Socha Krista Spasitele, majestátně se tyčící na vrcholu kopce Corcovado nad Riem de Janeirem, patří k nejvýraznějším symbolům Brazílie i celého křesťanského světa. Dokončená v roce 1931 jako projev náboženské oddanosti a jako odpověď na sekularizaci společnosti, spojuje uměleckou krásu období art deca s technickou pokrokovostí 20. století. V roce 2007 byla zařazena mezi sedm nových divů světa a v roce 2012 se stala součástí světového dědictví UNESCO. Její otevřená náruč dnes vítá miliony návštěvníků z celého světa.
Ochrana víry
Byť se jedná o sochu relativně mladou, a to z první třetiny 20. století, kořeny samotného projektu sahají až do poloviny 19. století: Lazaristický kněz Pedro Maria Boss navrhl v roce 1850 postavit křesťanský monument na kopci Corcovado jako hold princezně Isabele, dceři brazilského císaře Pedra II. Tento záměr však narazil na nemalý odpor a po změně vládního režimu – vyhlášení republiky v roce 1889, kdy došlo i k oddělení církve od státu, byl definitivně zamítnut.
Nový impuls přišel až v roce 1921 v souvislosti s nadcházejícím stým výročím brazilské nezávislosti. Katolický kruh v Riu de Janeiru uspořádal sbírku, zvanou Semana do Monumento, během níž shromáždil dary a podpisy věřících k výstavbě nového křesťanského monumentu. Hlavní motivací byla obava z rostoucí sekularizace a „bezbožnosti“ společnosti. Z různých návrhů zvítězil nakonec koncept Krista s rozpřaženýma rukama, který měl dohlížet na celé město.
Monumentální stavba
Základní kámen byl položen 4. dubna 1922 při příležitosti stého výročí nezávislosti. Soutěž na návrh vyhrál brazilský inženýr Heitor da Silva Costa spolu s italsko-brazislkým malířem Carlosem Oswaldem. Sochařskou realizaci svěřili renomovanému francouzsko-polskému sochaři Paulu Landowskimu, který v Paříži vytvořil čtyřmetrový sádrový model. Obličej Krista pak vytesal rumunský sochař Gheorghe Leonida. Samotnou vnitřní železobetonovou konstrukci navrhl přední francouzský inženýr Albert Caquot, specialista v oboru. Jednalo se tak o opravdu světový projekt.
Stavba probíhala v letech 1922–1931 v nadmořské výšce přes 700 metrů. Materiály a dělníci byli dopravováni speciální ozubnicovou dráhou vybudovanou pro tento účel. Celkové náklady dosáhly přibližně 2 500 brazilských realů, což odpovídá zhruba 95 milionům českých korun v dnešních cenách. Financování zajistili především brazilští katolíci.
Logistická výzva
Samotná socha bez podstavce měří 30 metrů na výšku. S osmimetrovým podstavcem dosahuje celkové výšky 38 metrů. Rozpětí rozpřažených rukou činí 28 metrů a hmotnost celé stavby dosahuje přibližně 635 tun. Konstrukce má tvar kříže a spočívá na železobetonovém jádru. Vnější plášť tvoří přes šest milionů destiček z mastkové břidlice, minerálu vybraného pro jeho odolnost vůči tropickému počasí, větru a erozi. Mastek pocházel z brazilských lomů, ovšem beton pro základní prvky byl dovážen až z dalekého Limhamnu ve Švédsku.
Práce na úzkém vrcholu Corcovada představovala mimořádné logistické výzvy. Základna měla průměr pouhých 15 metrů, což komplikovalo i samotné použití lešení. Pracovníci museli připravovat beton přímo na místě a vodu dopravovat z pramene vzdáleného stovky metrů. Socha byla podle Landowskiho modelu rozdělena nejdříve na menší bloky, odlité do betonu a postupně sestavené. Celý proces stavby i s přípravami trval devět let a vyžadoval precizní koordinaci mezi pařížskou dílnou a brazilským staveništěm.
Slavnostním odhalením 12. října 1931 vstoupila socha Krista Spasitele do veřejného prostoru jako dokončené dílo, její „život“ však tímto okamžikem teprve začal.
Obtížný život na vrcholu
Umístění na vrcholu Corcovada vystavuje sochu dlouhodobě extrémním klimatickým podmínkám. Vysoká vlhkost, silný vítr a časté bouře mají přímý dopad na stav materiálu. Zásadním a opakovaným problémem jsou překvapivě zásahy bleskem, které poškozují především exponované části těla – prsty a hlavu.
Již ve druhé polovině 20. století bylo zřejmé, že stavba bude vyžadovat náročnou a pravidelnou údržbu. Restaurátorské zásahy se zaměřovaly především na obnovu břidlicového pláště, jehož jednotlivé segmenty se postupně uvolňovaly nebo erodovaly kvůli vnějším vlivům. Náhradní materiál se doposud těžil z původních lomů. V posledních dekádách se však zásoby původního mastku snižují.
K větším rekonstrukcím došlo v 80. a 90. letech, kdy byly opraveny strukturální části a modernizováno osvětlení sochy. V roce 2010 proběhla rozsáhlá renovace za účasti stovky pracovníků. Došlo k výměně přes 60 000 mastkových destiček z původního lomu, opravám voděodolné izolace, vnitřních železných prvků a hromosvodů. Původní světlý mastek již není k dispozici v dostatečném množství, nové části sochy tak mají mírně tmavší odstín.
Jeden z divů dnešního světa
7. července 2007 byla socha Krista Spasitele vyhlášena jedním z nových sedmi divů světa v rámci globální ankety nadace New7Wonders Foundation. Hlasování probíhalo přes internet i telefon a zúčastnilo se ho přes sto milionů lidí z celého světa. Brazílie dokonce vedla intenzivní kampaň, podporovanou místními mediálními giganty, kteří poskytli své služby voličům bezplatně. Miliony Brazilců tak hlasovaly zdarma prostřednictvím SMS i telefonátů. Ze 77 nominovaných památek se do finále probojovalo 21 a sedm vítězů bylo oznámeno v portugalském Lisabonu.
UNESCO se však zpočátku od projektu distancovalo s tím, že odráží především názory lidí s přístupem k moderním technologiím. Přesto byla v roce 2012 socha společně s dalšími památkami Ria de Janeira zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.
Dnes, téměř sto let po dokončení, Cristo Redentor nadále objímá Rio de Janeiro i celý svět. Ročně sochu navštíví miliony turistů, kteří ocení nejen pohled na rozlehlé město a malebný záliv Guanabara, ale i samotný duchovní rozměr tohoto monumentu. Socha přežila vandalství, tropické bouře i blesky, a pravděpodobně přežije i další strasti na Zemi.
Zvažujete, zdali Rio de Janeiro, plné kultury, krásné architektury i divoké přírody navštívit? Přečtěte si našeho průvodce, jak nejlépe strávit 24 hodin v tomto malebném jihoamerickém městě.
