Toto je sedmý díl série „Využití síly bloudivého nervu“.
Bloudivý nerv funguje jako dálnice, která propojuje životně důležité orgány s mozkem. Ovládnutí způsobu jeho stimulace může přinést úlevu od přetrvávajících potíží a zároveň podpořit větší klid a odolnost.
Některá autoimunitní onemocnění mohou souviset s poruchou autonomního nervového systému.
Autoimunitní onemocnění vznikají tehdy, když imunitní systém těla začne napadat vlastní tkáně – včetně nervového systému. Zánět, který tato onemocnění provází, může celý problém ještě zhoršit.
Jednoduché činnosti, které stimulují bloudivý nerv (vagus nerve), však mohou pomoci snížit zánět a zmírnit příznaky u lidí trpících autoimunitními chorobami.
Porucha nervového systému
Bloudivý nerv je klíčovou součástí autonomního nervového systému.
Autonomní nervový systém má dvě části: sympatickou („útok nebo útěk“) a parasympatickou („odpočinek a trávení“).
Když je sympatický nervový systém aktivní po delší dobu, vyvolává zánět a tvorbu reaktivních molekul, které poškozují zdravé buňky. To přispívá k rozvoji nemocí, jako je lupus nebo revmatoidní artritida.
Lidé trpící těmito onemocněními často vykazují známky převahy sympatického systému nebo poruchy parasympatického systému. Tyto nerovnováhy se obvykle odrážejí v nízké variabilitě srdeční frekvence (HRV).
HRV označuje rozdíly v časových intervalech mezi jednotlivými údery srdce. Vyšší hodnota HRV zpravidla poukazuje na dobrou aktivitu bloudivého nervu a zdravý nervový systém – tělo je schopné pružně reagovat na stres i zotavení. Naopak nízká HRV naznačuje, že tělo má potíže přizpůsobit se stresu a je v nerovnovážném stavu. Tato nerovnováha může zhoršovat autoimunitní reakce, protože tělo hůře reguluje zánět a imunitní funkce.
Tato narušená regulace nervového systému může dokonce předcházet samotné diagnóze revmatoidní artritidy a pomoci ji předvídat.
Nadějná léčba
Stále více výzkumů naznačuje, že stimulace bloudivého nervu má slibné výsledky při léčbě revmatoidní artritidy a lupusu. Díky schopnosti snižovat zánět – který je jedním z hlavních faktorů těchto onemocnění – by tato terapie mohla pomoci i u dalších autoimunitních zánětlivých stavů.
Bloudivý nerv reguluje zánět tím, že tlumí uvolňování prozánětlivých cytokinů (proteinů podporujících zánět). To je zvlášť důležité u autoimunitních nemocí, kdy dochází k rozvratu imunitního systému. Tato nerovnováha vede k chronickému zánětu a poškozování tkání, uvedla pro Epoch Times australská naturopatka Jodi Duvalová, majitelka kliniky Revital Health.
„Pravidelná aktivace bloudivého nervu může snižovat výskyt vzplanutí a pomáhat pacientům udržet nemoc v remisi,“ dodala pro Epoch Times doktorka Priyal Modiová, lékařka integrativní medicíny a odbornice na dechová cvičení. Dodala, že stimulace bloudivého nervu také prospívá duševnímu zdraví a zmírňuje únavu, s níž se mnoho lidí s autoimunitními onemocněními potýká.
Existuje mnoho způsobů, jak bloudivý nerv stimulovat, avšak nejvíce prozkoumané a nejúčinnější při autoimunitních onemocněních jsou transkutánní stimulace bloudivého nervu (tVNS) a hluboké dýchání.
O metodě tVNS
Metoda tVNS využívá neinvazivní přístroj, který poskytuje jemnou elektrickou stimulaci bloudivého nervu přes ucho nebo krk.
Ve studii publikované v časopise Annals of the Rheumatic Diseases vědci sledovali 18 pacientů s lupusem a bolestmi pohybového aparátu. Dvanáct z nich podstoupilo tVNS terapii, zatímco šest dostalo pouze falešnou stimulaci. Výzkumníci zjistili, že u osob léčených tVNS po čtyři po sobě jdoucí dny výrazně poklesla bolest, únava i podráždění kloubů.
Další studie z roku 2023 ukázala, že tVNS významně zmírňuje bolest u pacientů s autoimunitním onemocněním zvaným systémová skleróza.
Hluboké dýchání
Další možností je hluboké dýchání – účinná a přirozená alternativa stimulace bloudivého nervu, zejména pokud není k dispozici přístrojová metoda. Bylo prokázáno, že hluboké dýchání zvyšuje variabilitu srdeční frekvence (HRV), což svědčí o zlepšení stavu u lidí s autoimunitními zánětlivými onemocněními.
V jedné klinické studii pacienti s revmatoidní artritidou nebo lupusem prováděli hluboké dýchání po dobu 30 minut. Dodržovali rytmus nádechu po dobu čtyř sekund a výdechu po dobu šesti sekund (šest dechů za minutu) a řídili se vizuálními pokyny.
Výsledky ukázaly, že hluboké dýchání zlepšilo právě jejich variabilitu srdeční frekvence. Ještě lepších výsledků by však bylo možné dosáhnout při pravidelném cvičení po dobu několika dní.
V jiné průřezové studii účastníci dýchali v náhodném pořadí různými rytmy – čtyři, pět, šest, sedm a osm dechů za minutu. Nejvyšších hodnot variability srdeční frekvence dosáhli při dechové frekvenci pět až sedm dechů za minutu. Tento rytmus se ukázal jako optimální pro posílení tonusu bloudivého nervu a zlepšení celkového stavu nervového systému.
Podle Duvalové metody, jako je tato, „vytvářejí v těle stav bezpečí, v němž se může přirozeně rozvíjet proces hojení“.
„Ve své praxi považuji za nesmírně inspirativní, jak mohou tak jednoduché a dostupné techniky – například dechová cvičení – hluboce ovlivnit zdravotní výsledky,“ uvedla Duvalová. „Dokazuje to sílu přirozené schopnosti těla uzdravovat se, když mu k tomu dáme správné nástroje a podmínky.“
–ete–
