Kalich, který se po staletí používal ve francouzské bazilice, dnes patří k nejcennějším exponátům National Gallery of Art.
Jedno z nejpozoruhodnějších děl evropského středověkého umění ve Spojených státech se nachází ve sbírkách washingtonské National Gallery of Art (NGA). „Kalich opata Sugera ze Saint-Denis“ tvoří staroegyptská číše z tvrdého kamene, pocházející z 2.–1. století př. n. l., doplněná francouzskou kovovou montáží z 12. století. Dva tisíce let dlouhá historie tohoto předmětu vypráví o mimořádném řemeslném umu, prozíravém mecenášství, revoluci, krádeži i záchraně uměleckého dědictví.
Badatelé se domnívají, že vysoká úroveň řemeslného zpracování vyřezávané číše ukazuje na egyptskou Alexandrii jako na místo jejího vzniku. Alexandrie byla ve starověku proslulým centrem zpracování tvrdých kamenů.
Materiál nádoby se běžně označuje jako sardonyx. Jde o druh achátu s rovnoběžnými pruhy červenohnědé a bílé barvy. Surovina mohla pocházet z Indie, která byla ve starověku známá bohatými nalezišti kvalitních páskovaných achátů.
Takové zboží dopravovaly do Egypta arabské karavany. Číše byla vytvořena krátce před porážkou Kleopatry a dobytím Egypta Římskou říší. Římské elity si potrpěly na luxusní předměty, včetně nádob z tvrdých kamenů, jako byla tato číše. Používaly je při hostinách nebo k přinášení úliteb bohům.
Mecenáš umění
Prvním doloženým majitelem sardonyxové číše byl opat Suger (kolem 1081–1151). V roce 1122 byl zvolen opatem královského opatství Saint-Denis. Tento mocný církevní hodnostář patřil k nejvýznamnějším mecenášům své doby a jako důležitý rádce dvou francouzských králů byl rovněž vlivným státníkem.
Suger se nejvíce proslavil přestavbou raně středověkého opatství Saint-Denis. Svatý Diviš, první pařížský biskup, byl považován za patrona francouzského lidu i monarchie. V opatství proto byla pohřbena většina francouzských králů.
Když se Suger stal opatem, celý areál už naléhavě potřeboval obnovu. V letech 1137 až 1144 dohlížel na stavební práce, během nichž opatství získalo podobu považovanou za první skutečný projev gotického slohu. Tento typ architektury, který kladl důraz na světlo proudící bohatě zbarvenými vitrážemi, pak po několik staletí ovládal Evropu.
Historikové umění se domnívají, že sardonyxovou číši přivezli do Paříže v první polovině 12. století obchodníci a Suger ji zde zakoupil. Přibližně v letech 1137 až 1140 ji nechal zasadit do silně zlacené stříbrné montáže zdobené drahokamy a zlatými filigránovými drátky stáčenými do spirálovitých ornamentů.
Touto proměnou se nádoba z tvrdého kamene stala liturgickým předmětem – katolickým kalichem určeným pro obnovené opatství Saint-Denis.
Sugerovo přesvědčení, že světlo je projevem božské podstaty a přibližuje člověka k Bohu, se promítlo nejen do stavby Saint-Denis, ale také do tohoto kalicha vysokého 18,4 centimetru. Také nádherným tvrdým kamenům byla připisována božská moc.
Kurátorka raného evropského sochařství Alison Luchsová v audioprůvodci NGA poznamenává: „Když se na tuto číši podíváte, všimnete si úžasného dojmu pohybu, který prostupuje kamenem i kovovou výzdobou. Vířivé, spirálovitě se stáčející žilkování se vine po povrchu, přerušují je žlábky a navazují na ně spirály drátků pokrývající zlatnickou práci.“
Vizuální účinek ještě umocňuje vysoce leštěný povrch sardonyxu.
Další vzácné předměty, které Suger získal pro opatský poklad a které se dochovaly do současnosti, jsou dnes součástí sbírek Louvru. „Eleonořina váza“ a „Sardonyxová konvice“ rovněž vznikly spojením historických nádob z tvrdého kamene pocházejících z jiných kultur s mimořádně kvalitními středověkými kovovými montážemi.
Společné znaky těchto tří předmětů naznačují, že byly zhotoveny v téže pařížské dílně.
Nový domov Sugerova kalicha
Během svého uložení v opatství byl kalich zaznamenán jak v písemných inventářích, tak ve výtvarných dílech. Rytina z roku 1706 jej zachycuje společně s dalšími vzácnými předměty z pokladu Saint-Denis. V opatství se používal až do roku 1791.
Během Francouzské revoluce byl z opatství odvezen poté, co byl přijat zákon o zestátnění majetku řeholních řádů. Kalich putoval do Cabinet National des Médailles et Antiques, Národního kabinetu medailí a starožitností, kde byl vystaven veřejnosti.
Jedné únorové noci roku 1804, v období napoleonských válek, byl spolu s dalšími předměty z kabinetu odcizen. Zloději jej propašovali ze země ukrytý v sádrové bustě podle antické sochy a převezli do Anglie.
V červenci 1804 zloděj prodal kalich proslulému anglickému sběrateli Charlesi Townleymu (1737–1805). Zdá se, že předmět zůstal v majetku Townleyovy rodiny přibližně do roku 1920, kdy jej zakoupil londýnský obchodník s uměním.
Krátce nato se dostal do jedné newyorské galerie a brzy jej získal filadelfský sběratel Joseph E. Widener, jeden z nejštědřejších mecenášů National Gallery of Art.
V roce 1942 se kalich stal součástí sbírek NGA jako odkaz Josepha E. Widenera.
V odborné studii publikované v roce 2025 v bienálním časopise NGA Fracture představili konzervátor Dylan Smith a profesorka Therese Martinová podrobnou technickou analýzu kalicha. Došli k závěru, že „Sugerův kalich lze chápat jako místo setkání vzácných materiálů, které získaly svou podobu díky uměleckému mistrovství, technickým znalostem a fyzické práci lidí z různých částí světa“.
Přestože byl v průběhu staletí několikrát upravován – některé drahokamy, medailony i držadla byly nahrazeny –, zachoval se vzhledem ke svému stáří a pohnuté historii v pozoruhodně neporušeném stavu.
Dodnes působí stejně vzácně a podivuhodně jako v době, kdy získal svou konečnou podobu.
Která kulturní témata byste rádi objevili příště? Napište nám na namety@epochtimes.cz a další inspiraci najdete v našem newsletteru na www.epochtimes.cz/newsletter.
–ete–
