Komentář
Zastánci volného trhu nikdy nebyli fanoušky odborů. Zdá se, že věčně žehrají nad nedostatkem peněz, ale podnikají činnosti, které poškozují ziskovost firem. Zpomalují práci, požadují absurdní výhody, brání se změnám na trhu a často firmám nekompromisně vyhrožují.
Historicky uvažovaly příliš krátkodobě a vycpávaly si vlastní hnízda na úkor firem, které je zaměstnávají. Není divu, že jejich podíl na pracovní síle se v průběhu desetiletí tolik zmenšil, z 34 procent na 10 procent v poválečném období.
Nyní jsou většinou silné ve veřejném sektoru. Viděli jsme, jak se učitelské odbory chovaly v posledních několika letech, děti vytlačily ze tříd a užívaly si prázdniny, o nichž doufaly, že budou trvat co nejdéle.
Odbory má dnes méně privátních společností a to je pro svobodné podnikání obecně dobré. Přesto v soukromém sektoru zbývá několik oblastí moci. Odbory hudebníků jsou stále silné a některé sektory služeb ve velkých městech, jako je New York a Las Vegas, stále mají silné odbory. Donekonečna zvyšují cenu všeho.
To vše zůstává pravdou. Jenže dnes nemáme normální časy. Dokonce i můj vlastní postoj k jejich užitečnosti byl v posledních několika letech otřesen.
Úder United Auto Workers (UAW) proti firmám GM, Ford a Stellantis, vůbec první, je úžasnou ukázkou síly a uvidíme, kde to skončí. Ale všimli jste si, jak jsou k těmto stávkám podivně nevstřícná mainstreamová média?
Tehdy jsem si poprvé uvědomil, že tu něco nesedí. A pak mě napadlo, že nemyslitelné by mohlo být pravdou: možná jsou tentokrát odbory na správné straně. Když se podíváme na detaily této stávky, je to skutečně o nucené přeměně jejich továren z výroby ziskových palivových aut na elektromobily. To není v zájmu společností ani zaměstnanců. Je to centrální plán, který jim vnucuje Bidenova vláda.
Mluvíme tu o přechodu z „fosilních paliv“ (pravděpodobně to není správný název!) na „čistou energii“ (ani to asi není správný název). Jde o nucený přechod ze ziskové produktové řady na nerentabilní. Odbory požadují, aby se jejich vlastní firmy držely toho, v čem jsou dobré.
Toto je nová role pro odbory ve Spojených státech. Jsou na správně straně barikády.
Dokonce i Wall Street Journal to pochopil: „V mnoha ohledech je tato stávka zapříčiněna Washingtonem kvůli politice Bidenovy administrativy nařizující rychlý přechod na elektrická vozidla. UAW ví, že výroba elektromobilů vyžaduje méně pracovníků a ohrozí pracovní místa odborů při výrobě aut na naftu. Společnosti ovšem již na elektromobilech tratí a obávají se, že udělají příliš mnoho ústupků vůči UAW, což způsobí, že přijdou ještě o víc, protože budou nuceny vyrábět další elektromobily.“
„Je těžké přeceňovat náklady tohoto vynuceného přechodu na elektromobily. Bidenova administrativa s Kalifornií jako spoluvymahačem nařizuje, aby elektromobily tvořily rostoucí podíl na prodejích automobilek – dvě třetiny do roku 2032. Kalifornie a další progresivní státy plánují do roku 2035 zakázat všechna nová palivová auta.“
„V loňském roce však elektromobily tvořily méně než 3 procenta prodejů detroitských výrobců automobilů. Výrobci automobilů stále více směřují zisky ze svých oblíbených pickupů a SUV na nastartování výroby elektromobilů a dotování jejich prodeje, aby splnili vládní kvóty… I přes štědré dotace na výrobu baterií i pro kupce elektromobilů plynoucí ze Zákona o snižování inflace společnosti nemohou přijmout požadavky UAW, aniž by ohrozily svou ziskovost. Ford v prvním čtvrtletí roku 2023 ztratil téměř 60 tisíc dolarů na každém prodaném elektromobilu.“
Jinými slovy, tento příběh má zcela jiný scénář. Velké společnosti se podvolily požadavkům Bílého domu a výměnou za to dostávají obrovské dotace. Všichni ti, kdo rozhodují, mají zajištěné zaměstnání a směšně vysoké platy. Za své rozhodnutí dramaticky změnit to, co dělají, na úkor pracovníků neplatí vůbec žádnou cenu.
Ekonomika po lockdownech je plná těchto podivností. Před několika měsíci jsem byl na symfonii a hudební odbory rozdávaly protestní letáky. Stěžovaly si, že byly nuceny dva roky zůstat bez příjmu, protože se sály zavíraly. Dnes se diváci vracejí jen pomalu, ale hudebníci dostávají opět plat až nyní. Zato management byl označen vládou za „nezbytnou pracovní sílu“ a pobíral po celou dobu plat.
I v tomto případě se to zdá správné: hudebníci požadují pouze tržní férovost. To, co se jim stalo, není fungování trhu, ale pravý opak. Stejně jako u automobilových dělníků byla jejich povolání zmařena samotnou vládou se souhlasem manažerů, kteří berou jen velmi malý ohled na samotné pracovníky.
To vše mě přimělo přehodnotit mnohé rysy odborové politiky. Mnoho z nich za posledních 10 let změnilo svou politickou oddanost z levice směrem k pravici. Mnozí se stali Trumpovými voliči v roce 2016. Proč by v dnešní době, kdy jsou demokraté hlavními zastánci Green New Dealu a Velkého resetu obecně, měli odboráři podporovat právě je?
Možná by se někteří mohli stát spojenci v boji proti byrokratickému státu a jeho zlovolným plánům přeměnit celý fyzický svět v jakýsi druh digitální dystopie. Nebylo by to bez precedentu.
Připomeňme si, že velké protesty proti socialismu ve východní Evropě v 80. letech skutečně začaly odbory v Polsku. Protestovaly za základní lidská práva tváří v tvář brutálnímu systému, který je připravil o veškeré svobody. Polské hnutí Solidarita začalo vřít, svrhlo centrální plánování v Polsku, a to se rozšířilo po celém regionu a nakonec vedlo k rozkladu Sovětského svazu.
Možná jsem za to odborům nevěnoval dostatek uznání. Jako člověk z volného trhu jsem je obecně považoval v nejlepším případě za síly neefektivity a v nejhorším za jedince pod vlivem marxistické teorie. To ale zjevně neplatí vždy.
V této zemi a na celém světě stojíme před zásadními rozhodnutími, protože Světové ekonomické fórum (WEF) a další zlí aktéři se nám snaží vzít tradiční zdroje energie, vnucují nám auta, která neumějí jezdit na dlouhé vzdálenosti, nacpou nás do výškáčů v 15minutových městech a postupně nás tlačí do stavu, kde jsme pod neustálým dohledem a kde elity vládnou všemu a my ostatní ničemu.
V tomto případě mohou být skutečné odbory bojující za svá práva důležitými spojenci. Pamatujte také, že to byli kamioňáci v Kanadě, kdo podpořil hnutí proti lockdownům a povinnému očkování. Zaplatili za to vysokou cenu, ale byli vzorem pro kampaně po celém světě. Bůh jim za to žehnej.
Jsou to velmi zvláštní časy a musíme hledat spojence na místech, kam bychom se v minulosti nepodívali. Mezi námi a tyranií nařízenou WEF mohou být kamioňáci, automobilové odbory, venkovští country zpěváci, náboženští „fundamentalisté“, nezávislí podcasteři a mnoho dalších, kteří jsou považováni za pouhé „dělníky a rolníky“.
Navíc možná nastal čas, abychom se všichni zbavili karikovaných kategorií všech ideologických rozdělení, a místo toho se jen dívali na fakta, jak se nám odvíjejí před očima. Hele, pokud tenhle chlápek, co zastává volný trh, dokáže fandit stávkující UAW, je možné všechno.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí odrážet stanovisko The Epoch Times.
Z původního článku americké redakce The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
