Komentář
Je tohle umění? Tato otázka nás čas od času napadá při pohledu na ten či onen produkt umělecké tvorby, a často na ni nenalézáme přiměřenou odpověď…
Sám jsem míval vícekrát pocit, že pro odpověď na otázku „je tohle umění?“ mně scházejí nástroje, měřítka, argumenty, kterými by bylo možno poměřit, posoudit, zhodnotit, zda ten či onen výtvor je skutečně „uměním“, nebo jen pouhým „výrobkem“.
Před časem se mi dostala do rukou neobyčejná kniha Umění a ctnost1) z pera profesora Petra Osolsobě, který přednáší na brněnské universitě filosofii a estetiku. Kniha tuto nesnáz, tyto rozpaky a bezradnost tváří v tvář potřebě hodnotit uměleckou činnost připouští jako reálný, skutečně existující problém, jehož kořeny dle autora vězí v tom, že moderní svět se více, než je zdrávo, odtrhnul od svých kořenů a jedním z důsledků je, že mnohá slova pozbyla svůj původní význam a dnes jim rozumíme jinak, než jak byla původně myšlena – a proto se s nimi můžeme jen nepřesně a obtížně dorozumět.
Týká se to i výrazu „umění“. Výraz „umění“ dříve odkazoval spíše k dovednostem a schopnostem člověka, byl přímo spojen s myšlenkou „ctností“, jakožto cvikem osvojených lidských kvalit a dispozic („umění“ odvozeno od slovesa „uměti“) – dnes však spíše označuje samotný výsledek tvůrčího procesu. Uměním už není sama „tvorba“, nýbrž především její výsledek.
Takže chceme-li nad obrazem či sochou vědět, „je-li tohle umění“, ptáme se dnes vlastně – v souladu s převládajícím pocitem moderní doby, že to tak má být – náleží tahle věc do množiny uměleckých objektů?
Správně položená otázka
Správně položená otázka, která míří ke kořenu věci, by totiž měla znít: Předpokládá tento výtvor ke svému vzniku nějakou speciální uměleckou zručnost a dovednost, nějaký nácvik, nějakou kvalitu? Jaká „ctnost“, jaké „umění“ na straně tvůrce bylo nutným předpokladem vzniku tohoto díla, za jakým účelem dílo vzniklo a který způsob pochopení je pro něj adekvátní?
Přiznám se, že nahlédnout problém touto optikou bylo pro mne překvapivé a osvobozující. Jak totiž praví stará moudrost, správně položená otázka je už sama do jisté míry odpovědí.
Ptáme-li se nesprávně, pak snadno přiřkneme status uměleckého díla i ledasčemu, co sice je nepochybně „výrobkem“, ale se skutečným „uměním“ a dovedností toho mnoho společného nemá – a naopak, správná otázka na správném místě nám dovolí spatřit a obdivovat ctnost, krásu a dobro i tam, kde by „umělci“ možná ohrnovali nos…
Pozn.: 1) Petr Osolsobě: Umění a ctnost. K teorii umělecké representace, Barrister a Principal, Brno 2013
Převzato ze stránek Konzervativních novin.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
