Na půdě CEVRO Univerzity se dnes sešli ekonomové a politici, aby pohovořili o problému deficitního státního rozpočtu posledních let, zadlužování a dalších dopadech nevyvážených veřejných financí.
Jako první v pořadí a zároveň v roli moderátora vystoupil Martin Slaný, přední ekonomický expert CEVRO Univerzity, který poukázal na to, že vládám se nedaří „odpoutat od covidových deficitů“. Jako hlavní problém vidí zvýšené výdaje po roce 2019, které demonstroval na grafech rozevřených nůžek spolu s relativně stabilní hladinou příjmů. Největším problémem výdajů je dle něj velký podíl mandatorních a vázaných výdajů (tj. daných zákonem absolutně či vázaných na poměr k HDP nebo inflaci). Na tom, že problémem rozpočtů posledních let jsou výdaje, se prakticky shodovali všichni řečníci.
Slaný rozpočtům vytknul i to, že neplní stabilizační funkci. Dodal, že je příliš mnoho rozpočtových priorit, které přichází v reakci na různé ekonomické krize a šoky, a priority se pak kumulují spolu s výdaji. Dle něj v Česku chybí otevřená debata o tom, co vše by měl rozpočet plnit, co je nezbytné a co ne. Také by se dle něj měla převrátit logika přístupu k rozpočtu „řídit stát jako firmu“ či jako domácnost.
Následoval místopředseda Rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Vojtěch Munzar (ODS), který poukázal na složitost snižování výdajů vzhledem k tomu, že „žijeme ve velmi nárokové společnosti“ a snaha o snížení jakýchkoliv výdajů vyvolává u jejich příjemců silné emoce a medializaci. To dle něj vyvolává tlak na vytváření mandatorních výdajů a o to menší možnost přímého vládního ovlivňování rozpočtu. V současnosti lze dle jeho zjištění ovlivňovat jen 22 % rozpočtu.
Poukázal na dvojnásobný růst rozpočtu ministerstva školství mládeže a tělovýchovy během posledních 10 let coby příkladu ke zvážení efektivity. Problémem je dle něj i rozšiřování agend ministerstev kvůli evropským legislativám. Jako řešení vidí navržení zcela nového „zero vaste“ rozpočtu od píky, k čemuž je ale zapotřebí silný politický mandát.
Ostrou kritiku do řad českých a evropských politiků adresoval ekonom Vladimír Pikora, který hned v úvodu avizoval, že je zastáncem pravicové politiky, škrtů a rušení dotací a úřadů. Jak demonstroval na příkladu Javiera Mileie a Donalda Trumpa, škrtat v rozpočtech lze, a to výrazně, a dokonce i věci, které se kdysi považovaly za „nemožné“.
Byť připustil, že náš politický systém není tak flexibilní jako v Argentině a v USA, dodal: „Ale pro mě to je ukázka toho, že to jde. Ne ty kecy, že ‚to nejde‘, ‚v žádném případě‘ apod. Prostě to jde, jenom se musí chtít.“ Obdobně to s neochotou změn vidí i v rámci EU.
„Nevidím žádnou snahu o žádné škrty. Nevidím v Poslanecké sněmovně jedinou pravicovou stranu. Vidím tam jen levicové a víc levicové, a v zásadě všechny jsou populistické,“ posteskl si Pikora a dodal že strany se řídí průzkumy a politika je vyprázdněná. Dodal, že návrh rozpočtu pro letošní rok byl už loni v létě fraškou a předpověděl, že příští rozpočet bude postaven na vymyšlených číslech, „aby to vypadalo před volbami dobře“, a že o žádnou konsolidaci nepůjde.
Ani podle opozičního poslance a ekonoma Petra Macha (SPD) se „žádná konsolidace nekoná“. Prezentoval salda státních rozpočtů za poslední 4 roky, které dosáhly 1 142 mld. Kč, přičemž poznamenal, že jde ještě o „korigovaná čísla“. Komentoval i růst nákladů na obsluhu státního dluhu (zjednodušeně úroky z dluhů státu), který má jen tento rok dosáhnout odhadovaných 120 mld. Kč.
Poukázal na to, že stát si v době vysoké inflace minulých let se zadlužením pomohl, čímž došlo k přesunu bohatství od občanů k státu. Dále se zamýšlel nad tím, zda lze dosáhnout udržitelnost deficitu tak, aby nedocházelo ke zvyšování míry dluhu v poměru k HDP. Dle jeho výpočtů by pro letošek byl udržitelný deficit 127 mld. (plánovaný je 241 mld.).
„Jsem nešťastný z toho, že se mluví o konsolidaci, k žádné konsolidaci nedochází. Platíme obří sumy – a stále větší – na úrocích na úkor daňových poplatníků… A není tady světýlko na konci tunelu, že by s tím ta vláda uměla něco dělat,“ dodal Mach.
Posledním řečníkem byl Mojmír Hampl, předseda Národní rozpočtové rady.
„Rozpočtové hospodaření v EU je zoufalý moment, je to dle mého postupné sesouvání svahu dolů. Relativně vzato, my (ČR) jsme na tom svahu pořád na té lepší části,“ navázal na předřečníky s tím, že to ale není důvod být spokojený. Upozornil také, že zářný růst HDP některých zemí po covidu, jako Polsko, je vykoupený výrazným zadlužováním.
„Víte, co byla na konci roku 2019 ta jediná statutární priorita EU? No dekarbonizace… Ale pak přišel covid a další šoky, které znamenají, že jsme přišli o tři nejdůležitější větry do zad, který náš ekonomický model v Evropě měl – přišli jsme o levné energie z Ruska, přišli jsme o levný bezpečnostní deštník Spojených států a přišli jsme o tempo globalizace,“ sdělil Hampl s tím že po těch pěti letech máme pořád „jen jednu statutární prioritu EU, která se jmenuje dekarbonizace“ a nemáme žádný „kerosin do motoru, který by umožňoval, aby to celé jelo“.
Zdůraznil, že „nejsme schopni všechny ty nové priority financovat“ jak na evropské, tak na národní úrovni.
Vůči výrazným škrtům výdajů v českém státním rozpočtu vyjádřil velkou skepsi kvůli politickým tlakům a kvůli přibývajícím automatickým indexacím dalších výdajových položek. Jako řešení vidí vrátit do diskuze prioritizaci. Taková diskuze ale může politikům přinést pokles voličských preferencí a došlo by na tzv. Junckerovo pravidlo: „My víme, co máme udělat, jen nevíme, jak být potom znovu zvolen.“
Obává se také dopadu dnešního jednání německého Spolkového sněmu, který zvedl tzv. dluhovou brzdu, což by mohlo mít negativní dopad na celou EU.
