Navzdory všem očekáváním se v posledním kole parlamentních voleb na prvním místě umístila levicová Nová lidová fronta. Blok Emmanuela Macrona následuje na druhém místě. Co se stane nyní? Koho prezident jmenuje premiérem? Tomu se věnuje analýza Patricka Ederyho, vedoucího evropské poradenské společnosti Partenaire Europe zabývající se strategiemi.
Podle publicisty Patricka Ederyho udělalo Národní sdružení (RN) Marine Le Penové a Jordana Bardella několik chyb. Zejména návrh, aby Francouzi s dvojím občanstvím nemohli zastávat některé veřejné funkce, stál RN hlasy. Strana si navíc nevěděla rady s útoky na některé své kandidáty.
Nová lidová fronta (NFP) by měla mít kolem 187 křesel, prezidentský tábor 150 křesel a Národní sdružení (RN) 143. Byla levice se svou sázkou úspěšná?
Myslím, že z voleb si můžeme vzít dvě ponaučení. Je to zhroucení politického systému páté republiky. A pak to, že Francouzi v prvním kole hlasovali proti imigraci a ve druhém proti Národnímu sdružení. To jsou dvě nejdůležitější skutečnosti těchto parlamentních voleb.
Tento kolaps páté republiky je způsoben zcela chybným parlamentem a systémem. Viděli jsme to na odstoupení kandidátů mezi oběma koly. Tato stažení vynesla do čela druhého kola sjednocenou levici. Aby se však NFP přeskupila, uzavřela se svými voliči smlouvu plnou slibů o kupní síle, ochraně životního prostředí a tak dále – což je samo o sobě chvályhodné a demokratické. Rezignace však změnily situaci, což znamená, že někteří centrističtí a pravicoví voliči hlasovali ve druhém kole ve prospěch levice.
Nyní vyvstávají dvě legitimní otázky. Na jedné straně je tu Jean-Luc Mélenchon (pozn. redakce: vůdce levicově populistické La France insoumise, LFI – největší frakce v rámci nové levicové aliance), který říká, že je třeba respektovat legislativní smlouvu mezi levicovými stranami a voliči. Pak jsou tu další uvnitř NFP, kteří se domnívají, že vzhledem k tomu, že je volili voliči pravice a středu, musí najít kompromis s Macronovou stranou Ensemble nebo konzervativními Republikány (LR). Tito voliči, kteří z definice nepatří k levici, nechtějí program Nové lidové fronty.
Celá tato situace vede ke skutečnému nedorozumění, protože obě možnosti jsou zaměnitelné. Stejně tak zastánci spolupráce představují demokratický problém, když naopak vylučují RN, a tím v podstatě 40 % Francouzů.
Celý systém páté republiky byl těmito rezignacemi rozvrácen. 40 % Francouzů je blokováno, zatímco ostatní strany – a tedy 60 % Francouzů, kteří spolu nemají nic společného – jsou nuceny se dohodnout.
A všechny tyto strany, od progresivního křídla Republikánů až po LFI, mají jedinou jednotící myšlenku: jsou pro imigraci. Jinými slovy, věří, že imigraci nelze zastavit a že je nezbytná. To je to jediné, co je spojuje proti RN.
Oproti minulému volebnímu období má RN asi o padesát poslanců více, ale nedosáhla relativní ani absolutní většiny. Může tento výsledek, který zaostává za očekáváním, demobilizovat voliče RN v příštích volbách?
To nás přivádí zpět k mému druhému bodu. Francouzi hlasovali v evropských volbách a v prvním kole parlamentních voleb proti imigraci a ve druhém kole proti RN. Proč nechtějí RN? Ve skutečnosti je to způsobeno několika faktory.
Zaprvé, proti Národnímu sdružení je celý progresivní ekosystém, od médií po politické strany, včetně sportovců a herců. Strana Jordana Bardella a Marine Le Penové proti tomu zatím nic nenašla. V této straně není problém osobnostní, ale spíše strukturální. RN je staronová strana s velmi silnou sítí v terénu, ale nedokázala se obnovit. Neexistuje například žádný informační kanál. Mélenchonova strana LFI je na internetu velmi aktivní, vytvořila mediální společnost a podporuje ji stovka influencerů. RN má jen několik málo influencerů a všichni jsou velmi autonomní.
Z mediálního hlediska by se dalo říci, že CNews existuje, ale je to velmi proměnlivý kanál. Tento kanál byl nejprve pro Sarkozyho, pak pro Zemmoura a jen trochu pro RN.
Národní sdružení udělalo během volební kampaně dvě velké chyby. Zaprvé, nápad zakázat některým Francouzům s dvojím občanstvím zastávat funkce byl vzhledem ke skutečnosti zbytečný. Zadruhé: Jak se jim podařilo nominovat tolik proruských kandidátů? Mám na mysli zejména Pierra Gentilleta, ústřední postavu proputinovského hnutí ve Francii. To vše Francouze vyděsilo. Pokud chce RN jednou získat více voličů, bude se muset zbavit náklonnosti k Rusku, jinak zůstane ve slepé uličce.
Ještě něčemu nerozumím. Proč RN nebyla útočnější, když její odpůrci ukazovali prstem na některé její kandidáty, hlavně na ty, jejichž fotografie byly zveřejněny v nacistické čepici? Měli si sestavit složky na kandidáty Macronistů nebo NFP.
I když měl Jordan Bardella skvělou kampaň, hlavně díky sociálním sítím, nejsou to strukturální nástroje. RN se jen částečně inspirovala strategií Donalda Trumpa, tedy její show, aniž by si uvědomila, že za Trumpovou show stojí marketingový nástroj zvaný inbound marketing, který využívá umělou inteligenci a přivádí voliče k republikánskému kandidátovi. Ve Francii navíc tuto metodu využívá LFI.
Pokud chce RN zvítězit, musí se reorganizovat. Nyní na to má strana peníze.
Jaká vláda bude jmenována bez absolutní většiny? Édouard Philippe, Macronův bývalý premiér, včera vyzval k vytvoření dohody mezi „ústředními silami“ bez RN a LFI.
Jde o personální problém. Musíme si uvědomit, že například Raphaël Glucksmann byl prvním levičákem v evropských volbách, a měl tedy veškerou legitimitu k prosazení své linie. A pak Emmanuel Macron zpomalil rozmach Glucksmannovy levice rozpuštěním Národního sdružení a nevědomky vrátil jeho vliv Olivieru Fauremu (pozn. redakce: první tajemník Parti socialiste, PS), který obnovil dohodu s levicovými populisty z LFI.
Uvnitř PS tedy bude probíhat boj mezi Glucksmannovou a Faureho linií. Socialistická strana je nyní ve stejném stavu jako republikáni. Někteří se budou chtít připojit k prezidentskému táboru, jiní ne. Myslím, že část Socialistické strany, Zelených a LR nebude stačit k dosažení absolutní většiny.
Z které strany by mohl pocházet budoucí premiér? Předsedkyně Zelených Marine Tondelierová prohlásila, že Emmanuel Macron „by měl dnes požádat Novou lidovou frontu o jméno premiéra“.
Míč je nyní na straně Emmanuela Macrona. On rozhodne o charakteru nové vlády. Dosud jsme měli vládu technokratů, což může platit i nadále. Myslím, že je možné spojenectví od Raphaëla Glucksmanna až po Macronova ministra vnitra Géralda Darmanina. Co se týče jmenování premiéra, bude to pravděpodobně složitější. Pokud bude jmenován socialista, Insoumis ho nebude následovat a naopak.
V současné době musíme počkat, kolik „umírněných“ poslanců bude Emmanuela Macrona následovat, a pokud jich nebude dost, bude nucen jmenovat vládu z řad NFP. Vzhledem k tomu, že LFI je nejsilnější stranou v této alianci, institucionální logika diktuje, že by měl být jmenován premiér z LFI. Jejich program však opět nelze realizovat. Nikdo nebude hlasovat pro jejich návrhy zákonů. A i když použijí výjimečný článek 49-3 (pozn. redakce: článek 49-3 umožňuje vládě prosadit zákon bez hlasování v parlamentu), většina poslanců bude hlasovat pro vyslovení nedůvěry.
Myslím, že se vrátíme k tomu, co se stalo ve třetí a čtvrté republice: V příštích měsících by mohly vzniknout dvě nebo tři různé vlády.
Může Emmanuel Macron za rok rozpustit shromáždění?
Pokud to stihne do tohoto data, nebylo by to překvapení. Nezapomínejme však, že Senát, který drží LR, je druhou institucionální silou hned po Emmanuelu Macronovi. Republikáni mají také klíčovou skupinu v Národním sdružení.
Představme si však, že postupně jmenované vlády padají jedna po druhé. Můžeme uspořádat tolik voleb, kolik chceme, budeme se systematicky vracet do výchozího bodu.
Myslím si, že pak budou muset všichni převzít svou odpovědnost a připravit se na přechod k šesté republice. Historik institucí Phillippe Fabry o tom mluví už dlouho a to, co avizoval, se děje. Nezbude nám tedy nic jiného než ustavit ústavodárné shromáždění a novou republiku.
–etg–
