Když se chytré telefony stávají chytřejšími, stáváme se hloupějšími?

Když Mohamed Elmasry, emeritní profesor počítačového inženýrství na Univerzitě ve Waterloo, sledoval své jedenáctileté a desetileté vnouče, jak ťukají na své chytré telefony, položil jim jednoduchou otázku: „Kolik je jedna třetina z devíti?“

Místo toho, aby se zamyslely, okamžitě otevřely aplikace s kalkulačkou, napsal ve své knize iMind Artificial and Real Intelligence (iMind: Umělá a skutečná inteligence).

Později, po návratu z rodinné dovolené na Kubě, se jich zeptal, jaké je hlavní město tohoto ostrova. Znovu jejich prsty zamířily na zařízení, aby si odpověď vygooglily, místo aby si vybavily nedávnou zkušenost.

S 60 procenty světové populace – a 97 procenty lidí mladších třiceti let – kteří používají chytré telefony, se technologie neúmyslně stala prodloužením našeho myšlení.

Nicméně, vše má svou cenu. Kognitivní outsourcing, který spočívá ve spoléhání se na externí systémy při sběru nebo zpracování informací, může zvýšit riziko kognitivního, tedy poznávacího úpadku.

Například časté používání GPS (globálního družicového polohového systému) bylo spojeno s výrazným snížením prostorové paměti, což snižuje schopnost člověka se samostatně orientovat. Jak se aplikace umělé inteligence jako ChatGPT stávají běžným standardem – přičemž 55 procent Američanů hlásí pravidelné používání AI – nedávné studie zjistily, že to vede k oslabení schopností kritického myšlení, závislosti, ztrátě rozhodovacích schopností a lenosti.

Odborníci zdůrazňují potřebu kultivovat a upřednostňovat vrozené lidské dovednosti, které technologie nemohou nahradit.

Zanedbaná skutečná inteligence

S odkazem na svá vnoučata a jejich nadměrné spoléhání na technologie Elmasry vysvětluje, že rozhodně nejsou „hloupé“.

Problémem je, že nepoužívají svou skutečnou inteligenci.

Oni – a zbytek jejich generace – si zvykli používat aplikace a digitální zařízení, přičemž nevědomě dávají přednost internetovým vyhledávačům, jako je Google, před vlastním uvažováním.

Stejně jako fyzické svaly ochabují bez použití, i naše kognitivní schopnosti oslabují, když necháme technologie myslet za nás.

Důkazem toho je nyní tzv. „Google effect“ neboli digitální amnézie, jak ukazuje studie z roku 2011 z Kolumbijské univerzity.

Betsy Sparrowová a její kolegové z Kolumbijské univerzity zjistili, že lidé mají tendenci snadno zapomínat informace, které jsou snadno dostupné na internetu.

Jejich zjištění ukazují, že lidé si spíše zapamatují věci, o kterých si myslí, že nejsou dostupné online. Rovněž jsou lepší v zapamatování si, kde na internetu najít informace, než zapamatování si samotných informací.

Studie z roku 2021 dále testovala účinky vyhledávání na Googlu a zjistila, že účastníci, kteří se spoléhali na vyhledávače jako Google, dosahovali horších výsledků v testech učení a vybavování z paměti než ti, kteří online nevyhledávali.

Studie také ukazuje, že „Googláři“ často měli vyšší sebevědomí, že „ovládli“ studijní materiál, což ukazuje na přeceňování svých znalostí a neuvědomování si nedostatku ve svém učení. Jejich přílišná sebedůvěra může být výsledkem zkreslení „iluze znalostí“ – přístup k informacím prostřednictvím vyhledávačů vytváří falešný pocit odbornosti a snižuje snahu se učit.

Nadměrné spoléhání na technologie je součástí problému, ale pouhá jejich přítomnost může být stejně škodlivá. Studie publikovaná v Journal of the Association for Consumer Research zjistila, že „pouhá přítomnost“ chytrého telefonu snižuje „dostupnou kognitivní kapacitu“ – i když je telefon vypnutý nebo uložený v tašce.

Podle výzkumníků tento efekt tzv. „odlivu mozku“ kognitivního vyčerpání pravděpodobně nastává, protože přítomnost chytrého telefonu využívá naše kognitivní zdroje, jemně odvádí naši pozornost a ztěžuje plnou koncentraci na daný úkol. Nadměrné používání technologií nejen oslabuje naše poznání, ale lékaři a výzkumníci si  také všimli, že je spojeno se snížením sociální inteligence – vrozených aspektů, které nás dělají lidmi.

Stávání se podobnými strojům

Ve Spojených státech děti ve věku 8 až 12 let obvykle tráví čtyři až šest hodin denně pohledem na obrazovky, zatímco teenageři mohou strávit až devět hodin denně pohledem na obrazovky. Dále 44 procent teenagerů se cítí úzkostně a 39 procent se cítí osaměle bez svých telefonů.

Nadměrný čas strávený u obrazovek snižuje sociální interakce a emoční inteligenci a byl spojen se symptomy podobnými autismu, přičemž delší doba používání obrazovek koreluje s vážnějšími příznaky.

Dr. Jason Liu, lékař, který má také doktorát z neurovědy a je vědecký výzkumník a zakládající prezident Mind-Body Science Institute International, řekl pro Epoch Times, že je obzvlášť znepokojen používáním digitálních médií dětmi.

Uvedl, že u svých mladých pacientů, kteří tráví nadměrný čas v digitálním světě, pozoroval různé nesrovnalosti – všiml si jejich mechanické řeči, nedostatku emočního výrazu, špatného očního kontaktu a obtíží při vytváření skutečných lidských vztahů. Mnozí vykazují symptomy poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), reagují odtažitě a mají problémy s emocionální křehkostí.

„Neměli bychom dovolit, aby technologie nahradila naši lidskou přirozenost,“ zdůrazňuje Liu.

Liuovy pozorování potvrzuje studie publikovaná v časopise JAMA, která sledovala přibližně tři tisíce adolescentů bez předchozích symptomů ADHD po dobu jednoho roku a zjistila, že častější používání moderních digitálních médií bylo spojeno s výrazně vyšší pravděpodobností vzniku symptomů ADHD.

Již v roce 1988 vědci představili koncept „paradoxu internetu“, který spočívá v tom, že internet, ačkoli je „sociálním nástrojem“, vede k antisociálnímu chování.

Pozorováním 73 domácností během jejich prvních online let výzkumníci zjistili, že zvýšené používání internetu bylo spojeno se sníženou komunikací s rodinnými příslušníky, menšími sociálními kruhy a zvýšenou depresí a osamělostí.

Nicméně tříleté sledování ukázalo, že většina negativních účinků se vytratila. Výzkumník to vysvětlil pomocí modelu „bohatí bohatnou“, kde introverti zažívali více negativních efektů z internetu, zatímco extroverti, kteří měli silnější společenské sítě, z internetu více profitovali a stali se více zapojení do online komunit, což zmírnilo negativní efekty.

Manuel Garcia-Garcia, specialista v oblasti neurovědy ve výzkumné agentuře Ipsos, uvedl pro Epoch Times, že mezilidské vztahy jsou klíčové pro budování hlubších vztahů, a přestože digitální komunikační nástroje usnadňují spojení, mohou vést k povrchním interakcím a narušovat sociální signály.

Liuovo pozorování pacientů, kteří se stávají „podobnými strojům“, podporuje rovněž experiment s emocionální nákazou na Facebooku, provedený na téměř 700 000 uživatelích, který manipuloval s novinkami, aby zobrazovaly více pozitivních nebo negativních příspěvků. Uživatelé, kteří byli vystaveni více pozitivnímu obsahu, postovali více pozitivních příspěvků, zatímco ti, kteří viděli více negativního obsahu, zveřejňovali více negativních příspěvků.

Tento experiment ukázal, že technologie může nenápadně, ale systematicky ovlivňovat lidské chování. Podle odborníků toto ovlivňování může způsobit, že naše jednání a emoce budou předvídatelné, podobně jako programované reakce.

Okamžik Eureka

„Na vašich ramenou spočívá nejsložitější objekt ve známém vesmíru,“ prohlásil teoretický fyzik Michio Kaku.

I když se nejpokročilejší technologie, včetně AI, mohou zdát sofistikované, nejsou srovnatelné s lidskou myslí.

„AI je velmi chytrá, ale ne skutečně,“ vysvětluje Kathy Hirsh-Paseková, profesorka psychologie na Temple University a vedoucí výzkumnice v Brookings Institution, pro Epoch Times. „Je to strojový algoritmus, který je opravdu dobrý v předpovídání dalšího slova. Tečka.“

Lidský mozek je konstruován vývojově a není „nám jednoduše dán jako počítač v krabici,“ poznamenává Hirsh-Paseková. Naše prostředí a zkušenosti formují složitou síť neuronových spojení, 100 miliard neuronů propojených 100 biliony synapsí.

Lidské učení se rozvíjí díky významu, emocím a sociální interakci. Hirsh-Paseková zdůrazňuje, že počítačové systémy, jako je AI, jsou k těmto prvkům lhostejné. Stroje „se učí“ pouze z dat, která jsou jim poskytována, a optimalizují pro nejlepší možný výsledek.

Základem lidské inteligence je schopnost učit se prostřednictvím našich smyslů, sdělila pro Epoch Times klinická psycholožka Jessica Russoová. Když komunikujeme se svým prostředím, zpracováváme velké množství dat z toho, co vidíme, slyšíme, ochutnáváme a dotýkáme se.

AI systémy nemohou překročit informace, které jim byly poskytnuty, a proto nemohou skutečně vytvořit nic nového, dodává Hirsh-Paseková.

„[AI] je velmi dobrý syntetizátor, ale není to znamenitý myslitel,“ poznamenává.

AI postrádá intuitivní schopnosti lidí skutečně pochopit hloubku a autenticitu emocí, vysvětlila dále pro Epoch Times doktorka Sai Zuo, psychiatrička v oblasti lékařské antropologie a sociálního lékařství.

Podotkla, že určité aspekty lidské inteligence přesahují současné vědecké poznatky, což naznačuje, že koncepty jako inspirace pocházejí z „vyšší úrovně vesmíru“.

Mnoho okamžiků inspirace vedlo k průlomům ve vědeckém rozvoji. Zatímco se koupal, starověký řecký matematik Archimedes si uvědomil, že objem objektu lze určit podle množství vody, kterou vytěsní, což ho vedlo k výkřiku „Eureka!“ – objevu, který ustanovil princip vztlaku. Zatímco si dával pauzu, Albert Einstein si představil experiment se dvěma blesky, který vedl ke speciální teorii relativity.

Moderní zábava a technologie však brání generování nových myšlenek tím, že snižují kreativitu.

Například v našem neustále stimulovaném světě není prostor ani čas na nudu. Přitom nuda zvyšuje kreativitu a umožňuje přemýšlet o nových řešeních.

Naštěstí existují účinné způsoby, jak čelit negativním vlivům technologií a rozvíjet naše vrozené lidské schopnosti.

Obnovení lidské inteligence

Odborníci doporučují tzv. „screen fasting“ (půst od obrazovek), během něhož je technologie odebrána, což může pomoci k soustředěnějšímu životu.

Studie ukázala, že žáci šesté třídy, kteří strávili pět dní v přírodním táboře bez technologií, vykazovali výrazné zlepšení ve čtení neverbálních emocionálních signálů, jako jsou výrazy obličeje, ve srovnání se svými vrstevníky, kteří se tábora nezúčastnili.

I nastavení rozumných limitů může zmírnit negativní účinky. 

Mladí dospělí, jejichž používání sociálních sítí bylo omezeno na půl hodiny denně po dobu dvou týdnů, zaznamenali snížení závislosti na chytrých telefonech a zlepšení spánku, životní spokojenosti, stresu a vztahů. Podle Hirsh-Pasekové je klíčem rovnováha.

Navíc nedávné výzkumy zjistily, že jednoduché zásahy, jako je vypnutí nepotřebných oznámení, ponechání telefonu v tichém režimu, deaktivace technologií jako Touch ID (technologie pro rozpoznávání otisků prstů) a Face ID (technologie pro rozpoznávání obličeje), skrytí aplikací sociálních sítí a přepnutí telefonu do odstínů šedi, pomáhají snížit dobu strávenou u obrazovky.

Pokud digitální detox není možný, výzkumy ukazují, že existují i jiné způsoby, jak pomoci.

Spánek

Dobrý noční spánek je nezbytný pro učení a upevnění paměti. I jedna noc nedostatku spánku může významně narušit schopnost ukládat věci do paměti.

Naše mozky se během spánku zapojují do důležitého procesu čištění. Neurotoxické odpadní produkty, které se během dne hromadí, jsou vyplavovány, což přispívá ke zdravé funkci mozkových buněk.

Spiritualita

Moderní digitální technologie je synonymem nekonečné stimulace, která nás odděluje od důležitých aspektů života, jako je klidná mysl.

„Opravdu není moc prostoru pro duchovnost, když jsme tak zaneprázdněni děláním,“ vysvětluje Russoová.

Uvedla, že tato kultura je zatížena rozptýleními – neustálými e-maily, oznámeními a zprávami. To způsobuje, že naše těla se utápějí v dopaminu.

Tato neustálá stimulace nás udržuje v přetrvávajícím stresovém režimu „boj nebo útěk“, zaplavuje náš systém kortizolem a adrenalinem. Časem to vyčerpává naši mysl i tělo, což brání naší schopnosti hlubšího myšlení a spojení.

Duchovnost, říká Russoová, znamená znovu objevit význam slova „duch“ – odvozeného z latinského spiritus, což znamená „dech“. Jde o to, zpomalit, zhluboka se nadechnout a být plně přítomný v každém okamžiku.

Duchovní praktiky podporují smysluplné vztahy, včetně empatie a emocionální inteligence.

Mohou také zlepšit kognitivní schopnosti, jako je kreativita, pozornost, vytváření smyslu a účelu. Tyto praktiky zapojují naši mysl způsoby, které se liší od běžného získávání informací v našem technologickém světě a mohou ho také doplňovat.

Volba před námi

Podle Hirsh-Pasekové stojíme na pokraji technologického pokroku, kdy se věci jako AI a metaverze denně posouvají vpřed. Výzvou i příležitostí je zajistit, aby technologie podporovala, nikoli oslabovala naši lidskost.

Technologie může přinést obrovské výhody a v budoucnu „bude mnoho, mnoho úžasných věcí“, uvádí Hirsh-Paseková.

Nicméně, jak dodává: „Lidský druh má sociální mozek – to je to, kým jsme. Čím více odštěpujeme tuto sociální povahu lidstva, tím více ohrožujeme naše možnosti jako druhu.“

Liu také varuje před slepou vírou v digitální technologie, včetně AI.

„Známe pouze část nekonečné inteligence vesmíru,“ konstatuje Liu s tím, že nadměrná závislost na digitálních technologiích ohrožuje naši schopnost hledat hlubší, nevysvětlitelné a inspirativní poznatky.

Lidé mají jedinečného ducha, duši, morálku a srdce, které nás spojují s božským. Nadměrná závislost na technologiích představuje hrozbu, že tyto aspekty našeho bytí zakrní, varuje Liu.

Kromě toho Liu upozorňuje, že pokud ztratíme lidskou morálku, nevědomky naučíme AI dělat špatné věci a používat technologii k nesprávným účelům.

„Ze všeho nejdůležitější je, aby se lidé soustředili na vlastní kultivaci – zdokonalování [své] lidské přirozenosti,“ uvedl.

To zahrnuje rozvíjení „lidské lásky, soucitu, vzájemného porozumění a odpuštění“.

Liu rovněž podotýká, že věří, že právě tyto hodnoty jsou skutečnou silou lidstva a klíčem k odemčení budoucnosti, ve které technologie slouží našemu osudu, místo aby ho ovládala. Volba, jako vždy, zůstává na nás.

–ete–