Komentář
(Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times 17. února 2025, pozn. red.)
Vzhledem k vyjádřením amerického prezidenta Donalda Trumpa a ministra obrany Peta Hegsetha se postupně rýsují obrysy mírové dohody pro Ukrajinu.
Hegseth byl minulý týden v Evropě, kde se setkal s kontaktní skupinou pro obranu Ukrajiny a také s ministry obrany NATO. Do Evropy ho následoval ministr zahraničí Marco Rubio, zatímco Trump vedl podle svých slov rozsáhlou a srdečnou diskusi s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Značnou aktivitu vyvíjel také poradce pro národní bezpečnost Mike Waltz, zatímco zvláštní vyslanec pro Blízký východ Steven Witkoff navštívil Moskvu a ministr financí Scott Bessent navštívil Kyjev.
Prezident Trump prokázal mnohem sofistikovanější rozpoznání problémů spojených s rusko-ukrajinskou válkou než předchozí administrativa, která začala nejednoznačnými prohlášeními o možné reakci, následovala postupná eskalace dodávek zbraní, která umožnila Ukrajině vyhnout se porážce, ale neposkytla leteckou a dělostřeleckou podporu nutnou k vítězství, a zároveň vyjádřila ochotu pokračovat v zásobování Ukrajiny do posledního Ukrajince. Nikdy se neobjevil ani náznak ústupové strategie.
To, co se zdá být základem Trumpem podporované mírové dohody, vypadá jako důmyslný návrh, jak dosáhnout amerických cílů a zároveň zajistit národní bezpečnost nezávislé Ukrajiny v mírně zmenšených hranicích a potvrdit něco z toho, čeho již Rusko dosáhlo, způsobem, který ušetří Putinův režim nesnesitelného ponížení.
Trump měl od prvních dnů války jasno v tom, že cílem Západu musí být nejen zabránit vojenské reabsorpci Ukrajiny zpět do Ruska, kde byla více než 300 let před rozpadem SSSR – a tím ukázat, že Západ není papírový tygr a že vítězství Západu ve studené válce bylo trvalou geopolitickou událostí –, ale také ukončit válku způsobem, který by Západu umožnil postupně vylákat Rusko z dusivého objetí Číny a vrátit ho do konstruktivních vztahů se zeměmi NATO.
Geopolitické důsledky toho, že by se Rusko cítilo Západem odmítáno, by téměř nevyhnutelně vedly k velmi nerovnoměrnému spojenectví s Čínou. To by nakonec mohlo Číně umožnit uzavřít s Ruskem dohodu, která by Pekingu umožnila využívat své nadměrné populace k těžbě přírodních zdrojů Sibiře výměnou za vysoké licenční poplatky Rusku. To by Čínu zbavilo problému v podobě současného extrémního nedostatku užitečných přírodních zdrojů – vážné zátěže pro její velmocenské ambice – a zároveň by získala faktickou kontrolu nad obrovským euroasijským územím Ruska a Číny. Vyrvala by také vynikající kulturu Tolstého a Čajkovského, velkou literaturu a hudbu a další kulturní úspěchy Ruska ze Západu, kam přirozeně patří.
Trump tak položil palec na misku vah v dlouhé válce o srdce a mysl Ruska mezi napodobiteli Západu, jako byli Petr Veliký, Gorbačov a Jelcin, a nativisty, jako byl Solženicyn. Tolstoj a Putin oscilovali mezi nimi. Trump si uvědomil, že jde o jednu z rozhodujících geopolitických otázek současnosti, která nyní může být mírově vyřešena, a není důvod, proč by Západ nemohl, aniž by ohrozil své principy či zájmy, předčit Čínu v úsilí o relativní spolupráci s Ruskem – tradičním spojencem Západu v napoleonských a světových válkách.
Obrysy možné dohody vypadají tak, že si Rusko ponechá Krym – jedno z největších dobytých území Kateřiny Veliké, které bylo ústředním bodem krymské války v 50. letech 19. století a které bylo vždy ruské poté, co jej Kateřina odebrala Turkům, až do Stalinovy smrti, kdy jej Ukrajinec Chruščov svévolně přidělil Ukrajině.
Rusko si také pravděpodobně ponechá většinu převážně ruskojazyčných oblastí, které obsadilo na východě Ukrajiny a podél pobřeží Černého moře směrem k průlivu na Krym. Možná však bude muset některá z těchto území postoupit, pravděpodobně v širším rámci, ve kterém bude mít celá populace v bývalých hranicích Ukrajiny možnost volně se pohybovat a bude materiálně podporována při přestěhování podle vlastních představ – buď z ruské, nebo ukrajinské části předválečné Ukrajiny – na základě poválečných preferencí. Rusové a Ukrajinci, kteří nesouhlasí s tím, aby se stali kulturními či etnickými menšinami, by si měli být schopni tento problém vyřešit sami.
Putin může být spokojen, pokud jde o jeho naléhání, aby Ukrajina nevstoupila do NATO, ale bude muset akceptovat poválečnou nedotknutelnost Ukrajiny jako nezávislé a suverénní země, která se stane kardinálním zájmem mocností NATO. Ukrajina bude moci svobodně jednat o obranném spojenectví s konsorciem evropských mocností NATO, které bude zahrnovat Polsko, Německo, Francii a Spojené království. Francie a Spojené království jsou jaderné mocnosti a ekonomická a konvenční vojenská síla právě těchto členů NATO výrazně převyšuje sílu Ruska.
Navíc zatímco prezident Trump dal jasně najevo, že poválečnou bezpečnost Ukrajiny považuje za záležitost, kterou by měly řešit západoevropské vlády v rámci případného přímého vojenského zásahu v obranném spojenectví s Ukrajinou, Spojené státy budou v budoucnu připraveny prodat Ukrajině vyspělou výzbroj, kterou lze zaplatit z ukrajinských ložisek vzácných kovů a dalších strategických nerostů. Jedná se o nápaditý způsob, jak předem odvrátit kritiku republikánů ohledně nákladných dodávek zbraní na Ukrajinu a současně zajistit jakýkoli tok sofistikovaných zbraní, jaký by strategické podmínky mohly vyžadovat, aniž by se nadměrně zatěžovala omezená schopnost Ukrajiny tyto zbraně nakupovat ze svých stávajících či předvídatelných finančních zdrojů.
Pokud bude takové dohody dosaženo, neexistuje žádný zřejmý důvod, proč by jejím brzkým pokračováním nemohla být komplexní dohoda o neútočení s dalšími ustanoveními o ekonomické reciprocitě mezi celým NATO, Ruskem a bývalými sovětskými republikami, ať už je Rusko stále ovlivňuje (např. Bělorusko), nebo ne (např. Ukrajina a pobaltské země).
Existují náznaky, že dohoda je na dosah, a Trump to naznačil v neformálních odpovědích médiím. Zdá se, že takový mírový vzorec, jaký byl popsán, splňuje všechny požadavky: Ukrajina má mírně zmenšené hranice, ale již není nejasně definovaným členem toho, co Kreml nazývá „blízkým zahraničím“, a je to země, jejíž suverenita je celosvětově uznána. Také bude mít možnost vstoupit do Evropské unie, jakmile splní potřebné podmínky pro přijetí.
Rusko na druhé straně může tvrdit, že ochránilo rusky mluvící menšinu na Ukrajině, která o ochranu žádala, že získalo zpět Krym a některá území, a že zajistilo, že se Ukrajina nepřipojí k celé západní alianci. Evropa pak bude mít možnost těšit se z relativní bezpečnosti a stability a z obnovujícího se vztahu vzájemné důvěry s Ruskem, přičemž konečně převezme větší odpovědnost za vlastní obranu.
Pokud se toto vše podaří, Spojené státy zprostředkují uspokojivé ukončení této ošklivé války, které zajistí ukrajinskou nezávislost a bezpečnost, uzná zvláštní postavení Ruska v ukrajinské historii, a zároveň se vypořádá s jeho nejnaléhavějšími územními ambicemi, a zajistí spravedlivé rozdělení americké a evropské bezpečnostní odpovědnosti. Mezitím Spojené státy otevřou vynikající zdroj životně důležitých strategických nerostů, které byly do značné míry dodávány Čínou – což je zjevně neuspokojivé uspořádání.
Něco takového – výsledek, který by více či méně uspokojil všechny hlavní zúčastněné strany – by přineslo vítaný konec této války, která se už táhne příliš dlouho.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
