Pokud chcete ozdobit svoje obydlí výtvarným uměním a nejde vám o obraz, grafiku nebo keramiku, můžete sáhnout po jiném materiálu. Je jím sklo. Sklo průzračné, broušené nebo hladké, třpytivé nebo zabarvené.
Pozoruhodné masivní tvary nebo zvířata ze skla najdeme ve sklárně firmy Lukáš Verner, sklárna Svoboda v Karlově – poblíž Velkého Dářka, asi deset km od Žďáru nad Sázavou.
Zeptali jsme se pana Lukáše Vernera, provozovatele sklárny, jak jde současný provoz a jeho umění tvorby skla. Od r. 2019, kdy převzal provoz hutě od pana Svobody, zde buduje vlastní firmu. Právě nyní pracují na jedné peci ve dvojici. V peci používají „šedesátku pánev“, ze které vyjde každý den zhruba 80–100 kilogramů taveného skla.
Kdy jste poprvé potkal AG Svoboda a proč vás tavba a tvarování skla oslovuje?
Vyučil jsem se ve Valašském Meziříčí. Měl jsem obrovskou výhodu v tom, že před vojnou jsem nastoupil do Janštejna. Tam tehdy dělali osvětlovací sklo. Získal jsem tam zkušenosti, jak funguje sklářská dílna, kdy je jeden závislý na druhém.
Mívali jsme půl hodiny na svačinu, mezitím jsme museli připravit díla a píšťaly na další část pracovní doby. Měl jsem tak cca 13 minut na své první pokusy. Zkoušel jsem tam prvotinky: dráčky, chobotničky. Těch 13 minut bylo strašně důležitých.
Na to konto po návratu z vojny roku 1994 mně tam jeden sklářský mistr doporučil sklárnu v Karlově a ve Škrdlovicích. Přišel jsem do Karlova a – zůstal.
Během zaměstnání u pana Svobody jsem nikdy neslyšel: – ´Ne, to nedělej´. Nechal mi volnou ruku. Někdy je důležité projít slepými cestami a vrátit se zase zpátky, abych zjistil, že to se musí udělat jinak.
Ve sklárnách pracují většinou dva baňkaři a dva foukači. U nás to rozdělení úplně klasické nemáme, 90 % výrobků tvoříme z ruky. To znamená, že bez forem. Tvoříme většinou na tzv. jadýrka, kdy to může mít podobu válečku nebo kuličky. Než se sklář naučí, co dělal někdo před ním, musí k tomu dospět, a to trvá.
„Někdy je důležité projít slepými cestami a vrátit se zase zpátky, abych zjistil, že to se musí udělat jinak.“ L. Verner
Odkud berete materiál pro tavbu skla?
U nás v ČR jeden z nejkvalitnějších písků se nachází ve Střeleči u Jičína. Má nejmenší obsah železa, které to barví. Kvalitou je myšlena jeho čistota.
Lidé se někdy ptají, zda má foukání skla vliv na zdraví a plíce?
Existuje mylná představa, že sklář musí mít silné plíce. Ale ono je to při práci spíše o škraních – tvářích, jak dokážete vytvořit tlak ve škraních na píšťalu. Jen při foukání velkého kusu skla, kdy se musí fouknout vícekrát, kapacita plic je výhodou. Veškeré foukání je díky tlaku, který dokážete vytvořit – podobně jako trumpetista dokáže ústy a silou svalů foukat, aniž by mu vzduch někde ucházel. V tom je síla foukače.
Když chcete sklo ovládat, musíte se naučit točit. To je alfa omega, točit píšťalou, pomalu – ne, rychle – ne. Souhra ruky s pohledem na sklo, základ je v točení – ovládá sklovinu.
Kouzlo vaší práce spočívá v tom, že každý kousek, který vznikne z rozžhavené hmoty, je originál. Vaše umění se podobá sochařství – musíte mít talent, jako umět dělat sochy. Pracujete se třemi rozměry, tvoříte reálné podoby.
Realita mne láká hodně, ale je to nebezpečné. I když si to nastuduji, tak stejně sklo nebo moje schopnosti to nedovolí: někdy se stane, že skončím na 80 procentech toho, co bych chtěl udělat. Někdy to způsobí sklo, někdy vlastní možnosti. Má to své hranice.
Nedá se to uchvátat. Musí to uzrát. Třeba vidím nějaký obrázek, zvíře, a uběhne týden – chodím na internet, a dívám se. Přijde to zevnitř. Čekám brnění zevnitř, nejde asi o inspiraci, spíš taková chuť začít. Na to jakoby čekám.
Většinou v pátek odpoledne dělám zvířátka, úplně sám.
Co se nyní dobře prodává? Vázy, broušené sklo, těžítka?
Je to různé. Někdo přijde a hned zpočátku jde po křišťálu, bez barev. Někdo zase chce barevnější. Zaujmou ho hry barev.
Jako zpestření exkurzí manželka vymyslela ten program malování na sklo. Původně to bylo dělané pro školy, aby děcka viděly to řemeslo, jak se vytváří, co ze skla se dokáže udělat.
Nechala udělat tenká sklíčka s dírkou a na ně nanáší speciální barvy – předmaluje vzor, konturu. Nepřeberné množství vzorků a druhů máme připraveno dopředu – a děti přijdou sem a pod vedením holek z galerie si to vybarvují podle sebe barvami na sklo. Barvy po vyschnutí zůstanou na skle trvale, nemusejí se vypalovat.
Při exkurzích současně doufáme, že se tak něco do dětí uloží a že z někoho mohou být potenciální následníci. Každé řemeslo je umění – udělat dobrou střechu, dobrý stůl, to je dneska umění.
Kam putují vyrobené solitéry
Výrobky z rukou sklářů putují z větší části do zahraničí, ale i do rukou českých zájemců. Pro sklárnu Karlov je nejstabilnějším odběratelem dlouhodobě Anglie, bere lampové nohy do interiérů, to je jejich oblíbené. Některé lampové nohy po obroušení váží až 12 kilo. Za ty roky mají vytříbených pár kusů, které se dělají pravidelně.
Do Holandska odsud odcházejí skleněné objekty – slouží jako dekorace. Jde o ozdobný předmět, při němž se dělají tři–čtyři barevné kombinace.
Nebo si někdo nedávno přál udělat menhiry na zahradu, soupravu pěti kamenů v barvách. Jeden menhir byl 50 cm na výšku, šířku 15 cm, dva vyšší, tři více do šířky.
„Při 15 kilech je to už velká dřina,“ poznamenává sklář a dodává:
„Menhiry se nefoukají. Od začátku se nabírá plné sklo. Je to práce na píšťale. Pracuje se s klackem – hefťákem. Většinou je to na domluvě, jsme schopni dělat na zakázku. Originalita je v ceně.“
„Je to naše zaměření, dělat dekorační sklo. Užitné sklo, klasické skleničky, půllitry, džbánky, „whiskovky“ děláme spíše okrajově,“ dodává Lukáš Verner.
V současnosti se začínají objevovat zákazníci, kteří chtějí kvalitu, originalitu, něco nevšedního. Buď jsou to interiérové prvky nebo solitéry nebo ceny. A už se objevuje taková chuť – to sklo si zaplatit.
Pro zájemce o křišťálové nebo barevné tvary ze skla je připraven e-shop, kde si mohou vybrat, co se jim líbí. Najdou zde i fluorescenční dárkové sady, svítící džbány nebo skleničky na whisky, anděly, ptáčky i další zvířata ze skla.
Ukázky sklářského umění má sklárna Karlov také zde: www.facebook.com/Karlovglass a www.instagram.com/Karlovglass
Kdy začalo být vaše řemeslo ohrožováno?
Celkově od roku 2000 má sklo klesající tendenci. Přešlo několik krizí. Záblesky začaly, když Čína začala expandovat se svým sklem. Protože spoustu věcí se naučili a začali to chrlit za takovou cenu, že: my jsme ještě neměli ani suroviny v peci – a oni už tady měli dovezenou vázu. To se také začalo promítat do ceny…. zboží z Asie. V roce 2001 zkáza „dvojčat“ v USA. V roce 2008 další krize.
Začal jsem podnikat ve skle snad v tom nejhorším možném období. Po půlroce se objevil covid-19 a ještě horší bylo to nepochopitelné zdražování energií. Proto si vážíme každého zákazníka, který nás svým nákupem podpořil, a díky tomu máme stále ještě hlavu nad vodou (i když teď už to jsou asi jen nosní dírky).
Jak teď s plynem? Je to cena na trhu plynu. Ceny měsíčních záloh se zněkolikanásobily. Plyn se vždy nakupuje na rok dopředu. Musíme doslova přežít do příštího roku, kdy už máme nasmlouvanou přijatelnou cenu,“ doufá provozovatel sklárny.
