Rakovina a stres: Smrtící duo, které musí lékaři a pacienti zvládat společně

Dana Voigtová právě odcestovala do Itálie a vyšlapala tisíce schodů. Cítila se úžasně a neměla žádné příznaky nemoci.

Po návratu domů však rutinní mamografické vyšetření odhalilo, že má invazivní lobulární karcinom – těžko odhalitelnou rakovinu, která začíná ve žlázách produkujících mléko. Její život se rázem změnil ve smršť informací, schůzek a rozličných rozhodnutí.

Nejhorší bylo, že ačkoli si chtěla dát čas na pochopení a vstřebání každé zprávy, měla paní Voigtová pocit, že ji její onkologický tým zapojil do „závodu s časem“, takže jí nezbyl čas na vyslechnutí druhého názoru.

„Neznám nikoho, s kým bych se setkala, kdo by nebyl ohromen a zmaten tím, jak se rozhodnout o něčem, s čím nemáte téměř žádné zkušenosti a ani nevíte, na co se zeptat nebo komu věřit. V podstatě všechno zakládáte na tom, co vám řekne lékař a onkologický tým,“ řekla. „Byla jsem ztracená. Nevěděla jsem, kudy se vydat a jak přemýšlet. Byla jsem v panice.“

Splašené emoce jsou v souvislosti s diagnózou rakoviny a rozhodováním o léčbě běžné. Jde o hlavní faktor, který zhoršuje výsledky léčby pacientů.

Splašené emoce jsou v souvislosti s diagnózou rakoviny a rozhodováním o léčbě běžné. Jde o hlavní faktor, který zhoršuje výsledky léčby pacientů.

Nové výzkumy toto dilema rozpoznaly ve studii, která zkoumala vzájemný vztah střevního mikrobiomu – společenství bilionů bakterií, virů a hub žijících v trávicím traktu – a stresu u nově diagnostikované pacientky s rakovinou prsu. Verdikt studie zní: Pacientky, které uváděly, že se cítí ve stresu, měly výrazné rozdíly ve svém mikrobiálním společenství, které byly spojeny s různými druhy rakoviny, zánětlivými střevními onemocněními, špatnou odpovědí na léčbu a dalšími negativními rysy, které mohou ovlivnit kvalitu života i po ukončení léčby.

Studie publikovaná 20. října 2023 v časopise Scientific Reports ukázala, že nejčastěji uváděným zdrojem stresu je rozhodování o léčbě. Stres z rozhodování může zahrnovat nejistotu, úzkost a lítost.

Jinými slovy, stres způsobený diagnózou rakoviny může přímo přispět ke zhoršení samotné rakoviny. To vyvolává otázku, co mohou lékaři a onkologické kliniky udělat pro snížení stresu, a tím ke zlepšení výsledků léčby rakoviny.

Článek napsaný pro lékaře v časopise Patient Education and Counseling z roku 2021 zdůraznil, že rakovinu prsu provází zvláštní druh stresu, kterého si lékaři musí být vědomi při hodnocení rozhodnutí o léčbě a odstraňování nejasností. Autoři nové studie tvrdí, že vzhledem k tomu, že rakovina prsu u žen předstihla rakovinu plic jako nejčastěji diagnostikované nádorové onemocnění – a protože se zvýšila míra přežití –  je vhodné se ve výzkumu zaměřit na zlepšení kvality života.

Pacienti tedy mohou využít nové poznatky o stresu a jeho spojení s mikrobiomem ke zlepšení mikrobiální komunity – a tím i prognózy – prostřednictvím změny životního stylu.

Úloha mikrobiomu u rakoviny prsu

Nová studie navazuje na výzkum rakoviny prsu spojený se střevním mikrobiomem. Mikrobiální společenství řídí mnoho metabolických, nervových a endokrinních procesů. Působí také jako jakýsi strážce lidského imunitního systému, především tím, že udržuje pod kontrolou patogenní bakteriální populace.

Mikrobiom je předmětem zájmu výzkumníků zabývajících se rakovinou, kteří hledají způsoby, jak prostřednictvím složení a vzájemného působení bakterií posílit imunitní systém. Zlepšení imunitního systému by mohlo tělu umožnit vypořádat se přímo s rakovinnými buňkami.

Mezi předchozí poznatky týkající se mikrobiomu a rakoviny prsu patří následující:

• Specifické mikroby a rozmanitost mikrobiálního společenstva souvisejí s odpovědí na chemoterapii a prognózou pacientů. Například některé mikroby ukazují na špatnou odpověď na chemoterapii, zatímco jiné vykazují příznivou odpověď. Mikrobiota může předpovídat toxicitu spojenou s chemoterapií.
• Nerovnováha mikrobioty, tzv. dysbióza, může vést ke vzniku rakoviny prsu.
• Manipulace s komenzálními bakteriemi – včetně používání prebiotik a probiotik – má u některých pacientů prokázaný potenciál v boji proti rakovině.

Christine Holcombová podpořila růst mikrobů bojujících s nemocemi, když se rozhodla vzdát se chemoterapie, a místo toho posilovala svůj imunitní systém syrovou stravou, doplňky stravy a detoxikací. Ačkoli si v době, kdy jí byla v roce 2011 diagnostikována rakovina prsu, neuvědomovala, že pečuje o svůj mikrobiom, nyní se s tímto konceptem seznámila lépe.

„Váš mikrobiom se mění a to mohlo umožnit vznik rakoviny prsu,“ řekla deníku The Epoch Times. „Ale pokud se dostanete z chronického stresu, váš mikrobiom se může změnit zpět a pomůže vašemu imunitnímu systému se vším bojovat.“

Paní Holcombová podstoupila dvojitou mastektomii, vyléčila se z rakoviny prsu a stala se veřejnou řečnicí o tom, jak přežít rakovinu a zabránit jejímu návratu.

Příběh dvou mikrobiomů

Nová studie podrobně zkoumala mikrobiomy 82 pacientek s rakovinou prsu a zaznamenala významné rozdíly v bakteriálních rodinách a rodech, které se shodovaly s potížemi a kvalitou života.

Konkrétně u osob s vysokou mírou stresu se hojněji vyskytovaly bakterie čeledi Alcaligenaceae a Sutterella. Alcaligenaceae je čeleď bakterií, která je spojována s dráždivým tračníkem (IBD), chronickým onemocněním ledvin a několika typy rakoviny. Podle studie se předpokládá, že tyto bakterie – které jsou prozánětlivé a jejichž výskyt je obvykle vyšší u pacientů s depresí bez úzkosti – hrají roli při rozvoji nebo progresi onemocnění.

Sutterella je podle výzkumu spojována s řadou onemocnění, mimo jiné s IBD, Crohnovou chorobou a roztroušenou sklerózou. Zdá se, že hojný výskyt sutterelly je spojen s lepšími výsledky léčby rakoviny a nižší výskyt bývá spojován s lidmi s depresemi a také s lidmi, kteří méně spí.

Čeleď Streptococcaceae byla ve studii také významně hojnější u osob s nižší mírou stresu. Mnohé bakterie z této čeledi jsou zdraví prospěšné, pomáhají vyrovnávat neurotransmitery a mají schopnost produkovat serotonin.

Výzkumy týkající se Streptococcaceae jsou však poněkud rozporuplné, pokud jde o duševní zdraví. Výzkum například zjistil, že děti, u nichž byly diagnostikovány neuropsychiatrické poruchy, prodělaly v předchozím roce streptokokovou infekci.

Výzkum mikrobiomu je stále v počátcích a mnoho informací o tomto složitém ekosystému zůstává neznámých. Přesto paní Holcombová, která je členkou představenstva holistické podpůrné skupiny pro léčbu rakoviny Healing Strong, uvedla, že nové poznatky o stresu mohou ovlivnit způsob, jakým jsou pacienti s rakovinou podporováni při svém uzdravování.

Může být naléhavost problematická?

Holcombová uvedla, že naléhavost léčby je něco, co může přispívat ke stresu, ačkoli novější „pozorné  vyčkávání“ – nebo aktivní sledování – se v určitých situacích stávají přijatelnějšími.

I když ta rakovina pravděpodobně roste už 10 let, chtějí vás operovat za měsíc.

Christine Holcombová

„Když se poprvé dozvíte diagnózu, napadají vás všechny možné špatné věci. Spěchají na vás, chtějí, abyste si pospíšili. I když ta rakovina pravděpodobně roste už 10 let, chtějí vás operovat za měsíc. Ne všichni lékaři jsou ale takoví, ale to ještě zvyšuje stres,“ řekla paní Holcombová.

Tato naléhavost je dána mimo jiné tím, že výsledky výzkumu spojují zpoždění léčby s horšími výsledky u některých druhů rakoviny. Důležitým faktorem jsou však také příčiny těchto zpoždění. V některých případech jsou prodlevy způsobeny přetížením zdravotnického systému a v takovém případě se pacienti pravděpodobně obávají o své zdraví. Zpoždění vznikají také v důsledku toho, že se pacienti potýkají s velmi stresujícím rozhodováním o léčbě – což je další scénář, který může zhoršit výsledky.

Podle článku v časopise Patient Education and Counseling z roku 2021 není neobvyklé, že pacientky s rakovinou prsu hlásí „klinicky významnou míru stresu“ včetně úzkosti z rozhodnutí o léčbě, která může trvat i několik let.

Výzkum dokonce naznačuje, že závažnost a délka utrpení některých pacientek s rakovinou prsu může napodobovat reakce na trauma. Výzkumná a podpůrná skupina Breast Cancer Now uvedla, že ačkoli je diagnóza posttraumatické stresové poruchy u pacientek s rakovinou prsu vzácná, mohou se u nich vyskytnout některé z příznaků, jako jsou tzv. flashbacky, pocit odloučení nebo emocionální otupělost.

Zmatek vede k úzkosti

V článku Patient Education and Counseling se uvádí, že ti, kteří popsali svůj vztah s lékaři jako důvěryhodný a podporující, měli menší psychické potíže – a byli spokojenější s učiněnými rozhodnutími. Na druhou stranu někteří pacienti měli pocit, že komunikace byla matoucí, a odcházeli ze schůzek s nezodpovězenými otázkami.

„Potíže při rozhodování jsou důležité, protože se očekává, že budou hrát roli v kvalitě života a spokojenosti s rozhodováním pacientek s rakovinou prsu. Negativní afektivita spojená s rozhodováním může přispívat k celkovému stresu a celkový stres může přispívat k negativním emocím ohledně rozhodování o léčbě,“ uvádí se v článku.

Ann Fonfaová, které byla v roce 1993 diagnostikována rakovina prsu, řekla deníku The Epoch Times, že systém zdravotní péče přichází o možnost nabídnout pacientům smysluplnou pomoc. Je zakladatelkou neziskové organizace Annie Appleseed Project, která pomáhá pacientům se zájmem dozvědět se něco o alternativní léčbě rakoviny.

Jakmile lidé dokáží určit, jaký bude jejich další krok, jsou na tom mnohem lépe, než když o tom přemýšlejí. Přijít na to, co dělat, je opravdový problém.

Ann Fonfaová, zakladatelka Annie Appleseed Project

„Když stojíte na prahu složitého rozhodnutí, je to nejhorší období vašeho života, protože si nejste jisti, jakým směrem se vydat,“ uvedla paní Fonfaová. „Vyvolává to stres a je jasné, že se to dá změřit. Jakmile lidé dokáží určit, jaký bude jejich další krok, jsou na tom mnohem lépe, než když o tom přemýšlejí. Přijít na to, co dělat, je opravdový problém.“

Břemeno zvažování nekonečného množství možností

Většina onkologů se zabývá pouze léčebnými postupy, jako je chirurgie, ozařování, chemoterapie, hormonální léčba, imunoterapie a cílená léčba. V rámci každé z nich existuje řada dalších možností, které je třeba zvolit v závislosti na typu rakoviny prsu a také na stadiu, velikosti, umístění a rychlosti růstu rakoviny. Přístupy mohou také zohledňovat zdravotní stav, věk, stav menopauzy a preference pacientky.

Závratné množství rozhodnutí může být umocněno sladěním životních rozhodnutí, protože mnoho pacientek s rakovinou prsu jsou ženy, které pracují mimo domov a zároveň se starají o další členy rodiny, upozornila paní Holcombová.

Mnoho pacientek také řeší, zda budou potřebovat mastektomii – chirurgické odstranění jednoho nebo obou prsů.

„Neřeknou vám, jak to bude vypadat, a já to považuji za amputaci,“ uvedla paní Voigtová. „I když je to část těla, kterou nepotřebuji a mohu bez ní fungovat, je to stále chybějící kus. Něco z toho jsou věci, nad kterými jsem se na začátku hodně pozastavovala.“

U pacientek, které podstupují chemoterapii nebo užívají tamoxifen, je zvýšené riziko mrtvice jako vedlejšího účinku. Přestože paní Voigtová tyto rizikové faktory neměla, měla vysoký krevní tlak a úzkost a mrtvici prodělala měsíc po mastektomii.

Proto byla nervózní z rizika další mrtvice a nesouhlasila s podáváním tamoxifenu, který jí onkolog opakovaně doporučoval. Její úzkost přetrvávala od stanovení diagnózy v září 2019, i když konečně začíná cítit, že se vrací do normálu.

Metastázy a stres

Trvalý stres je problematický zejména pro pacienty s rakovinou, protože během léčby hrozí riziko metastáz – šíření rakoviny do dalších míst.

Studie z roku 2016 v časopise Molecular and Cellular Oncology ukázala, jak může rakovina metastázovat, když je nervový systém zaseknutý v režimu „bojuj, nebo uteč“, a tedy je chronicky vybuzený. Nervově-zánětlivé signály mění lymfatické tkáně a cévy, což zvyšuje tok lymfy. Prognóza pacientů se stává ještě chmurnější, jakmile nádorové buňky napadnou lymfatický systém. 

Není neobvyklé, že lékaři doporučují pacientkám s rakovinou prsu po operaci manuální lymfodrenáž. Jemná pumpovací masáž prováděná vyškoleným odborníkem může pomoci správnému toku lymfy v situacích, kdy hrozí lymfedémy – otoky, které se mohou objevit po operaci.

Kelly Kennedyová, certifikovaná masérka, řekla deníku The Epoch Times, že hluboké dýchání může také pomoci snížit stres a zlepšit tok lymfy.

„Při výdechu uvolněte napětí v těle a vytvořte v něm více prostoru. To, co všichni potřebujeme ve svém životě vytvořit, je prostor, a ten začíná uvnitř. Většina lidí, které znám, hromadí své emoce a toxické látky,“ řekla.

Jednoduché kroky

I dobře míněné informace se mohou stát zatěžující, protože pacienti často přebírají zodpovědnost za vyhledávání informací o dietě, nástrojích na snížení stresu, nových studiích apod.

„Říkáme jim toho tolik, že je můžeme zahltit … a to poslední, co chcete, je stres,“ říká paní Holcombová. „Vždycky lidem říkám, že když si nevědí rady, ať se modlí za schopnost rozlišovat. Říkáme jim, aby šli svým vlastním tempem, a pokud to budou cítit správně, poznají to. Naděje je důležitá. Zbavuje nás stresu.“

Mimochodem, mnoho možností léčby dostupných mimo konvenční modely jsou změny chování, které ovlivňují jak stres, tak mikrobiom.

„Zaměřuji se na to, abych lidem ukázala, že nemusí podstupovat jen konvenční léčbu se všemi škodlivými účinky, o kterých všichni vědí. Mohou také provádět doplňkovou léčbu a potenciálně snížit toxicitu léčby,“ řekla paní Fonfaová. „Mám pocit, že náš systém lidi zrazuje, když jim tyto možnosti nenabízí okamžitě. A tato studie to podle mě dokazuje.“

Pomoc mimo nemocnici

Podle Americké společnosti pro klinickou onkologii (ASCO) pomáhají při zvládání vedlejších účinků léčby (stres, nevolnost a zvracení) doplňkové možnosti, jako je například muzikoterapie, meditace všímavosti, zvládání stresu, jóga, akupresura a akupunktura.

Organizace však varuje, že „většina přírodních produktů není regulována, takže riziko jejich interakce s vaší léčbou a poškození je nejisté“.

ASCO a Breast Cancer Now nabízejí tyto další tipy:

• Rozptylte se – naučte se novému koníčku nebo se věnujte nějakému zájmu.

• Meditace/vizualizace/relaxace – tyto postupy mohou uvolnit mysl i tělo.

• Buďte organizovaní – rozdělte si úkoly, vyhledejte pomoc a používejte nástroje pro sledování léčby a každodenního života.

• Obraťte se na odborníka nebo blízkého člověka. Promluvte si o svých pocitech s někým, komu můžete důvěřovat.

• Buďte fyzicky aktivní – pravidelné cvičení může být prospěšné pro tělo i mysl.

• Věnujte se józe/tai chi/čchi-kungu – starověké praktiky mohou snížit stres.

• Vyjděte ven – sluneční světlo, čerstvý vzduch a zvuky přírody jsou uklidňující.

• Dobře se stravujte – vybírejte si skutečné potraviny.

• Dopřejte si dostatek spánku – spánek je pro imunitu životně důležitý. Spěte sedm hodin denně.

• Zapojte se do podpůrné skupiny – rozhovor s ostatními, kteří vám rozumí, je užitečný a skupiny mohou nabídnout informace a vzdělání nad rámec toho, co najdete v ordinaci lékaře.

• Dělejte něco relaxačního – pokud rádi pracujete na zahradě, posloucháte hudbu, čtete nebo sedíte se svým domácím mazlíčkem, najděte si čas na tyto činnosti, které vás baví.

• Zkuste si přečíst nějakou zábavnou knihu nebo se podívat na komedii.

• Pište si deník – vypisování pocitů je terapeutické.

Zvažte detoxikaci

Dalším důležitým faktorem, který může ovlivnit mikrobiom, je podle paní Holcombové omezení expozice toxinům, jako jsou pesticidy a zpomalovače hoření, antibakteriální přípravky, umělá sladidla a zdroje chronického stresu. Diagnóza rakoviny může být dobrou příležitostí k řešení emoční pohody.

„Vím, že lidé udělají všechno pro to, aby se uzdravili. Nechají se operovat. Budou držet diety, všechno čistit a detoxikovat, a přesto se jejich stav nezlepší a rakovina se nepohne. Ale jakmile odpustí nebo se vypořádají s něčím chronickým z minulosti, začnou se uzdravovat,“ řekla.

Dvěma oblíbenými metodami pro tento druh práce s emocemi jsou kognitivně-behaviorální terapie a psaní deníků.

V přehledovém článku z roku 2021 v časopise BioPsychoSocial Medicine se uvádí, že kognitivně-behaviorální terapie – rozhovor s vyškoleným terapeutem – je účinná při psychických problémech, fyzických potížích a problémech s chováním. Článek došel také k závěru, že terapie svépomocí a online terapie by také mohly někomu pomoci zvládnout duševní a fyzické problémy.

Bylo zjištěno, že u lidí, kteří si píší deník o svých nejtraumatičtějších zážitcích, dochází k výraznému zlepšení fyzického i duševního zdraví. Studie z roku 1997 publikovaná v časopise Psychological Science o psaní o emocionálních zážitcích jako terapeutickém procesu byla často zmiňována v podcastu Hubermanovy laboratoře. Studie byla založena na specifickém modelu psaní po dobu 15 až 30 minut bez přestávky během několika sezení.

„Můžete odstranit stresory. Existuje mnoho způsobů. Záleží na vás,“ řekla paní Holcombová.

Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.