„Jsme svědky změny ve vrozené imunitní odpovědi,“ říká patolog dr. Ryan Cole, zakladatel společnosti Cole Diagnostics.
V posledních měsících začal Cole pod mikroskopem pozorovat několik znepokojivých trendů: výskyt dětské nemoci u dospělých a nárůst vzácných druhů rakoviny. Říká, že jeho pozorování potvrzují i další lékaři, přesto se důkladné studie neprovádějí.
„Nemůžete najít to, co nehledáte,“ říká.
Podíváme se také na to, jaké faktory ovlivňují průběh covidu-19. Amerika zažívá krizi vitaminu D, který je nezbytný pro fungování imunitního systému, říká Cole. „Tohle je zpráva pro veřejné zdravotnictví, která je strašně zásadní, protože jak klesá hladina vitaminu D, klesá i vaše celková schopnost bojovat nejen s covidem, ale s jakýmkoli virem v kterémkoli virovém období.“
Jan Jekielek: Doktore Ryane Cole, je mi ctí vás uvítat v pořadu American Thought Leaders.
Dr. Ryan Cole: Děkuji, Jane, jsem rád, že tu mohu být.
Jan Jekielek: Doktore Colee, oba jsme dnes byli před chvílí na pochodu proti povinnému očkování ve Washingtonu, D. C., u Lincolnova památníku. A zdálo se mi, že jste byl jedním z moderátorů, takže máme skvělou příležitost, abyste nám přiblížil, o co šlo a čeho se tu podle vás dnes podařilo dosáhnout.
Dr. Cole: Byla to dobrá příležitost spojit myšlenkové lídry, lékaře, vědce, kteří stojí na čele covidu, aby předali poselství o jednotě i v budoucnu. Pokusit se zastavit některé politiky a postupy, ke kterým došlo a které nebyly vědecké. Jsou to tedy lidé, lékaři, kolegové z celého světa, mnohé z nich znáte, dr. Mercola, dr. Malone, dr. Urso, dr. Corey, kteří zdůrazňují včasnou léčbu, ti, kteří vidí rizika těchto injekcí. Skutečnost, že očkování je teď zastaralé, když tu máme v podstatě nový virus – omikron.
Takže to byla příležitost skutečně sjednotit lidi na obou stranách, očkované i neočkované, nezáleží na tom, jaká je vaše politická strana, aby v podstatě řekli: „Hej, naše tělo je naše, náš posvátný chrám, a není důvod, abychom nařizovali něco, co nemá smysl, hlavně u dětí.“ Takže to byla dobrá příležitost. A ano, moji kolegové mi řekli: „Hele, proč to dneska neuvádíš?“ A já jsem jim řekl, že ano. Pomyslel jsem si, že to bude super, tak jsem souhlasil. A bylo to fajn, dobrá příležitost vidět lidi, jak se takto setkávají.
Jan Jekielek: Není nutně zřejmé, jak jste se od toho, že jste mnoho, mnoho let pracoval v diagnostické firmě, která byla dlouhou dobu jádrem vaší práce, najednou dostal na pódium tady v Lincolnově památníku. Musím trochu zapátrat a zjistit, jaká je vaše minulost, na čem jste pracoval a na čem nyní pracujete. A co vás přivedlo až sem?
Dr. Cole: Jistě, byla to všechno boží souhra okolností. Jsem vlastně takový extrovertní introvert. Byl jsem vytížený patolog, vyškolený na Mayo Clinic, vyškolený v anatomické a klinické patologii, chirurgické patologii, v rámci doktorandské práce jsem dělal nějakou tu imunologii a pak jsem absolvoval subspecializační stáž v dermatopatologii v New Yorku, pod The World Expert. Takže ano, jsem patolog, nezávislý soukromník už 18 let…
Jan Jekielek: A stručně pro laiky, co je patologie?
Dr. Cole: Ach, ano, patologie. Takže, já jsem ten nejdůležitější doktor, kterého nikdy nepotkáte a u něhož vždycky doufáte, že má pravdu. To znamená, že já dostanu kus vás a vy za mnou nepřijdete, ale ten kus vás přijde za mnou. Takže já jsem lékař pro lékaře. Já stanovuji tu diagnózu rakoviny, tu diagnózu infekce, zkoumám vaše krevní testy, zkoumám vaše mikrobiologické zprávy.
Dívám se na, my tomu v oboru žertem říkáme maso nebo šťáva, díváme se buď na tkáň, nebo na tekutiny z těla a analyzujeme, jaký chorobný proces se v daném jedinci odehrává. Takže mou prací je být diagnostikem. Hodně let jsem pracoval na pohotovosti, v praktickém lékařství a také na dermatologii. Jsem tedy velmi klinicky orientovaný patolog. Přemýšlím tedy v klinických sférách, ale diagnostikuji a pomáhám lékaři pochopit onemocnění jeho pacienta.
Jan Jekielek: A tuto osobní praxi provozujete už léta?
Dr. Cole: 18 let, za svou kariéru jsem viděl asi 500 tisíc pacientů.
Jan Jekielek: Viděl přes mikroskop nebo tak nějak?
Dr. Cole: Většinou přes mikroskop.
Jan Jekielek: No a co se stalo, když se na začátku roku 2020 objeví koronavirus?
Dr. Cole: No, protože mám zkušenosti s imunologií a virologií, řekl jsem si: „Hmm, to je zajímavé. Co je to za novou pandemii?“ Původní SARS-CoV-1 jsem znal. Ten jsem měl poměrně dobře nastudovaný. Když se objevil MERS, měl jsem ho také dobře prostudovaný. Tak jsem si řekl: „OK, další koronavirus. Tak se podíváme, co je na něm jiného nebo co je na něm stejného.“ A on je téměř z 80 % stejný jako původní SARS-CoV-1.
Tak jsem si pomyslel: „Dobrá, víme, co se stalo.“ Přišlo to, postihlo to hlavně starší lidi, pokud jde o nepříznivé následky, a pak to poměrně rychle vyhořelo. A ti, kteří se nakazili, byli imunní a jsou imunní i po 18 letech. Pomyslel jsem si: „OK, tohle se dá zvládnout.“ A pak jsem sledoval, co se děje ve světě, a říkal jsem si: „To je zajímavý přístup k něčemu takovému.“ Dva týdny na zploštění křivky, a my se bojíme, co to může způsobit.
Takže jsem se ponořil do genetických sekvencí, ponořil jsem se do toho, jaké jsou rozdíly ve spike proteinu. Jaká je historie tohoto viru ve srovnání s tím, co jsme viděli předtím. A jak jsem tak dělal virologii v laboratoři, molekulární diagnostiku, říkal jsem si: „Hm, budeme muset zavést nějaké další testy v laboratoři,“ což jsme udělali. Byla to fuška, protože všechny peníze šly nejprve do obřích firemních laboratoří, a já se je snažím dostat do komunitního prostředí. A nakonec jsme v průběhu pandemie otestovali možná 150 tisíc a více pacientů prostřednictvím komunitní nezávislé laboratoře.
Jan Jekielek: To je vaše laboratoř?
Dr. Cole: Moje. Ano. Nejsem jediná laboratoř ve státě, je tu spousta dalších, ale my jsme byli první, kdo řekl: „Podívejte, nemůžeme čekat sedm až deset dní. Než se virus zreplikuje, je to pět až sedm dní. Takže mít odpověď do té doby je pozdě.“ Takže jsem se ze všech sil snažil, aby se testování v mé komunitě rozběhlo včas. Zaměřili jsme se na to v počáteční fázi pandemie. A opět se studovalo, jak to ovlivňuje společnost, koho, jaké věkové rozvrstvení. Měli jsme fascinující laboratorní příklad na počátku a to byl příběh dvou lodí. Byla to loď Diamond Princess, o které všichni slyšeli, a USS Roosevelt.
Měli jsme tedy tuto výletní loď a viděli jsme, že virus postihl starší lidi a poměr úmrtnosti byl mezi staršími lidmi. Pak jste měli USS Roosevelt, kde podlehl jeden člověk s již existujícími zdravotními problémy, ale na obou lodích jste měli přibližně stejnou míru nakažení. A my jsme brzy věděli, že kdybychom sledovali práci dr. [Ayanaitise 00:07:15] nebo dr. Jaye Bhattacharyi, řekli bychom si: „Hm, z epidemiologického hlediska mají pravdu.“ A měli jsme tyto prvotní studie. Takže jako patolog, jako diagnostik vzorců, patologie je o vzorcích…
Jan Jekielek: Jenom jedna otázka, než přejdeme ke vzorcům. Takže co je správně? V čem měli pravdu [Ayanaitis 00:07:31] a dr. Bhattacharya, oba jsou ze Stanfordu, že?
Dr. Cole: Ano. Měli pravdu v tom, že, podívejte se, virus infikuje mnohem více lidí, než říkaly ukazatele v televizi, takže jsme měli tu úmrtnost v děsivých procentech, ale ve skutečnosti úmrtnost můžete vypočítat, jen když znáte skutečný počet infekcí. Takže oni se vydali mezi lidi a řekli: Dobře, tady je počet lidí, kteří jsou v nemocnici a umírají.
Ale skutečný počet nakažených je mnohem vyšší, což z této míry úmrtnosti dělá jen zlomek procenta místo mnoha procentních bodů. A tak se stalo. Takže jsme měli tento společenský konstrukt, že 3 % nebo 8 % lidí zemře. Takové údaje byly ze severní Itálie na začátku (pandemie), kdy ve skutečnosti, pokud je vám více než 65 let a máte čtyři komorbidity, pak máte 0,5% šanci, že zemřete, nebo 1% nebo 2%.
Ale u osob mladších 65 let bez komorbidit byla úmrtnost v podstatě téměř nulová. A tak dr. [Ayanaitis 00:08:38] a dr. Bhattacharya, který byl jedním z autorů Great Barrington Declaration, a já jsem se s ním spřátelil. Měli pravdu hned na začátku, ale vládní politika, když to vidíte, byla spíš panika a strašení, místo aby se řídila daty nebo těmi laboratorními příklady z lodí.
Vy a já jsme si předtím trochu povídali, oba jsme vzorcoví lidé. A moje každodenní práce spočívá v tom, že mi očními bulvami projdou miliony buněk denně a miliony datových vzorců v laboratoři. Ročně vidím možná 40 tisíc biopsií, jsem zodpovědný za desítky tisíc krevních testů. Takže vzorce, vzoce, vzorce. Takže jsem ty vzorce viděl už na začátku, a pak naše reakce na tyto vzorce je vlastně to, kde jsem se tak trochu probudil a řekl si: „Počkat, tady to nedává smysl. Náš přístup k této problematice, naše veřejná politika, neodpovídá medicíně.“
Jan Jekielek: Nějakou chvíli jste o tom přemýšlel sám. Pak jste byl pozván na seminář. Povězte mi o tom. Něco málo jsem o tom slyšel.
Dr. Cole: Ano. Takže, byla to nečekaná cesta. Rozhodně jsem vzdělával své pacienty, co přicházeli do laboratoře. Slyšel jsem některé z přednášek o včasné léčbě od jiných kolegů. Zkoumal jsem také léky předpisované na jiné účely a začal jsem léčit pacienty.
Mým prvním pacientem byl můj mladší bratr, obézní diabetik prvního typu. Trochu zhubl. Vždycky mi říká, abych to teď lidem říkal. Byl to můj první pacient s covidem, opravdu nemocný, na cestě na pohotovost. A já mu povídám: „Nechoď na pohotovost, jdi do lékárny. Nechám ti předepsat ivermektin,“ a léčil jsem ho. O 24 hodin později mi volá: „Hele, pamatuješ si na tu bolest, co jsem měl na plicích? Pamatuješ, kyslík jsem měl 86. No, teď už ho mám 98 a cítím se skvěle.“ Za jeden den, a takhle reagovaly některé rané varianty na některé z těchto včasných léčebných postupů.
Takže to byla moje raná zkušenost. Od doby, kdy jsme začali s testováním a pacienti procházeli laboratoří, jsem své pacienty poučoval a kromě svého týmu jsem já osobně dělal stěry tisícům nemocných. A radil jsem jim: „Zvyšte si hladinu vitaminu D. Vždycky jsem se snažil, aby se vám to podařilo. Jestliže máme mezinárodní pandemii nedostatku vitaminu D, ujistěte se, že máte vyladěný imunitní systém. To je klíčová část.“ Takže jsem dělal osvětu.
Pak jsem začal s včasnou léčbou, protože jsem nikdy nezapomněl, jak být skutečným praktickým lékařem. A pak přišel do laboratoře můj kamarád a říká: „Hele, viceguvernér ve vašem státě Idaho pořádá jednou týdně během zasedání zákonodárného sboru vzdělávací seminář. Chce někoho, kdo by přednášel o covidu.“ No a místní média udělala několik reportáží o tom, jak moc jsme pomohli komunitě a co se snažíme pro komunitu udělat. A já jsem v laboratoři bydlel tři měsíce, doslova, v době, kdy jsme byli v první vlně.
Takže jsem šel do hlavního města státu, abych tam udělal malou dvacetiminutovou přednášku v době oběda, kdy si lidé dávali sendvič, tady je pár zajímavostí o covidu. Do té doby jsem přečetl tisíce článků a viděl tisíce pacientů. Tak jsem dal dohromady malé shrnutí a druhý den, po té zábavné přednášce, jsem dostal několik poplácání po zádech a řekl jsem si: „No, to bylo zajímavé.“ „Hele, měl jsi 10 tisíc zhlédnutí, měl jsi 50 tisíc zhlédnutí.“
A já na to: „Moment, jaká zhlédnutí? Nic jsem nezveřejnil.“ Někdo to natočil na video a byl z toho virál, než to YouTube samozřejmě stáhl, protože informace v něm byly v podstatě takové: Pečujte o své imunitní zdraví. Užívejte vitamin D. Hádejte co? Existuje včasná léčba. Hádejte co, tyhle injekce jsou experimentální. Informovaný souhlas je nesmírně důležitý, když používáme na společnost něco zcela nového, bez dlouhodobých dat.
Takže jsem přednesl velmi rozumné poselství velmi vášnivým způsobem, jak mi bylo řečeno, a rezonovalo to u mnoha lidí, dokonce i na dnešním pochodu a besedě. Tolik lidí mi říkalo: „Ten proslov, co jsi měl…“ nebo „No jo, to znám.“ Byl jsem šokovaný a překvapený, že se k tomu nevyjádřilo daleko víc kolegů. Takže když se to stalo, ta první (přednáška), tak mě pak pozvali do toho nebo onoho pořadu: „Povíš nám o tom něco? Můžeš nám o tom povyprávět?“ Takže jsem se hodně řídil daty a snažil jsem se jen sdílet vědeckou pravdu a pak poukázat na to, kde veřejné politiky a rozhodnutí, která děláme nebo vnucujeme lidem, neodpovídají tomu, co víme z vědeckého hlediska.
Jan Jekielek: Takže jste začal léčit pacienty na covid?
Dr. Cole: Ano.
Dr. Cole: Zajímavé je, že prvním pacientem byl můj bratr a ten dopadl dobře. Diabetik prvního typu, komorbidity. V té době už jsme věděli, kdo má nepříznivé výsledky – komorbidity, chronická onemocnění, starší lidé. Dalším pacientem, kterého jsem léčil, byla moje 78letá matka, pravděpodobně to dostala od mého bratra. Ale za 36 hodin jí bylo lépe. Profylaxe, můj otec, který covid nikdy nedostal. Takže to byla zajímavá cesta. A pak za mnou dál chodili pacienti a říkali: „Hele, můj doktor mě nechce léčit. Co mám dělat?“ A pak mi pomohlo několik dalších kolegů po celé zemi. Máme příliš mnoho pacientů, existuje telezdravotní služba. „Můžete mi pomoci?“
A já si říkal, že mým posláním jako lékaře je pomáhat. Ten posvátný vztah lékař pacient je o lidskosti a příběhu o dobrém Samaritánovi. Nemohu se dívat na to, jak trpí můj bližní, a přitom vědět, že se dá něco udělat, zatímco sleduji, jak mnozí kolegové lékaři nedělají nic nebo démonizují včasnou léčbu, o které byli špatně informováni.
Vědecky jsem si přečetl tolik mechanismů účinku, patofyziologie, farmakokinetiky, pochopil jsem, jak tyto hanlivě označované léky pro pohotovou léčbu ve skutečnosti fungují. A kolik let už víme, už víc jak deset let víme, jaké účinky má ivermektin na RNA viry? Totéž s hydroxychlorochinem, existuje nespočet studií a mechanismů, které říkají: „Ano, jsou to antivirotika, nejsou to jen antiparazitika.“ A tohle víme skutečně už dlouho.
Jan Jekielek: Takže přinejmenším stojí za zvážení.
Dr. Cole: Rozhodně stojí za zvážení a stojí za nimi fundamentální vědecké poznatky. A tak ano, začal jsem léčit pacienty a do dnešního dne jsem léčil 350, 400 pacientů, z nichž ani jeden nešel do nemocnice, ani jeden nezemřel. Takže včasná léčba skutečně zachraňuje životy, a co dělá patolog, který léčí pacienty? No, v jádru jsem lékař. A všechny ty roky medicíny předtím, než jsem začal dělat patologii, jsem dělal tak, že nenechám pacienta trpět, pokud mu to utrpení mohu zmírnit. To je moje poslání.
Jan Jekielek: Něco, o čem jsme v pořadu ještě příliš nemluvili, je přínos vitaminu D, protože k tomu upřímně řečeno nepotřebujete lékaře, že?
Dr. Cole: Správně.
Jan Jekielek: A z toho, co jsem pochopil, je docela významné mít slušnou hladinu vitaminu D, což vás staví do mnohem silnější pozice vůči viru, jak jsem pochopil. Možná byste to mohl trochu rozvést, protože jste se o tom zmínil dříve.
Dr. Cole: Ano. Zmínil jsem se o tom v té přednášce, kterou jsem měl, zmínil jsem se: „Podívejte se, nemáme jen ten nedostatek vitaminu D. Víte, co je to vitamin D? Je to pandemická úroveň. Máme teď životní styl v uzavřených prostorách a je šokující, že když vidím ty vzorce v laboratoři, uvědomuji si, kolik lidí má málo vitaminu D.“ To je pravda. A příliš mnoho lékařů to u svých pacientů skutečně nekontroluje.
Vitamin D není vitamin jako takový, je to prohormon, který si naše tělo vytvoří v jarních a letních měsících, kdy máme dostatek slunečního svitu, a na podzim a v zimě, tady jsem se také dostal do kontroverze, jsem řekl: „Podívejte se, ve skutečnosti neexistuje nic takového jako sezóna chřipek a nachlazení, je jen sezóna nízkého vitamínu D.“ A je to trochu přemrštěné, ale i studie doktora Anthonyho Martina, která vyšla před pár lety, říká: „Podívejte se, pokud máte normální hladinu vitaminu D, vaše náchylnost k chřipce nebo nachlazení se sníží na polovinu. A pokud ji dostanete, sníží se i její příznaky a závažnost na polovinu.“
Čili, je to v lékařské literatuře a vyšší hladina vitaminu D snižuje riziko rakoviny asi u 17 různých druhů rakoviny, snižuje úmrtnost na koronární onemocnění, snižuje problémy s osteoporózou, snižuje výskyt virových infekcí, snižuje poruchy srážlivosti krve. Tolik věcí vitamin D dělá, protože je nezbytnou součástí naší patofyziologie.
Takže jsem o tom mluvil a řekl jsem: „Podívejte se, pokud se nám podaří zvýšit hladinu vitaminu D, naše šance na vážný průběh covidu jsou mnohem menší.“ To je pravda. No velká studie doktora Kaufmana z roku 2020 se zpětně podívala na 191 tisíc pacientů a říká: „Podívejte se, ať se vaše hladinu vitaminu D pohybuje nad 50 nebo ne, nad 50 se vaše šance, že dostanete covid, sníží asi o polovinu a závažnost se sníží o 80 plus procent.“ A klinika Mayo provedla studii, která praví, že pokud je vaše hladina vitaminu D nad 30, vaše šance, že budete na jednotce intenzivní péče, se sníží o obrovské procento. A pokud je pod 30 a pod 20, pak máte vysokou procentuální pravděpodobnost, že budete intubováni.
Čili, měli jsme signály hned na začátku. Vitamin D je jako dirigent krásné symfonie. Říká vašemu tělu: „Teď přijde tento úsek, tamten odeznívá, teď přijde tato sekce a přejde na mezzoforte a na forte a pak přejde do piana.“ To je to, co vám říká. Takže vitamin D je dirigentem našeho imunitního systému. Slyšeli jste asi o cytokinové bouři, kterou lidé prodělali.
Pokud máte málo vitaminu D, váš imunitní systém je něco jako moshing na punkrockovém koncertě, bum, bác, bum, vráží do sebe a nemá ten signál, aby se zapnul nebo vypnul. Čili vitamin D je fantastickým dirigentem pořádku v našich imunitních reakcích. A každé jádro každé buňky ve vašem těle má receptor pro vitamin D. Takže jako patolog a člověk, který studuje zákonitosti, jsem se snažil sdílet toto poselství o tom, jak je důležitý pro naše celkové imunitní zdraví.
Jan Jekielek: Ano. Ale není to nějaký všelék, že ano…
Dr. Cole: To vůbec ne.
Jan Jekielek: … ale zní to jako něco, co by většina lidí v době pandemie covidu měla znát, ne?
Dr. Cole: V každém období chřipek a nachlazení a … tohle je další fascinující údaj. Čím tmavší je vaše pleť, čím severněji žijete, tím nižší bývá hladina vitaminu D. Tmavá kůže je totiž přirozenou ochranou proti slunečnímu záření. Takže když se podíváte na úmrtnost po celém světě během první vlny pandemie, ve všech severských městech je památník pro ty zdravotnické pracovníky a jeden můj kolega z nemocnice ve Velké Británii řekl: „Je fascinující, že všichni ti kolegové, kteří zemřeli na začátku pandemie, ty zdravotní sestry a lékaři, byli tmavší pleti.“ To je fascinující. A to je pro veřejné zdravotnictví velmi důležité poselství, protože tak klesá i hladina vitaminu D. Stejně tak klesá vaše celková schopnost bojovat nejen s covidem, ale s jakýmkoli virem v jakémkoli virovém období.
A tím se zhoršuje základní rovnováha vaší imunitní reakce. Když se podíváte na San Francisco, Chicago, Detroit, New York, na úmrtí ve Švédsku, všichni kritizovali švédskou reakci na pandemii. Úmrtí se týkala somálských a etiopských žen a mužů tmavší pleti, kteří se nacházeli v severním klimatu, měli tmavší pleť a v jejich kultuře se také zahalovali. Měli tedy křivici, tedy hladinu vitaminu D 8, 7, 9…
Jan Jekielek: A to se studovalo?
Dr. Cole: Ano, studovalo. Taková byla data, ale sdělení veřejného zdravotnictví: „Tohle nejsou ti kyborgové, které hledáte. To není podstatné.“ Pro naše zdraví je to zásadní. Opět, jak jste zdůraznil, není to všechno, ale řídit se sděleními zdravotnictví a ignorovat…
Před několika měsíci jsem byl ve federálním výboru pro rasu a covid, kam jsem byl pozván s několika dalšími, čtyřmi nebo pěti z nás, ale to byl jeden z bodů, na který jsem upozornil: „Ano, máme krizi obezity v rámci mnoha populací, ale máme také krizi vitaminu D.“ A slyšíme o sociálních rozdílech a sociálních rozdílech způsobujících rizika vůči covidu. Jistě, může to být faktor, ale musíme se dostat k základním biologickým rozdílům, a ne učit lidi, že pokud máte tmavou pleť a žijete severněji, potřebujete ještě více vitaminu D. Je to prostě základní sdělení evoluční biologie, o kterém bychom měli informovat.
Jedinec tmavší pleti žijící v Chicagu bude syntetizovat asi šestkrát méně vitaminu D než jedinec světlejší pleti. Takže je to mnohem důležitější v těchto komunitách, kde se samozřejmě snažíme optimalizovat zdraví, a to by mělo být poselstvím zdravotnických úředníků. Podívejte se, co můžeme udělat, aby to bylo levné a aby to to lidé pochopili? Tohle je jedna z věcí. Není to samozřejmě jediná věc, ale jako diagnostik vzorců jsem si říkal: „Hm, není to zajímavé?“
Jan Jekielek: Co jste ještě viděl při pohledu do mikroskopu, pokud jde o tyto vzorce?
Dr. Cole: To je skvělá otázka. A právě to bylo zajímavé. Co se týče vzorců, ano, včasnou léčbu jsem viděl se svými kolegy a to já jsem neléčil spoustu pacientů, kolegové jich léčili mnohem víc než já. Pomáhal jsem, kde jsem mohl, protože jsem byl zaneprázdněn v laboratoři. Ale v laboratoři, poté, co se rozjely injekce, tak jsem dělal poměrně hodně kožních biopsií.
A všiml jsem si, že po zavedení očkování se objevil takový malý virový hrbolek, který obvykle vídám u dětí. Říká se tomu Molluscum contagiosum, je to parapoxvirus. A obvykle to dostanou děti. Contagiosum se to jmenuje proto, že je to dost nakažlivé a děti si to předávají sem a tam, když jsou malé. Ale obvykle v době, kdy jsou děti po desátém roku, to imunitní systém drží pod kontrolou.
Jan Jekielek: Co to dělá s lidmi, kteří ho mají?
Dr. Cole: Ten virus způsobuje jen malé bradavičnaté hrbolky na kůži. Není to lidský papilomavirus. Je to papapoxyvirus, ale způsobuje takové malé bílé bradavičnaté výrůstky. Zajímavé bylo, že to mají hlavně děti, a když se očkování zavádělo, vzpomínáte si, jak jsme ho zaváděli nejprve u starších věkových skupin? Od dermatologů a praktických lékařů v celé zemi a v mém regionu dostávám spoustu biopsií rakoviny kůže.
A začal jsem si u starších lidí všímat častějšího výskytu tohoto hrbolku, který obvykle vídám u dětí. A pomyslel jsem si: „Ale ne, to je neobvyklé. Tohle nevídám. Tohle je dětská infekce, ne u starších lidí.“ A pak jsem jich začal pozorovat víc a ještě víc a pomyslel jsem si: „Moment, tohle bude nějaký druh imunitní dysregulace.“ Už tehdy jsem měl obavy z použití experimentální terapie, nevěděl jsem, co jsou některé složky zač, co mohou udělat.
A opět jsem pročítal tisíce a tisíce článků o covidu, byla to moje posedlost. Ať už to byly online přednášky nebo přednášky ke čtení, sledování imunitních reakcí, snaha najít, jestli o tom někdo píše, atd. Čili viděl jsem tam ten hrbolek. Viděl jsem tu imunitní dysregulaci a pomyslel si: „Ojoj, Houstone, máme problém.“ Protože tato linie buněk, linie T-lymfocytů, která drží viry pod kontrolou, tato rodina buněk také drží pod kontrolou rakovinu. No a zároveň, asi o měsíc nebo dva později, se najednou objevily určité typy rakoviny, které běžně vídám v laboratoři po každých 500 tisících pacientech. Máte představu, co rok co rok vidíte.
Začal jsem pozorovat nárůst rakovin endometria (dělohy), existuje určitý typ… Melanomy jsem začal pozorovat silnější a také dříve. A samozřejmě jsem si říkal: „Dobře, není to proto, že jsme měli lockdowny, nebo proto, že lidé nechodí k lékařům, nebo vynechávají kontroly? Nebo to koreluje s časovým rámcem, ve kterém se lidé nechávají očkovat?“
Bylo to obojí, ale vím, které kliniky nebyly během pandemie nikdy zavřené, a které ano. Takže jsem provedl statistickou analýzu a regresi a řekl si: „Dobře, vidím nárůst těchto určitých věcí.“ A tak jsem si řekl: „Teď mě budou kolegové kritizovat a říkat: „Ale to je neověřené.“ A já můžu říct: „Jo, máte pravdu. Vidím jen 25 tisíc pacientů, 40 tisíc biopsií ročně. Na tom se nedá udělat kompletní statistický soubor.“ To je pravda. Ale alespoň jsem viděl ty zákonitosti a veškerá věda vlastně začíná pozorováním.
A tak jsem na to upozornil. A pak, což je zajímavé, jak mě zvali na přednášky po celé zemi, přicházeli za mnou nebo mi volali další onkologové. Nebo dokonce zrovna včera za mnou přišel radiační onkolog a říká: „Máte pravdu. Něco je špatně. Vidím rakovinu, kterou normálně držíme pod kontrolou, a víme, že tuto rakovinu můžeme zvládnout.
A ten pacient bude mít 2, 3, 5, 6 dobrých let života, ale dostal injekci nebo dostal posilovací dávku a za dva měsíce je z jeho rakoviny divoký požár. A to jsou věci, které jsme v minulosti snadno zvládali.“ Takže znovu, jako patolog jdu k tomu, jaký je patofyziologický mechanismus, co to způsobuje, co se děje špatně. A vyšla opravdu dobrá práce dr. Föhse et al. z Nizozemska, která se zabývala vakcínami Pfizer.
A provedli docela dobrou analýzu imunitního systému po očkování. Jejich závěr byl alarmující a znepokojující v tom smyslu, že podle nich pozorujeme změnu vrozené imunitní odpovědi. Ve zprávách slyšíte jen o protilátkách, protilátkách, protilátkách, jaké jsou vaše protilátky? To opravdu není nejdůležitější část našeho imunitního systému. Nejdůležitější částí je reakce našich T-lymfocytů.
To jsou mariňáci našeho imunitního systému, nastupují první. A právě oni, když přijde vetřelec, mají takové malé ruční granáty, udělají díru enzymem, kterému se říká perforin, a pak přihodí velký enzym a infikovanou buňku vyhodí do povětří. Stejné je to s rakovinou. Totéž dělá celý den váš imunitní systém, tito vojáci, vaše T-lymfocyty, makrofágy nebo dendritické buňky.
Jsou vaší přední linií, která říká: „Něco to je, přítel nebo nepřítel.“ Tohle je vaše přední linie. Takže si s vašimi buňkami podají ruku a řeknou: „Aha, tahle buňka má nějaké mutace.“ Tohle je začínající rakovinná buňka. Vyhodí ji do povětří. No a ta studie z Nizozemska říkala, že tento vrozený imunitní systém, tato vrozená imunitní reakce se zdá být změněná v tom, že nejedná správně. A my máme receptory, tyhle malé receptory se vzorcem skládačky, tohle zapadá do tohohle, a říká se jim Toll-like receptory, píše se to stejně jako Toll road.
Takže Toll receptory 7 a 8 jsou velmi důležité pro signalizaci a říkají tělu: „Hej, musíš být vzhůru a v pozoru, abys mohl bojovat s tímto virem, tímto virem, tamtím virem.“ Viry máme tedy v těle neustále, ale náš imunitní systém říká: „Nene, budu tě držet pod kontrolou. Nebudeš se probouzet. Teď mě nemůžeš nakazit. Jsme nakopnutí, víme, jak se ti bránit.“
Existují také některé toll-like receptory, které jsou velmi důležité pro komunikaci s vrozeným imunitním systémem. A vaše T-lymfocyty říkají: „Hej, pokud jste v normálním počtu, tak to otúrujeme a budeme bojovat proti těmto rakovinným buňkám.“ No a v té studii společnosti Pfizer, kterou provedl dr. Föhse, si uvědomili, že tyto receptory jsou u některých snížené a ztišené nebo úplně vypnuté.
A teď nastává problém, že ten signál, který dáváte svým vojákům, ti vojáci teď podřimují nebo jsou opilí v kasárnách a nemohou se ani probudit. A když se teď podíváte na data, zjistíte, že po těch injekcích propukly tuny pásového oparu, tuny. To byl další vzorec, který jsem viděl i v laboratoři. To proto, že tyto Toll-like receptory byly nastaveny na ztišení.
To samé jsem začal pozorovat u rakovin – nárůst. Proč tomu tak je? Protože mechanicky se věci, které měly být vždy zapnuté, neúmyslně vypnuly. A kromě toho máme další genové receptory, na které spike protein váže gen nádorového supresoru P53, strážce našeho genomu. Špatné nastavení tohoto genu může také vést na cestu rakoviny, no a my víme, že se na něj váže část tohoto spike proteinu. Gen BRCA, o kterém slýcháme u rakoviny prsu, to je totéž. Váže se na něj.
Z hlediska nás laboratorních krys tedy ty mechanismy známe. A tak říkám, že v laboratoři vidím nárůst rakoviny, který bych neměl vidět, a v míře, jakou bych neměl vidět, u věkových skupin, které bych neměl vidět. A pak jsem mluvil s kolegy po celém světě a oni si začínají ověřovat… to, co opravdu potřebujeme, je, když vědec… Oni vás v podstatě marginalizují a řeknou: „Tohle se teď neřeší, na to se nedívejte.“
Můj pohled je takový, že pokud máme něco nového a neotřelého, (což podle nich ten virus byl, i když z 80 % nebyl nový, protože byl tak podobný SARS-CoV-1), když je něco nové a neotřelé, tj. tyto genové injekce na stimulování imunitní reakce, to je nové a neotřelé.
Měli bychom tedy zaujmout přístup francouzského právního systému, vinný, dokud se neprokáže jeho nevina. Takže každá nežádoucí reakce, každý zvláštní vzorec vymykající se normálu po těchto injekcích měl spustit červený praporek, který by řekl: „U tohoto úmrtí musíme provést pitvu. Bylo to v bezprostřední souvislosti s očkováním,“ nebo „Jejda, tenhle pacient, který byl zdravý a v pořádku, už tak zdravý a v pořádku není. Musíme prozkoumat, zda to nesouvisí s touto novou experimentální modalitou, kterou zavádíme pro širokou světovou populaci.“ To by bylo logické. To by bylo založené na pozorování a vědě.
Mezitím nám federální agenti, které nebudu jmenovat, říkali, nebo je jmenovat můžu, na tom nezáleží. Nakonec řekli: „Nedělejte pitvy. Nebudeme to zkoumat, nebudeme to financovat,“ což z morálně etického hlediska nedává žádný smysl. Pokud se chystáme zavést něco zcela nového mezi obyvatelstvem a pak lidem říkat: je to bezpečné a účinné, nejsou s tím žádné problémy, to nemůžete tvrdit.
Ve skutečnosti si myslím, že to porušuje zákon o nepravdivých tvrzeních v reklamě tady ve Spojených státech, pokud jde o to, že lidem říkáte, že jsou součástí experimentu, něčeho bezpečného a účinného, ale nezkoumáte, zda to je pravda. Ti z nás, kteří bijí na poplach, zjišťují, že (vakcíny) u mnoha lidí bezpečné a účinné nejsou. V laboratorních vzorcích kromě rakoviny vidíme, že dlouhou dobu po vakcíně přetrvávají i zvýšené faktory srážlivosti krve.
Měli bychom provést srovnání pacientů vyléčených z covidu s očkovanými pacienty a těchto odlišných vzorců onemocnění. Protože u pacienta s vakcínou dostanete pouze asi 12 % proteinu celého viru, při přirozené infekci spolu komunikuje celý imunitní systém. U vakcíny je to jinak. A tyto vakcíny nikdy nebyly upraveny oproti původní sekvenci genů. Nyní přecházíme k omikronu. Tato očkování omikron ani nepokrývají.
Takže tyto vzorce srážlivosti krve, tyto vzorce úmrtí, tyto vzorce pitev, tyto vzorce rakoviny, tyto vzorce virů, vše, co říkám, je, že patologové jsou obvykle první, kdo vidí něco jako nesrovnalost nebo chybu ve zdraví obyvatel v regionu. Jako když byl objeven virus HIV, znám jednoho z kolegů, který viděl některé kožní rakoviny související s HIV v New Yorku a pomyslel si: „Hm, tohle patří k určité skupině obyvatel.“
A pak je potřeba, aby se lékaři spojili, vlastně aby vedli dialog. V posledních dvou letech nám ve společnosti chybí dialog, kde by zaznělo: „Vidíte tento vzorec? Vidíte tento vzorec?“ Místo toho vás marginalizují nebo říkají: „To je prostě šílené. Samozřejmě, že se tohle neděje.“ Místo toho, aby řekli: „Hele, sedněme si ke stolu, pojďme vést společný dialog, dejme dohromady data a zjistěme, zda je to signál, nebo ne.“ A pokud není, skvělé, ale pokud je, dlužíme lidstvu to, k čemu nás vycvičili, abychom zjistili proč.
Jan Jekielek: Tak jsem asi nechtěně navrhl hromadu studií, které by měly probíhat. Mluvil jste o pitvách, ale uveďte mě do obrazu na základě toho, o čem teď mluvíte, na základě signálů, které jste viděl. Jaké studie by podle vás měly být provedeny prioritně právě teď?
Dr. Cole: Zaprvé, všechny federální databáze, rakovina se do systému vkládá podle fakturačních kódů. Takže pro pojišťovny a vládu by bylo opravdu snadné provést statistickou analýzu věkových skupin pro každý typ rakoviny, protože musíme kódovat. Když do našich hlášení uvedeme, jaký typ rakoviny, jaký dostane kód, tak bychom mohli provést věkovou stratifikaci, abychom se velmi snadno podívali na nárůsty, po zavedení injekcí.
A můžete velmi snadno udělat srovnávací kohortu s neočkovanými, s těmi, kteří se rozhodli toto očkování nepodstoupit. A mohli byste to udělat v letech 2018 až 2019, máme k dispozici soubory dat a ty by měly být veřejně přístupné. Nyní by bylo velmi snadné získat statistickou významnost milionů pacientů. Takže by to bylo velmi jednoduché, to jsme měli udělat hned v den, kdy se očkování zavedlo.
Jan Jekielek: Chápu. A pak mít neočkované jako další skupinu, která se k tomu bude vztahovat, a pak očkované.
Dr. Cole: Ano. Od doby, kdy se očkování rozšířilo, až do současnosti, to by bylo dobré srovnání.
Jan Jekielek: A také, myslím, že existují různé vakcíny, to je další věc, která je ve hře.
Dr. Cole: Pravda, pravda. Ty dvě na bázi mRNA. Nakonec všechny vytvářejí protein s hrotem. A důležitým aspektem toxického účinku, který člověk v těle pozoruje, je to, že spike protein má technicky vzato toxické vlastnosti. Když jsme tyto vakcíny navrhovali, před Kongresem vystoupily osoby, které jsou v oblasti vakcinologie velmi dobře známé a které říkaly, že musíme být velmi, velmi opatrní při používání celého spike proteinu, protože známe historii neúspěšných pokusů o vakcínu proti SARS-CoV-1 a pokusů o vakcínu proti MERS, které se nikdy nedostaly z fáze zkoušek na zvířatech kvůli toxickým účinkům.
A ty nežádoucí imunitní reakce, které by přišly, jakmile by se objevily nové divoké typy virů. Takže jsme od začátku věděli, že použití sekvence plného spiku je špatný nápad. Hodně se mluvilo o tom, že by se použila pouze doména vázající receptor a/nebo jiný protein, ale ne spike.
Nakonec ale řekl: „Ále, stejně uděláme ten hrot.“ V Salkově institutu provedli studie a vzali spike protein připojený k malé inertní částici. Takže na jejich savčích modelech byl vpichován pouze spike a všechna stejná onemocnění, která jsme pozorovali na plicích, mozku, srdci, ledvinách a játrech, která jsme pozorovali u některých nakažených pacientů, jsme pozorovali právě jen se spike proteinem.
Uvědomili jsme si tedy, že spike může způsobit všechny stejné změny jako celý virus. A rozhodli jsme se dávat tento spike jako protein, tedy, mRNA, aby přiměl naše tělo spike vytvořit, což jsme nikdy předtím neudělali. S lipidovou nanočásticí, co je jako česnek, dostane se všude. Tyto lipidové nanočástice mohou proniknout do jakéhokoli orgánu a překonat hematoencefalickou bariéru.
Lipidové nanočástice také obsahují tolik chemických látek, že jsme je nikdy předtím nezkoušeli na lidech. Takže máme všechny tyto části, které vkládáme do lidí a doufáme v dobrou odezvu, ale nevíme, jaká budou dlouhodobé data na základě nějaké dlouhodobé studie. Je to tedy velký experiment na lidstvu, který jsme provedli.
Měli jsme však včasné signály toxicity a měli jsme dost času říci: „Možná to není dobrý nápad“. Zejména kdybychom se podřídili hromadným datu, která jsme již viděli u včasné léčby, a upustili od nešťastného narativu, že se nedá dělat nic, co by lidi před touto nemocí zachránilo. Zavřít, nosit masku a nechat se očkovat, to je jediná možnost. Což je nesmysl, protože z hlediska veřejného zdraví jsme samozřejmě již hovořili o sděleních týkajících se vitaminu D.
Mluvte o hubnutí, mluvte o úpravě naší špatné západní stravy u nás i v jiných částech světa, mluvte o pohybu, mluvte o dostatku spánku, o veřejném zdraví, ale mezitím slýcháme, se nedá nic dělat. Ale z laboratorního hlediska jsem sledoval, kdo je zdravý, kdo je nezdravý. Pozoroval jsem ty reakce. Takže tyto studie se mohly a měly provést.
Jako první bych provedl analýzu rakoviny. Druhou, kterou už začali dělat lidé, kteří se dívají zvenčí dovnitř, ale měly by ji dělat federální úřady. Naše údaje ve Spojených státech jsou velmi slabé. Mnoho zemí světa má mnohem lepší údaje než my, ale pozorujeme nárůst úmrtí na všechny příčiny ve skupinách, které dostaly injekci, oproti těm, které ji nedostaly.
Dr. Pantazatos z Kolumbijské univerzity, neurobiolog, dr. Neil Fenton z Velké Británie, zkoumají soubory dat, kdo dostal injekci, kdo ji nedostal. Ti, kteří se nechali očkovat, na co umírají? A napříč všemi skupinami se jejich úmrtnost ve srovnání s druhou skupinou zvýšila. Což nám opět říká, že je něco mechanicky špatně s naším imunitním systémem nebo s tímto toxinem, dlouhodobě či krátkodobě.
A tady je zajímavý aspekt. Týká se spike proteinu, pořád ho nazývám toxinem, vím, že mě za to budou někteří kritizovat. Dr. Ogata z Harvardu provedl studii a bylo nám řečeno, že když dostaneme injekci do ruky, buňky použijí tuto mRNA nebo DNA a J&J se změní na mRNA a pak vytvoří spike protein. Zůstane vám v paži a všechno je v pořádku.
Studie dr. Ogaty [z] Harvardu ukázaly, že ve skutečnosti cirkuluje v těle po dobu dvou až čtyř týdnů. Ze studie ze Salku víme, že tento spike může způsobovat zánět a stejné reakce jako covid. Čili nyní víme, že po dobu dvou až čtyř týdnů máte něco, co může spustit imunitní kaskády a problém s cirkulací.
Takže když říkají: „Páni, smrt po injekci může být historicky jen v prvních dnech.“ Ne pokud toxin cirkuluje 2 až 4 týdny. Když slyšíme o těch slavných lidech, co zemřeli dva týdny po injekci, ale ne, to nejsou ti droidi, které hledáte. Nebylo to tou injekcí. Mechanicky ten protein cirkuluje, takže by to mohlo být tou injekcí. U všech těchto lidí jsme měli provést pitvu a hledat přítomnost tohoto cirkulujícího spike proteinu.
A pak jsme ve studii publikované v časopise Journal of Immunology v exozomech zjistili, že spike protein cirkuluje až čtyři měsíce. A pak ta práce dr. Bruce Pattersona, kde sledoval, jaký typ buněk v těle nese spike protein a jak dlouho u pacientů po covidu, po dobu až 15 měsíců měli spike také.
Čili neříkám, že je to všechno tou injekcí, to nechci tvrdit. Ale spousta lidí má dlouhodobé příznaky ze samotného covidu. Takže musíme studovat, kdo jsou ti s určitými genetickými podtypy, kteří jsou náchylní k tomu, aby měli dlouhodobé onemocnění nebo poškození vakcínou. A to jsou věci, které můžeme v laboratoři na molekulární úrovni udělat. Můžeme určit, že váš genový typ je tento, jste vystaveni vyššímu riziku covidu nebo váš genový typ je tento, jste vystaveni vyššímu riziku z očkování.
Tak snadno realizovatelné studie, ale když se pak obrátíte na federální úřady a řeknete: „Tohle je něco, čím bychom se měli opravdu zabývat“, oni řeknou: „Ne.“ A já nevím, jestli je to kvůli velkým farmaceutickým společnostem a jejich financování a vzájemnou závislostí, kterou na sobě mají, že jsou federální úřady podmaněné a zastupují teď víc farmaceutické společnosti než občany.
Tyto úřady by měly zkoumat nežádoucí účinky a místo toho mají vlastní zájem na příjmech, které k nim plynou, protože mají patentová práva, která se používají k výrobě vakcíny, kterou povinně nařizují našim občanům. To je nemorální a neetické, aby se tyto zájmy vzájemně prolínaly a pak se také nařizovaly. A tento střet zájmů brání možnosti dělat úplnou a kompletní a dobrou vědu.
Jan Jekielek: Chci se vrátit k tomu, co jste říkal před chvilkou. Mám pocit, že říkáte, že některé z těch studií, u nichž navrhujete, aby se urychleně provedly, už data ve skutečnosti existují. A v podstatě jde jen o to, aby se v tuto chvíli provedla analýza.
Dr. Cole: Máte pravdu. A to je opravdu zajímavý, snadný způsob… Možná se ve svém odhadu mýlím, a pokud ano, chci to vědět. Tady jde o lidskost a tady jde o: „Škodí to nebo neškodí?“ A pokud existuje signál, pak musíme rychle změnit to, co děláme. A tak díky algoritmům umělé inteligence, díky našim nynějším softwarovým schopnostem, díky těmto velkým federálním databázím, které sledují tyto fakturační kódy, jsme to mohli udělat už včera.
Kdyby k tomu byla zaprvé politická vůle, zadruhé finance, nebo zatřetí, kdyby nám v tom nebránili, stejně jako chtěli skrýt data společnosti Pfizer, a muselo se to vynutit. Přitom právě nahlédnutí do našich vlastních vládních dat by mělo být velmi snadným signálem.
Jan Jekielek: Vy tady naznačujete další věc, a to, že zřejmě doufáte, že všechna tato data budou dostupná. Data, která teď z jakéhokoli důvodu snadno dostupná nejsou, je to tak?
Dr. Cole: Ano, pokud se skutečně nacházíme v pandemii, měli bychom mít absolutní transparentnost dat a informací. Pokud chcete vědět, co se v životě děje, sledujte peníze. Pokud chcete vědět, jaká je pravda, podívejte se, kdo je umlčován. Galilea hodili do věže, ve svých astronomických pozorováních se nemýlil. A je velmi frustrující, když něco vidíte a vědecky jste umlčováni, místo abyste vedli dialog s kolegy.
Protože historicky se věda dělala pomocí pozorování, stanovte hypotézu, proveďte pokus, potvrďte ho nebo vyvraťte. Ale v dnešní době, když vidíte něco, co nezapadá do určitého konceptu nebo pokynů, zruší vás, místo aby řekli: „Hm, to je zajímavá myšlenka. Je to něčím podložené? Měli bychom na jejím základě něco udělat? Měli bychom se na tato data podívat? Měli bychom se podívat, jestli to věda potvrzuje, nebo ne?“ „Jasně, protože tady jde o život. Pokud se má jednat o pandemii, měli bychom se věnovat vědeckému výzkumu nejpečlivěji, jak to dokážeme.“
Jan Jekielek: Myslíte tím hypoteticky, protože se to v podstatě nedělá, ať už z jakéhokoli důvodu.
Dr. Cole: Ano, ano. Když slyšíte: „Nestudujte to, nedělejte pitvy,“ proč bychom to nedělali? „Nedívejte se do té databáze.“ Proč? Proč bychom neměli, samozřejmě, že bychom měli. Vždyť jde o, samozřejmě jde o virus. Jde o lidstvo. Je to o stavu lidstva, ale nedívat se je špatná věda, nemůžete najít to, co nehledáte.
Takže bychom měli hledat, a abychom zachránili životy, měli bychom hledat hned, abychom zabránili škodám, to je další důležitý bod. Pokud si myslíme, že tyto modality jsou bezpečné a účinné, nebo určité léky, které jsme používali a které jsou při zpětném pohledu také toxické, jako příklad uvedu remdesivir. A WHO před rokem (radilo), nepoužívejte to.
Měli bychom se tedy zaobírat všemi těmito léky. Měli bychom se zabývat všemi těmito mechanismy. Měli bychom se zabývat patologií. Měli bychom se zabývat vakcínami. Měli bychom se zabývat vším. A místo toho slyšíme jen: „Dělejte tohle, tohle a tohle, dělejte to, co vám řekneme.“ To je nelogické. Jsem vědec. Fungujeme jako doktor Spock, na základě logiky, ale tolik z toho, co děláme, je tak nelogické a podfinancované, nebo když to vzbudí rozruch nebo zájem, je to rychle potlačeno.
Jan Jekielek: Zmínil jste se o povinném očkování, které je spojeno s potenciálním střetem zájmů. A já jsem chtěl plně pochopit proč, celý ten obraz, proč samotné povinné očkování… tím, že jste moderátor na pochodu proti očkování.
Dr. Cole: V první řadě jde o ústavní principy, svobodu autonomie, svobodu těla, o to, aby nebyl komukoli vnucován nějaký experiment. I kdyby byly bezpečné a účinné, stejně bych byl proti jejich nařizování, protože vaše tělo je vaše. A je to jediná věc, kterou máte, která je vaše. A porušovat to je proti zásadám, na kterých je tento národ založen. Takže to je jedna, a myslím, že je to univerzální zásada, myslím, nejen tohoto národa, ale měla by platit celosvětově.
Za druhé, neměly by být nařízeny, protože jsou experimentální. A pokud se řídíte morálkou a etikou jakéhokoli experimentu, jakékoli institucionální revizní komise, jakékoli studie, musíte mít informovaný souhlas. Nařizovat něco dalšího, s čím nemůžete souhlasit, je proti všemu, co jsme kdy v medicíně a etice dělali, dokud nedošlo k nešťastným pokusům v nacistickém Německu a v následné řadě pokusů.
Nutit lidi, aby se stali vaším pokusným objektem, to není to, co jsme. A nejen jako lidé, lidstvo nebo lékaři, takoví prostě nejsme. A mezitím nařizujeme něco, o čem lidem neříkáme všechny složky, u čehož jsme za posledních 30 let sběru dat zaznamenali více úmrtí než na všechny ostatní vakcíny dohromady. Více než 21 tisíc úmrtí v systému VAERS, to je vysoce podhodnocené číslo a i v tomhle by se dalo pustit do statistik a studií.
Jan Jekielek: Jenom vám na chvíli skočím do řeči. Mluvil jsem o tom s jinými hosty, ale znovu opakuji, že systém VAERS je signálem.
Dr. Cole: Je to signál.
Jan Jekielek: Není to definitivní, že?
Dr. Cole: Ale je to to nejlepší, co máme.
Jan Jekielek: Ano, ano. To nezpochybňuji, ale jde mi o to, že někdy slyším, že se to spojuje, že lidé říkají ne: „Tohle je stoprocentní. Tohle je skutečné.“
Dr. Cole: Ale ne, ne, ale stejně i já vidím signály v laboratoři. Protože je to konzistentní signál rok od roku, tak lidé říkají, např. Fauci a Walenskyová prohlásili minulý týden: „No jo, jenže lidé se hlásí do VAERS i po autonehodě nebo tak.“ Pomyslel jsem si: „Jo, ale to se dělá i po očkování proti spalničkám nebo po očkování proti příušnicím.“ Takže z hlediska hlášení do systému je to stejné. Čili, byl to podezřelý argument, který nedávno přednesli před Kongresem.
A já jsem si pomyslel: „Hm, asi se snaží něco skrýt, protože naše údaje VAERS se docela dobře shodují s údaji EUROMOMO, evropskými údaji, a jejich systémy hlášení nežádoucích účinků. A pak systém žlutých karet ve Velké Británii. A pak nežádoucí účinky v novozélandském systému hlášení atd. atd.
Počet nežádoucích reakcí a úmrtí, které zaznamenáváme po podání injekce, je tedy celosvětově konzistentní, takže tento argument můžeme použít i pro náš vlastní systém VAERS. Ale pak se můžeme podívat i na národy, které mají lepší údaje než my. A ty stále zaznamenávají tento nadměrný signál poškození a úmrtí. Takže je to experiment na lidstvu, to je samozřejmě další důvod, proč jsem proti tomuto povinnému očkování. A pak ten nejdůležitější (faktor) ze všech je teď základní věda.
Naše politika by se měla urychleně vyvíjet tak, aby odpovídala vědě. Z vědeckého hlediska máme právě teď šťastnou náhodu, a tou je omikron. Omikron je v podstatě jiný virus, nerozvětvuje se. Když se podíváte na fylogenetické vzorce, když se podíváte na geny, omikron má vlastní rodokmen, nevětví se z ostatních variant. A naštěstí se chová spíš jako obyčejná rýma, protože se neváže… Mohl bych začít šťourat do všech různých receptorů, ale nebudu. Je to obyčejná rýma. A to je požehnání.
Ale zároveň ho nepokrývá vakcína. Proteiny na tom spiku jsou teď tak odlišné, že to očkování nepokryje. Teď víme, že očkování, jak jsme probírali dříve, má určité toxické účinky. Nařizovat injekci, která vznikla pro tento prvotní rodokmen z Wu-chanu, který je teď už takřka rok vyhynulý, ani neexistuje… Ta injekce je na to.
Říkáme: „Chceme vám dát injekci na pět předchozích generací tohoto viru, ale dáme vám ji na něco, co s tím vůbec nesouvisí.“ A právě v tom se Nejvyšší soud minulý týden naprosto mýlil. Protože když řekli zdravotníkům, že tohle se ještě může nařídit, proč byste měli nařizovat něco na základě údajů, které byly čtyři měsíce staré a o jiném viru?
Tohle je teď v podstatě jiný virus. Ano, jistě, říkáme mu SARS-CoV-2 omikron, ale je to opravdu tak? Oba jsme s manželkou psali bakalářské práce o molekulárních fylogenetických stromech, takže tohle je přesně to, co nás baví. A když se podívám na molekulární fylogenetiku, rodokmen, rozvětvení, je šílené říkat: „Chci, abyste si nechali píchnout injekci, u níž hrozí potenciální smrt nebo poškození, kvůli práci, abyste si udrželi výdělečné zaměstnání, abyste se dostali do restaurace nebo mohli fungovat ve společnosti, když teď máme co do činění s virem, který je v podstatě úplně jiný.
Jan Jekielek: Je tu ještě jeden aspekt. Koronaviry, jak jsem pochopil, jsou známé tím, že mutují, a to docela dost. Takže pravděpodobně se o tom vědělo, když probíhal vývoj vakcíny a vývoj léčby a všeho. A jak to tedy do celé rovnice zapadá?
Dr. Cole: No, v podstatě jsme s virem zpátky na začátku. A nyní máme mnohem neškodnější virus. Požehnání z vesmíru, z nebes, nebo jak to nazvat, to je dobrá věc. Působí téměř jako přírodní vakcína. Má sekvence, které jsou podobné ostatním částem viru, jen není tak škodlivý jako dřívější varianty. Koronaviry vždy mutují, jak jste řekl.
Když jsme se vydali touto cestou očkování, kdybychom byli vědecky upřímní a naslouchali imunologům minulých i současných let, řekli bychom, že koronavirus nelze pronásledovat. Existuje důvod, proč po 40 letech neexistuje vakcína proti HIV. Je to proto, že tento virus vždy mutuje. Má sice jiný spike, ale i tak tam spike je. Existují určité čeledi virů, které mají konzistentní míru mutace.
Z historie virologie víme, že koronaviry mají konzistentní mutační rychlost. Vakcína plánuje dopředu, ve viru najdete protein, o kterém si řeknete: „Dobře, když tam teď přidám tohle, vytvořím imunitní paměť. A pak, až přijde tenhle virus, tělo bude mírně stimulováno, aby si to zapamatovalo a řeklo: „Aha, tohle poznávám. Můžu se tomu bránit.“
Uprostřed pandemie s virem, který neustále mutuje, jsme nikdy předtím nic takového nedělali. A nedává to vědecký smysl. Vždycky budeme hrát hru Whac-A-Mole a snažit se chytit další mutaci, ale vždycky bude nějaká mutace před námi. Jedná se o čeleď virů, pro kterou jsme nikdy úspěšně nevyrobili vakcínu. A pokud budeme vědecky upřímní, nemůžeme vyrobit vakcínu, protože nás vždycky předběhne.
Nyní je možná umíme vyrobit o něco bezpečnější, ale nikdy jsme to nedokázali v těch ostatních směrech, v té doméně vázající receptory nebo v nukleokapsidě. Jsou tam i nějaké, které jsou ještě pokusné, takže jsme tak trochu v hádance, jděte si pro booster, ale ten je zbytečný, protože virus bude dělat to, co bude dělat vždycky. Dalo by se říct, že virus bude dělat virus. Bude dělat to, co vždy dělá.
A hrát si na Boha proti viru tak, že nás vždy přechytračí, to není moudrost ani věda. A tady je třeba říci: „Dobrá, jaká je bezpečná a účinná včasná léčba?“ Proč se nesoustředíme na způsoby léčby, místo toho, abychom si mysleli, že můžeme něčemu vědecky zabránit… Neříkám, že nemáme dělat vědu. Věda je fantastická, vždy bychom měli hledat způsoby, jak ji dělat, ale když je více škody než užitku nebo více potenciální škody než užitku, to je rovnováha, kterou v medicíně vždy zvažujeme.
V tomto ohledu jsme ztratili hodně z našeho etického přístupu. Je zajímavé, že když se podíváte na práci doktora Gabayana Vandenbosche, on ví, a na studii doktora Föhseho, kterou jsem zmínil dříve, že si kazíme vrozenou imunitu. Z Velké Británie víme, že pokud jste se nechali očkovat předtím, než jste se nakonec nakazili, měli jste zúženou imunitní reakci na určitou část viru, nukleokapsidy. To byla data z 42. týdne v Británii.
Nyní vidíme, že ti, kteří se nechali očkovat a dostávají omikron, ho dostávají ve vyšší míře než ti, kteří se neočkovali. To jsou údaje z Dánska. Takže očkování vás doslova predisponuje ve vyšší míře, než kdybyste ho nedostali. Takže je tolik věcí, které vidíme, které kdyby… Historie je dobrý učitel, a kdybychom dějinám naslouchali, řekli bychom si: „Hm, je vědecký přístup, který používáme, rozumný, nebo ne?“ Nyní je snadné díky zpětnému pohledu říci, že ne, ale kdybychom naslouchali některým hlasitým vědcům, kteří byli umlčováni, pak bychom se možná neocitli v situaci, v jaké jsme nyní.
Jan Jekielek: Jak se vám daří od chvíle, kdy jste se, takříkajíc zpoza mikroskopu, dostal na výsluní?
Dr. Cole: A to je fascinující. Jako člověk, na kterého se nyní pohlíží jako na kacíře, protože mluví o vědě, jsem byl napadán. Jsem držitelem 12 státních lékařských licencí, z nichž čtyři jsou v současné době napadeny. Z 500 tisíc pacientů, které jsem za posledních 26 let měl, si na mě nestěžoval ani jediný. Všechny politické útoky ze strany kolegů nebo politických subjektů na mé licence, podnikání, kvůli mému neprofesionálnímu chování za to, že mluvím o vědě a datech, některé pojišťovny mě vyřadily ze svých seznamů. Od 1. ledna jsem tak přišel o zhruba 30 % svých příjmů. A nakonec se na mě zlobili za to, že jsem používal bezpečný a účinný lék, díky němuž tři až čtyři sta lidí nemuselo do nemocnice. Takže jsem byl potrestán za to, že jsem mluvil o vědeckých datech a pravdu. Ale lituju toho? Rozhodně ne. Zachránil jsem životy.
Jan Jekielek: Proč si myslíte, že je tak málo lékařů, kteří se na věc dívají tak, jak se na ni díváte vy a další lidé, kteří byli na dnešní akci?
Dr. Cole: Strach. Strach je skutečná pandemie. Nevyčítám to kolegům jako takovým. Mnozí z nich jsou čerstvě po atestaci, mají hory dluhů. Kdyby se ozvali, přišli by o své tituly a práci. Pak máte další, směrem k mé věkové skupině, kteří mají děti na vysoké škole a mají dlouholetou zavedenou kariéru. Ti nechtějí rozhoupávat loď.
Je zajímavé, když pozorujete, že ti, kteří promluvili, bývají nezávislí a/nebo ochotní přijít o práci, protože pravda je důležitější než peníze. Hodnota lidství je důležitější než peníze. Způsob, jakým se chováme ke svým bližním, je důležitější než peníze. Mám prospěch z toho, o čem jsem mluvil a co dělám? Rozhodně ne. Má z toho prospěch mnoho mých kolegů? Ne. Několik jich přišlo o práci, několik jich přišlo o zakázky, několik jich přišlo o licenci, ale popravdě, upřímná odpověď, nevím, nevím proč moji kolegové nevystoupí. To jsou některé z mých domněnek.
Dovedu si tyto scénáře představit, ale zároveň platí, že pravda je pravda. A ta je nepohodlná, ať už se někdy dostane kamkoliv. A někdy se za těmi nepohodlnými daty musíte vydat. A já si vždycky vyhrazuji právo mýlit se a říkat svým vědeckým kolegům: „Pojďme si spolu sednout ke stolu, ke kávě, k obědu. Pokud se mýlím, ukažte mi, prosím, kde se mýlím. Protože to, co probíráme, je ve jménu lidstva.“ Pokud je vedou finanční zájmy, pak si myslím, že to někdy brání upřímnému, plnohodnotnému rozhovoru.
A v tomhle je to hodně frustrující, opravdu bychom měli… Nemohu zpochybňovat ničí motivy. Nevím, proč nechtějí mluvit nahlas, ale vím, že ti jedinci, kteří bojují za právo sdílet data, vědu, pravdu a bojují za svobodu pro lidstvo, mají zřejmě velmi podobné smýšlení, ale ne všichni jsou politicky stejní, jen vycházejí ze stejné etiky.
Jan Jekielek: Dnes máte kouzelnou hůlku, můžete pomoci rozvinout nějaké politické myšlenky, nevím, s čím přijdete, ale co byste chtěl právě teď změnit?
Dr. Cole: Zaprvé bych byl rád, kdyby se veřejné zdravotnictví skutečně zabývalo zdravím veřejnosti. To je myslím největší tragédie posledních dvou let, že jsme mohli udělat tolik věcí pro lepší zdraví. O některých věcech jsem už mluvil, takže mávnout kouzelným proutkem směrem k veřejnému zdraví.
Za druhé, dostat vládu z lékařské péče o lidi. Vláda, zákonodárci, nepotřebují diktovat, jakou léčbu máte nebo nemáte dostat. Nechte lékaře být lékaři a předepisovat léky, které jsou bezpečné a účinné. Netrestejte je za to, že jsou dobrými lékaři, a chraňte děti. Nikdy neexperimentujte na dětech. Takže kdybych měl zítra kouzelnou hůlku, tohle by byly věci, které bych řekl. Změňme naše zdravotnictví, aby bylo o zdraví. Zastavme ta povinná očkování, protože jsou směšná. Nechte lékaře být lékaři. Chraňme naše děti a važme si další generace. Uspořádání společnosti se měří podle toho, jak se chováme ke svým dětem.
Jan Jekielek: No, doktore Ryane Cole, bylo báječné mít vás v našem pořadu.
Dr. Cole: Jane, je mi ctí. Mockrát vám děkuji.
Jan Jekielek: Žijeme v době cenzury a informací, které slouží jako zbraně. Chcete-li být informováni o nových dílech American Thought Leaders a souvisejícím obsahu, můžete se přihlásit k odběru našeho newsletteru na adrese theepochtimes.com/newsletter. Na stránce American Thought Leaders jen jednoduše klikněte na zaškrtávací políčko.
