Je konec května 1940 a ve Francii se hroutí odpor proti invazním německým jednotkám. V důsledku toho je nově jmenovaný premiér Winston Churchill na cestě na schůzku se svým válečným výborem, aby projednal možné mírové podmínky s Hitlerem a Mussolinim. Pozoruje Londýňany na deštěm zmáčených chodnících a z popudu opouští auto i řidiče a vydává se metrem do Westminsteru. Po několika humorných momentech ve voze metra – „Na co všichni zíráte?“ – ptá se Churchill. „Copak jste ještě nikdy neviděli premiéra jet metrem?“ Churchill pokládá tuto otázku cestujícím: „Kdyby došlo k nejhoršímu a nepřítel by se objevil v těch ulicích nad vámi, co byste dělali?
Odpovědi přicházejí okamžitě. „Bojovat.“ „Bojovat proti fašistům.“ „Bojovat proti nim vším, co se nám dostane do rukou.“ „Násadami od košťat, když už musíme.“ „Ulici po ulici.“ „Nikdy nedobudou Piccadilly.“
Churchill se pak ptá: „A co kdybych vám všem řekl, že bychom mohli, když pěkně poprosíme, dostat od pana Hitlera velmi příznivé podmínky, kdybychom s ním hned teď uzavřeli mírovou dohodu? Co byste na to řekli?“
„Nikdy,“ říkají cestující jednohlasně. „Nikdy, nikdy.“ Churchillovu pozornost upoutá školačka, která promluví jako poslední. Sedne si na místo naproti ní a řekne: „Nikdy, nikdy. Vy se totiž nikdy nevzdáte.“ Dívka důrazně odpoví: „Ne, nikdy.“
Tato scéna z filmu „Nejtemnější hodina“ je fiktivní, ale statečnost, kterou Churchill a britský lid prokázali, byla skutečná a zaslouží si zvláštní čestné místo v učebnicích dějepisu.
„Nikdy, nikdy se nevzdávejte“
Statečnost a odvaha jsou synonyma, která se používají jako jedna ze čtyř hlavních ctností. Přesto však statečnost lépe připomíná myšlenku vytrvalosti. „Odvaha čelí nebezpečí a odolává mu, statečnost snáší bolest,“ napsal v 18. století teolog William S. Plumer. „Odvaha je určena k činům, statečnost k utrpení.“
Winston Churchill prokázal odvahu na bitevních polích v mládí a byl příkladem statečnosti po celou svou dlouhou politickou kariéru. Slovy i činy zpevňoval páteř svých britských spoluobčanů po celou dobu druhé světové války. V „Nejtemnější hodině“, kdy je evropský subkontinent drcen pod fašistickou botou, se Churchill a Britové ocitají sami proti mocné německé vojenské mašinérii.
Film končí zázračnou evakuací vojáků v Dunkrrku a Churchillovým slavným projevem „Budeme s nimi bojovat na plážích“. Diváci proto neuvidí německé ponorky, které brzy ohrozí britské zásobovací linie, ani letecký Blitz, který ostrovní stát zasypal bombami. I v tomto případě zvítězí statečnost.
V říjnu 1941 Churchill promluvil na své mateřské škole Harrow School. Ve svém projevu odhalil osobní filozofii, která mu umožnila vytrvat tváří v tvář pochybnostem ostatních ohledně výsledku války: „Ale pro každého je jistě to, čím jsme v tomto období prošli – obracím se na tuto školu – jistě z tohoto období deseti měsíců plyne toto poučení: nikdy se nevzdávat, nikdy se nevzdávat, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy – v ničem, velkém ani malém, velkém ani malicherném – nikdy se nevzdávat ničemu, kromě přesvědčení o cti a zdravém rozumu.“
V jeho slovech je krédo statečnosti.
„Neviditelná ocel“
Stejná směs odvahy a vytrvalosti, jakou najdeme v našich učebnicích dějepisu, je také základem většiny naší literatury.
Betty Smithová ve svém částečně autobiografickém románu „A Tree Grows in Brooklyn“ zavádí čtenáře do života přistěhovalců žijících v Brooklynu na počátku 20. století. Postavy její knihy bojují svůj boj s hladem, stísněnými činžáky a nemocí.
Dvě z hlavních postav, Mary Rommelyová a její dospělá dcera Katie Nolanová, poskytují ponaučení o statečnosti. Mary před lety opustila Rakousko a přijela do Ameriky s velkými nadějemi. Ačkoli zůstává chudá, zjistila, že vzdělání je cestou z jejich bídy. O svých vnoučatech říká Katie: „Tajemství spočívá ve čtení a psaní. Ty umíš číst. Každý den musíš svému dítěti přečíst jednu stránku z nějaké dobré knihy. Každý den to musí být tak dlouho, dokud se dítě nenaučí číst. Pak musí číst každý den, vím, že právě v tom je to tajemství.“
Katy se těmito pokyny řídí. Navzdory každodenní dřině, kdy se snaží vydělat a odložit stranou pár drobných, si najde čas na čtení svým dětem, Francie a Neeley. Později tráví část každého večera hlasitým čtením jedné stránky ze Shakespeara a Bible.
V těchto a dalších projevech oddanosti svým dětem Katie toto ponaučení dokazuje: Láska motivuje a obohacuje statečnost. Bez motivační síly statečnost usychá na vinici. V tomto úryvku vzpomíná na oběti, které podstoupila pro lásku:
„Konečně nadešel čas,“ myslí si, “kdy už nemůžeš stát mezi svými dětmi a bolestí srdce. Když nebylo v domě dost jídla, předstírala jsi, že nemáš hlad, aby měly víc. Za chladné zimní noci jsi vstala a dala jim na postel svou deku, aby jim nebyla zima. Zabila bys každého, kdo by se jim pokusil ublížit – já jsem se ze všech sil snažila zabít toho muže na chodbě. Pak jednoho slunečného dne vyjdou ven úplně nevinně a vstoupí přímo do žalu, za který bys dal život, abys je ušetřil.“
V jedné části příběhu Smith nabízí tento popis Mary Rommelyové, jejích dospělých dcer, včetně Katie, a vnučky Francie: „Všechny byly štíhlé, křehké bytosti s udivenýma očima a tichými třepotavými hlasy. Ale byly z tenké neviditelné oceli.“
Té oceli se říká statečnost.
Pracujete s tím, co máte
Ačkoli Edward Rowland Sill (1841-87) nazval svou báseň „Příležitost“, jádrem jeho veršů je také statečnost:
Toto jsem spatřil neb se mi to zdálo ve snu:—
Po pláni rozprostřel se oblak prachu;
A pod mrakem nebo v něm zuřila
Zuřivá bitva, a muži křičeli a meče
Řinčely o meče a štíty. Princova zástava
zaváhala a pak se potácela zpětně, nepřáteli obklíčená.
Krkavec visel na okraji bitvy,
A pomyslel si: „Kdybych měl meč z ostřejší oceli —
Ten modrý meč, který nosí králův syn,— ale tahle
tupá věc — !“ a zlomil ji a odhodil ji z ruky,
a kradmo se odplížil a opustil bitevní pole.
Pak přišel králův syn, v úzkostech bolestných, raněn,
a beze zbraně, a uviděl ten zlomený meč,
pohřbený v písku suchém a ušlapaném,
A běžel a vytrhl jej a s bojovým pokřikem
Pozvedl se znovu a nepřítele k zemi srazil,
A zachránil toho hrdinského dne velkou věc.
Zbabělec si najde výmluvu, která mu umožní utéct z bojiště. Neuspěl ve zkoušce statečnosti. Mezitím se králův syn chopí zlomeného meče, pozvedne ho, znovu vstoupí do boje a zvítězí. Stejně jako v básni Rudyarda Kiplinga „Pokud–“ (If–) vítězí s „opotřebovanými nástroji“.
Během osamoceného odporu Anglie proti nacistům bojoval Churchill opotřebovanými nástroji slov, které opravoval a renovoval ve zbraně, jež sjednotily národ. Katie Nolanová v Brooklynu využila své ošoupané příležitosti, aby svým dětem zajistila lepší život.
Partneři ve vytrvalosti
Historické knihy, životopisy a beletristická literatura poskytují nespočet příkladů mužů, žen a dětí – některých výjimečných svým nadáním a talentem, jiných tak obyčejných jako slunce a déšť – jejichž silný charakter zazářil v nepřízni osudu. George Washington, Abraham Lincoln, Thomas Edison, Ernest Shackleton a Booker T. Washington jsou jen hrstkou skutečných rádců v oblasti statečnosti. Brontëové Jane Eyrová, Hawthornova Hester Prynneová a Alessandro Giuliani od Marka Helprina jsou jen částí takových hrdinských postav, které lze najít v beletrii.
Nadcházející měsíce slibují události v národním i mezinárodním měřítku, které mohou prověřit sílu mysli a ducha všech Američanů. Pro některé z nás mohou tyto měsíce přinést i zničující osobní tragédie, jako je bankrot, rodinná krize nebo smrt milované osoby. Ať už nás v budoucnu čeká cokoli, je pravděpodobné, že se dříve či později ocitneme v situaci, kdy se pevnost stane rozhodující pro úspěch či neúspěch, vítězství či porážku.
Až nás takové potíže potkají, měli bychom se zastavit, vzpomenout si na Churchilla, Katie Nolanovou a další a vědět, že máme průvodce a spojence, kteří nám mohou pomoci zachovat si odvahu a vytrvat v běhu, který běžíme.
–ete–
