Komentář
Pád vlády Bašára Asada v Sýrii by mohl destabilizovat partnerství mezi Čínou, Ruskem a Íránem – volnou koalicí, která je vedena společným odporem k západním mocnostem.
Předně, tyto tři země byly klíčovými podporovateli al-Assadova režimu. Jejich oslabená podpora významně přispěla k Asadovu mocenskému pádu.
Rusko, kde je Asad v exilu, je jeho hlavním podporovatelem, poskytuje mu vojenskou pomoc a vysílá žoldáky na podporu jeho režimu. Více než dva roky trvající válka na Ukrajině však vyčerpala ruské zdroje. Ačkoli Rusko stále drží námořní a letecké základny v Sýrii, jeho možnosti pomáhat Asadovi byly omezené.
Důležitou roli hrál také Írán, který poskytoval přímou finanční a vojenskou pomoc. Írán byl však tvrdě zasažen sankcemi a jeho zmocněnci byli zneschopněni Izraelem, což snížilo jeho schopnost pomáhat Sýrii.
Íránští zmocněnci, jako je Hizballáh a Hamás, byli Izraelem oslabeni poté, co Hamás v říjnu loňského roku zahájil teroristický útok na Izrael. V září Izrael údajně odpálil tisíce pagerů a vysílaček používaných Hizballáhem v Libanonu, což vážně oslabilo důvěru ve vedení této skupiny.
Čína podpořila Asada tím, že vetovala rezoluce OSN proti jeho režimu a nabídla investice a pomoc, přičemž přímá vojenská pomoc nebyla zaznamenána. Čínský komunistický režim v minulosti oportunisticky podporoval protizápadní režimy. Když se strategické nebo ekonomické náklady staly příliš vysokými, čínská podpora se obvykle změnila.
Protichůdné síly v dnešním světě odrážejí argumenty zesnulého harvardského profesora Samuela Huntingtona, který napsal knihu Střet civilizací a proměna světového řádu (vyšla v roce 1996).
Autor předpověděl existenci dvou velkých globálních bloků: jeden vedený Spojenými státy a jejich západními spojenci a druhý vedený Čínou, podporovaný Ruskem a několika islámskými zeměmi. Ačkoli se jeho popis konfliktů po skončení studené války zdál v době vydání knihy jen vzdáleně možný, dnešní globální geopolitická krajina s jeho vizí rezonuje.
Budoucnost Sýrie je stále nejistá. Pokud by se z ní stal zhroucený stát, mohla by se stát odrazem Afghánistánu po roce 2001 nebo současného Jemenu, který charakterizuje bezpráví, vnitřní konflikty a nedostatek centrální správy.
Tento scénář by narušil strategické zájmy Ruska, Íránu a Číny. Například Rusko již zahájilo rozsáhlé stahování ze Sýrie. Írán zároveň vidí, že je ohrožen jeho pozemní koridor do Libanonu, který je klíčový pro pohyb vojenského personálu, zbraní a zdrojů pro Hizballáh. Komunistická Čína vnímá oslabení svého politického vlivu v Sýrii, která se v roce 2022 připojila k pekingské iniciativě Pásmo a stezka neboli globálnímu programu investic do infrastruktury – zatím nebyl oznámen ani jeden projekt.
Po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu by se mezinárodní prostředí mohlo opět změnit. Jeho administrativa by mohla rychle usilovat o ukončení konfliktů na Blízkém východě a na Ukrajině. Ukončení rusko-ukrajinské války by také ukončilo „přátelství bez hranic“ mezi Čínou a Ruskem, což by drasticky změnilo jejich vztahy. Jestřábí americká administrativa by se mohla soustředit na konfrontaci s čínským režimem, který považuje za svého hlavního rivala. Takový krok by zasadil těžkou ránu protizápadnímu bloku Číny, Ruska a jejich blízkovýchodních spojenců.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
–ete–
