V červenci loňského roku se předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, nizozemský premiér Mark Rutte a italská premiérka Giorgia Meloniová setkali v Tunisu s vůdcem severoafrických zemí Kaísem Saídem. Na základě tohoto setkání a díky iniciativě Giorgie Meloniové podepsaly EU a Tunisko „komplexní strategické partnerství“ zaměřené na lepší boj proti nelegálnímu přistěhovalectví. Byla to hotová věc, dokud se levice v září nerozhodla dohodu zablokovat z humanitárních důvodů. Za tímto prostým zablokováním se však skrývá nezdravá touha zmařit mandát šéfky italské vlády.
„Plné strategické partnerství“
Evropská unie a Tunisko podepsaly 16. července v Tunisu memorandum o porozumění o „komplexním strategickém partnerství“. Dohoda, kterou od června navrhla a prosazovala Giorgia Meloniová, se opírala o několik pilířů: ekologickou transformaci, hospodářský rozvoj Tuniska a boj proti nelegálnímu přistěhovalectví. Dohoda stanovila rozpočtovou pomoc ve výši 150 milionů eur a finanční pomoc ve výši 105 milionů eur na migraci. Peníze měly Tunisku pomoci zejména zabránit tomu, aby pašerácké lodě opouštěly tuniské přístavy, a také měly jít na výplaty tuniských úředníků.
Všichni signatáři dohody byli tímto novým partnerstvím potěšeni. Memorandum o porozumění představuje „nový a důležitý krok k integrovanému řešení migrační krize“, uvedla potěšená Giorgia Meloniová, když hovořila po podpisu dohody. „Partnerství umožní lépe kontrolovat nelegální přistěhovalectví,“ uvedl nizozemský premiér Mark Rutte. Tuniský prezident Kaís Saíd uvítal dohodu jako podporu „užších vazeb mezi národy“.
Evropská a italská levice dohodu blokuje
Některé politické osobnosti evropské a italské levice se k nové dohodě mezi Tuniskem a EU nestavěly příliš pozitivně a rozhodly se ji zablokovat. Podle konzervativního italského deníku Il Giornale sehrál důležitou roli při zmaření memoranda o porozumění španělský socialista Josep Borrell, v současnosti vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředseda Evropské komise. V dopise ze 7. září adresovaném evropskému komisaři pro rozšíření a evropskou politiku sousedství Oliveru Várhelyimu uvedl, že „nesouhlasí s přijetím memoranda“, a dodal, že „několik členských států vyjádřilo nepochopení nad jednostranným postupem Komise“ v závěrečné fázi memoranda a „znepokojení nad některými body jeho obsahu“. Španělský socialista rovněž vyjádřil politování nad tím, že předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová nedosáhla dohody se „všemi vládami 27 členských států“.
Podle italského deníku se Josep Borrel dokonce oháněl hrozbou bojkotu a zrušení dohod prostřednictvím Evropské rady.
„Rada se rozhodla pečlivě sledovat provádění smlouvy, neboť řada bodů memoranda o porozumění stále podléhá dohodě členských států,“ upozornil v dopise.
„Rána pro evropskou exekutivu. Druhý místopředseda Komise však v této snaze o demolici dohody nejednal sám. Naši kolegové z Boulevard Voltaire informovali, že dva italští levicoví poslanci (Demokratická strana) Giuseppe Provenzano a bývalá mluvčí Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) Laura Boldriniová zaslali Ursule von der Leyenové dopis, v němž vyzvali Evropskou unii, aby „opustila tento neúspěšný model externalizace hranic a znovu objevila svou humanitární, demokratickou a sociální inspiraci“. Tunisko stále neobdrželo finanční prostředky, které mu byly přislíbeny na blokování převaděčských lodí.
Zmaření mandátu Giorgie Meloniové
Toto zablokování „plného strategického partnerství“, které zorganizovala levice, odhaluje smutnou realitu. Existuje silná politická vůle zmařit migrační politiku Giorgie Meloniové a obecněji její mandát. Cíl je jednoduchý: zdůraznit neschopnost „krajní pravice“ poskytnout řešení a v konečném důsledku podkopat její důvěryhodnost. Cílem je dokázat voličům, že není schopna dodržet své sliby, a v důsledku toho ji přimět k prohře v příštích volbách.
Je proto naléhavě nutné zablokovat memorandum o porozumění mezi EU a Tuniskem, které původně navrhl Řím, i kdyby to znamenalo zhoršení migrační krize. Ano, šéfka italské vlády je znepokojivá. Giorgia Meloniová, která byla v době, kdy se dostala k moci, zobrazována jako zastánkyně nestydatého neofašismu, se ukázala jako brilantní politička usilující o realizaci pragmatické migrační politiky. Dohoda se severoafrickou zemí by sice nevyřešila celou migrační krizi, ale řešila ji inteligentně, neboť se dostala k jádru problému, tj. k zastavení nelegální imigrace za hranicemi EU. Podle Říma obnovení dialogu mezi Tunisem a Bruselem zabránilo nalodění více než 40 000 nelegálních přistěhovalců. Účinnost sblížení mezi Tuniskem a Evropou proto již není třeba dokazovat. V horních patrech Evropy však neexistuje politika, ale pouze stranická politika.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí se shodovat s názory Epoch Times.
Z původního článku francouzské redakce přeložila Jana Novotná.
