Analýza zpráv

Podle zprávy Mezinárodní agentury pro energii (IEA) dosáhl prodej elektromobilů v roce 2020 rekordních tří milionů.

To je o 40 % více než v roce 2019 a je to v kontrastu s celkovým prodejem automobilů, který zaznamenal 16% pokles.

Zpráva dále odhaduje, že do roku 2030 by prodej elektromobilů mohl dosáhnout 23 milionů, mimo jiné díky cíli, který si stanovila Bidenova administrativa, a to, že v roce 2030 bude polovina všech prodaných vozidel s nulovými emisemi.

Zdůrazňuje, že lithiové baterie jsou preferovanou technologií, protože mají nejvyšší poměr nabití k hmotnosti.

Podle energetické agentury je snaha o přechod na elektromobily vyvolána klíčovými předpisy Spojených států, Kanady a Evropské unie, jejichž cílem je snížit emise oxidu uhličitého (CO2) a skleníkových plynů (GHG) z vozidel se spalovacími motory a posunout se směrem k ekologičtější budoucnosti.

Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) však uvádí, že tento prudký nárůst počtu elektromobilů a zvýšená poptávka po lithiových bateriích představuje významnou výzvu pro životní prostředí.

„S rostoucí poptávkou po lithiu a jeho těžbou z hlubších horninových dolů a solanek budou narůstat problémy spojené se zmírňováním environmentálních rizik.“

Lithium se ve své čisté formě na Zemi přirozeně nevyskytuje.

V současné době existují dva schůdné způsoby získávání lithia: extrakce z tvrdých hornin nebo odpařovací jezírka zvaná solanky.

Mořská voda představuje možný budoucí zdroj lithia, ale kvůli rozsáhlým nárokům na vodu, půdu a čas není získávání lithia z mořské vody proveditelné.

Důležité je, že díky své nákladově efektivní povaze jsou solanky nejčastěji používanou metodou těžby lithia – podle zprávy UNCTAD pochází 66 % světových zdrojů lithia z ložisek solanek.

Těžaři vrtají vrty v solných pláních, aby získali lithium, a čerpají slanou solanku bohatou na minerály na povrch.

Jakmile se voda dostane na povrch, odpaří se a zanechá směs solí lithia, boraxu, manganu a draslíku. Směs se pak filtruje a umisťuje do dalšího odpařovacího bazénu, kde se odpařuje dalších 12 až 18 měsíců.

Po této době se extrahuje uhličitan a hydroxid lithný, které lze použít k výrobě katodového materiálu do baterií.

Materiály, jako je kobalt a nikl, se zpracovávají s lithiovými chemikáliemi k výrobě bateriových elektrod.

Podle zprávy Institutu pro energetický výzkum (IER) je k získání jedné metrické tuny lithia ze solanky potřeba přibližně 500 000 galonů vody.

Pokud by vody bylo dostatek, výše uvedenou velkou poptávku bychom mohli přehlédnout. Více než 50 % zdrojů lithia se však nachází v „lithiovém trojúhelníku“ Chile, Bolívie a Argentiny. A podle UNCTAD je tato oblast jednou z nejsušších oblastí na Zemi.

Na rozeklané pláni chilského Salar de Atacama podle geologického průzkumu amerického ministerstva vnitra nepršelo „tak dlouho, jak to lidé sledují“.

Výsledkem je rozmanitý, ale křehký ekosystém s omezenými vodními zdroji.

Salar de Atacama je však největší solná pláň v Chile a těsně pod povrchem je bohatá na lithiové soli. V důsledku toho se stala významným zdrojem těžby lithia.

Podle IER totiž 65 % vody v regionu směřuje k těžebním aktivitám.

Důsledkem je nedostatek vody, který podle UNCTAD donutil místní zemědělce – kteří pěstují quinou a chovají lamy – a okolní komunity opustit svá původní sídla a hledat vodu jinde.

„Dříve jsme měli řeku, která nyní neexistuje. Není tu ani kapka vody,“ prohlásila Elena Rivera, předsedkyně domorodého společenství Colla v obci Copiapo, pro Národní radu na ochranu zdrojů (NRDC).

„Nejen tady v Copiapu, ale v celém Chile zmizely řeky a jezera – a to všechno jen proto, že jedna společnost má na vodu mnohem větší právo než my jako lidé nebo občané Chile.“

Copiapo je hlavním městem chilského regionu Atacama.

Podle NRDC je oblast Atacamy navíc kritická pro stěhovavé ptáky a další živočišné druhy. Těžební činnost však má na tyto živočichy, z nichž 17 je v Chile považováno za ohrožené, negativní dopad.

Nedostatek vody není jediným problémem při těžbě lithia. UNCTAD uvádí, že dýchání lithiového prachu způsobuje podráždění dýchacích cest a dlouhodobé vystavení lithiu může vést k plicnímu edému.

Obyvatelé argentinského Salar de Hombre Muerto tvrdí, že provozy těžící lithium pomocí kyseliny chlorovodíkové kontaminují potoky, což podle IER vede k problémům se zavlažováním dobytka a plodin.

V květnu 2016 došlo ke kontaminaci řeky Lichu v Tibetu únikem toxické chemikálie z dolu Ganzizhou Rongda Lithium, která podle britské společnosti Free Tibet zabila hospodářská zvířata a tisíce ryb.

Podle společnosti IER se v roce 2016 jednalo o třetí takový únik za posledních sedm let.

V Nevadě vědci zkoumající účinky těžby lithia podle IER zjistili, že byly zasaženy ryby až 240 km po proudu.

Epoch Times Photo
Mrtvé ryby v řece Li-čchü v západní provincii S’-čchuan v Číně. (Sina Weibo)

Těžba lithia není jediným znepokojujícím faktorem lithium-iontových baterií. Podle UNCTAD jsou v bateriích další chemické prvky, jako je kobalt a grafit, které představují sociální a environmentální problémy.

Ve své zprávě z roku 2022 USGS uvádí, že v roce 2021 pocházelo více než 70 % celosvětové produkce kobaltu z Demokratické republiky Kongo (DRK) a že pod jižním Kongem se nachází odhadovaných 3,5 milionu metrických tun kobaltu, což je téměř polovina známých světových zásob.

Problém podle UNCTAD spočívá v tom, že prach z kobaltových dolů často obsahuje toxické kovy, jako je uran, a doly v DRK mohou podle UNCTAD obsahovat sirné minerály, které mohou vytvářet kyselinu sírovou.

Při kontaktu se vzduchem nebo vodou může kyselina sírová vést ke kyselému důlnímu spadu, který znečišťuje řeky a pitnou vodu po stovky let.

Odhaduje se, že v těchto dolech pracuje až 40 000 dětí za otrockých pracovních podmínek.

Podle zprávy USGS byla v roce 2021 Čína předním producentem grafitu, který produkoval odhadem 79 % celkové světové produkce.

Podle USCTAD má těžba grafitu podobné dopady na životní prostředí jako těžba kobaltu; vede ke kontaminaci půdy, vody a toxickému prachu.

A konečně, kromě výše uvedených problémů se při těžbě komponentů baterií vypouští poměrně velké množství CO2, které se liší v závislosti na konkrétních těžebních a výrobních procesech.

„S procesem těžby jsou spojeny emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů. Není to tak, že by [CO2] vycházel z lithia, ale těžba vyžaduje energii – dnes mnoho těchto systémů zahrnuje emise CO2,“ řekl Zeke Hausfather, vedoucí výzkumu klimatu v neziskové organizaci Berkeley Earth pro server Climate360.

„S procesy těžby jsou spojeny emise, jako jsou emise CO2 vznikající při výrobě kyseliny sírové a dalších věcí používaných v procesu těžby – životní cyklus všech těchto věcí zahrnuje určitý dopad na životní prostředí,“ uzavřel Hausfather.

Výzkumná a poradenská společnost Circular Energy Storage uvedla, že výsledky emisí se mohou pohybovat od 39 kg ekvivalentu CO2 na kilowatthodinu až po 196 kg CO2e/kWh, což výrazně ovlivňuje potenciální pozitivní dopad elektromobilů.

„Pokud elektromobil používá baterii o kapacitě 40 kWh, jeho vložené emise z výroby by pak odpovídaly emisím CO2 způsobeným jízdou dieselového automobilu se spotřebou 5 litrů paliva na 100 km v rozmezí 11 800 km až 89 400 km ještě předtím, než elektromobil ujede jediný metr,“ uvádí Circular Energy.

„Zatímco nižší hodnota by nemusela být významná, ta druhá by znamenala, že elektromobil by měl u průměrného evropského řidiče pozitivní dopad na klima nejdříve po sedmi letech.“

Přeloženo z původního článku newyorské redakce. (jas)