Amy Denney

3. 2. 2025

Pacienti by měli sami iniciovat otázky a rozhovory, aby chránili své zdraví.

Toto je 2. část série „Co byste měli vědět o operaci“.

V této sérii se dozvíte, jak zjistit, zda je pro vás operace skutečně vhodná, jak klást ty správné otázky a jak se co nejlépe připravit i zotavit.

Bobbie Colganová před třinácti lety navštívila lékařku, protože byla neustále unavená. Z ordinace však odcházela zklamaná a zmatená, protože jí doporučila chirurgický zákrok – bariatrickou operaci žaludku metodou sleeve gastrektomie.

Přestože vážila 140 kilogramů, dokázala poměrně snadno zhubnout devět kilogramů a změnit svůj životní styl. Nejprve tedy návrh na chirurgické zmenšení žaludku odmítla. Při dalších návštěvách na ni však lékařka opakovaně naléhala a snažila se ji přesvědčit argumenty, že operaci pokryje pojištění a že by měla myslet na svého malého syna.

„Začal mi stoupat krevní tlak. Kdykoli jsem jí řekla, že mám nějaké žaludeční potíže, kyselý reflux nebo cokoliv jiného, odpověděla mi jen: ‚To je tím, že jste tlustá,‘“ vzpomíná paní Colganová. „Řekla mi, že pokud se o sebe nepostarám, mohlo by se to považovat za zanedbání péče. A jestli jsem svobodná matka, proč mi na synovi nezáleží natolik, abych se o sebe starala?“

Vnitřně rozpolcená a psychicky vyčerpaná nakonec podlehla tlaku a podstoupila operaci – a to hlavně kvůli svému synovi. Samotný zákrok proběhl bez komplikací a dnes se považuje za natolik bezpečný, že se provádí i u dětí. Na první pohled se zdá, že její zdraví se zlepšilo, ale ve skutečnosti vyměnila kilogramy za nové zdravotní problémy, o kterých ji nikdo předem neinformoval. Od operace se její žaludeční potíže nejen zhoršily, ale také se objevily komplikace další.

Přehled studií různých chirurgických zákroků, publikovaný v roce 2017 v odborném časopise World Journal of Surgery, ukázal, že každý sedmý pacient litoval svého rozhodnutí podstoupit operaci. Autoři studie však tento výsledek označili za neobvyklý.

Pocit lítosti je přitom důležitým tématem před operací, protože studie naznačují, že jak míru lítosti, tak výskyt pooperačních komplikací lze snížit lepší komunikací mezi pacientem a lékařem. Na tento aspekt se zaměřují zdravotnické systémy, chirurgové i různé organizace a blogy, které zveřejňují seznamy otázek, které by si pacienti měli před operací položit. Přesto zůstává otázkou, zda jsou samotní chirurgové skutečně tak otevření – podle studie publikovanéCanadian Journal of Surgery až 23 procent klinických konzultací nesplňuje základní standardy informovaného souhlasu.

Komunikace je v chirurgické péči klíčová

Odborná publikace Vignettes in Patient Safety podrobně rozebírá význam komunikace mezi lékařem a pacientem a upozorňuje, že se v průběhu času stala více spolupracující a orientovanou na pacienta. Přesto ve zdravotnictví stále převládají autoritářské přístupy, které jsou spojovány s vyšším výskytem lékařských chyb. Jedna ze studií uvádí, že nedostatečná komunikace stojí za více než 60 procenty nežádoucích událostí.

Špatná komunikace nejenže narušuje vztah mezi lékařem a pacientem, ale může také zpomalit pooperační zotavení a vést k nereálným očekáváním na obou stranách, uvedla v e-mailu pro Epoch Times naturopatka Rosia Parrishová.

Jak však upozorňuje publikace Vignettes in Patient Safety, komunikace není jen otázkou transparentnosti. Jemné nuance v komunikaci mohou pacientům pomoci rozpoznat předsudky lékaře i varovné signály.

Důležitým faktorem je již samotné prostředí, ve kterém komunikace probíhá – zda je místnost špatně osvětlená, plná rušivých elementů, zda se konzultace koná online nebo s někým jiným než s operatérem. Autoři knihy mezi varovné signály zařazují také situace, kdy chirurg omezuje dialog tím, že pacientovi poskytuje pouze rady a ujištění, vysvětluje jeho potíže jako běžné, odvádí hovor jinam, ignoruje emoční dopad nemoci či rozhodnutí o operaci nebo se snaží pacienta „uklidnit“ bez hlubší diskuse.

Mezi další bariéry ve vzdělávání pacientů patří nadměrné používání odborné terminologie, jednostranné monology lékařů bez snahy pochopit pacienta, nedostatek času, jazykové bariéry a omezená zdravotní gramotnost pacientů.

Studie publikovaná v roce 2011 v Journal of General Internal Medicine poukázala na to, že mnoho lékařů má předsudek v tom, že se domnívají, že pacienti sdílejí jejich vlastní pohled na věc. Výsledky však zároveň ukázaly, že lékaři, kteří lépe rozumějí hodnotám a přesvědčením svých pacientů, navrhují léčbu, která lépe odpovídá jejich konkrétním okolnostem a potřebám.

Komunikace je zodpovědností chirurga

Ačkoli někteří pacienti dávají přednost tomu, aby všechna rozhodnutí ponechali na svém lékaři, samotní lékaři by s tím neměli automaticky počítat. Ke každé situaci by měli přistupovat objektivně a zajistit jasnou a srozumitelnou komunikaci, stejně jako poskytnout pacientům dostatek času na zvážení jejich rozhodnutí, uvádí publikace Vignettes in Patient Safety.

Je odpovědností lékařů rozpoznat, zda do komunikace nezasahuje tzv. vnitřní šum – tedy například únava, hlad nebo podrážděnost, ať už na jejich straně, nebo u pacienta. Právě proto je zpětná vazba klíčová; chirurgové by měli opakovat a formulovat vlastními slovy to, co jim pacient sdělil, aby si ověřili, že skutečně správně porozuměli.

„Ačkoli to může zabrat více času, jakmile se lékař a pacient dohodnou na společném rozhodnutí, proces léčby bývá dlouhý, ale pacient se jím plně řídí,“ uvádí článek. „Výzkumy ukázaly, že lékaři, kteří tyto postupy konzistentně uplatňují, nejenže dosahují větší jasnosti v komunikaci, ale také zlepšují vztah s pacientem a celkové výsledky léčby.“

Podle doktorky Rosii Parrishové odpovědnost za komunikaci eticky i právně leží na poskytovatelích zdravotní péče. Lékaři by neměli být uzavření vůči dialogu, otázkám, alternativním přístupům nebo případnému odložení zákroku – ani když s těmito podněty přichází pacient.

„Takový přístup narušuje důvěru a brání společnému rozhodování, což může zároveň prohlubovat nerovnosti ve zdravotní péči. Jinými slovy, neposkytnutí úplných informací o rizicích podkopává autonomii pacienta, důvěru a rovný přístup ke zdravotní péči,“ vysvětlila dr. Parrishová.

Rozhodnutí, které nelze vzít zpět

Konzultace s jinými chirurgy – nebo dokonce s lékaři z jiných oblastí, například s naturopaty či odborníky na funkční medicínu – může pacientům pomoci získat nový pohled na věc, zpomalit proces rozhodování a dojít k větší jistotě v tom, zda je operace skutečně nezbytná.

Chirurgické zákroky jsou nevratné – ať už se jedná o trvalé odstranění orgánu, možné nové zdravotní komplikace vzniklé v důsledku operace, nebo riziko dalších nežádoucích událostí, či dokonce lékařských pochybení. Právě proto je při rozhodování nutné postupovat obezřetně.

„Existuje spousta lidí, kterým bylo odstraněno slepé střevo, nebo dokonce žlučník, ale jejich problémy se tím nevyřešily,“ řekl Epoch Times dr. Scott Doughty, odborník na integrativní rodinnou medicínu z kliniky U.P. Holistic Medicine.

Dr. Doughty uvedl, že chirurgové často podceňují význam slepého střeva a považují jeho odstranění za rutinní zákrok – i když si nejsou jistí, zda je skutečně příčinou potíží pacienta.

Chirurgové často považují odstranění slepého střeva za správné řešení, i když si nejsou jistí, že je skutečně příčinou pacientových potíží. „Je to v podstatě jen odhad,“ poznamenal Doughty.

Nejnovější výzkumy naznačují, že slepé střevo může hrát roli v ochraně proti zánětům a infekcím. Ironií osudu je, že právě strach ze smrtelných infekcí spojených s prasknutím slepého střeva vede lékaře k tomu, aby nadále doporučovali jeho odstranění.

Pochopení rizikových faktorů

Druhé lékařské posudky jsou cenným nástrojem – a v některých případech dokonce povinným krokem – k posouzení, zda je operace skutečně nezbytná. Dr. Scott Doughty upozorňuje, že může být obzvlášť užitečné získat názor od lékaře, který nemá finanční motivaci doporučit chirurgický zákrok.

„Otázkou je, zda bych neměl hledat názor u jiného lékaře, který používá odlišné diagnostické a léčebné přístupy,“ říká dr. Doughty.

Realita je taková, že jakákoli operace s sebou nese rizika, o kterých by pacienti měli být informováni. Mezi ně patří například šok, krvácení, infekce rány, hluboká žilní trombóza, plicní komplikace, zadržování moči a reakce na anestezii.

Ne každý je vhodným kandidátem pro volitelné operace. Podle Stanford Medicine závisí rozhodnutí o operaci na několika faktorech, včetně věku, celkového zdravotního stavu a anamnézy pacienta, rozsahu onemocnění, typu plánovaného zákroku, pacientova postoje a jeho tolerance vůči lékům, zákrokům a terapiím.

Důkladnější předoperační screening by mohl snížit úmrtnost v prvním roce po operaci. Studie zahrnující více než 50 000 pacientů, publikovaná v únoru v JAMA Surgery, ukázala, že chirurgové, kteří své pacienty před operací odeslali k praktickým lékařům a do specializovaných předoperačních klinik na posouzení jejich celkové fyzické kondice, zaznamenali o 18 procent nižší pravděpodobnost úmrtí v prvním roce po operaci.

Posouzení kompetentnosti chirurga

Posoudit, nakolik je váš chirurg skutečně kompetentní, může být složité, ale v posledních letech toto téma přitahuje stále větší pozornost. Někteří odborníci se domnívají, že i lékaři by měli být pravidelně hodnoceni, podobně jako se to děje v jiných profesích.

Několik nemocnic již zavedlo povinné věkové hodnocení lékařů, podobně jako existují věkové limity pro piloty, soudce nebo řídící letového provozu. Přehledová studie publikovaná v roce 2017 v JAMA Surgery upozorňuje, že od roku 1975 se počet praktikujících lékařů starších 65 let v USA zvýšil o více než 374 procent. V roce 2015 bylo 23 procent všech lékařů starších 65 let.

„Výzkum ukazuje, že mezi 40. a 75. rokem věku dochází k průměrnému poklesu kognitivních schopností o více než 20 procent, i když mezi jednotlivci existují značné rozdíly – zatímco někteří starší lékaři mohou být výrazně oslabení, jiní si i nadále udržují vysokou úroveň schopností,“ uvedli autoři studie.

Základní kognitivní testy však mohou být zavádějící – například když nezkušení studenti medicíny dosahují v testech lepších výsledků než chirurgové s desítkami let praxe, upozorňuje prohlášení Columbia University Irving Medical Center.

„Seznam vlastností, které dělají dobrého chirurga, je dlouhý, ale zahrnuje především manuální zručnost, široké odborné znalosti, schopnost rychle reagovat a přizpůsobit se situaci, soucit s pacienty a především správný úsudek,“ uvedl dr. Paul Kurlansky, kardiochirurg a zástupce ředitele Columbia’s Center for Innovation and Outcomes Research.

Důvěryhodná doporučení, recenze a online nástroje mohou pomoci zjistit, zda je váš lékař vhodnou volbou pro plánovaný zákrok. Například Společnost hrudních chirurgů (Society of Thoracic Surgeons) provozuje online nástroj, který umožňuje pacientům vyhledávat a porovnávat výsledky jednotlivých lékařů.

Otázky, které vám mohou pomoci učinit lepší rozhodnutí

Nejlepší obhájce svého zdraví jste vy sami – a jedním z nejúčinnějších nástrojů je pokládat co nejvíce otázek. Na internetu lze najít mnoho seznamů s doporučenými dotazy, které byste si měli položit před konkrétním chirurgickým zákrokem.

Ortopedický chirurg dr. Ashvin K. Dewan však ve svém blogu posouvá běžné seznamy o krok dál a zaměřuje se na otázky, které vám váš chirurg možná nebude chtít zodpovědět. Mezi ně patří například:

  • Máte naplánováno více operací ve stejném čase? – Dvojité rezervace operací jsou běžnou praxí, ale někdy mohou být zneužívány. Je důležité vědět, které části zákroku provede váš chirurg a které mohou být přenechány jiným lékařům nebo asistentům.
  • Budu vás vidět i po operaci? – Kvůli způsobu úhrad v systému zdravotní péče často chirurgové delegují pooperační kontrolu na lékařské asistenty nebo stážisty.
  • Jaké účty mi po operaci přijdou? – Chirurg by vám měl pomoci pochopit celkovou cenu operace, která zahrnuje nejen samotný zákrok, ale také poplatky za použití nemocničního zařízení, anestezii, implantáty, vybavení a další náklady.
  • Jak často provádíte tento zákrok?
  • Jaká je vaše úspěšnost při této operaci?
  • Mohu operaci odložit?
  • Stalo se vám někdy, že jste operaci zrušil(a), protože jste se necítil(a) psychicky nebo fyzicky v dobré kondici?

Pro Bobbie Colganovou mohlo položením více otázek předejít problémům, se kterými se potýká od doby, kdy podstoupila operaci sleeve gastrektomie.

Nejvíce lituje toho, že si před zákrokem nepřipravila rozsáhlejší seznam otázek pro svou lékařku.

„Myslela jsem si, že jsem se ptala hodně. Ale teď vím, že bylo tolik dalších věcí, na které jsem se měla zeptat předem,“ říká paní Colganová.

Od operace již navštívila mnoho lékařů ve snaze vyřešit nejen přetrvávající potíže, ale i nově vzniklé potravinové intolerance, které se po zákroku zhoršily.

Ačkoli její lékařka měla nepochybně dobré úmysly, jedno zůstává faktem: chirurgický zákrok je vážný zásah do organismu a pro většinu pacientů by měl být až poslední možností.

10 otázek, které byste si měli položit před operací

Dr. Rosia Parrishová, naturopatka a certifikovaná specialistka na funkční medicínu, sestavila seznam 10 klíčových otázek, které byste měli položit svému lékaři před plánovaným chirurgickým zákrokem:

  1. Je operace pro můj stav nejlepší možnou volbou?
  2. Jaká jsou potenciální rizika a komplikace spojené s tímto zákrokem?
  3. Jaká je úspěšnost této operace u pacientů s mým onemocněním?
  4. Jak dlouhá je očekávaná doba zotavení?
  5. Jaké krátkodobé a dlouhodobé dopady může mít tato operace na mé celkové zdraví?
  6. Jaké možnosti anestezie jsou k dispozici a jaká s nimi souvisí rizika?
  7. Jaké máte zkušenosti s prováděním tohoto zákroku?
  8. Měla bych před operací provést nějaké změny v životním stylu?
  9. Co mohu očekávat ohledně bolesti a nepohodlí po operaci?
  10. Jaká je celková cena operace a co vše zahrnuje?

Příště:  Část 3 – Jak zvýšit šance na úspěšnou operaci

To, jak se na operaci připravíte, může zásadně ovlivnit její výsledek.

ete

Epoch sdílení

Facebook
Twitter
LinkedIn
Truth Social
Telegram