Vitráže byly pro svou krásu ceněny již od dob starého Říma. Tato umělecká forma dosáhla svého vrcholu ve středověku, kdy vznikala posvátná okna v chrámech a inspirovala věřící svými světelnými příběhy. Jak staletí postupovala, začaly se vitráže objevovat i v soukromých domech, později byly obnovovány a posléze se dostaly do muzejních sbírek po celém světě.
Při výrobě barevného skla se nejprve smíchá písek a dřevěný popel a roztaví se na tekutinu, která se po ochlazení změní ve sklo. Pro vytvoření různých barevných skel se do směsi v roztaveném stavu přidávají určité práškové kovy. Pro vytvoření vitrážové desky se kousky barevného skla umístí na vzor nakreslený na desce. Při následné kompletaci se okraje skla zasunou do kamaší (olověných pásků) a poté se k sobě připájejí, aby se okno zpevnilo.
Vzpomínky svatého Germaina
Středověká vitráž „Vidění svatého Germaina z Paříže“ pochází z opatství Saint-Germain-des-Prés. Toto mocné pařížské benediktinské opatství bylo založeno v 6. století a později bylo pojmenováno na počest svatého Germaina. Germain se narodil v Burgundsku a postupně se stal pařížským biskupem. Jedním z jeho velkých úspěchů bylo přesvědčit světského merovejského krále Childeberta I., aby vedl více křesťanský život. Díky tomu Germain pomohl Childebertovi sponzorovat stavbu velkého opatství.
Ve vitrážích jsou často zobrazováni titulární světci opatství. Tento panel je z cyklu výjevů o životě a zázracích svatého Germaina. Byl vytvořen v letech 1245 až 1247 a byl umístěn v kapli Panny Marie v opatství. Zatímco kaple se již nedochovala, kostel opatství stále stojí na slavném bulváru Saint Germain.
„Vidění svatého Germaina z Paříže“ znázorňuje posmrtný zázrak svatého Germaina. V něm se Germain, postava s červenou svatozáří, zjevuje jako vidění ve snu mnichovi, aby ho varoval před blížícím se vpádem Normanů do kláštera a aby ho ujistil, že jeho relikvie zůstanou nepoškozeny. Mnich se s popelavou tváří od této postavy odvrací. Kompozici panelu dominují tyto dvě postavy a bohatě syté modré pozadí, s nímž kontrastují linie a plochy červené barvy. Zbytek výjevu je jen minimálně detailní, což působí nadpozemským dojmem.
K invazi, před kterou světec varuje, skutečně došlo, ale opatství Saint Germain-des-Prés ji přežilo a po celý středověk pak vzkvétalo. Stalo se jedním z nejbohatších a nejmocnějších opatství v celé Francii, a to až do Velké francouzské revoluce.
V roce 1791 byly revolučním režimem v klášteře zdevastovány merovejské hrobky, mezi nimiž byla i hrobka krále Childeberta. Církevní budovy, které přežily řádění davu, byly využívány jako kanceláře režimu, věznice, kasárna nebo byly pronajímány podnikům. Opatství Saint-Germain-des-Prés bylo uzavřeno a přeměněno na rafinerii na výrobu ledku, výbušné chemické složky střelného prachu.
V roce 1794 došlo k tragickému výbuchu skladiště tohoto materiálu, který poškodil několik oken v kapli Panny Marie. Není jasné, zda byla tato vitráž sundána již před výbuchem, nebo až po něm, v každém případě však přežila a byla přemístěna do speciálního skladu pro umělecká díla vystěhovaná z církevních staveb. Některé vitráže z opatství Germain-des-Prés se později vrátily do církevního prostředí nebo skončily v soukromých sbírkách a muzeích. Tento panel je nyní součástí sbírky The Met Cloisters a je trvale vystaven ve vitríně v gotickém stylu, která důstojně připomíná jeho původní prezentaci.
Renesanční návrhy interiérů
Církevní vitráže se i nadále rozvíjely v renesanční Evropě. Když se však koncem 14. století stalo sklo cenově dostupnějším, začaly se skleněné vitráže stále častěji objevovat i v obytné architektuře – a staly se oblíbeným dekorativním doplňkem. Příklady takových skel se vyznačují použitím barev, světla a dokonce i humoru. Mezi standardní náměty patří znamení zvěrokruhu, posvátné výjevy, portréty a heraldika.
Švýcarský „Heraldický panel s erbem rodiny Eberlerů“ z konce 15. století, který je nyní součástí sbírky Muzea J. Paula Gettyho, byl pravděpodobně zhotoven pro soukromý dům. Panel je vysoce propracovaný díky velmi pokročilým technickým dovednostem při výrobě skla i vynikající uměleckou aplikací stříbrného mořidla a sklovité barvy. Tato specializovaná barva se skládá ze skleněných částic v tekutém pojivu, které se během výpalu roztaví a spojí se skleněnou deskou.
Gettyho panel zobrazuje rodový erb a krásnou dívku ozbrojenou dýkou v pouzdře. Dívka má oblečené vzorované modré šaty, dlouhé rukavice, zlatý pásek, náhrdelník, prsteny a dlouhý bílý závoj připevněný k honosné čelence. Podobně jako u „Vidění svatého Germaina z Paříže“ je na kompozici jedna postava odvrácená od druhé. Na tomto panelu však figurální dvojici tvoří dívka a hrozivý červený kanec, zvíře, které je heraldickým motivem basilejského rodu Eberlerů. Jsou umístěny na podkladu s damaškovým vzorem, který je mnohem detailnější než středověký minimalismus panelu Saint Germain.
Rodový erb zobrazený v dolní části panelu tvoří štít se symbolickým kancem na vzorovaném zlatém podkladu, přilba a bohatý dekor červených a zlatých stočených listů. Vlys v horní části panelu zobrazuje krajinu se skupinou mladých mužů a žen, kteří se věnují sokolnictví: loveckému sportu s využitím dravých ptáků, který byl činností spojenou s dvorským flirtováním. Dekorativní ptáci zdobí boky panelu a spojují všechna výtvarná členění.
Viktoriánské gotické obrození
Ve viktoriánské Anglii se vrátil zájem o středověkou architekturu a umění, a odpovídající gotický obrozenecký styl v architektuře oživil trh s vitrážemi. V této době byl jedním z největších návrhářů tohoto média sir Edward Burne-Jones, člen prerafaelitského hnutí a významný malíř náboženských, mýtických a literárních scén.
Prerafaelité se inspirovali umělci tvořícími před Rafaelem, zejména středověkými řemeslníky a jejich zobrazováním přírody. William Morris, vůdčí osobnost hnutí Anglické umění a řemesla, aplikoval tyto myšlenky na dekorativní umění a spolu se svým oxfordským přítelem Burne-Jonesem založil firmu na výrobu vitráží, tapiserií, tapet a dalších předmětů.
Odhaduje se, že Burne-Jones za svůj život vytvořil na 750 návrhů vitráží. Obzvláště oblíbený byl jeho proslulý vzor svaté Cecílie ze slavné spolupráce Burne-Jonese a Morrise, z něhož bylo v průběhu mnoha let vytvořeno téměř 30 oken. Verze, která se nyní nachází ve sbírce Muzea umění Princetonské univerzity (kolem roku 1900), mohla být původně instalována v soukromé jídelně nebo zábavním prostoru.
Posledně jmenovaná vitráž s motivem svaté Cecílie, která je patronkou hudby a má atribut varhan, by mohla být velmi melodická. Byla to raně křesťanská římská mučednice a Burne-Jones ji v tomto okně zobrazuje tak, jak hrála na přenosné varhany ve verzi z 15. století. Muzeum uvádí ve své „příručce“, že „plochý, abstrahovaný, lineární styl a povadlá póza neuvěřitelně vysoké, půvabné ženy odkazují na Botticelliho dílo, … zatímco gobelínový závěs s granátovými jablky a ovocem, jakož i bohatě vzorovaná brokátová tkanina připomínají nejnovější gotickou fázi italského umění“. Syté barvy, vzorované textilie a listové motivy jsou použity s oslnivým efektem, jako například na „Heraldickém panelu zobrazujícím erby rodiny Eberlerů“. Burne-Jones svým novátorským stylem mistrně evokuje styl středověkých a raně renesančních vitráží.
Burne-Jones je kritiky oceňován za svou mimořádnou schopnost vyjádřit emoce a osobnost ve vitrážích navzdory omezením tohoto média. Svatá Cecílie ilustruje Morrisův výrok, že pro umělce je zásadní používat ve všech vitrážích jasné barvy. Okno ukazuje jeho víru, že postavy by měly být jednoduše komponovány tak, aby je divák pochopil i z velké vzdálenosti. Dílo také odráží umělcův postoj, že olověné pásky přispívají k celkové kráse vitráže.
Všechny tři uvedené vitráže jsou reprezentativní pro svou dobu výroby a zároveň jsou příkladnými uměleckými díly. Když se ponoříme do jejich skleněných fasád, zjistíme, že za svými svěžími barvami a formami mají spojitost s náboženským uctíváním, vědeckými technikami a inovacemi a též s uměleckými směry. Jsou to okna, která osvětlují historii a dodnes uchvacují diváky svou krásou a vyprávěním příběhů.
Z původního článku redakce deníku The Epoch Times přeložil Lukáš Kudláček.
