Včelař objevil dávno ztracený úl svého dědečka, který byl opuštěný, ale přesto vzkvétal v opuštěném lomu, a přeměnil jej na milionovou včelí kolonii.
Ross Main, 36 let, vyrůstal po boku svého dědečka Willama Maina, který byl včelařem a správcem honitby. Dědeček ho často brával s sebou při kontrolách včelstev. Když William v roce 2007 ve věku 77 let podlehl rakovině, Ross se domníval, že úly byly prodány. Po narození svého syna v roce 2015 však dostal nápad pokusit se dědečkovy úly najít.
Ross se vydal ze svého domova ve Fife ve Skotsku do lomu ve východním Lothianu, kde jeho dědeček úly kdysi choval. K jeho překvapení zde objevil původní úl, ve kterém stále žila aktivní včelí kolonie, která se po léta sama udržovala.
Úl se nacházel stovky metrů dolů po staré cestě, zarostlé hlohem.
Inspirován svým objevem se Ross Main pustil do samostudia včelařství, a to přímo s včelami z dědečkova původního úlu. Vybaven včelařským oblekem a novým úlem opatrně přemístil kolonii do jejich nového domova.
Postupně rozšířil včelstvo na pět milionů včel rozdělených do přibližně 100 kolonií – všechny pocházejí z dědečkových včel.
Rossova firma Main’s Apiaries dnes sklízí med třikrát ročně a dodává ho do řady farmářských obchodů.
„Když jsem byl malý, dědeček choval včely – bylo mi asi 8 až 10 let a bylo to kouzelné,“ vzpomíná Ross.
„Být mezi včelami bylo trochu děsivé, protože kolem poletovaly velké roje a já byl tehdy ještě malý. Ale naprosto mě to fascinovalo.
„Po jeho smrti jsem neměl ponětí, co se s úlem stalo. Po sedmi letech jsem se z nostalgie vydal do lomu – a úl tam stále byl.
„V tu chvíli jsem věděl, že se o úl chci postarat a včely přemístit. A právě tehdy jsem začal s učením.
„Předtím jsem neměl žádné zkušenosti se včelařením. Byl jsem sice mezi včelami a dědeček mi ukazoval, jak s nimi zacházet a jak je obsluhovat. Otevíral úly a ukazoval mi med – ale žádné postupy mi nevysvětloval, protože jsem na to byl příliš malý.
„Po jeho smrti jsem o všechny tyto znalosti přišel a do všeho jsem šel jako úplný začátečník. Bylo to v zimě, takže jsem musel počkat až do jara, abych zjistil, jestli jsou včely stále aktivní.
„Samotný úl byl značně zchátralý – dřevo bylo velmi staré a rozpadalo se. Musel jsem si zjistit, jak přenést včely do nového úlu.
„Internet byl v tomhle ohledu záchranou. Strávil jsem týdny sledováním videí na YouTube a učil se, jak všechno správně dělat.
„Začal jsem s jedním úlem a včely se přirozeně každý rok rozmnožovaly. Postupně se kolonie rozrostly a rozdělili jsme je do nových úlů.“
Od koníčku k prosperující firmě
Jak se Ross Main postupně učil včelařskému řemeslu, začal své včelí kolonie rozšiřovat. Med rozdával přátelům a rodině a s nadšením sdílel své zkušenosti s každým, koho toto řemeslo zajímalo.
V roce 2021 udělal další krok a založil svou firmu Main’s Apiaries.
Kromě prodeje medu nabízí Ross i praktické včelařské zážitky pro ty, kteří se chtějí naučit tomuto řemeslu. Také prodává včelí kolonie firmám, které mají zájem umístit úly na svůj pozemek. O úly se Ross osobně stará a pravidelně je kontroluje, aby zajistil, že se včelám daří.
„Když jsme začínali, chtěl jsem vyrábět místní med, a to je stále náš hlavní cíl. Ale aby to bylo finančně udržitelné, museli jsme naši nabídku rozšířit,“ vysvětluje Ross.
„Začali jsme nabízet včelařské zážitky pro veřejnost. Vysvětlím lidem, jak úly fungují, ukážu jim, jak včely bezpečně obsluhovat, a pak jim dám prostor, aby si práci sami vyzkoušeli.
„Spousta lidí, které včelaření zajímá, si tak může ověřit, jestli jim práce se včelami vyhovuje, ještě než investují do vlastního vybavení.
„Nabízíme také firmám možnost umístit úly na jejich pozemky. Úly i včely patří jim, ale my se o ně po celý rok staráme.
„Podporují místní biodiverzitu v dané oblasti a přispívají k zdravému ekosystému.“
Odkaz dědečka, který žije dál
„Předvádím včelařské ukázky, takže se snažím motivovat zaměstnance, aby si o polední pauze přišli vyzkoušet práci s úly a zapojili se,“ říká Ross.
„Nápad ukázat včely i dalším lidem vznikl už tehdy, když mě dědeček poprvé vzal k úlům. Otevřel je a bylo to kouzelné – být obklopen roji včel. Na ten zážitek nikdy nezapomenu a chtěl jsem ho nabídnout i ostatním.
„Mnoho lidí má zpočátku strach, ale pak zjistí, že na včelách není nic děsivého – dají se zvládnout úplně v klidu.“
Devět let poté, co Ross zachránil dědečkův úl, říká, že svého rozhodnutí naučit se včelařit nikdy nelitoval. Věří, že by na něj dědeček byl hrdý.
„Když jsem začínal, neměl jsem žádné zkušenosti – ale teď, po devíti letech, jich mám už docela dost,“ říká Ross.
„Všechno jsem se naučil sám a vyplatilo se to. Udělal jsem spoustu chyb a lidem, kteří chtějí začít, otevřeně říkám, že chyby přijdou. Ale je to jediný způsob, jak se učit.
„Je to skvělý pocit a jsem nesmírně hrdý, že mohu nést dědečkův odkaz dál. Mrzí mě jen, že to nemůže vidět.
„Odešel příliš brzy, což je těžké. Ještě dva měsíce před smrtí byl aktivní – byl to neuvěřitelný člověk.
„Jsem neskutečně spokojený s tím, čeho jsme dokázali dosáhnout z jednoho jediného úlu.“
–ete–