Nejvyšší soud se 25. dubna zdál být skeptický k tvrzení bývalého prezidenta Donalda Trumpa, že by prezident měl mít absolutní trestní imunitu. Nicméně, zdá se, že soud určité míře prezidentské imunity otevřený je.
Vypadalo to, že konzervativní soudci jsou připraveni vrátit případ zpět federálnímu soudu ve Washingtonu s pokyny, co se považuje za oficiální a co za soukromé jednání, k dalšímu zjišťování skutečností. To by zdrželo ono soudní řízení s exprezidentem Trumpem ve Washingtonu a případně i další řízení v Georgii, na Floridě a v New Yorku, což by mu přineslo strategické vítězství, neboť se snaží pozdržet případy tak, aby se vedly až po listopadových prezidentských volbách.
Trumpa hájil jeho advokát D. John Sauer a speciálního vyšetřovatele Jacka Smithe zastupoval a bývalý vysoce postavený právník ministerstva spravedlnosti Michael Dreeben. Případ vychází z pokusu prezidenta Trumpa o zamítnutí obvinění Jacka Smithe v souvislosti s jeho aktivitami 6. ledna 2021.
Soudce Clarence Thomas zahájil otázky tím, že požádal advokáta Sauera, aby uvedl, odkud z ústavy odvozuje svůj koncept imunity. Sauer poukázal na klauzuli v článku II, která svěřuje výkonnou moc prezidentovi.
Při obhajobě širšího konceptu imunity Sauer poukázal na rozsudky ve věcech Mississippi versus Johnson a Marbury versus Madison.
Prezidentská imunita není v ústavě výslovně zmíněna, a proto často vyvolává debaty o tom, jaký záměr měli otcové zakladatelé. Soudkyně Elena Kaganová a advokát Sauer se přeli o historický záměr prezidentských pravomocí, přičemž soudkyně Kaganová poznamenala, že zakladatelé v té době oponovali monarchovi a nezařadili do ústavy ustanovení o imunitě.
Otázky soudců a argumentace právních zástupců se točila kolem různých možných výkladů imunity a pravomocí od možnosti, zda prezident může nařídit armádě, aby někoho zavraždila, až po příliš široké pojetí obvinění v obžalobě Smithe – spiknutí s cílem podvést Spojené státy – by mohlo být vykládáno v příliš širokém rozsahu a snadno vést k politicky motivovanému stíhání.
Ústní argumenty zdůraznily tlak, kterému soudci čelí při rozhodování o tom, zda a jak vytvořit nový standard (precedent) pro prezidentskou imunitu.
V argumentaci soudci Kavanaughovi Sauer tvrdil, že ustanovení použité k obvinění prezidenta musí výslovně zmiňovat jeho úřad.
Soudci Alito a Sotomayorová předestřeli možný standard tím, že položili otázku, zda by se hodnocení prezidentova jednání mělo řídit rozumností, nebo věrohodností.
Soudkyně Barrettová se zaměřila na úhel pohledu, zda jsou soukromé činy vyňaty z imunity.
Odborníci z oboru pro Epoch Times spekulovali, že Nejvyšší soud pravděpodobně rozšíří rozsah prezidentské imunity tak, aby zahrnovala i trestní odpovědnost, ale v omezenějším rozsahu, než jaký požadoval prezident Trump. Pokud by se soudci vydali tímto směrem, mohli by případ vrátit soudkyni Chutkanové k dalšímu přezkoumání a upřesnění.
Očekává se, že případ bude mít dalekosáhlé důsledky pro prezidentský úřad jako takový a dělbu moci v zemi. „Může to být nejčtenější stanovisko v dějinách této země,“ řekl Epoch Times trestně-právní obhájce Keith Johnson. „Bude to věc, o které budou studenti mluvit ještě celá desetiletí.“
Naposledy vydal Nejvyšší soud zásadní rozhodnutí o prezidentské imunitě v roce 1982 ve věci Nixon versus Fitzgerald. Soud rozhodl, že prezidenti požívají absolutní imunity v občanskoprávní odpovědnosti za jednání, které spadá do vnějšího rámce jejich úředních povinností.
Soudce Neil Gorsuch se Sauera zeptal i na potenciální udělování milostí prezidentů vůči sobě samým, což se v případech exprezidenta Trumpa nabízí v případě, že by vyhrál volby. Dle Sauera je zákon v této otázce nejasný.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times, text byl redakčně zkrácen.
