Za druhé světové války nacisté bombardovali britské továrny a výrobní města. Cílem bylo ochromit britský průmysl, demoralizovat obyvatelstvo a oslabit válečné úsilí. Spojenci to později opláceli zničením německých výrobních center a průmyslové infrastruktury.
Pokud by nepřítel nyní zaútočil na západní průmysl, kam by dopadly bomby? Na Západ určitě ne, protože by to nezpůsobilo dostatečné škody. Ironií je, že Západ již omezil své domácí průmyslové kapacity prostřednictvím outsourcingu a offshoringu. A tak by nepřítel, který by se snažil poškodit západní průmysl, měl větší úspěch, kdyby zaútočil na Čínu, protože tam se vyrábí většina západní výroby.
Pokud vám to zní šíleně, vzpomeňte si, čím jsme si prošli na začátku pandemie covid-19. Dodavatelské řetězce se rozpadly, továrny se zavřely a naše hlavní zdroje léků, osobních ochranných prostředků a dalšího nezbytného zboží vyschly, protože všechny tyto věci se dovážely z Číny. Jedním z hlavních světových zdrojů roušek N-95 byla továrna ve Wuchanu, věřte tomu nebo ne. Takže my na Západě jsme byli nuceni obnovit alespoň část našich starých výrobních kapacit, zejména pokud jde o věci, jako jsou roušky, rukavice a dezinfekční prostředky. To byl dobrý začátek.
Musíme se však připravit na oživení výroby v mnohem větším měřítku. Outsourcing do Číny je stále méně výhodný a brzy může být nemožný. Důvody jsou dva.
Prvním z nich je nepříznivý demografický vývoj v Číně. Číňané stárnou rychleji než kterákoli populace v moderní historii – dokonce rychleji než Japonsko. Do roku 2050 bude 39 % celkové populace starší než důchodový věk a počet obyvatel v produktivním věku klesne na úroveň z poloviny 90. let. Další součástí demografických potíží je klesající porodnost. V roce 2021 se počet narozených dětí na jednu ženu snížil na 1,3; a v roce 2022 klesl celkový počet obyvatel o přibližně 850 000 na 1,4 miliardy. Lze očekávat, že Čína se bude nadále zmenšovat, a podle některých odhadů se počet obyvatel do konce tohoto století sníží na polovinu.
Druhým důvodem je, že offshoring do Číny již není tak spolehlivý a výnosný jako dříve. Drakonické lockdowny sice skončily, ale krádeže duševního vlastnictví pokračují a čínský režim se stal otevřeně nepřátelským vůči zahraničním podnikům. Zadržování generálních ředitelů, svévolné audity kybernetické bezpečnosti, razie a nečekané návštěvy kanceláří – to vše přimělo vedoucí představitele podniků a investory, aby si Čínu rozmysleli. Nejjistějším příznakem problému je neustálý pokles zahraničních investic. V roce 2011 činily přímé zahraniční investice 4 % čínského HDP, nyní je to 1 %. Z 300 miliard dolarů klesly na 200 miliard dolarů. A pokud se omezíme pouze na investice ze zemí G7, došlo k obrovskému poklesu z 35,3 miliardy dolarů v roce 2014 na 16,3 miliardy dolarů v roce 2020 – tedy zhruba o 50 procent. Je pozoruhodné, že tento pokles začal ještě před zavedením amerických cel i covidu-19, ale poté se zrychlil a nevykazuje žádné známky toho, že by se měl zvrátit.
Přesto je obchod Západu s Čínou i nadále čilý. Zejména americký obchod s Čínou dosáhl v roce 2022 historického maxima. Pokud však v Číně ubývá pracovních sil, klesá počet obyvatel a přestává být konkurenceschopnou destinací pro výrobu, bude se náš vztah k ní muset změnit.
Hlavní příčinou nestability jsou demografické a hospodářské problémy Číny. Od devadesátých let 20. století bylo vnitřní napětí v Číně překrýváno stále rostoucí prosperitou a zvyšující se životní úrovní. To však nemohlo trvat věčně a nyní, když se hospodářský růst zpomaluje, vystupují potíže na povrch. Se Si Ťin-pchingovou stále autokratičtější povahou a s prosazováním hanského nacionalismu můžeme chápat jako snahu udržet společnost pohromadě při absenci společné prosperity.
Bude toto úsilí úspěšné? Podle jednoho scénáře se značně oslabená Čína bude muset vzchopit a zavést strategii automatizované výroby, která nahradí chybějící pracovní sílu. Bude to však mnohem méně prosperující a dynamická Čína, která se bude muset postarat o rostoucí počet starších lidí. Podle jiného scénáře bude autorita komunistické strany, která nedokázala zajistit hospodářský růst, dále zpochybňována z mnoha hledisek. To by byl pozitivní výsledek pro ty, kteří trpí zvěrstvy komunistického režimu v Číně i mimo ni, zatímco chaos, který nastane v posledních dnech strany, by vedl k větší nejistotě pro podniky.
Západ nemá co získat a může mnoho ztratit, pokud bude i nadále spoléhat na Čínu. Čím dříve obnovíme naši výrobu a soběstačnost, tím lépe.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
