Nedávno bylo v jihozápadním Španělsku v římské hrobce staré 2 000 let objeveno údajně nejstarší víno v historii, a co je překvapivé, je údajně stále v tekuté formě. To je sice vskutku neobvyklé, ale odhalení, která se z tohoto starobylého moku vynořila, jsou ještě podivnější.
Jedna z řady pohřebních uren nalezených v hrobce obsahovala načervenalou tekutinu – o níž se předpokládá, že se jedná o víno – uzavřenou uvnitř, na jejímž dně ležely zpopelněné kosti lidského muže. Urny i samotná hrobka se poprvé objevily ve městě Carmona údajně poté, co na podzemní komoru narazil při rekonstrukci v roce 2019 majitel domu a nález ohlásil městským úřadům.
Vědci tvrdí, že zůstala po dvě tisíciletí neporušená a nevykradená, takže její obsah zůstal nedotčený.
Zatímco samotná hrobka skrývá mnoho zázraků, které je třeba prozkoumat – několik uren, další ostatky a rituální předměty – obsah dotyčné urny byl unikátní. Vědci se pokusili objasnit některé z jejích záhad.
„Z nám neznámých důvodů, možná náhodou, bylo mezi urnou a jejím víkem dokonale hermetické těsnění, které zabraňovalo odpařování,“ uvedl pro Epoch Times José Rafael Ruiz Arrebola, profesor organické chemie na univerzitě v Córdobě. Toto utěsnění také zabránilo tomu, aby oxidace víno zcela rozložila, přestože bylo zkažené.
„Urna obsahující jak víno, tak zpopelněné ostatky těla navíc představuje dosud neznámou metodu – nechat kosti s vínem na věčnost je úplná novinka,“ řekl a dodal, že Římané možná používali víno k očistě kostí svých zesnulých, ačkoli to dosud neprokázal žádný fyzický důkaz.
Arrebola sice označil nález za „vzrušující“ a „historický“ okamžik, ale oslavy si nechal až na dobu po splnění největšího úkolu: vstoupit jako první do laboratoře a dokázat, že se jedná o víno.
Chemická analýza našla biomarkery, rostlinné sloučeniny zvané polyfenoly, a tím i důkaz, který vědci potřebovali k tomu, aby to mohli oprávněně nazývat vínem (a zároveň vyloučili, že by tekutina mohla pocházet z průsaku nebo kondenzace); přesto se vysoká hodnota pH a přítomnost malého množství organických sloučenin v načervenalé tekutině zcela lišily od dnešních vín.
Tyto rozdíly vysvětlují jako důkaz, že se jedná o silně zkažené víno. Je dokonce možné – a dokonce pravděpodobné, jak napsali ve své studii – že se jednalo o bílé víno, které se pouze během tisíců let rozpadlo a vyplavilo látky z popela, kostí a samotné skleněné urny, což způsobilo změnu jeho barvy.
Navzdory těmto anomáliím jej však shledali dosti podobným současným vínům vyráběným v baetické oblasti v současnosti.
Víno mohli Římané používat při rituálu úlitby, kdy posílali své mrtvé s nápojem, aby je přenesli na onen svět. Podle Arreboly byl tento konkrétní Říman asi čtyřicetiletý muž. V jiném pohřbu v hrobce víno chybělo, ale obsahoval ženské věci, jako je parfém – již vyschlý – v lahvičce, spolu s náhrdelníkem z jantarových korálků a kostmi lidské ženy.
„Je známo, že v tomto období Římské říše bylo víno ženám zakázáno,“ řekl Arrebola novinám. „Je tedy možné, že se tento zákaz rozšířil i do posmrtného života.“
Hrobka měla další obyvatele a rituální předměty. Obdélníková komora a její kruhová svislá přístupová šachta byly vytesány ve skále, ačkoli stěny komory byly postaveny z tesaných kamenů a obloženy tak, aby tvořily obdélníkovou klenbu. Všude jsou namalovány geometrické motivy.
Po obou stranách je ve stěně vytesáno osm výklenků, ale pouze šest z nich obsahovalo urny umístěné v pískovcových nebo vápencových schránkách. Celkem byly nalezeny ostatky tří žen a tří mužů a další nálezy: vak z rostlinné tkaniny, pravděpodobně lněné nebo konopné, miska s kousky jantaru, olejové lampy, které pomohly datovat nález do 1. století, drobné keramické nádobí a skleněný mozaikový talíř, na němž se zřejmě kdysi dávno uchovávaly obětiny.
Kromě nalezeného tekutého vína byl dalším novým objevem již zmíněný parfém nalezený u ženských kostí: Uvnitř lahvičky z horského křišťálu, pevně uzavřené buď smolou, nebo dehtem, se nacházely ztuhlé stopy parfému z doby před 2 000 lety, což vědcům umožnilo zjistit jeho chemické složení – esenciální olej zvaný pačuli.
Protože hrobka ležela tak dlouho pevně uzavřená, zachovaly se v ní do dnešních dnů další organické materiály, například zbytky látek nalepené na různých předmětech.
„Když byla hrobka objevena, byla neporušená, což znamená, že od doby, kdy byla zapečetěna, nebyla vykradena ani pozměněna. Díky tomu se v ní stále nacházely všechny předměty, které v ní byly uloženy,“ řekl Arrebola. „Městská rada v Carmoně plánuje na říjen příštího roku výstavu, kde bude toto víno spolu s dalšími předměty nalezenými v hrobce vystaveno.“
Přesto zůstává řada zcela oprávněných otázek: Bude toto víno dále zrát? Půjde do vinného sklepa? A v neposlední řadě, jak dobře bude stárnout (troufáme si ochutnat)? Poslední si snad nechme pro sebe, vědci tvrdí, že na tom pracují.
„Restaurátoři a konzervátoři Městského muzea v Carmoně budou zodpovědní za nastavení podmínek, za nichž bude víno skladováno,“ uvedl Arrebola.
–ete–
