Komentář
Ve své knize Generations (Generace), která podrobně popisuje charakteristiky jednotlivých generací za posledních více než 80 let, Jean Twengeová píše: „Technologická změna není jen o materiálních věcech; je o tom, jak žijeme – a to ovlivňuje, jak přemýšlíme, co cítíme a jak se chováme.“
Pravděpodobně žádná generace nevyrostla v tak úzkém propojení s technologií jako generace Z – tedy ti, kteří se narodili mezi lety 1995 a 2012. Kvůli své závislosti na technologiích mají méně osobních kontaktů se svými vrstevníky a častěji zažívají pocit osamělosti. Ani jedna z těchto věcí není pro ně samotné ani pro společnost příliš pozitivní.
Ačkoli to samozřejmě neplatí pro každého člena generace Z, statistiky ukazují, že stále častěji mají problém si najít partnera a navázat s ním celoživotní vztah. To je jeden z hlavních důvodů, proč je dnes průměrný věk k uzavření prvního manželství u mužů 30,2 roku a 28,6 roku u žen.
Možná si ale generace Z konečně začíná uvědomovat, že závazek vůči druhému člověku je přece jen důležitý – alespoň podle nedávného článku Natashy Dangoorové, který vyšel ve Wall Street Journal, to tak vypadá. Dangoorová uvádí, že generace Z vyměnila vztahy za to, co nazývá „situačními vztahy – situationships“ – tedy nezávazná a krátkodobá spojení, která oběma stranám nakonec nepřinášejí naplnění.
Dangoorová píše: „Generace Z dospívala ve světě, kde k navázání kontaktu stačilo přejet prstem doprava na displeji – a kde se stíraly hranice mezi přátelstvím, krátkodobým vztahem a skutečným partnerstvím. Volná povaha těchto situačních vztahů – romantických pletek, jež existují na pomezí přátelství a věrnosti – měla minimalizovat případné následky a možná i pomoci párům postupně dojít ke skutečnému závazku.“
Jak už se ale u mnoha věcí ukázalo, technologie způsobila přesný opak. Jak píše Twengeová, zásadně to ovlivnilo způsob, jakým generace Z přemýšlí, co cítí a jak se chová.
Tato rostoucí deziluze navíc způsobila, že generace Z je nejosamělejší generací všech dob. Podle průzkumu American National Family Life Survey se alespoň 56 procent členů generace Z cítí osaměle jednou nebo dvakrát do měsíce.
Podle psycholožky a odbornice na vztahy Abby Medcalfové, kterou cituje Wall Street Journal, se tak jednání generace Z řídí pocity, jako jsou osamělost, nuda, odmítnutí, smutek a opuštěnost.
Kvůli této osamělosti se mnoho členů generace Z uchyluje k chování, které jejich problém ještě zhoršuje. Přecházejí z jednoho situačního vztahu do druhého, aniž by kdy navázali skutečné citové pouto – přejíždějí obrazně řečeno na svém telefonu prstem doprava, aby se pustili do dalšího krátkodobého spojení a zažili další „vzrušení“ z nového situačního vztahu.
Tuto situaci však nezpůsobily pouze technologie.
Mnoho těchto pocitů – nebo strach ze závazku – může souviset s tím, co členové generace Z zažili jako děti, kdy se v naší společnosti zvýšila rozvodovost. Více než 52 procent dětí v USA, které vychovávali rozvedení rodiče, zažívá pocit osamělosti – zatímco u dětí z úplných rodin je to pouze 33 procent.
Ideální by samozřejmě bylo, kdyby tato deziluze vedla členy generace Z k touze najít si partnera a uzavřít manželství. Protože však mnozí z nich neviděli model vztahového závazku u předchozích generací – nebo se uzavřeli do světa technologií –, vůbec netuší, co znamená vytvořit pouto s druhým člověkem nebo jak s tím vlastně začít.
Dangoorová píše: „Kvůli randění v takto nejasném prostředí naopak mnozí tápou, zejména když vztah skončil. A generace Z už má situačních vztahů doslova plné zuby – říkají, že tyto krátkodobé vztahy jsou poznamenány zmatkem a pocitem odmítnutí, který přetrvává ještě dlouho poté, co měly údajně skončit.“
Doufejme, že jejich současná deziluze a nedostatek smysluplných vztahů je nakonec povedou k tomu, aby udělali první kroky ke skutečnému závazku vůči druhému člověku. To by je mohlo přivést zpět k objevení krásy manželství – které je nejlepším lékem na jejich současný pocit prázdnoty a izolace.
Aby mohl člověk problém vyřešit, musí si ho nejprve uvědomit. Zdá se, že generace Z si začíná uvědomovat prázdnotu života bez smysluplného vztahu. Za to můžeme být vděční a dál doufat, že tato rostoucí nespokojenost s povrchními situačními vztahy je nakonec dovede k touze navázat hluboké pouto a závazek vůči druhému člověku v celoživotním vztahu.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
