Pan Tomáš (pseudonym) z jihovýchodní Moravy trpěl několik let na bolesti nohou, aby nakonec o jednu z nich přišel. Navzdory své diagnóze cukrovky a ischemické choroby dolních končetin, neboli ucpaných tepen v nohách, mu nebyla poskytnuta včasná a kvalitní péče ani ve 100 kilometrů vzdáleném Brně.
Amputaci šlo přitom předejít, kdyby došlo k rychlejšímu odborného zásahu, potvrdil mu později odborník na cévy MUDr. Jiří Matuška, místopředseda České angiologické společnosti, k němuž se 71letý pacient po propuštění z nemocnice vlastní vůlí dostal.
Jeho vyšetření ukázalo, že i druhá noha je ve špatném stavu a hrozí jí amputace také. Lékař zděšen skutečností, že druhou nohu nikdo ze specialistů neřeší, doporučil panu Tomáši co nejrychlejší zákrok na protažení tepen, tzv. angioplastiku, při níž se do tepny zavádí hadička, která nafukováním roztáhne zúžená místa a angiochirurg v případě potřeby zavede stent.
Zkušený dr. Matuška navrhl provést zákrok ve fakultní nemocnici v Praze, protože věděl, že jsou tam na rozdíl od Brna kratší čekací lhůty, v řádu dnů až týdnů, a dokáží cévy protáhnout v delším úseku než v Brně. Jenže vznikl problém. Kdo tam pana Tomáše, momentálně odkázaného na vozík a berle, zaveze i s nutným doprovodem?
I když zdravotní pojišťovny bez problémů uhradí pacientovi s ucpanými cévami amputaci, protézu, rehabilitaci i následnou péči, přepravu na zákrok, který by těmto nákladným úkonům včas zabránil, neproplácí. Zákon o veřejném zdravotním pojištění stanoví, že pojišťovna hradí zdravotnický transport pacienta „pouze ve výši odpovídající vzdálenosti nejbližšího smluvního poskytovatele, který je schopen požadovanou hrazenou službu poskytnout“. A to by pro pana Tomáše znamenalo maximálně Brno.
Přemýšlení, jak se dostat bez sanitky do 300 kilometrů vzdáleného hlavního města, přerušil syn pana Tomáše, který otce nakonec doprovázel, byť sám bydlí několik set kilometrů od něj. Nabídl se, že pro otce přijede a do Prahy s ním pojede. Zákrok na rušném angiologickém oddělení, kde lékaři operovali jako na běžícím páse, proběhl rychle, precizně a bez větších komplikací. Za tři dny byli oba doma.
Lépe řešit prevenci než následky
Případ pana Tomáše poukazuje na palčivý problém českého zdravotnictví – nedostatek specialistů v regionech, dlouhé čekací lhůty a zbytečné utrpení pacientů. Pan Tomáš měl štěstí, že se obrátil na renomovaného specialistu a že ho měl kdo do vzdálené nemocnice zavést. Ostatní senioři ale takové štěstí mít nemusí.
Podle dr. Matušky je v zemi zoufale málo angiologů a navíc jsou nerovnoměrně rozprostřeni. V některých krajích podle něj chybí úplně. Jejich přítomnost je přitom stěžejní, protože dokáží odhalit ničivé procesy v cévách v raných stádiích a včas zasáhnout, což jiní specialisté neumí. „Kardiolog nemá čas se na to dívat, chirurg na to kašle,“ řekl již dříve pro Epoch Times Matuška.
Mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Viktorie Plívová potvrdila pro Epoch Times, že nárok na transport mají klienti pouze do nejbližšího zasmluvněného zdravotního zařízení. K případu pana Tomáše se však odmítla vyjádřit s tím, že konkrétní případy pojišťovna nekomentuje. Upozornila, že „rozpočet VZP na zdravotnické dopravní služby vychází z platných právních předpisů (úhradová vyhláška), rozvoje služeb a předpokládaného čerpání služeb.“
Rozpočet VZP na tuto kapitolu na příští rok je jen mírně vyšší než ten letošní, takže velké změny v nejbližší době očekávat nelze.
Podle Jakuba Hlávky z odborného think-tanku Iniciativa pro efektivní zdravotnictví je dostupnost specializované péče opravdu omezená a měla by být posílena. I proto mu přijde ekonomicky efektivnější raději zaplatit pacientovi dopravu ke specialistovi, než řešit pozdější, mnohonásobně vyšší výdaje, jako v případě pana Tomáše – za amputaci, protézu, rehabilitaci a domácí péči. „Je racionální platit za dopravu pacienta mimo kraj svého bydliště, obzvláště pokud mu hrozí zhoršení zdravotního stavu a systému zbytečně vysoké náklady za následnou léčbu,“ uvedl pro Epoch Times.
Financování jde do fakultních nemocnic
Problém dostupnosti péče se netýká pouze ischemické choroby dolních končetin, nýbrž i celé řady dalších chronických či vážných onemocnění.
Prezident České lékařské komory Milan Kubek zkritizoval v únorovém rozhovoru pro server Naše zdravotnictví distribuci zdravotní péče u nás s tím, že Ministerstvo zdravotnictví věnuje pozornost jen fakultním nemocnicím na úkor nemocnic regionálních.
„Zatímco ve velkých centrech s určitou nadsázkou ,transplantují cokoliv kamkoliv’, na periferii neseženete ani praktického lékaře a pro své dítě pediatra. A nemusí to být ani pohraničí. Stačí takový ten prstenec okolo velkých měst,“ uvedl a dodal: „Na neakutní vyšetření u ambulantního specialisty čekáte tolik měsíců, až v řadě případů to vyšetření už ztratí smysl.“
K lepší dostupnosti péče by podle něj přispělo, kdyby si nemocnice navzájem nekonkurovaly, ale spolupracovaly spolu tak, že „jedna by se specializovala jedním směrem a sousední nemocnice druhým směrem“. K tomu je však podle Kubky zapotřebí, aby zdravotní péči někdo seshora koordinoval.
Zatímco Kubka se domnívá, že české zdravotnictví je ve srovnání se Západem podfinancováno (pro rok 2026 činí rozpočet 563 miliard), Hlávka má za to, že cesta vpřed vede zvyšováním efektivity. „Klíčové jsou neefektivní výdaje, zejména v lůžkové péči a nízká koordinace péče napříč segmenty. Z těchto důvodů lze tvrdit, že efektivita je dnes větší problém než objem zdrojů,“ napsal v e-mailu pro Epoch Times.
Největší prostor pro úspory vidí v restrukturalizaci akutní péče, posílení primární péče a lepším řízení péče o chronické pacienty. Pokulháváme podle něj také v nerovnoměrné dostupnosti specializované péče mezi regiony a v nedostatečném využívání dat pro řízení systému. „Digitalizace je stále roztříštěná a neumožňuje sledování výkonů a kapacit v reálném čase,“ prohlásil.
S tím, jak zdravotním pojišťovnám klesají rezervy na fondech, navíc hrozí, že se „velmi brzy“ dostanou do mínusu, varoval Hlávka. Dodal, že tím se sice systém financování zdravotnictví nezhroutí, nicméně dojde ke zvýšenému tlaku na úhradovou vyhlášku a limitace výkonů. „To znamená delší čekací doby a omezenou dostupnost tam, kde je kapacita již dnes napjatá,“ uvedl.
