Komentář
Titulek není zavádějící, jen samozřejmě bulvární. V tomto případě ovšem nešlo odolat. Nový argentinský prezident je ve funkci od prosince loňského roku. V kongresu leží jeho návrh zákona o deregulaci ekonomiky a argentinský rozpočet byl v lednu poprvé za 12 let v plusu.
Novým prezidentem Argentiny se stal Javier Milei. Je zastáncem svobodného trhu a o státu říká, že není řešením, ale zdrojem všech problémů. Proto také na předvolebních shromážděních vystupoval s motorovou pilou, čímž chtěl naznačit svůj postoj k vládním výdajům. Do úřadu nastoupil 10. prosince.
(1) Zákon o deregulaci
V argentinském kongresu prošel prvním čtením návrh zákona, který předložil prezident a který obsahuje dlouhou řadu reforem argentinského hospodářství. O zákon bude nepochybně svedena bitva, nicméně obsahuje řadu zajímavých ustanovení:
- Zákon předpokládá privatizaci 41 státních společností, počínaje národní ropnou společností přes aerolinky až po argentinskou poštu.
- Zavedení každé regulace bude vyžadovat předchozí analýzu, která musí obsahovat porovnání nákladů a přínosů regulace a posouzení její přiměřenosti.
- Deregulace ekonomiky a zjednodušení administrativy při vzniku firem.
- Národní institut proti diskriminaci, xenofobii a rasismu se ruší.
- Zákon zakazuje použití slova „zadarmo“ nebo použití obdobných slov při propagaci státních služeb. Zavádí povinnost uvést u služeb, které poskytuje stát bez poplatku, informaci, že služba je financována z daní občanů.
Pozn. autora: Sázkové kanceláře by mohly vypsat kurz na to, že rasismu bude méně, když nebude existovat občany placený úřad, jehož úkolem je rasismus neustále vyvolávat.
Neprojde to, ale zákaz slova zadarmo v politických reklamách by byl zábavný. Museli by vyjít s heslem: „Neuděláme pro vás nic, dokud někomu něco neukradnem.”
(2) Rozpočet v přebytku
Argentinský státní rozpočet byl v lednu v přebytku. Stalo se tak poprvé za posledních 12 let. Rozpočtový přebytek je výsledkem rozsáhlých škrtů veřejných výdajů, které prezident Javier Milei nařídil po nástupu do úřadu v prosinci minulého roku. Prezident to na sociálních sítích komentoval slovy, že o „nulovém deficitu se nevyjednává”.
Pozn. autora: Kdyby vlády neměly možnost zvyšovat daně nebo tisknout peníze nebo to ministři museli dát ze svého, také by to dokázali. Lidé dokáží neuvěřitelné věci, když musí.
(3) Jejda, oni plýtvají!
Prezident nařídil audit některých ministerstev. Auditoři na ministerstvu spravedlnosti a lidských práv kromě jiného zjistili, že si zaměstnanci zřídili kancelář, ve které prováděli různé finanční obchody se soukromými osobami s využitím státních peněz. Někteří zaměstnanci ministerstva si vypláceli cestovní náhrady ve výši tisíců amerických dolarů měsíčně a ze 6 tisíc zaměstnanců jich jedna šestina nedocházela do práce, neboť údajně čerpala dovolenou. Ministerstvo také platí pronájem více než dvou set kanceláří, které má rozeseté po celé zemi.
Pozn. autora: Kdyby někdo udělal skutečný audit v Bruselu, lidé by se divili ještě více, než si myslí, že by se mohli divit. Výsledky argentinského auditu nejsou totiž nějakým mimořádným excesem.
(4) Deregulace funguje? To je ale překvapení!
Okamžitě po nástupu do funkce zrušil Javier Milei zákon o pronájmech bytů. Tím umožnil, aby se majitelé bytů svobodně dohodli s nájemníky na podmínkách pronájmu, což dříve nebylo díky regulacím možné. Během jednoho měsíce se v Buenos Aires zdvojnásobil počet bytů k pronájmu a ceny pronájmu klesly zhruba o 20 %.
Pozn. autora: Sociální inženýr nikdy nepochopí, že když ztíží podmínky pro ukončení nájmu, nepomůže nikomu, tedy kromě těch, kteří již nějaký nájem mají. Ti, kteří jej teprve budou hledat, budou ve výrazně horší pozici, protože majitelé bytů zvednou ceny, aby si kompenzovali riziko neplacení, nebo úplně stáhnou nabídku z trhu. Kdo by chtěl pronajímat byt, když mu za něj nebudou platit nebo mu ho zdevastují? Důkaz třeba ve studii Miltona Friedmana zde.
Tuto relativně jednoduchou úvahu pochopí student střední školy. Otázkou zůstává, proč ji nechápe sociální inženýr. Odpověď je překvapivě jednoduchá.
Sociální inženýr to nikdy nepochopí, protože kromě čerpání státního rozpočtu nikdy nic nedělal ani nevytvořil. Pro něj je práce a dotace synonymum. Proto nikdy nepochopí pocit majitele bytu, který v potu tváře šetří na hypotéku a logicky chce, aby mu za jeho byt někdo platil a choval se slušně.
Navíc si sociální inženýr myslí, že když má někdo byty dva a z toho jeden pronajímá, že ten druhý musel ukrást. Představa, že na něj někdo našetřil tvrdou prací, je mimo jeho chápání.
Zdroje:
(1) Zákon o deregulaci a Přehled deregulací
(2) Rozpočet
(3) Audit
(4) Pronájmy
Článek původně vyšel na stránkách syrzdarma.cz.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
