Alexej Kelin, potomek pravých kozáků a člen Rady vlády pro národnostní menšiny, redaktor časopisu Ruské slovo, a Doc. PhDr. Pavel Boček, CSc hovořili v TV Noe u kulatého stolu na téma Rusko a jeho duše s moderátorkou Irenou Pulicarovou. Odehrálo se to sice před pár lety, ale téma je jako živé.
Co pro vás znamená Rusko jako pro člověka, který se narodil už na území jiného státu?
„Rusko pro mne znamená celoživotní trauma, celoživotní problém a celoživotní naději,“ odpovídá A. Kelin a dodává:
„Nejenom z hlediska vlastních kořenů, ale také z hlediska této (České) země, která je geograficky dost blízko a jejíž životnost závisí na vývoji v Rusku z hlediska osudu.“
Pro PhDr. Pavla Bočka z brněnské fakulty bylo Rusko zvoleným tématem ke studiu a stalo se jeho profesním celoživotním zájmem. Má rád ruskou kulturu, ruské lidi, aniž by adoroval vše, co se tam odehrává.
Co je Rusko?
„To je velmi komplikovaná otázka,“ odpovídá Doc. Boček.
„Dá se to brát z pohledu geografického, etnografického, kulturního, historického, z pohledu pravoslavné církve. Velmi komplikovaná záležitost – to jsem si nedávno uvědomil, když studentka uvedla do seminární práce, že car Ivan Hrozný ovládal Rus, Pskov, Novgorod, Smolensk. Novgorod nebo Smolensk byla města výrazně ovlivňována západem – a z pohledu cara tato města do Rusi ani nemusela patřit.“
Co je hlavním důvodem vašeho traumatu z Ruska? ptá se moderátorka Alexeje Kelina.
„Když se na Rusko díváte evropskýma očima, tak jste mimo – nemůžete vůbec pochopit hloubi toho problému. Svědčí o tom i jistý lingvistický problém – pojem Rossija se nedá česky přeložit. To není Rusko!
Je to víc než kontinent. Žije tam konglomerát národů. Sami Rusové mají komplex z toho, že Rusko neexistuje. Existuje Rossija. Rusů je tam sice většina, ale nikdo se s nimi příliš nebaví, protože aby se impérium udrželo v chodu, musí se přednostně řešit jiné národnosti a regiony. Mentalita v národech a regionech je tak odlišná, že je to velmi těžko pochopitelné.“
Například, uvádí Kelin, že do ruštiny nemůžeme přeložit český výraz „těším se“. Oni mají „ždať s netěrpenijem“ (čeká vás netrpělivost). Už to ilustruje osudy těch lidí, kteří tam prožili spoustu tragických osudů, bylo prolito mnoho krve a kde lidský život nic neznamená nebo znamená strašně málo.
Kelin se vyjadřuje: „Komunistický režim vždy likvidoval lidi, kteří byli schopni samostatného uvažování. Kozáci na rozdíl od nevolníků byli svobodný národ, etnos. Nejschopnější hospodáři byli označeni jako kulaci, majetky zabaveny.
Místní lůza řídila kolchozy, což vedlo téměř ke hladomoru. I když nejenom tohle. Veškerá inteligence, která byla schopna myslet a používat vlastní hlavu – už jenom za to byli označeni a nahnáni do gulagu.
Některým se podařilo zpočátku emigrovat, než nastaly ty tvrdší represe… Technická inteligence byla zavřena do výzkumáků zvaných šarašky, kde byli nuceni rozvíjet zbraně nebo kopírovat ukradené patenty.
Takovýto způsob likvidace společnosti nutně přivádí k deformaci té společnosti. A od těch lidí nemůžete čekat jiné chování než to, jaké teď předvádějí. To je pak důsledkem té Putinovy popularity.“
Milan Syruček, novinář, spisovatel a poradce, který léta žil v Rusku i na Ukrajině, ve své knize Rusko-ukrajinské vztahy, k tomu sděluje:
„Tak účinný nástroj propagandy neměl svého času ani Josef Goebbels, který bez ohledu na to, komu a čemu sloužil, je považován za mistra tohoto oboru. Je tomu tak i během této krize, rovněž bez ohledu na to, kterou konkrétní stranu daného konfliktu máme na mysli. Na všech jejích parametrech probíhá vlastně totéž … polopravdy se vydávají za pravdy, mýty za skutečnost, záleží jen na tom, který hráč konfliktu bere do svých rukou tento snad vůbec nejmocnější nástroj.“
Boček: „Na co jsou Rusové pyšní, je moment, který se nazývá sobornosť. To znamená: jsme všichni pohromadě, žijeme společně. Tím se zabývají mnozí filosofové a historici.
Ruský venkov – to byla pospolitost od samého začátku. Občina přetrvala až do likvidace nevolnictví. A do jisté míry sovchozy a kolchozy byly pokračováním tradičního ruského venkova. Navzájem si pomáhali plnit úkoly. To také patří k ruské duši. Ale – samostatné myšlení bylo považováno za nebezpečné.“
Kelin: „Na rozdíl od západních politiků zná Putin mentalitu post-sovětské společnosti velmi dobře.
A současně velice dobře ovládá západní psychologii. A s touto znalostí nabízí lidem řešení jejich problémů a to, jak svoje problémy svalit na někoho jiného.
Říkat lidem – jste líní, neschopní, chlastáte – a proto je tady ten nepořádek a všichni kradou – to nejde. Střední třída z těch nejkreativnějších lidí, jako všude ve světě, jsou lidé, kteří se svou vlastní prací vypracovali, a současně tak zbohatla celá společnost… Ale v současném Rusku ta střední třída vznikla z těch „loajálních lidí“. Lidí, kteří jsou loajální s vrchností, berou úplatky a jejich jediná kvalifikace je ta oddanost vrchnosti nahoře.“
Doc. Boček: „Z debat, kterými procházím v Moskvě nebo v Petrohradě nebo v Rostově, pokud mluvím s kolegy, které potkávám, jsou to lidé, kteří pracují na vysokých školách různého zaměření nebo duchovních akademií – když spolu debatujeme – podotýkám u čaje – tak docházejí ke stejným drsným slovům, jako pan Kelin.
V Rusku prakticky neexistuje zemědělství. Za dvě a půl hodiny, co jedete vlakem, neuvidím zorané pole. Jen kopřivy a nálety. Oni nepracují na poli.
Potkal jsem ve vlaku paní důchodkyni, která předtím učila na střední škole. Řekla: Ruský mužik je líný, on nepracuje, jenom by chlastal. Když to pole pronajmeme Číňanovi, ten bude pracovat…
Ale ruský mužik bude raději jezdit 4-5 hodin vlakem do Moskvy, kde si navlékne uniformu – to je další charakteristický prvek – a bude někde dělat „děžurného“ – strážce – úplně zbytečného hlídače. Stojí u rámu, který kontroluje, zda u sebe nemám něco kovového atd. A to prý je boj proti nezaměstnanosti.“
Milan Syruček ve své knize uvádí:
„Pro ruské historiky (a to i pro sovětské) je typické dokazovat na příkladu Kyjevské Rusi, že vždy existovala jen Rus, z níž se odvíjely různé národnostní větve, jazykové dialekty, ale jejich základem byla vždy „matička Rus“ a Rusové jako dominující národ.“
Z úst ruských historiků se podle Syručka neustále opakuje, že Kyjev je matka ruských měst… Rusové jsou jako původní Slované, z nichž se teprve mnohem později, koncem, 19. století, vyvinuli Ukrajinci a sama Ukrajina.“
O ruské povaze se vedou a budou vést nekonečné diskuze. V čem se mnoho znalců shoduje, je to, že i obyčejní Rusové chtějí být součástí světového impéria, které všichni ostatní respektují. Třebaže by neměli co jíst, pro ně je stěžejní a hlavní to, že k nim svět bude vzhlížet.
