Evropská unie zavedla od ledna 2026 takzvané uhlíkové clo (CBAM) coby formu ochrany domácích výrobců. Jde o poplatek, který musí platit dovozci vybraného zboží do Evropy a je obdobou emisních povolenek, které se platí v EU. Co zatím říkají zástupci průmyslu?
Zatímco evropští producenti platí emisní povolenky za každou tunu CO2 vzniklou při výrobě, dovozci mají platit CBAM za to samé. Poplatek se vztahuje na dovoz železa, oceli, hliníku, elektřiny, hnojiv a cementárenských produktů.
Minulý týden Evropská komise poprvé stanovila výši uhlíkového cla na 75,36 eura (1 849 Kč) za tunu CO2, přičemž cena bude letos určována zpětně každý kvartál a od příštího roku pak každý týden. Cena se stanovuje podle průměrné ceny emisní povolenky v EU.
Cílem opatření je srovnat podmínky zahraniční konkurence s evropskými producenty a přinutit zámořské producenty k ekologičtější výrobě. Dovoz zkrátka nemá být levnější jen proto, že se vyrábí v zemích s nižšími ekologickými standardy.
Výrobci a dodavatelé hnojiv v České republice CBAM vítají, s hodnocením jeho účinnosti však vyčkávají. Mluvčí koncernu Agrofert Pavel Heřmanský řekl Epoch Times, že uhlíkové clo bylo navrženo tak, aby napravilo „roky narušené konkurenční prostředí“.
Agrofert je na poli hnojiv významným evropským hráčem. Kromě svého závodu Lovochemie v Lovosicích vyrábí hnojiva také v Německu, Rakousku na Slovensku či ve Francii. Podle Heřmanského ohrožovalo podkopávání domácího průmyslu hnojiv dlouhodobou potravinovou bezpečnost Evropy tím, že ji „činilo zcela závislou na volatilních mezinárodních trzích a dovozu stejných výrobků s vyšší uhlíkovou stopou bez povinnosti hradit cenu povolenek“.
Skupina Agrofert zaplatila jen v roce 2025 za nákup emisních povolenek bezmála 3 miliardy Kč, uvedl mluvčí. Zatímco evropští výrobci platí za jednu emisní povolenku i 90 eur, v Indii je to 2,5 eur, podotkl.
Tyto náklady lze snížit dekarbonizací výroby, jak si to Evropská komise přeje, ovšem neustálé změny v regulačním rámci podle něj znemožňují koncernu „předvídatelnost potřebnou pro investice v řádu miliard eur do zeleného amoniaku a nízkouhlíkových technologií“.
Zabrání CBAM zavírání fabrik?
Kryštof Sahula, ředitel divize Agroslužby ve společnosti AgroCS, která zajišťuje nákup hnojiv pro zemědělské podniky zejména v Pardubickém a Královéhradeckém kraji, je přesvědčen, že CBAM evropským výrobcům určitě pomůže.
Ti jsou podle něj znevýhodněni politikou udržitelnosti a důrazem na co nejmenší zatížení životního prostředí při výrobě, což ovlivňuje i ceny výrobců hnojiv v Evropě. Zahraniční producenti mají také přednost v levnějších nákladech na výrobu i personál, doplnil.
AgroCS dováží hnojiva z celého světa, včetně Číny, Ruska, Afriky, Uzbekistánu, Ukrajiny nebo Polska, proto se dobře orientuje v tržním prostředí. Podle Sahuly lze dopad CBAMu zaznamenat již nyní, zejména na dovozech z Číny.
„Nové importy, třeba síranu amonného z Číny, jsou teď minimální, takže se zvýšila závislost na vnitřním (evropském) trhu,“ řekl Epoch Times s tím, že levné dovozy drtily evropské výrobce síranu amonného, v důsledku čehož musela řada fabrik zavřít.
Čínské podniky vyrábějí látku z levného domácího uhlí, ne z plynu, jako je tomu v Evropě, a proto je jejich emisní stopa značná, uvedl Sahula. Uhlíkové clo by mohlo zabránit dalšímu zavírání provozů v Evropě, nicméně, další vývoj ukáže až budoucnost, poznamenal.
Pro konečné spotřebitele to však dle něj bude znamenat jediné – zvýšení cen hnojiv.
Heřmanský zatím hodnotit účinnost uhlíkového cla v krátkodobém horizontu nechtěl. „Posouzení, zda systém funguje a je dodržován, bude možné učinit až na konci roku 2026,“ napsal Epoch Times.
Pohled ocelářů
Podle předsedkyně představenstva Ocelářské unie Marcely Kubalové bude mít CBAM pouze omezený dopad na objem dovezených ocelářských produktů. Iniciativa sice dle ní jde správným směrem, ale „aktuální nastavení vyvolává vážné obavy ohledně jeho praktické proveditelnosti“, podotkla pro Epoch Times.
Celý systém funguje zatím jen ve zkušebním režimu, přičemž ocelářské podniky jej hodnotí kriticky. „Provází ho značná míra nejistoty – zejména pokud jde o metodiku výpočtu emisí, dostupnost dat od dodavatelů, a především neexistenci funkčního rámce pro verifikaci,“ uvedla. Systém podle ní dává prostor „k obcházení CBAM či poskytování neověřitelných, a někdy až fyzikální zákony popírajících, deklarací ohledně emisí“.
Ocelářům také vadí, že uhlíkové clo nepokrývá výrobky z ocelových polotovarů. „To v praxi znamená, že CBAM sice částečně chrání samotné výrobce oceli před nerovnou konkurencí z třetích zemí, ale jejich přímí zákazníci, například strojírenské firmy, výrobci lan, řetězů, pružin a výkovků, tuto ochranu nemají,“ poznamenala Kubalová.
