„Novorozeně“ je jímavý a neobyčejně láskyplný obraz francouzského malíře Georgese de La Tour ze 17. století.
Pokaždé, když vidím obraz Georgese De La Tour „Novorozeně“, jsem nevýslovně uchvácena. Všechny myšlenky se rozplynou a já jsem klidná.
Francouzský malíř La Tour (1593–1652) použil světlo svíček, aby zvýraznil výjev matky a novorozence a možná také, aby naznačil svatou událost – Ježíšovo narození.
Odborníci se rozcházejí v názoru na to, zda La Tour namaloval anonymní matku, dítě a ošetřovatele, nebo zda jsou postavy Marie, Ježíše a její matky, svaté Anny – či služebné. Možná právě tato nejednoznačnost činí obraz nadčasovým a přitažlivým.
La Tourova intimní kompozice se skládá z jednoduchých tvarů a zemitých červených, fialových a hnědých odstínů, které společně vytvářejí hřejivou a něžnou scénu. Předpokládejme například, že obraz je náboženským dílem. La Tour namaloval Marii v trojúhelníku, její roztažené ruce a klín tvoří okraje tvaru, který vytváří nejharmoničtější z kompozic. Svatá Anna, viděná z profilu, zapadá do užšího trojúhelníku. Podle videa, které zveřejnil Christian Art Today, znamená červená barva Mariiných šatů Kristovo umučení, které poukazuje na jeho budoucí oběť za naši spásu.
Vše, co La Tour namaloval, nás přivádí k novorozenému dítěti. Obě ženy na něj něžně hledí a přivádějí naši pozornost také k dítěti. Na první pohled vidíme zlaté světlo vycházející z Krista. Při bližším pohledu zjistíme, že toto světlo vychází od svaté Anny, která rukou zaštiťuje svíci v gestu, které působí téměř jako požehnání a svatozář pro Krista.
Bez ohledu na to, kolikrát tento obraz vidím, se mě zmocňuje zvláštní ticho, jako bych kolem něj měla chodit po špičkách, abych neprobudila novorozené dítě, nebo jako bych byla svědkem nadpozemské události, která se vymyká mému chápání. Právě to dělá dokonalý obraz – využívá známé věci k tomu, aby vám ukázal nebo připomněl jinou pravdu.
Umělec
Nejvyšší společenské kruhy – Jindřich II. Lotrinský, vévoda De La Ferté a kardinál Richelieu – sbíraly v 17. století žánrové a náboženské obrazy francouzského malíře La Tour. Kolem roku 1639 získal od krále Ludvíka XIII. titul „řadový malíř“ (královský malíř).
Známý je i případ, kdy Ludvík XIII. odstranil všechny obrazy z jedné místnosti, aby si mohl samostatně prohlédnout La Tourův obraz „Noční scéna se svatým Šebestiánem“. Umístění obrazu je dnes neznámé.
La Mourův obraz upadl v zapomnění až do roku 1915, kdy německý historik umění, Hermann Voss, potvrdil umělcovo dílo. O chronologii umělcova díla se vedou diskuse, především kvůli mnoha nesignovaným dílům a skutečnosti, že většina jeho obrazů shořela při požáru.
Znalci jeho díla je obvykle dělí na žánrové scény, malované za denního světla kolem roku 1630, a na intimní scény při svíčkách, které maloval na sklonku své kariéry, kolem roku 1645. Právě Carravagio zcela jistě ovlivnil La Tourův styl výjevů při svíčkách a loučích. Zda však viděl Italovo dílo v Římě, nebo nepřímo prostřednictvím Carravagiových severských následovníků, jako byli Gerrit van Honthorst (1592–1656) a Dirck van Baburen (asi 1595–1624), není známo. Honthorst i van Baburen žili v nizozemském Utrechtu kde vytvořili vlastní verzi Carravagiova stylu. La Tour se od Carravagiovy dramatické světelné techniky liší tím, že používal jednodušší, zaoblené postavy a jemné osvětlení, čímž jeho díla působila introspektivně.
Podle Oxfordského průvodce uměním (The Oxford Companion to Art), jehož editorem je Harold Osborne, „svým způsobem [La Tour] reprezentuje ducha francouzského klasicismu 17. století nejméně tak jako Phillip De Champaigne a Poussin ve svých různých oblastech“.
Ve scéně „Novorozeně“ vidíme ztělesnění La Tourových scén při svíčkách, univerzálního ducha pouta mezi matkou a dítětem a vážnost bezpodmínečné – a možná i božské – lásky.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
