila na encefalitidu, zánět mozkové tkáně.

Pozorovací studie, včetně retrospektivních analýz v různých zemích, zaznamenaly případy encefalopatie nebo encefalitidy po podání vakcíny proti spalničkám. Míra výskytu encefalopatie v souvislosti s očkováním proti spalničkám se vypočítává na přibližně jeden až 11 případů na milion dávek.

V roce 2003 argentinští vědci zkoumali skupinu osmi dětí, které prodělaly spalničky ve věku šesti až 10 měsíců během epidemie spalniček v roce 1998. Během jednoho roku dostaly první dávku vakcíny proti spalničkám a o čtyři roky později se u nich rozvinula SSPE.

Mozek vykazoval rozsáhlé poškození tkáně s vysokým obsahem protilátek proti spalničkám v krvi a mozkomíšním moku. Tato neobvykle vysoká hladina protilátek v mozkových tkáních vyvolává znepokojivý poplach, který je důvodem k dalšímu zkoumání vakcíny proti spalničkám jako možného faktoru.

V 70. letech 20. století se uvádělo pět až 10 nebo pět až 20 případů SSPE na milion dětí po přirozené infekci spalničkami. V 21. století se však jeho hlášený výskyt zvýšil na 40 až 110 případů na milion případů spalniček.

Proč však došlo k tak výraznému nárůstu rizika SSPE? Přesvědčivé vysvětlení neexistuje. Celosvětový program očkování proti spalničkám je nařízen od konce 60. let 20. století a v roce 1981 je téměř vymýtil. Nebylo zaznamenáno, že by virus spalniček byl schopnější vyvolat onemocnění mozku.

Vědci viní nerozhodnost při očkování, která vede k nedostatečné stádové imunitě a následné SSPE. Není však racionální přisuzovat SSPE pouze nízké proočkovanosti. SSPE je známkou změněné imunity, která může být způsobena různými imunitními faktory.

Většina lidí přisuzuje SSPE výhradně spalničkové komplikaci; protože se však současné očkování obvykle podává v průběhu spalničkové infekce, jen velmi málo lidí může SSPE spojovat s očkováním. Přesto si role očkování proti spalničkám zaslouží pečlivé zkoumání.

Lidé mohou také namítat, že vakcína proti spalničkám způsobuje u dětí pouze 0,5 až 1,1 případů SSPE na milion dávek. Přesto je dobře známo, že nežádoucí účinky spojené s očkováním proti spalničkám jsou vážně podhodnoceny.

Existují dva způsoby sledování nežádoucích účinků vakcín: pasivní a aktivní. Většina systémů, jako je americký systém hlášení nežádoucích účinků vakcín (VAERS), pasivně shromažďuje hlášení pacientů, což vede k výrazně nižší míře hlášených nežádoucích účinků.

Italský region Apulie aktivně sledoval nežádoucí účinky po první dávce vakcíny MMRV a zjistil 462 nežádoucích účinků na 1 000 dávek, z nichž 11 % bylo považováno za závažné. Z těchto závažných nežádoucích účinků bylo 38 na 1 000 dávek spojeno přímo s vakcínou MMRV. To je výrazně vyšší míra než míra hlášená pasivním systémem hlášení italské agentury pro léčivé přípravky.

Série „Nový pohled na vakcíny v průběhu dějin:

Potenciální souvislost s autismem

Studie časopisu Lancet z roku 1998 zkoumala 12 dříve zdravých dětí, u nichž se vyvinul chronický zánět trávicího traktu a regresivní vývojová porucha – mezi které patří i autismus. Rodiče a lékaři těchto dětí spojovali vznik autismu s očkováním proti spalničkám.

Osm z 12 dětí bylo očkováno vakcínou MMR. Průměrná doba od očkování vakcínou MMR do nástupu příznaků byla šest dní, v rozmezí od jednoho do 14 dní.

Studie zahrnuje zdokumentovanou anamnézu a laboratorní, neurologické a histologické záznamy. Výzkumníci naznačili možnou souvislost s očkováním proti spalničkám.

Zajímavé je, že nejméně u čtyř pacientů byla hladina protilátek v séru abnormální. Autoři diskutovali o možné souvislosti mezi autoimunitou a jejich onemocněním a dospěli k závěru, že by se měl provést další výzkum.

Pro zjištění, zda vakcína proti spalničkám způsobila imunitní a neurologické komplikace u malých očkovaných dětí, je nezbytné podpořit vědeckou diskusi a provést další klinický výzkum. Jedině tak lze zjistit pravdu a získat přesné informace.

Článek v časopise Lancet musel být navzdory své vědecké hodnotě stažen kvůli mediálnímu zajetí ze strany průmyslu a vlády. Média neprávem obvinila „zdiskreditovanou“ studii ze zaostávání v proočkovanosti. To je vzorec, který byl pozorován i v případě vakcíny proti covidu-19.

Pětiletý předškolák Jeremy Conner reaguje na očkování MMR vakcínou, zatímco se ho jeho otec Mark Conner snaží uklidnit v Santa Aně v Kalifornii, 26. srpna 2002. (David McNew/Getty Images)

Racionální úvaha o očkování proti spalničkám

Základní zásada vývoje lékařských technologií zní „především neškodit“. V ideálním případě hledáme vakcíny, které posílí náš imunitní systém proti virům a zároveň zajistí minimální riziko pro naše zdraví, protože vakcínu vkládáme do zdravého člověka, abychom předešli nemoci – ne abychom léčili někoho, kdo je nemocný – takže sázka je mnohem vyšší.

Je třeba si uvědomit, že žádná vakcína dosud nedosáhla ideální rovnováhy mezi bezpečností a účinností. Navzdory rozsáhlému výzkumu a pokroku ve vývoji vakcín je třeba překonat přirozená omezení a složitosti.

Přiměřená hladina vysoce kvalitních protilátek produkovaných naším imunitním systémem je zásadní pro účinný boj s napadajícími viry a tato skutečnost je všeobecně známá. U spalniček však protilátky nejsou při zabíjení viru povinné a zbytečně podané protilátky mohou krátkodobě i dlouhodobě škodit. Ještě horší je, že mylné představy o zásadách očkování nebo jejich zneužívání mohou významně ohrozit náš pokračující boj proti virům. V posledních třech letech byl svět svědkem zavedení nové a neověřené technologie mRNA během pandemie, která přinutila velkou část populace s ní experimentovat. Bohužel mnoho lidí nyní kvůli tomuto experimentu čelí neznámým dlouhodobým následkům.

Současný příběh o vakcíně proti spalničkám je plný různých aspektů. Ačkoli sehrála určitou roli v prevenci onemocnění, její účinnost nemusí být tak významná jako jiné zásahy, jako je výživa, přirozená imunita a opatření v oblasti veřejného zdraví. Jak již bylo uvedeno dříve, je důležité si uvědomit, že existují značné obavy o bezpečnost.

Je znepokojující, že vědecká komunita nemá možnost otevřeně diskutovat o problémech spojených s očkováním. Transparentnost a odpovědnost vyžadují důsledné zkoumání necenzurovaných vědeckých důkazů prostřednictvím smysluplného dialogu.

Zásadní je uvědomit si složitost lidského imunitního systému a jeho biologických mechanismů. I když vakcíny mohou teoreticky poskytnout imunitnímu systému podporu, jejich účinnost nakonec závisí na vnitřních faktorech. Pro přípravu na budoucí patogeny je zásadní komplexní přístup zahrnující úsilí o posílení přirozené imunity.

Závěrem je třeba říci, že je nezbytné, abychom měli diferencované znalosti o bezpečnosti a účinnosti vakcín. Je teřba, abychom vedli otevřený dialog a přijímali informovaná rozhodnutí. Uvědomíme-li si omezení současných očkovacích strategií a přijmeme-li holistický přístup k imunitě a prevenci nemocí, můžeme se lépe orientovat ve složitých otázkách veřejného zdraví v neustále se měnícím prostředí.

Příště: Diskuze o vakcíně proti dětské obrně.

Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.

Epoch sdílení

Facebook
Twitter
LinkedIn
Truth Social
Telegram