Praktické dovednosti vycházejí z klasické tradice, v níž se studenti učí ctnostem ruku v ruce s dovednostmi potřebnými pro život.
Chris Hall je pedagog a badatel, ale také hudebník a řemeslník – věnuje se kožedělnictví, práci se dřevem, je automechanik, dlouhodobě se věnuje bojovým uměním, je střelec, lovec, farmář, pivovarník i pekař.
Všechny tyto činnosti podle něj spadají do oblasti, kterou označuje jako praktické dovednosti – „tedy dovednosti a schopnosti, jež nám umožňují naplňovat naše základní, tělesné potřeby ve světě. … Už z té definice je vidět, jak široký ten pojem je – od zemědělství po zbrojířství a řadu dalších činností mezi tím.“
Ve starověkém Řecku a Římě se těmto činnostem říkalo „podřadné“ nebo „služebné dovednosti“, uvedl Hall pro časopis American Essence. „Byla to práce pro ty, kdo se nebáli ušpinit si ruce.“
Obnova schopnosti dělat věci vlastníma rukama se pro Halla stala životním posláním. Předávání těchto znalostí studentům jim otevírá oči pro hodnotu praktické práce a krásu poctivého řemesla.
Ačkoli se dnes těmto činnostem říká „praktické dovednosti“, Hall upozorňuje, že „ve skutečnosti nejsou vůbec obyčejné – pokud je člověk ovládá natolik, že artefakty, které vytváří, zprostředkovávají druhým dobro, pravdu a krásu, pak se tyto dovednosti skutečně povyšují na úroveň výtvarného umění. Všichni poznáme rozdíl mezi cheeseburgerem z McDonaldu a tím, který s péčí připraví restaurace specializující se právě na cheeseburgery. To je rozdíl v řemeslné zručnosti, který z běžného činí výjimečné.“
Jenže kvůli opomíjení a čím dál menšímu uplatnění jsou dnes praktické dovednosti na pokraji zániku. Ve své knize Common Arts Education: Renewing the Classical Tradition of Training the Hands, Head, and Heart (Vzdělávání v praktických dovednostech: Obnova klasické tradice formování rukou, hlavy a srdce) z roku 2022 Hall píše: „Nejenže už si dnes většinu věcí sami nevyrábíme – my jsme dokonce zapomněli, jak na to. A to nás stojí opravdu mnoho.“
Ctnosti, které se učíme prostřednictvím praktických dovedností
Hall vnímá osvojování si praktických dovedností – tedy tradičních činností, jako je pěstování plodin, vaření, řemeslná práce nebo péče o domácnost – jako úzce spojené s humanitním vzděláním v rámci klasického kurikula. „Jsou jako dvě strany jedné mince. Čím hlouběji se ponoříte do praktických dovedností, tím více se z nich začnou vynořovat i dovednosti svobodné. Jsou v tom zakořeněné.“
Stejně jako klasické svobodné umění, i tyto dovednosti souvisejí s formováním duše – nejen s kovotepectvím nebo kuchařským uměním. Aby tuto spojitost zdůraznil, vytvořil Hall nový pojem: „thrival“ (v protikladu ke „survival“). „Praktické dovednosti nejsou jen dovednostmi přežití. Jsou dovednostmi rozkvětu,“ napsal.
Tak jako je jedním z cílů klasického vzdělávání pěstování ctnosti, může se stejná lekce odehrávat i při osvojování každodenních dovedností pro život.
„Zamyslete se nad tím, jak Tolkien popisuje tvůrce ve svém světě,“ říká Hall, který si Pána prstenů pravidelně znovu pročítá. „Máme skřety, kteří tvoří výhradně pro ničení a chaos. Trpaslíci tvoří pro radost z řemesla – ale zároveň v nich je i něco z chamtivosti, touha po zlatě. Lidé se pohybují někde mezi nimi a elfy, kteří tvoří z lásky ke kráse a harmonii.“
„Domnívám se, že formování ctnosti prostřednictvím svobodných i praktických dovedností může probíhat podobně. Můžeme je využít ke škodě a chamtivosti – nebo v nich hledat to, co je dobré, pravdivé a krásné.“
Učení našich dětí, pečení chleba, psaní básní nebo chov slepic – to vše podle Halla patří k tomu, čemu říká „dovednosti rozkvětu“. Povzbuzeni jeho slovy i příkladem můžeme usilovat o to, abychom se trochu více podobali Tolkienovým elfům: přinášeli krásu a harmonii do všeho, co děláme – a zároveň tak rozvíjeli i svou vlastní duši.
Živá dílna pod širým nebem
Před zhruba dvaceti lety žili Hall a jeho manželka Cathy ve stanu a malém srubu, zatímco si vlastnoručně stavěli dům na venkově ve Virginii. Od té doby se jejich usedlost proměnila v živou dílnu – místo, kde se praktické dovednosti každodenně žijí. Právě tady také doma vzdělávají své tři syny.
„Máme zahrady po obou stranách domu, k tomu záhon v zadní části pozemku. Chováme králíky, slepice, kachny. Dřív jsme měli i kozy a ovce. Naši kluci v podstatě vyrostli na kozím mléce,“ říká Hall.
Součástí pozemku je také střelnice na lukostřelbu, rybník a dílna s betonovým prostorem před vstupem, kde se provádí údržba automobilů a vzniká řada různých projektů.
Z celé své práce rukama je Hall obzvlášť hrdý na perkusní pušku ráže .50, kterou sestavil ze stavebnice. „To je zbraň, kterou používám, když potřebuji dát maso na stůl. Je to moje hlavní lovecká zbraň na podzim,“ říká.
V poslední době se tento renesanční muž začal věnovat také amatérskému rádiovému vysílání. „Jedna z nejlepších věcí, které jsem za poslední rok zažil, bylo získání nejvyšší třídy radioamatérské licence – amateur extra. Každý den mluvím s lidmi z celého světa, a přitom mi stačí jen anténa na zahradě. Je to úžasná věc.“
Výuka praktických dovedností
Prostřednictvím své webové stránky Always Learning Education nabízí Hall kurzy různých životních dovedností – například malozemědělství nebo přežití v divočině. V rámci online klasické školy Scholé Academy vyučuje mimo jiné také praktické dovednosti pro žáky od šesté do dvanácté třídy. Často vystupuje s přednáškami pro různé skupiny a zdůrazňuje, jak důležité je začlenit tyto dovednosti do vzdělávání a každodenního života dětí.
Jeho kniha Common Arts Education seznamuje čtenáře s oblastmi, jako je šití, tkaní, kamenné zednictví, navigace nebo chov zvířat. Nabízí také přehled zdrojů pro ty, kteří chtějí tyto dovednosti dále rozvíjet a vytvořit praktický učební plán pro své děti nebo studenty.
Hall povzbuzuje i školy, aby tyto dovednosti vrátily zpět do výuky, a připomíná ředitelům, že lidé jako školníci, sekretářky nebo prarodiče často ovládají užitečné dovednosti, které mohou žákům předávat.
„Nezačínejte ve velkém. Začněte v malém,“ radí. „Ochutnejte první úspěch a nechte ho motivovat ostatní, aby se vydali na stejnou cestu – třeba když si každý žák vypěstuje rajče v dvougalonovém květináči.“
„Jedna čtvrtá třída se u nás naučila plést a děti vyráběly čepičky pro novorozence na jednotce intenzivní péče,“ dodává. „Měli jsme i kuchařský kroužek – děti se učily zacházet s hrnci a pánvemi na elektrických plotýnkách a připravily omáčku na špagety. Pro mnohé to byla vůbec první zkušenost s jídlem, které nebylo z mikrovlnky.“ A jak Hall říká – byla to chuť úspěchu.
Článek byl původně publikován v časopise American Essence.
–ete–
