Když popeleční středa ukončí hody a masopustní veselí, následuje asi 40-denní půst, který trvá do Velikonoc. Popeleční středou nastal čas odříkání. Podle křesťanských tradic se lidé postili, tj. jedli sice dosyta, ale bezmasá jídla. Věřící více rozjímali a současně se těšili na příchod velikonočních svátků, na očekávaný „pašijový týden“. Ten začíná týden před velikonoční nedělí.
Lidé na vsích se mezitím těšili z vylíhnutých kuřátek, narozených králíčků nebo kůzlátek, zatímco venku oživuje hlína a nastává rašení. Lidé už cítili a očekávali něco barevného, něco, co příroda i úplněk samy určují, co jakoby po šičkách přichází, nehledě na tištěné kalendáře
Velikonoce, velmi barevný jarní svátek, spojený s jarním slunovratem, převzatý církví
Názvy jednotlivých dnů velikonočních svátků jsou barevné a velmi symbolické.
Škaredá středa není táž, co popeleční, ale trůní uprostřed pašijového týdne, připomíná den Jidášovy zrady. Nazývá se také sazometná, protože tehdy bylo zvykem vymetat saze z komína v domě.
Následuje zelený čtvrtek, kdy lidé pojídali zelené pokrmy ze zeleniny, jako špenát nebo zelí, a také z kopřiv. Lidová rada zní – na zelený čtvrtek se nehádej.
Křesťané se tento den připomínají poslední večeři Páně.
Odpoledne bývalo volno, hospodyně pekly jidáše a potíraly je medem.
A právě na Velký pátek večer odlétají zvony do Říma, nebudou zvonit klekání až do Bílé soboty. Po tyto tři dny jejich vyzvánění nahradí děti se svými řehtačkami.
Hrkání, vrkání – služba za odlétlé zvony
Podle lidových zvyků, jmenovitě na Slovácku nebo Valašsku, se chodilo „vrkat“ nebo „hrkat“. Školáci obcházejí dědinu a dřevěnými vrkači (vypadají jako mlýnky) ohlašují čas brzo ráno, ještě za tmy, a večer (svolávají do kostela na mši).
Vrkače jsou jak malé, tak větší, nosí se v ruce, zavěšené na šňůrce a nebo u těch velkých se tlačí před sebou.
Na
Bílou
sobotu
pak ta parta kluků dopoledne chodí dům od domu a vybírá od
každého peníze za svou „službu“ a přeje pěkné
svátky.
Tito kluci jsou různého věku, velí jim ti z
nejstaršího ročníku základní školy a bývají to většinou
ministranti
v kostele. Velitelé si seberou největší podíl (mají taky
největší zodpovědnost) a těm zbývajícím rozdělí zbytek. Za
starších časů to byl slušný přivýdělek. Kromě peněz dávají
lidé i vejce,
sladkosti a další pochutiny.
„Za socialismu se to učitelům nelíbilo, že chodíme vrkat,“ vzpomíná účastník hrkání. „A myslím jsme i pár hodin vynechali, ale nemohli s tím nic dělat. Maximálně mohli sesbírat jména vrkačů a ministrantů a zhoršit jim kádrový posudek. Kromě našeho kraje se hrká (řehtá) i někde v jižních Čechách a na Hané.“
V Británii mají na zelený čtvrtek jiný lidový zvyk – umývání nohou a rozdávání ražených mincí.
Velký pátek
Na Velký pátek se hrkalo dokonce 4krát, hoši museli velmi brzy vstávat, aby vše stihli.
Křesťané si připomínají ukřižování Pána Ježíše a drží půst. Podle lidových pověr se v tento den otevírá země a vydává poklady, v Čechách se otevírá památná hora Blaník.
Bílá…
Bílá sobota je dnem vzkříšení, zvony se vracejí z Říma, ale v kostele bývá ticho, neslaví se mše. Tento den je také posledním dnem půstu pašijového týdne.
Na Bílou sobotu, v den vzkříšení, po vsi na Horácku chodil průvod. Farář kráčel pod baldachýnem, který nad ním nesli, a obešli vyzdobenou ves. Lidé měli v oknech zelené snítky ozdobené velikonočními vajíčky.
Také se v domácnostech bílilo a vše se důkladně připravovalo na den vzkříšení. Na stole trůnily jidáše, někde už i pečený beránek. K cestě na posvěcení do kostela se také připravil domácí chléb.
Z nalámaných vrbových proutků hoši pletli pomlázky – dívky barvily a zdobily vajíčka.
V neděli je den vzkříšení, do kostela si lidé přinášeli jídlo k posvěcení, křesťané se radují. Nastává Velká noc, příprava na Boží hod velikonoční.
Podle pověry, kdo okusil svěceného beránka, ten pak dokázal najít ztracenou cestu v lesích.
Barevné velikonoční pondělí
Pondělí velikonoční bývá opravdu pestrým dnem. Hoši chodí šlehat dívky s pomlázkami, na kterých nechybí barevné pentle. Dívky na oplátku darují vajíčka, která jsou zdobená barvičkami a vzory, jak to která ruka dokázala.
Pomlázce upletené z měkkých vrbových proutků se říká různě podle krajových nářečí – dynovačka, pamihod, čugár, šlehačka, mrskačka apod.
Pomlázka má původ ve starém zvyku, symbolizuje omlazení – darované vajíčko je zase symbolem plodnosti, jenž se vztahuje jak k lidskému pokolení, tak k obdělávané půdě.
Ukončení Velikonoc pro církev připadá až na závěr května, protože 50 dní po velikonočních svátcích se drží svátek tzv. letnic nebo svatodušní neděle. Seslání Ducha svatého je oslavováno na osmou neděli velikonoční doby.
