Komentář
Jak šťastní jsme byli! Už čtyřicet let jsme se nemuseli potýkat se zběsilou inflací. I ti, kteří zažili tu poslední na konci sedmdesátých let, se na tu bolest snaží zapomenout. Od té doby jsme spokojeně žili s dvou až tříprocentní roční mírou inflace a to se zdálo být snesitelné.
A tak tato nová vlna, která trvá už tři roky, zasáhla lidi pozoruhodným způsobem. Celá generace zjišťuje, že přijde-li inflace, neušetří nikoho a nic. A není jednoduché se jí zbavit. Všem trvale a hluboce snižuje životní standard.
V pondělí bude zveřejněn nejnovější index spotřebitelských cen (CPI). Pravděpodobně nevykáže žádné zlepšení oproti minulému měsíci. V titulku bude opět uvedeno, že se inflace stabilizovala, vyrovnává nebo postupně zlepšuje či nějaký jiný nesmysl, mající za cíl udržet veřejnost v klidu a nevědomosti.
Skutečnosti se však nelze vyhnout. V porovnání se situací před třemi lety ztratil dolar neuvěřitelných 20 centů své hodnoty (na domácím trhu, z hlediska směnného poměru ke zboží a službám). A bude klesat i nadále. Nejde o žádnou náhodu: existuje přímá souvislost s expanzí peněžní zásoby.
A nakonec vidíme, jak se v hlavních místech snaží přijít na to, co to všechno znamená.
Všichni mí kamarádi se dobře pobavili nad tímto vtipným titulkem deníku Vox: „Problémem není inflace. Ale ceny“. Je to vtipné, protože inflace je především o cenách. Není možné je od sebe oddělit. To je jako říct, že problémem nejsou povodně, ale voda. Problémem není nemoc, ale choroba. Problémem nejsou krádeže, ale chybějící majetek atd.
Přesto jsem si článek poctivě přečetl. Jak ho čtu, není tak hloupý, jak se zdá. Autorka se snaží upřímně vyjádřit svůj názor. Jenže pro celou generaci je to trochu šok. Otřes je následující: i když inflace klesne a zůstane na 0 %, ceny samy o sobě neklesnou. Nulová míra inflace neznamená, že se vrátíme k cenám z roku 2019. Znamená to, že se stávající ceny stanou novým normálem.
V tomto ohledu je článek cenný. Pro mnohé je zjevením, že nedojde k deflaci zpět do stavu, ve kterém jsme byli. Budeme na tom trvale hůře. I kdyby se podařilo inflaci „překonat“, stále zůstaneme u toho, co máme. Je-li vám to srozumitelné, patříte k výrazné menšině. Ohromnému počtu lidí to teprve nyní dochází.
Po většinu období 2021 a 2022 Bidenova administrativa důrazně naznačovala, že je tíživá situace lidí pod inflací jen dočasná. Ve skutečnosti použili slovo „přechodná“, což zní jako dočasná, ale není tomu tak. Přechodný znamená přechodný k něčemu. Ve velkém resetu jsme přecházeli na nižší kvalitu života. Jen to takhle neřekli.
Naše autorka z Voxu se chytá této děsivé skutečnosti.
„Netvrdím, že znám všechny odpovědi, ale myslím, že jedna věc je zcela jasná: lidé opravdu neradi platí za věci víc než dosud.“ To neznamená, že američtí spotřebitelé neutrácejí – utrácejí, ale štve je to. V červnu 2022 vzrostly spotřebitelské ceny oproti předchozímu roku o 9,1 % a dosáhly tak v létě 40letého maxima. V září 2023 byly oproti předchozím 12 měsícům vyšší o 3,7 procenta. (Inflační cíl Federálního rezervního systému je dlouhodobě dvě procenta.) Jinými slovy, ceny nerostou zdaleka tak rychle jako dříve, ale krajinářské náklady stále bolí.
Je pozoruhodné, že je to vůbec novinka. Ale když si uvědomíte, kolik jsme toho zažili, musíme si to říct na rovinu.
Schválně si všimněte. Zatímco nejste doma, někdo vám ukradne televizi v obývacím pokoji. Ale objeví se ministryně financí Janet Yellenová. Vysvětlí vám, že to bylo pouze přechodné a že si nemáte dělat starosti. Každý večer se rodina sejde u pohovky a čeká, až se televize vrátí. Jednoho dne zmizí pračka a Yellenová se objeví znovu, aby vás ujistila, že vše je v pořádku a krádeže brzy skončí.
Konečně po dvou letech někdo v domácnosti odhalí skutečnost: věci jsou navždy pryč. Je to těžké, protože jste si mysleli, že jste slyšeli něco jiného, a uvěřili jste tomu. Nyní jste naštvaní na to, co se stalo. Městská policie vás ujišťuje, že má kriminalitu pod kontrolou, a tak byste se měli uklidnit.
Přesto si najednou uvědomujete, že si musíte koupit novou televizi a pračku a že spravedlnost nikdy nedorazí.
Tady se dnes nacházíme. Oloupili nás v jednom z největších podvodů v dějinách: za finanční stimuly jsme zaplatili dramaticky nižší životní úrovní. Udělali z vás fiktivní boháče, než z vás udělali autenticky chudé. To je prostě to nejhorší, co může vláda udělat s osobními financemi lidí.
Zpět k naší kamarádce z Voxu. Dopouští se dvou zarážejících chyb.
Zaprvé tvrdí, že skutečná deflace by byla horší. To je naprostý nesmysl. Přesně to potřebujeme. Povede to k všeobecnému poklesu? Možná ne, ačkoliv by to mohlo poškodit konkrétní odvětví, která tak jako tak potřebují skončit. Největší míra růstu, jaká kdy byla v historii USA zaznamenána v době zlatého věku, nastala v době rostoucího ocenění dolaru.
Dále uvedla, že inflace je kompenzována vyššími příjmy. To prostě není pravda. Vyšší příjmy jsou projevem inflace a nekoupí se za ně více než před čtyřmi lety. Pouze se přizpůsobily novému normálu.
Autorka článku nikde neuvádí viníka: Federální rezervní systém. Není možné, aby Kongres schválil výdaje ve výši osmi bilionů dolarů, kdyby Fed dobrovolně nekoupil nový dluh. Učinili tak pomocí čerstvě vytištěných bankovek, čímž rozmělnili hodnotu všeho ostatního.
Následně Fed ještě přidal urážku k újmě, když předstíral, že problém, který vytvořil, napravuje. Výsledkem je další inflace, tentokrát úrokových sazeb. Nyní jsou miliony Američanů uvězněny jako vězni ve svých vlastních domech a bojí se je prodat, protože si nemohou dovolit sazby nové hypotéky. Mezitím úvěrové společnosti stále více bohatnou.
Takový chaos způsobila inflace. Škody jsou napáchány. To už se nedá napravit.
Naše autorka uzavírá: „Míra inflace se skutečně zpomaluje (a pokud vše půjde dobře, bude se zpomalovat i nadále) a zmatek z toho, co se v ekonomice dělo v posledních několika letech, pravděpodobně zmizí. Postpandemické ceny budou nakonec působit normálně a postpandemické mzdy by měly tyto ceny učinit přijatelnějšími – nebo alespoň ne výrazně méně přijatelnými, než byly předtím. Dříve či později bude šok z cen o něco méně šokující.“
Což znamená, že vás okradli. Nezapomeňte. Neodpouštějte.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.