Filmy, popové písně a sociální sítě často vykreslují romantickou lásku a fyzickou přitažlivost jako klíč ke šťastnému konci.
Výzkumy však naznačují, že pro udržení dlouhodobého vztahu hrají zásadní roli hlubší faktory. Studie zjistily, že společná spiritualita a vnímání manželství jako posvátného jsou spojeny s vyšší životní spokojeností, lepší komunikací a větším uspokojením ve vztahu.
Je randění těžší než dřív?
Moderní vztahy mohou mít mnoho podob. Společenské normy týkající se randění, intimity a závazků se v průběhu času proměnily – a například ve Spojených státech dnes končí rozvodem téměř třetina manželství, což mnohé vede k nejistotě ve světě vztahů.
Někteří tento trend směrem k netradičním vztahům bez dlouhodobého záměru vítají a oceňují flexibilitu, kterou přináší. Výzkumy však naznačují, že pro mnoho lidí jsou tyto zkušenosti emocionálně složité a někdy vedou k nepohodě či nenaplněným očekáváním.
Podle zprávy výzkumného centra Pew Research Center z roku 2020 si téměř polovina dospělých Američanů myslí, že randění je dnes těžší než dříve. Rostoucí popularita tzv. „situationships“ – tedy vztahů balancujících mezi nezávazností a závazkem – dobře odráží tuto složitost. Seznamovací aplikace Tinder ve svém přehledu Year in Swipe za rok 2022 uvedla, že počet uživatelů, kteří do svého profilu přidali tento termín, vzrostl o 49 procent, což signalizuje jejich preference směrem k nejednoznačnosti.
Nezávazné intimní vztahy z velké části nahradily tradiční dvoření, přičemž jejich nárůst byl normalizován vlivem popkultury a spotřeby pornografie.
Průzkum zveřejněný v časopise Review of General Psychology ukázal, že 60 až 80 procent severoamerických vysokoškoláků zažilo nezávaznou intimitu. Zároveň 70 procent mladých lidí ve věku 12 až 21 let, kteří byli ve vztahu, přiznalo intimní kontakt bez závazku.
Přesto se pod těmito trendy skrývá podvědomá touha. Stejný průzkum ukázal, že 65 procent žen a 45 procent mužů si tajně přálo, aby se jejich nezávazné vztahy vyvinuly v něco hlubšího a trvalejšího.
Zde vstupuje do hry spiritualita, která nabízí něco proti proudu – stabilní základ pro smysl, důvěru a dlouhodobé naplnění.
Nejprve rozvíjejte duchovní lásku
Duchovní láska – transcendentní, bezpodmínečná a nesobecká forma lásky, o níž se věří, že proudí od Boha k lidem a naopak – odedávna fascinuje lidskou mysl.
Vyznačuje se vlastnostmi, jako je nekonečný soucit, harmonie a neochvějné úsilí o dobro druhých. A nejde o vzácný jev – podle zprávy výzkumného centra Pew Research Center z roku 2025 cítí 40 procent Američanů hluboký duchovní klid alespoň jednou týdně.
David Dollahite, profesor rodinného života na Brigham Young University (BYU) s doktorátem z rodinných studií na Minnesotské univerzitě, sdílí pro Epoch Times, že jeho výzkumy ukazují, že ti, kdo věří v Boha, milují ho, komunikují s ním a slouží mu, často zažívají „řadu léčivých duchovních zážitků, od malých okamžiků až po výjimečné“, během nichž cítí Boží lásku, milost, odpuštění a vedení.
Podělil se o příběh proměny muže, jehož chování ubližovalo rodině. Jedné noci, když byl pod vlivem drog a alkoholu, zaslechl třikrát hlas, který ho nabádal, aby situaci napravil. Když se rozhodl přijmout Boží vedení a jednat, věci do sebe zapadly a jeho manželství se začalo uzdravovat.
Dollahite povzbuzuje mladé lidi, aby nejprve rozvíjeli svou spiritualitu, ještě než si najdou životního partnera. Tím, že si nejprve vytvoříte duchovní vztah s Bohem – vztah, v němž se cítíte vyrovnaní, v pokoji, milovaní a s pozitivním vnímáním vlastní hodnoty – je menší pravděpodobnost, že vstoupíte do vztahu z místa duchovní prázdnoty, zmatku či potřeby, vysvětluje.
Posvátné manželství je zdravé manželství
Dollahitovy výzkumy ukazují, že když páry a rodiny sdílejí posvátný smysl života a věří, že jejich existence znamená víc než jen fyzické bytí, jejich láska a oddanost se v průběhu času prohlubují.
Krystal Hernandez-Kaneová, licencovaná psycholožka s doktorátem z klinické psychologie na Bowling Green State University, je odbornicí na vztah mezi spiritualitou a manželskou intimitou.
„Posvěcení je definováno jako vnímání, že určitý aspekt života má božský charakter a význam,“ říká Hernandez-Kaneová v rozhovoru pro Epoch Times.
Pokud si pár přeje začlenit spiritualitu do svého manželství, podle ní mohou zvážit celou škálu aktivit, včetně studia posvátných textů, modlitby nebo společné účasti na náboženských obřadech.
„Když člověk vnímá vztah jako posvátný, je obecně pravděpodobnější, že bude chtít tento vztah chránit a zachovat, investovat do něj a věnovat více času a energie jeho rozvoji,“ doplňuje Hernandez-Kaneová.
Toto posvěcení podle ní vede k lepší komunikaci, větší spokojenosti ve vztahu, schopnosti odpouštět, efektivně řešit problémy při konfliktech a celkově k větší oddanosti.
Důkazy to potvrzují. Když Hernandez-Kaneová zkoumala novomanžele, zjistila, že vztahy, které byly v rané fázi manželství vnímány jako posvátné, předpovídaly vyšší manželskou spokojenost a intimitu o rok později.
Přínosy však přesahují psychickou pohodu – další výzkumy ukazují, že šťastná manželství souvisejí s nižší úmrtností a delší délkou života.
Posvátná intimita
Národní výzkumný projekt American Families of Faith, který Dollahite spolurežíruje, provedl hloubkové rozhovory s více než 300 manželskými páry z 33 států a zjistil, že přibližně 20 procent z nich už jednou v manželství bylo.
Mnozí sdíleli, že jejich první manželství postrádalo náboženský základ, soustředilo se spíše na fyzickou přitažlivost a romantiku, která nakonec vyprchala, což vedlo k nevyřešeným konfliktům a bolesti.
Před druhým manželstvím se rozhodli nejprve prohloubit vlastní víru a poté si vzít někoho s podobným závazkem k duchovnímu růstu. Tito partneři uvedli, že duchovní prvek měl v jejich druhém manželství zásadní význam.
Postřehy Dollahita a Hernandez-Kaneové se odrážejí v duchovní proměně a druhém manželství Luíse Novaese. Novaes, původem z Brazílie, dnes 43letý, pracuje v oblasti obchodu a finančního řízení v New Yorku. Pro Epoch Times pověděl, že ve věku 18 až 22 let byl ovládán chtíčem, což ho přivedlo do hluboké deprese.
„Mnohokrát jsem volal k Bohu… zoufale jsem hledal cestu ven,“ sdílí Novaes.
Po mnoha bolestech a utrpení přijal v roce 2006 duchovní praxi. Když mluví o svém prvním manželství, které skončilo rozvodem, uvádí: „Ten vztah byl založen na chtíči,“ navzdory snahám povznést ho na úroveň posvátnosti.
Novaes se rozhodl, že pokud by se měl znovu oženit, chtěl by, aby jeho manželka sdílela jeho duchovní víru a praxi. Říká, že jeho druhá manželka je požehnáním, protože jejich manželství bylo od začátku založeno na společném duchovním růstu.
Proměna přišla skrze hluboké duchovní očištění, dodává Novaes: „Proto je víra v Božské – ať už v Boha, Buddhu nebo vyšší bytosti – zásadní při překonávání chtíče.“ Lidem doporučuje, aby se často modlili, praktikovali sebereflexi a věnovali se spiritualitě.
Růst prostřednictvím těžkostí a společného smyslu
Dollahite, profesor rodinného života na BYU, upozorňuje, že nábožensky založené páry mají další zdroje, sdílené posvěcení a smysl, které mohou v náročných chvílích sehrát významnou roli.
Studie z roku 2023, zveřejněná v časopise Marriage & Family Review, zjistila, že rodiny, které během pandemie covidu-19 své duchovní praktiky posílily nebo si je udržely, vykazovaly větší sounáležitost a vnímaly pandemii jako událost s pozitivními dlouhodobými dopady na jejich vztahy.
Zjištění naznačují, že duchovní praxe mohou vztahové poradenství obohatit – zejména u párů, které usilují o hlubší citové propojení.
Studie také zapadá do širšího konceptu posttraumatického růstu a ukazuje, že těžké životní situace, prožívané s duchovním rozměrem, mohou vést k pozitivní proměně ve vztazích.
Z duchovního pohledu se protivenství stává přínosem – příležitostí plnou potenciálu pro růst.
Společně vzhůru
Dollahite popisuje obraz trojúhelníku, v němž manžel a manželka tvoří vodorovný vztah jeden k druhému a zároveň svislý vztah k Bohu.
Podobně i Novaes zdůrazňuje, že skutečná láska je založena na oddanosti, důvěře, oceňování ctností a porozumění, což vede k bezpodmínečné podpoře a růstu. „Dříve jsem si myslel, že láska je postavená na vášni, potěšení a naplňování tužeb, ale právě to zničilo mé předchozí vztahy i vztahy lidí kolem mě,“ zmiňuje.
„[Manželství] může být náročné… Ale když se na chvíli zastavíte a podíváte se, čeho jste spolu dosáhli, stane se z něj něco skutečně magického.“
–ete–
