Pokud bychom vyhlédli z ochozu majáku AR-MEN, spatřili bychom kolem dokola jen širé moře, jehož vlny se tříští a nestále doráží na úpatí vysoké věže. Pobřeží se rýsuje v nedostupné dálce.
A jak bychom se cítili sami, na moři, když zemi není ani v dálce vidět?
A jak se cítili strážci majáku, kteří se zde po roky střídali ve službě?
Mořeplavba je stará skoro jako lidstvo samo. Ne každý u moře žije, avšak jako děti jsme velmi rádi četli příběhy námořníků, o jejich zápasech s bouří a vlnami, o boji rybářů o úlovky nebo příběhy o věrných hlídačích majáků. Jejich dobrodružství nás velmi bavilo, ale skutečná realita byla více drsná, než jen tak si ležet v knížce a sledovat loď s rozvinutými plachtami.
S námořní plavbou se objevily majáky, světla, která v temných nocích nebo za bouří ukazovala námořníkům bezpečnou cestu mezi ostrými skalisky.
Než k lidstvu přišla znalost elektřiny nebo žárovky, musely se používat pobřežní ohně, které ukazovaly cestu lodím. To obnášelo mít na každou noc dostatečné množství topiva a obsluhujících lidí, aby ohně sloužily až do svítání. Na některých pobřežích byly udržovány ohně po celou noc jako vatry, někde stavěli věže pro lepší dohlednost.
Po pádu Říma moře na nějaký čas potemnělo. Později dostali osvětlení na starost mnichové z klášterů nacházejících se na pobřeží, poustevníci nebo náboženské řády rytířů. Ti pálili dřevo nebo zapalovali svíce a měli povinnost každou noc hlídat oheň.
Nejstarší stavbou tohoto typu, o které se dochovaly písemné záznamy, byl maják na ostrově Faru. Byl jedním ze sedmi divů světa. Samotný maják se nedochoval, ale podle Strabóna byl maják vystavěn z bílého kamene, podle Plinia a některých dalších údajů z bílého mramoru. Domněnka, že šlo o bílý mramor, byla potvrzena některými archeologickými nálezy.
Podle Annamarii Lilly Mariottiové, znalkyně majáků, měl tento starověký maják věž asi 120 metrů vysokou a opatřen byl systémem zrcadel, která zesilovala účinek hořáku, jenž byl umístěn na vrchu. Uvnitř nutně musela být rampa, kterou se pomocí mezků dopravovalo smolné palivo nahoru do věže. Jeho světlo mělo dosah neuvěřitelných 50 kilometrů. Bohužel jej zničilo zemětřesení.
Před pádem říše římské planulo na pobřeží Středozemního moře a Atlantiku až 30 majáků. Jeden z nich, La Coruña, je dodnes aktivní, svítí již dva tisíce let.
Maják na ostrově Faru byl ve své době tak proslulý, že se název ostrova stal synonymem pro všechny takové stavby – pharos.
