Ještě asi do počátku 90. let minulého století si naše československé ženy při ranním oblékání česaly nejen vlasy, ale také si srovnaly chloupky na nohou, aby šly aspoň jedním směrem, při natahování punčoch. K tomu sukni a svetr a vyrazily do práce.
Dlouho panovala pověra, že kdyby si nežádoucí chlupatá místa oholily, zarůstaly by poté ještě víc. Totéž platilo i o mateřských znamínkách, ze kterých vyrůstají chloupky. Nikdo se neodvážil vzít do ruky žiletku a hyzdění si oholit.
A tak ty tmavší ženy statečně nesly svoje „neozdoby“, většinou zarostlé holeně, kterým se občas někdo posmíval, některé si z toho pranic nedělaly – a některé to nesly nelibě. Dokonce vzbuzovaly i větší zájem, protože putovalo rčení, že chlupatá je „buď bohatá nebo vášnivá“. S tím vzhledem se musely smířit i na koupalištích a v bazénech. Většina lidí to přijímala jako normální a přirozené – holt takoví jsme. Nebo spíše – takové jsme. Kdo nás má rád, miluje nás takové, jak jsme.
A tak se jezdilo i do zahraničí na dovolenou, k moři do Bulharska nebo Rumunska, na Máchovo jezero nebo na Seč do kempu, a celé roky se to nikterak neřešilo. Taky se přece chodí „s kůží na buben“, že?
Co se týče podpaží, s tím se také nic nenadělalo. Když si představíme, že asi do 80. let nebyly v prodeji ani deodoranty, koupit se daly pouze kolínské vody, žiletka byla tabu, tak jaké vůně vás v letních dnech potkávaly? Když si ženy v létě oblékly šaty bez rukávů, ve chvíli, kdy zvedly ruku, byl dojem vskutku velice „přírodní“.
Zralé a zkušenější ženy si ráno vzaly na dlaň aspoň hrst kolínské a potřely si podpaží, protože „jinak ten odér potu ze svetrů nebo saka už nedostaneš“, jak bylo řečeno a vyzkoušeno.
Holení dámských holení
Asi jako první začal nabízet depilaci nohou pomocí studeného včelího vosku (tehdy ještě státní) Ústav lékařské kosmetiky. Službu si ženy platily samy. A dámy v dlouhých řadách přicházely, aby si ochotně nechaly vyhladit nohy, holeně, třísla nebo i podpaží. Zejména v létě do vykrojených plavek. Později se přidali i muži-cyklisté, když zjistili, že depilace vydrží o něco déle než holení.
Postupně přicházely na trh depilační krémy a později depilační strojky – nebo se tomu věnovala kosmetická studia.
Holicí trend se stal tak silným, že kdo mu odolává, může být považován za neupraveného, trapného apod. Sice se občas ozve postesknutí – „jak mne to nebaví, už to zas roste, svědí to, kouše to…“ Každé dámě se ta doba přiblíží v různých rozestupech, a v létě se časové rozestupy opakování holení ještě více zkracují.
„Štvalo mě, že má někdo potřebu zasahovat komentáři do mé osobní integrity,“ popisuje režisérka Josefina Lubojacki na wave.rozhlas.cz svoji motivaci ke vzniku filmu O-chlup.
Nakonec ženy dospěly k závěru, že se „cítí příjemněji s oholenýma nohama, ale pouze proto, jak moc se pro ně stal opak nežádoucím“, vyjádřila se Gaby Khazalová v deníku Referendum.
A nohy jsou právě tou částí těla, která se veřejně vystavuje nejčastěji, to ostatní už není tak „akutní“.
Zdá se, že hladká kůže povládne už navždy. Když se kolem sebe rozhlédnete, těžko dnes potkáte někoho, jako byla Frída Kahlo, se srostlým obočím nebo zarostlýma nohama ukrytýma v silných barevných punčochách.
Místo toho se na odiv vystavuje vše hladké, pokud možno dokonalé. Dnešní společnost poněkud připomíná děj z Valtariho knihy Egypťan Sinuhet, ve které v egyptské společnosti probíhal trend holení, který ovšem zahrnoval i vlasy na hlavě – a tak se nosily paruky.
Přesto se objevily i světové hvězdy, které se odvážily reprezentovat s neoholenými partiemi, jako např. Madonna, její dcera Lourdes Leon nebo Lindsay Lohanová. Nedávno firma Adidas vybrala k propagaci sportovního oblečení mistryni v pole dance Lailu Davisovou, která se nerozpakuje ukazovat neoholená.
Na sociálních sítích se vzájemně povzbuzují malé skupiny „neholených“, které se řídí heslem „Moje volba, moje tělo“.
Po většinu roku sice chodíme zahalené, můžeme si obléci dlouhou sukni nebo harémové kalhoty, Ale dlouho ukrývat své chloupky vždy a všude se nám nepodaří…
Takže když se rozhlédneme, vypadá to, že trend holení se svou nadvládou nás bude doprovázet už stále.
