Na semináři v Poslanecké sněmovně hovořili na téma „Život rodiny v moderním světě“ dva experti z oblasti rodinné terapie s třicetiletou klinickou praxí. Věnovali se zejména tomu, jak v praxi vypadá fungující rodina, která schémata selhávají a jak se je daří napravovat.
„Naše klinická praxe se dá docela dobře přirovnat k terénnímu výzkumu,“ říká PhDr. Ludmila Trapková, dětská klinická psycholožka, psychoterapeutka a rodinná terapeutka. „Zjistili jsme, že některé skutečnosti týkající se rodin nejde vyjednat a nejde změnit nějakým jednáním.“
Říká, že spolu s kolegou Vladislavem Chválou objevili určité zákonitosti, které vytvářejí stabilní prostředí pro vývoj dětí, a objevili také, že pokud je prostředí narušené, vytváří psychicky a následně také fyzicky nestabilní (nemocné) děti. Napsali knihy Rodinná terapie psychosomatických poruch s podtitulem Rodina jako sociální děloha a knihu Rodinná terapie a teorie jin-jangu.
„Naše práce je postavena na práci s rodinou,“ říká MUDr. Vladislav Chvála, sexuolog a rodinný terapeut a dodává k pozorování z praxe, že „všechny modely rodiny jsou možné, ale ne všechny jsou užitečné“.
PhDr. Ludmila Trapková vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu a později též Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracuje jako klinická psycholožka a psychoterapeutka v Praze a v Liberci.
MUDr. Vladislav Chvála vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Hradci Králové. Pracoval jako porodník a gynekolog, nyní působí jako sexuolog a rodinný terapeut ve Středisku komplexní terapie psychosomatických poruch v Liberci, kde je vedoucím lékařem.
Oba vyučují rodinnou terapii a jsou supervizory v Institutu rodinné terapie a psychosomatické medicíny. Zdroj
Jak působí rodina ve prospěch dítěte
Podle doktorky Trapkové je důležitá funkce rodinného kruhu, který sice nemá hmatatelnou materiální podobu, ale funguje stejně jako povrch buňky nebo placenta v děloze ženy při vývoji dítěte.
Doktor Chvála uvedl, že zjistili, že placenta má za úkol propouštět k dítěti látky, které mu pomáhají při vývoji, a naopak zase vypuzovat to, co mu škodí. A přesně takovou funkci pro dítě vytvářejí po narození rodiče a potažmo rodina. Propouštějí do rodiny to, co dětem pomáhá při vývoji, a naopak odstraňují to, co dítěti škodí.
Stejně se podle expertů chová povrch buňky a měl by tak fungovat i pomyslný „povrch“ nebo obal či hranice rodiny, které oddělují děti od vnějšího prostředí.
Po válce jsme léčili oběti příliš despotických otců. Dnes léčíme oběti příliš liberální výchovy.
— Ludmila Trapková, klinická psycholožka a psychoterapeutka
Rodiče by tedy děti měli chránit, vytvářet hranici. Moderní výchova, která je „liberální“ a neklade pro děti žádná omezení, dětem podle expertů v praxi škodí a vytváří psychicky nestabilní jedince, kteří přicházejí předčasně do styku se vším včetně škodlivých věcí, k jejichž vstupu rodiče nezabraňují, protože přestali plnit ochrannou funkci.
Stejně jako dítě dostává od matky skrze placentu vše z okolního prostředí, mělo by od rodičů také do určitého věku dostávat poznání okolního světa. „Dítě potřebuje dostávat všechny informace skrze svoje rodiče. To je pro jeho vývoj nezbytné,“ říká doktor Chvála s tím, že vystavení dětí digitálním technologiím, kde se mají na internetu sami vzdělávat a poznávat okolní svět skrze aplikace, videa a youtubery, nevede k dobrým výsledkům.
Podle doktorky Trapkové je vědeckým faktem, že „dítě přijímá něco jiného od matky a něco jiného od otce“ a každé dítě dokáže jasně rozpoznat, zda jedná se ženou, nebo s mužem (u zvířat se samcem, nebo samicí). Základní věci v rodině dle ní definuje „už to, že se dítě rodí z matky, a ne z otce, to je základ“.
„Emoční nestabilita je samozřejmou a přirozenou součástí dospívání“ a podle doktorky je to období, kdy musí být dítě podporováno „z obou stran“. „Když není držena z obou stran, nevyvíjí se svobodně a zdravě a vzniká bezhraniční nejistota“ a z ní potom „depresivní, sebepoškozují chování“ někdy vedoucí k pokusům o sebevraždu, míní Trapková.
Ne všechny podoby rodin jsou pro dítě užitečné
„O vývoji dětí je třeba něco vědět, jinak se to nedělá správně,“ komentuje rodinné prostředí doktorka Trapková. „Pozorujeme další generaci, genderově nestabilní děti. Rodiče zažili liberální společnost. Dnešní rodiče už nevědí, co to je omezovat své vlastní děti.“
Tato „omezení“ jsou podle doktorů hranice v „nejpozitivnějším slova smyslu“, které pomáhají vývoji dítěte. Tyto hranice by měli rodiče udržovat. „Rozvibrované dítě potřebuje okolo sebe pevnost.“
„Nejde o despotickou pevnost. My mluvíme o pevnosti výchovní,“ říká doktorka Trapková. „Mám dítě ráda, a protože ho mám ráda, dávám mu omezení, aby když neví, vědělo, že se na mě může obrátit o radu.“
„Když ty neklidné děti nemají oporu v rodičích, společnost by měla kolem rodiny vytvářet o to větší stabilitu, aby dozráli i rodiče ve prospěch vlastních dětí,“ říká doktorka s odkazem na to, že samotní rodiče mají za sebou často dětství, ve kterém nemohli v určitých oblastech dospět, a teprve se v nich musejí sami rozvinout, aby je mohli předávat dál.
Podle doktora Chvály je třeba si uvědomit, že „demokracie není pro děti, ale pro dospělé lidi“ a že postoje některých neziskových organizací, které prosazují přístup „nebránit dítěti v ničem, abychom ho náhodou nějak nepoškodili“, jsou mylné.
Na případové studii rodiny, kterou tvořila matka tří dětí, které byly její vlastní, ale každé mělo jiného otce, doktoři ukazovali, jak se stav dětí zlepšil poté, co si rodina, ve které žily, „zpevnila hranici“ a začala žít jako rodina. Tedy vytvořila si vlastní vnitřní kruh zabezpečený vztahem, kdy rodiče ochraňují děti před okolním světem a dávají jim jistotu, podporu a stabilitu.
Současné trendy, které se objevují ve společnosti, by se podle Chvály měly změnit tak, aby sledovaly „zájmy dětí“, a ne „zájmy dospělých“ a vzít v potaz vědecká zjištění z praxe, která ukazují, že existují určité neměnné zákonitosti, které se nedají měnit nějakými novými přístupy nebo jednáním.
