Kevin Donnelly
Univerzity byly v důsledku kulturní revoluce 60. a 70. let a rozhodnutí kulturní levice vydat se na dlouhý pochod institucemi zasaženy zejména politicky korektní ideologií a wokeness. Neomarxismem a postmodernou inspirovaná ideologie je natolik dominantní, že levicově orientovaní akademici řady oborů dominují katedrám a fakultám v celém anglicky mluvícím světě.
Výzkum provedený americkou Heterodoxní akademií dospěl k závěru: „Údaje za tři univerzitní obvody jednoznačně ukazují, že liberálové jsou na univerzitních a vysokoškolských půdách výrazně nadreprezentováni. A výzkum klimatu na univerzitních kampusech ukazuje pokles otevřenosti vůči neoliberálním názorům.“
K podobnému závěru dochází i britský think tank Adam Smith Institute: „Přibližně 50 procent široké veřejnosti podporuje pravicové nebo konzervativní strany, zatímco mezi akademiky je to méně než 12 procent.“
Historicky se univerzitní vzdělávání soustředilo na liberální vzdělání, které má svůj původ v Evropě a ve Spojeném království a jehož kořeny lze vysledovat až do starověkého Řecka a k filozofům jako Aristoteles, Sokrates a Platón.
Takové vzdělání, jak tvrdí kardinál John Henry Newman v knize „Idea univerzity“, vštěpuje zvláštní návyk mysli zahrnující „svobodu, rovnost, klid, umírněnost a moudrost; neboli to, co jsem se v předchozím pojednání odvážil nazvat filozofickým návykem“.
Anglický básník T. S. Eliot v „Poznámkách k definici kultury“ argumentuje v podobném duchu, když navrhuje, aby univerzity „sloužily k zachování vzdělanosti, k hledání pravdy a v míře, v jaké jsou toho lidé schopni, k dosažení moudrosti“.
Takový je destruktivní dopad převzetí moci kulturní levicí.
Pojetí liberální univerzity se změnilo
Pierre Ryckmans, sinolog, který vyučoval na Australské národní univerzitě, tvrdí, že liberální pojetí univerzity již neexistuje.
Ve svých Boyerových přednáškách z roku 1996 Ryckmans popisuje, jak mladý akademik napadl hostujícího řečníka za jeho „úzkoprsé buržoazní elitářství“, protože se odvážil diskutovat o významu čínského literárního malířství.
Kromě omílání hesel, která zpopularizovala kulturní revoluce předsedy Maa, mladý akademik tvrdil, že není možné rozlišovat nebo být objektivní, protože všechny hodnotové soudy jsou relativní a subjektivní.
Ryckmanova odpověď zněla: „Popírat existenci objektivních hodnot znamená zbavit univerzitu duchovních prostředků jejího fungování.“
Takové je jeho znechucení a nepřátelství k tomu, na co se univerzitní vzdělání zredukovalo. Na závěr dodal: „Hlavním problémem není ani tak to, že univerzita, jak ji západní civilizace znala, je nyní mrtvá, ale to, že její smrt veřejnost, a dokonce i většina akademiků samotných, téměř nezaregistrovala.“
Ryckmans není sám, kdo pesimisticky a znepokojivě shrnuje dopad kulturně levicové ideologie a škodlivý vliv kritické teorie a jejích novějších potomků.
Také Merv Bendle, docent historie a komunikace na Univerzitě Jamese Cooka, kritizoval podbízení se kulturně-levicovým teoriím a australským akademikům za jejich „zjednodušující výchozí pozici třídy, pohlaví, rasy“.
Při podrobném popisu toho, co považoval za neustálé útoky na západní kulturu způsobené „ideologickou nákazou studu a sebenenávisti“, Bendle tvrdil, že tento „nihilistický pohled na svět je nyní institucionalizován v celém západním akademickém prostředí“.
Degradace umění vede ke zkaženým hodnotám
John Carroll, formálně působící na La Trobe University, uvádí podobný případ, když tvrdí, že australské kulturní elity, včetně univerzit, školních osnov, muzeí a uměleckých galerií, již nejsou oddány racionalitě a objektivitě, které jsou příkladem „západní tradice od dob klasického Řecka“.
Carroll v knize „Jak jsem se stal politickým konzervativcem“ tvrdí, že „levicový impuls byl méně klidně kverulantský, více agresivně nepřátelský, snažící se podkopat stávající autority, aniž by je nahradil. Umění proto musí být šokující, hodnoty musí být dekonstruovány, významy musí být odhaleny jako racionalizace zakořeněného bohatství a privilegií.“
Britský umělecký kritik a akademik Giles Auty, který se usadil v Austrálii, rovněž odsuzuje ovládnutí akademie kulturní levicí a zhoubný vliv toho, co označuje za postmodernismus a politickou korektnost. Auty popisuje postmodernismus jako „hluboce protidemokratické politické i kulturní hnutí“.
Auty v knize „Jak se Západ doopravdy ztrácí“ (How the West is Really Being Lost) dochází k závěru, že: „Rozsáhlá politizace kultury a umění v Austrálii měla obzvlášť neblahý vliv na všechny druhy estetických soudů, které jsou dnes všeobecně odmítány jako prvky zastaralé buržoazní západní kultury.“
Woke ideologie jako tlumič na univerzitách
Americké univerzitní kampusy se od opojných dob konce 60. let 20. století staly také obětí kulturních válek.
Jak poznamenal Alan Bloom v knize „Uzavírání mysli Američanů“ vydané v roce 1987: „Americká univerzita v 60. letech zažívala stejnou demontáž struktury racionálního bádání jako německé univerzity ve 30. letech. Obě přestaly věřit ve své vyšší poslání a ustoupily vysoce ideologizovanému studentstvu.“
Pozdější autoři, včetně Rogera Kimballa, Dineshe D’Souzy a nedávno Helen Pluckroseové a Jamese Lindsaye v knize „Kritické teorie“ podrobně popsali neustálý úpadek akademické nestrannosti a rozumu, když se woke ideologie stala novou ortodoxií potlačující jakoukoli opozici.
Také na univerzitách ve Velké Británii bylo radikálně předefinováno, co je smyslem vzdělání a hodnotným učebním plánem. Kulturní kritici, včetně Rogera Scrutona, Douglase Murraye a Franka Furediho, podrobně popisují povahu a dopad dlouhého pochodu levice institucemi.
V článku „Kam zmizeli všichni intelektuálové“ Furedi varuje před dopadem woke ideologie, postmoderního relativismu a subjektivismu. Radikální perspektiva, která popírá, že by vědění mělo nějaký vlastní význam nebo hodnotu, tvrdí, že neexistují žádné pravdy a že účel vzdělání se omezuje na to, co je bezprostředně relevantní a utilitární.
Nejbizarnější příklad woke, postkoloniální ideologie se týká katedry živočišných a rostlinných věd na Sheffieldské univerzitě, kde je britská věda odsuzována jako „ze své podstaty bílá“.
Podle woke akademiků je třeba přijmout perspektivy nezápadní vědy, protože evropské vědecké osvícenství „zásadně přispělo k evropskému imperialismu a zároveň bylo hlavním příjemcem jeho nespravedlností … Je jasné, že věda nemůže být objektivní a apolitická“.
Výše uvedený text je upraveným úryvkem z knihy „The Dictionary of Woke“, kterou 20. září v Sydney představí Chris Kenny ze Sky News Australia. Vstupenky jsou k dispozici na https://www.trybooking.com/CCBUP.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
