Mnoho hlasů dnes tvrdí, že klíčem k „dobrému životu“ je bohatství. Cesta k životu s hlubším smyslem však začíná pochopením vlastního „proč“.
Na jaře roku 1864, po sérii nerozhodných bitev mezi armádami Severu a Jihu v okolí Richmondu v americké Virginii, byli vysláni vojáci, aby pohřbili padlé. Než byl jeden neznámý voják Konfederace uložen do hrobu, člen pohřebního oddílu – jak bylo tehdy zvykem – prohledal jeho kapsy a našel list papíru s touto modlitbou:
Prosil jsem Boha o sílu, abych mohl něco dokázat.
Byl jsem učiněn slabým, abych se pokorně naučil poslouchat.
Prosil jsem o zdraví, abych mohl konat velké věci.
Byl mi dán neduh, abych mohl konat věci lepší.
Prosil jsem o bohatství, abych mohl být šťastný.
Byla mi dána chudoba, abych získal moudrost.
Prosil jsem o moc, abych si získal uznání lidí.
Byla mi dána slabost, abych pocítil potřebu Boha.
Prosil jsem o všechno, abych si mohl užít života.
Byl mi dán život, abych si mohl užít všechno.
Nedostal jsem nic z toho, o co jsem žádal – ale vše, v co jsem doufal.
Téměř navzdory sobě samému byly mé nevyřčené modlitby vyslyšeny.
Jsem, ze všech lidí, nejbohatěji požehnán.
Ať už jsou naše náboženské postoje jakékoli – i když se náboženství zcela vyhýbáme – tato modlitba, ke které jsem se během let opakovaně vracel, vyvolává mnoho otázek k zamyšlení. Při mém posledním čtení jsem měl na mysli především mladé lidi a to, co je učíme.
„Scénář“
Ve sbírce proslovů With Love and Prayers (S láskou a modlitbami), kterou pronesl studentům Roxbury Latin School v Bostonu, položil ředitel školy F. Washington Jarvis publiku otázku: „Co tu dělám?“ A poté přečetl slova jednoho z čerstvých absolventů s vyznamenáním: „Nechci, aby mi v šedesáti nebo i čtyřiceti někdo položil otázku na smysl života a já musel odpovědět: ‚Nemám tušení.‘ Vidím tolik lidí, kteří jen jedou podle předlohy: dostat se na dobrou školu, abych se dostal na dobrou univerzitu, abych získal dobrou práci, abych dostal lepší práci, abych zbohatl – a pak zemřel. Chci víc než znalosti – chci moudrost. Nechci jen existovat – chci žít.“
Přeskočme o několik desetiletí vpřed: v knize The Collapse of Parenting (Úpadek rodičovství) zmiňuje lékař Leonard Sax schéma života, kterému říká „středostavovský scénář“, jež často svým dětem předkládáme: „Pilně se uč, abys mohl na dobrou vysokou školu, získej dobrou vysokou školu, abys měl dobrou práci, najdi si dobrou práci a budeš mít dobré živobytí – a dobrý život.“
Od konce druhé světové války bylo toto schéma považováno za zlatý standard moudrosti, kterou američtí rodiče předávají svým dětem. Ale je tu důležitá otázka: Nepřehlušuje tato rovnice hlubší a hrdinštější výklad toho, jak žít? Odpovídá vůbec na otázku, kterou Jarvis položil studentům: „Proč tu jsem?“
Jeden příklad: Sax cituje průzkum Pew Research Center z roku 2023, podle něhož 88 procent rodičů považovalo za „velmi“ nebo „mimořádně“ důležité, aby jejich děti byly finančně zabezpečené. Jen 21 procent považovalo za důležité, aby se jejich děti oženily nebo vdaly, a pouhých 20 procent pokládalo za důležité, aby měly vlastní děti. Až 46 procent uvedlo, že manželství nebo děti jsou nepodstatné.
Jinými slovy, mnoho rodičů – vědomě či nevědomě – předává dětem právě Saxův „středostavovský scénář“ jako evangelium života. Poselstvím je, že štěstí a smysl najdou v bohatství a dobře placené práci – a že manželství a rodina, dvě základní instituce formující lidskost a civilizaci, jsou vedlejší.
Jak Sax poznamenává, rodiče, kteří propagují bohatství a pohodlí jako jediné hodnoty potřebné pro dobrý život, ukazují cestu ke způsobu života, který postrádá hlubší smysl.
Jiná cesta
Během let navštívil Sax více než 500 škol a zkoumal, jaký vliv mají sociální sítě a videohry na mladé lidi, co se učí ve škole a koho označují za své největší vzory. Výsledky byly znepokojivé – ukázaly se rozšířené deprese, úzkosti, apatie a pocity osamění mezi teenagery.
Na škole Shore School v Austrálii se však Saxovi dostalo jiného pohledu během rozhovoru s ředitelem Timothy Wrightem. Wright ho požádal, aby mu řekl některé z otázek, které chce následující den položit studentům. Rozhovor probíhal asi takto:
„Dobře,“ řekl jsem. „Tady je jedna: Jaký je smysl školy?“
Wright okamžitě odpověděl: „Příprava na život.“
Poznamenal jsem: „Dobře, příprava na život. A jaký je tedy smysl života?“
Doktor Wright opět bez zaváhání odpověděl: „Lidský život je o třech věcech. Smysluplná práce. Osoba, kterou milujeme. A věc, za kterou se postavíme.“
Sax pak píše: „Netvrdím, že jeho odpověď je ta jediná správná. Ale je to odpověď. A věřím, že když se vás vaše dítě zeptá: ‚Proč bych se měl snažit ve škole?‘, musíte mít odpověď, která je hlubší než ‚aby ses dostal na Stanford‘ nebo ‚abys dobře vydělával‘. Musíte nabídnout širší obraz. Nějaký koncept o tom, o čem to celé vlastně je.“
Před několika lety jsem dělal rozhovor s matkou, která vyučovala své děti doma. Byla manželkou právníka a matkou devíti dětí. Zeptal jsem se jí, proč se rozhodla pro domácí vzdělávání – a její odpověď mi zůstala v paměti. Stejně jako odpověď ředitele Wrighta přišla bez váhání: „Abych pomohla svým dětem dostat se do nebe.“
Mnoho lidí tuto odpověď možná rovněž nepřijme, ale jak píše Sax, je to odpověď – a na rozdíl od středostavovského scénáře neobsahuje prázdné sliby materiálního světa. Tato žena, sama vysoce vzdělaná a vážící si poznání, věřila, že dostat se do nebe je důležitější než dostat se na Harvard. Je pravděpodobné, že tuto život potvrzující vizi předala i svým dětem.
A tím se vracíme k modlitbě nalezené v kapse padlého vojáka.
Velký dar morálního kompasu
Jako tolik lidí tehdy i dnes i on věřil, že smyslem života je úspěch, bohatství a moc. Teprve když se učitelem stal sám život, pochopil, že tyto věci jsou jen marnosti – a že pokora, moudrost, snaha konat dobro a vděčnost patří mezi ctnosti, které z nás činí ty „nejbohatěji požehnané“.
Je to stejná lekce, jakou předávají Sax, Jarvis, ona matka devíti dětí i mnozí další napříč dějinami. Když své děti učíme ctnosti, nedáváme jim jen výbavu pro zvládání životních zvratů a těžkostí. Dáváme jim také základ pro to, aby si mohly odpovědět na otázku: „Proč tu jsem?“
Jak píše Sax: „Vychovávat dítě k tomu, aby znalo a dbalo na ctnost a charakter, není nějaký mimořádný úkol navíc určený jen těm nejlepším rodičům. Je to povinnost každého rodiče. … Není větší odpovědnosti.“
–ete–
